Brianna Adams: Having a Great Time in Otrokovice

I'm having a really great time in Otrokovice. Teaching went really well last week and, now that I'm done traveling with the school, I've finally had a chance to get the hang of everything and settle in.

This weekend I made several new Czech friends that aren't associated with my school which was very exciting! On Saturday I went to a wine festival in Milonice/Duňany/Mutěnice with a Czech woman named Anna and her Swiss friend Adrian (he was just visiting).

The vineyards of Duňany
 Then on Sunday I went to the "hody z právem" in Spytihněv which was fascinating. I met a woman named Stella and her partner Vratislav (turns out Stella lived in the UK for 16 years and Vratislav speaks English), and they invited me to return on Monday night for the dancing. Tonight I got to dance my first polka and waltz - I had a blast!

Zdenka (goes by Stella) and I at the hody - today the dress was more informal but usually the women's kroj from Spytihněv have big round sleeves.

Brianna Adams is 2015-16 Fulbrigh English Teaching Assistant at Gymnázium Otrokovice.


Andrea Průchová: Pozdrav z New Yorku

Srdečně zdravím z New York City a ráda bych se podělila o několik informací z prvních dvou měsíců mého pobytu zde, jak jsem přislíbila před srpnovým odjezdem.

Komunikace s oběma univerzitami, se kterými spolupracuji, probíhá výborně. Na New York University, Department of Media, Culture and Communication se věnuji především odborným konzultacím své dizertace a věřím, že se mi podaří v budoucích měsících také zprostředkovat video či textové rozhovory s několika zajímavými kolegy. Na Pratt Institute, School of Liberal Arts and Science, Department of Critical & Visual Studies mám možnost se více zapojit do samotné výuky a výzkumu. Účastním se pravidelně setkání výzkumné skupiny "Social Justice & Social Practices", kde aktuálně diskutujeme, kterak ve výuce reflektovat hnutí Black Lives Matter a v rámci výuky předmětu "Public Space" budu mít za necelé dva týdny první přednášku kombinovanou s workshopem.

Přednášet bych na Pratt Institute měla ještě na konci října, tentokrát na téma zapojení sociálních vědců do veřejné diskuze a veřejného vzdělávání, kdy budu představovat projekty platformy pro studium vizuální kultury Fresh Eye a v průběhu měsíce listopadu by měl proběhnout kulatý odborný stůl k tématu mé dizertace.

Tento týden jsem uskutečnila rozsáhlý rozhovor s literárním vědcem a vizuálním teoretikem, profesorem W. J. T. Mitchellem na University of Chicago, jenž vyjde jako závěr "Teorie obrazu", první knihy přeložené do češtiny, která vyjde v Karolinu snad již na jaře budoucího roku. Byla to pro mě ohromná profesní zkušenost setkat se s autorem a věřím, že díky podpoře Fulbrightova programu se českým čtenářům dostane do ruky zcela originální materiál původního rozhovoru.

Poslední čerstvou zprávu je, že se s výsekem mé dizertační práce zúčastním na začátku prosince konference "The Politics of Memory: Victimization, Violence and Contested Narratives about the Past" konané na Columbia University pod záštitou skupiny Historical Dialogues, Justice and Memory Network.

Na závěr děkuji za skvělou a výjimečnou příležitost se naplno věnovat tomu, co má smysl, a to ve skutečně profesionálním a inspirativním prostředí!


2013-14 U.S. Fulbrighters Comment On Their Experience in the CR

At the end of their stay in the Czech Republic, Fulbright grantees are required to submit a Final Report where they reflect on their experience. Here is an excerpt from these Final Reports from the academic year 2013-14.  The comments can be also found in our Annual Report.

The traditional cultural setting of the Czech Republic attracts many U.S. students. Matthew Goodheart conducting research at the Academy of Performing Arts in Prague strengthened previous relationships with local artists through collaborative projects and concerts.  He also made professional connections with his host institution and the Institut Intermedii through a series of lectures, workshop, and private work with students.  Finally, Goodheart gave a presentation at a conference in Brno, and it strengthened his professional connections through attendance at both the Ostrava Days and Contempuls music festivals.

A growing number of U.S. students come to pursue their research at Czech scientific institutions. Thuy Hua researching at the Institute of Physiology of the Czech Academy of Sciences was very satisfied with her host: “I learned and perfected many techniques that will be critical to my success in my graduate program in the future and opened my eyes to how this lab operates and I can’t wait to transfer the techniques that I learned here to my future work.”

The position of teaching assistants can be much more demanding than that of research students. Quite often, they come from big U.S. cities to small Czech places where only few people can communicate in English. Getting used to the kind of language isolation can be difficult. Lori Dougherty teaching in Strakonice comments on that: “The biggest cultural adjustment was coming from New York and living in Strakonice, which in my viewpoint, is an extremely small town. Of course, being in a small town I had to learn Czech quickly, at least the basics in order to survive, and challenge myself to leave my comfort zone. Though there are many activities for students to do and clubs to join in Strakonice, there aren’t many opportunities to join sports or social activities for adults in my town.”

