Fulbright Reality Czech

This weekend was jam packed with Czech culture and I truly felt immersed in life here. Starting with Friday, I helped out with my school’s “Open House” by teaching an optional English lesson for students. A surprising number showed up and I tried to make it fun by teaching about Thanksgiving.  We learned some history, competed for who could make the most words out of the letters of Thanksgiving themed words, and made handprint turkeys on which we wrote what we were thankful for.  As teachers and prospective students cycled in and out I was proud to be representing the school and making English fun for the students (It might have helped that I gave them candy throughout the lesson).  At one point, one student asked me, “Don’t you mind being a spectacle on display all the time?”  Sometimes it feels strange to be such a novelty in this small town and hold a mild celebrity status, but overall I am appreciative of the friendliness and eagerness of the people...

Po tureckém Istanbulu, kde jsem byl na šestiměsíční pracovní stáži Erasmus, jsem aktuálně na výzkumné stáži na University of Lousiville,College of Business v rámci Fulbrightova stipendijního programu . University of Louisville Můj výzkum se týká rodinného podnikání a plánování nástupnictví v rodinných podnicích, takže tu spolupracuji s  Family Business Center , které funguje při místní univerzitě. Jsem tu již od poloviny ledna 2013 a letěl jsem sem přímo z Istanbulu asi s jedenáctidenním přestupem v rodné Praze. Prakticky jsem měl čas jen pozdravit příbuzné a přátele, vyřídit papíry ve Zlíně, vyzvednout americké vízum a už jsem zase měnil kontinent. Po krušných začátcích, kdy jsem byl skoro dva týdny bez pořádného ubytování a zahlcen papírováním, jsem se tu už poměrně zabydlel. V prvním týdnu jsem na fakultě dostal vlastní kancelář hned naproti pánským záchodkům, a jelikož mám dveře stále otevřeny, mám docela dobrý přehled o všech profesorech...

Až skoro po dvou měsících svého pobytu v USA jsem si konečně uvědomil, do jak prestižního klubu jsem se díky Fulbrightově stipendiu dostal a jak moc s tím vlastně mohu dokázat. Od začátku jsem k tomu celému okolo Fulbrighta přistupoval se svou vrozenou skromností a byl vždy překvapen, když mě kolegové při představování na fakultě v Louisville plácali po ramenou a s respektem pokyvovali hlavou. Připadal jsem si zvláštně, jelikož jsem si myslel, že jsme tím, že jsem odcestoval za oceán, jsem přece tolik nedokázal. Už jsem přece přežil rok na studiích v Turecku a pak se tam vrátil i na půlroční pracovní stáž, takže Amerika pro mě byla jen další krok. Však díky zdlouhavému a nákladnému přihlašovacímu procesu, který začal v létě 2011, jsem tušil, že tohle vydrží jen ti nejlepší a že je to vlastně takový křest úřednickým ohněm. Sice jsem byl už trochu natrénovaný z přihlášky na Erasmus, ale Fulbright je opravdu jiná liga! Fulbright stipendisté mění svět! Své věrné čtenáře...

Získat Fulbrightovo stipendium je opravdu úžasná věc. Vidět zblízka, jak věci fungují a být na chvíli jejich součástí je nesmírně obohacující. Já jsem pobývala tři měsíce v San Francisku a okolí, abych se o tom něco dozvěděla. Cílem programu, kterého jsem se mohla zúčastnit, bylo získat zkušenosti s prací neziskových organizací v Kalifornii, kde je neziskový sektor tradičně velmi rozvinutý, a obohatit tak rozvoj tohoto sektoru u nás. V Čechách jsem členkou občanského sdružení Loutky v nemocnici a této práci se věnuji už osmým rokem, proto jsem navázala kontakt s dětskou nemocnicí UCSF v San Francisku, abych mohla tak vidět všechno, co nemocnice dětem nabízí. Měla jsem také možnost sama vystupovat s loutkami v rámci programu a obohatit tak na chvíli program nemocnice a ukázat, jak v Čechách, v zemi, kde má loutkové divadlo silné kořeny, loutky v nemocnici využíváme. Můj průvodce a spoluhráč na dětské...

Maybe you’ve wondered what life is like as a Fulbright ETA but your attention span demands song and pictures and anecdotes of cumulatively no more than five minutes. Well today is your lucky day. For our Fulbright midyear conference, we were asked to prepare a five-minute photo slideshow from our first five months as English Teaching Assistants.  The result seemed like an entertaining and fairly accurate summary of my life thus far here, so I’ve finally pulled together a recording to share with all of you. Enjoy! This article is taken from the blog of Marissa Ortiz , 2012-2013 Fulbright English Teaching Assistant in the Czech Republic. 

Only a few weeks into my first-ever teaching job, I learned a valuable (and obvious) lesson: students have an incredible amount of power when it comes to dictating your mood. I was a little tired the other day and not very excited about my full days of lessons. Luckily, my students were all in a miraculously good mood which completely turned my day around. They made me have a much better day (which also made me realize that the opposite can also happen… Let’s hope that it doesn’t). For something that is so much a part of my life here,  I’ve posted very few pictures of my school/classroom/students… So, I’ve decided to show you some pictures along with a very brief explanation of pretty surface-level differences between my experiences here in the CR and my experiences from high school in rural Minnesota . I’m not very photogenic… 1. The Czech Secondary Education structure is different… I’m teaching at what would most closely resemble an American high school....

