Fulbright Reality Czech

Po dohodě s absolventkou Fulbrightova programu Kateřinou Váňovou přebíráme z jejího blogu rozhovory s dalšími českými stipendisty. Jelikož jsem vám slíbila i jiné Fulbright příběhy (moc mě těší pozitivní odezva), přináším další příběh z řad českých Fulbrightistů. Přestože se pohybujeme na stejné univerzitě (rozuměj v univerzitním městečku), je těžké Petra potkat. Ne z toho důvodu, že by nestudoval, ba právě naopak – tráví většinu svého pracovního i volného času (ne-li všechen) v laboratoři úmornou prací na svém projektu. Hold to je úděl těch, kdo chtěli na Stanford (prosím o malou chvilku pro politování!). Petr je studentem Fakulty aplikovaných věd v Plzni. To, že se dostal až na jednu z nejlepších univerzit na světě – Stanford – je jasným důkazem toho, že zdaleka ne všechny plzeňské fakulty jsou mizerné :) . Je to rozhodně první “Structural Engineer” (česky  “pevnostní a únavový výpočtář”), kterého jsem kdy potkala (a možná také poslední, něco mi říká, ž...

Jedna z nejzajímavějších životních zkušeností se díky Fulbrightově komisi udála v roce 2002 ještě před mým příjezdem na Floridu. Zúčastnil jsem se přípravného třítýdenního kurzu pro zahraniční studenty na Univerzitě v Buffalu. I po deseti letech obtížně hledám slova, která by výstižně popsala sice krátkou, ale intenzivní zkušenost, kdy se mladý člověk spolu s třiceti dalšími cizinci z více jak dvaceti zemí ocitne v jedné budově a společně navštěvuje přednášky, semináře, vaří jídlo a po nocích debatuje o vědě a životě v Jižní Koreji, na Madagaskaru nebo v Argentině. Samo doktorské studium se od toho českého výrazně liší. Představa, že doktorandy již není nutné příliš vzdělávat a měli by se věnovat primárně dizertační práci, v USA nefunguje. Doktorandi musí projít sérií intenzivních kurzů, které vyžadují maximální nasazení, a po dvou až třech letech teprve obhajují projekt výzkumu, který hodlají realizovat. Odměnou za práci je respekt ostatních. Americké akademické prostředí má jednu o...