Jedna z nejzajímavějších životních zkušeností se díky Fulbrightově komisi udála v roce 2002 ještě před mým příjezdem na Floridu. Zúčastnil jsem se přípravného třítýdenního kurzu pro zahraniční studenty na Univerzitě v Buffalu. I po deseti letech obtížně hledám slova, která by výstižně popsala sice krátkou, ale intenzivní zkušenost, kdy se mladý člověk spolu s třiceti dalšími cizinci z více jak dvaceti zemí ocitne v jedné budově a společně navštěvuje přednášky, semináře, vaří jídlo a po nocích debatuje o vědě a životě v Jižní Koreji, na Madagaskaru nebo v Argentině. Samo doktorské studium se od toho českého výrazně liší. Představa, že doktorandy již není nutné příliš vzdělávat a měli by se věnovat primárně dizertační práci, v USA nefunguje. Doktorandi musí projít sérií intenzivních kurzů, které vyžadují maximální nasazení, a po dvou až třech letech teprve obhajují projekt výzkumu, který hodlají realizovat. Odměnou za práci je respekt ostatních. Americké akademické prostředí má jednu o...

Akademický rok 1998/1999 se mi díky stipendiu Fulbrightovy komise podařilo strávit jakožto doktorandce na Oddělení reprodukční endokrinologie Massachusettské všeobecné nemocnice při Harvard University v Bostonu. Když se zamýšlím nad tím, co mi pobyt přinesl, dá se to rozdělit do několika kategorií – minimálně na úroveň profesní a osobní. Stipendium mi dalo možnost pracovat rok v laboratoři se světovou úrovní výzkumu hormonální regulace plodnosti. Kromě toho, co jsem se naučila po odborné stránce, jsem se ale naučila i řadu věcí, které mne posunuly lidsky a změnily můj pohled na život jako takový. První z dovedností, kterou jsem před odletem neznala a kterou jsem se naučila v Bostonu, byla kultura týmové spolupráce. V našem bostonském uskupení Američanů, Evropanů, Jihoameričanů a Asiatů jsme se vzájemně respektovali, každý uměl něco a vedoucí oddělení profesor Crowley uměl každému dát přiměřený úkol. Díky každotýdenním schůzkám plnění úkolů kontroloval, někoho povzbuzoval, někoho us...

The most unique and enjoyable aspect of the Fulbright experience has been the complete cultural immersion. I’m the only native-English speaker living in this tiny Czech town, and for most people, I’m also the only American that they’ve ever met. Unlike when I studied film in Prague (where there were always fellow study-abroad-students or tourists), I am completely and entirely surrounded by Czech natives. This unique situation often presents me with two very different options: stay at home looking at my computer all day, or go out and experience as many Czech foods, customs, holidays, and other events as I possibly can. This has resulted in me developing what I’ve been calling a “yes-driven” mentality; I try to accept every invitation that comes my way. Thankfully, this has led me to attend many great events, such as a typical Czech dance ball, a Guláš festival, a wine tasting event, traditional Christmas celebrations, cross-country ski trips, and occasional nights ...

February went quickly, didn’t it? After the weekend of birthdays I had a flurry of other projects to plan for, like the weeklong English speaking event California Days as well as my spring break trip. That as well as figuring out my plans for the next year (a source of unending worry, as it seems). But the spring break pictures will have to wait, because I have to backtrack to California Days first. Since August, the teachers and I have been talking about–and then later planning–an English language event at the school. These are school-wide events that involve student participation in various projects, presentations, and even music. Previous years have been Irish Days, Australia Days, and though 2013 was already planned to be New Zealand Days, they changed the theme to my state, California, since I’m… from… there. It felt really weird for a single American state to be the theme for the whole event, but I consoled myself with the fact that California is actually bigger th...

Malá zpověď dalšího českého studenta, který letos vycestoval za poznáním a výzkumem do USA. Aspoň tak velmi rychle pochopíte, že Fulbrightovo stipendium je tu pro všechny obory a všechny lidi, kteří mají chuť něco změnit. Martin je podle mě Fulbrightista v pravém slova smyslu. Přátelský, otevřený, inteligentní, vzdělaný, s širokým rozhledem a tou správnou mírou sebeúcty. V jeho přítomnosti má člověk pocit, že nic není problém. Pokud filozofické úvahy nejsou vaší silnou stránkou (jako pro mne), než se nadějete, diskutujeme o teorii “špatného a dobrého prsu”. Věda a filozofie k sobě mají mnohdy blíže, než by člověk čekal.  Martin vystudoval dvě vysoké školy, avšak na svém PhD studiu se rozhodl jít ještě dále v poznání a vzdělávání. Vybral si dle mě velmi obtížný obor – studium kognitivních věd. A já smekám klobouk, protože aby se někdo hrabal v mozku, musí si být sakra jistý tím, co dělá. A to Martin velmi dobře ví. Proč ses rozhodl studovat v zahraničí (a kdy přišla ta myšl...