On the other hand, a teaching assistant can have a very unique position at a small place where he/she may be the only American.  Davis Holter was affiliated with the secondary school in Kyjov in 2013/14.  Holter said, “I suppose the most impressive thing about my time here has been how consistently generous so many people have been toward me. On many, many occasions, both acquaintances and strangers have gone out of their way to assist me or expose me to special things that I otherwise wouldn't have seen. I certainly won't forget that.”

Lori and many other teaching assistants also point to a number of differences teaching assistants have to cope with: “The education system is so different here, especially coming from a Title I, low-socioeconomic school in Brooklyn, NY. There are no security personnel at schools, no dress codes, and it seems like hardly a disciplinary code, mainly because students behave exceptionally well (for the most part). Teachers arrive at school a few minutes before their first lesson, and leave immediately after the last one ends. There’s not much for faculty camaraderie when teachers mainly stay in their own offices while at work. Students hardly ever get homework, and they finish school exceptionally early. Moreover, I had to teach students how to be creative, think outside the box, and question things. The school system here is very much based on memorization of facts rather than real world application.”

David Tykvart placed in Brno notes: “I was most shocked with the openness of my students. They often told me things I would have never said to a teacher. They would sometimes criticize the other English teachers, which I would not allow. It was hard to know where to draw a boundary since things that would not be acceptable in the US are not taboo here.” 

Also Emily Jensen teaching in Klášterec nad Ohří was surprised by the relaxed student-teacher relationships.

Most teaching assistants value the Fulbright grant for becoming confident in their cross-cultural communication skills: adaptability, organization, independence, and time management, just to name a few. Mariel Tavakoli teaching in Znojmo notes in her report: “I really feel like I have grown a lot this year and am proud of the relationships I have formed with people in Znojmo. It’s hard to imagine how much has changed since the beginning of the year and yet how fast the time has gone. Living in a smaller town and in Moravia has meant an entirely different and wonderful experience. Even after spending another 10 months here I feel I still have so much to learn between the language and the culture. I have really enjoyed soaking up as much as possible and hope that I will continue to visit and keep in touch with the people I have met here.”

David Tykvart tells about his experience: “I have strengthened my public speaking abilities and have become more comfortable with taking risks without being afraid of sounding stupid. My time in Brno helped me create new friendships and strengthened my relationship to the Czech Republic- one that had begun to dwindle as my grandparents grew older.”

It is not only teaching English but also a number of extracurricular activities that teaching assistants pursue. Many become engaged in volunteer work, e.g. Lee McKinstry teaching in Bohumín in 2013/14 got involved with volunteering in the Roma community, which was one of her goals for the Fulbright: “I volunteered at a Roma community center, Majak, that one of my friends teaches at. I helped with crafting activities there, gave presentations about United States customs, and helped facilitate parties for the children and talent shows. I met some of my closest friends there, and the experience was deeply rewarding.”

U.S. research scholars come to the Czech Republic because their project is focused on some aspects of Czech history and culture or because they want to collaborate with a specific research team here or a research topic is of a global nature. Thus, Daniel Donato affiliated with the Czech University of Life Sciences and studying forest disturbance gained a significantly new perspective in his field of study: “In short, I learned there is a surprising amount of parallels between forests in Europe and those in my home region, and now I can use published studies from here in an informed way, to better understand my studies in my region.  Also I now have a new set of collaborators and projects that will contribute to my overall research program.” 

James Lewis conducted research in a team with Dr. Jelínek, Czech Fulbright alumnus at the Institute of Physics in Prague, and believes “that being associated with the group of Pavel Jelínek is outstanding and there will be many publications that will come out of this association.”

Linney Wix affiliated with the Jewish Museum in Prague summarizes in her report: “My work serves memory and the lives and remembrances of children who created art in Dicker-Brandeis’s classes in Terezín. Increasing my understanding of European history, especially in relation to memory, has been and will continue to be a large part of the cultural and international understanding that I take from the Fulbright research experience. My research is one very small piece of the much larger issue of remembrance in Europe’s history.”

U.S. scholars lecturing at Czech universities help internationalize their programs and ways of teaching but on the other hand they also gain a lot. Jimmy Gore, who taught a graduate course at Charles University, anticipates adopting what he learned to teach at Gallaudet University: “In addition, I expect that I will be featuring more material drawn from the Czech Republic in my future courses. I will be able to offer a more international perspective and experience in my courses. I will also encourage my students to study abroad in the Czech Republic because of its richness of history and culture.”

Eric Ugland lectured at Masaryk University. Ugland writes in his report: “I would love to return to the United States and begin teaching a course on comparative media law and policy. Regardless, I will certainly begin to incorporate more examples from the European experience to show my students how other countries are addressing these issues. Another idea I would like to pursue is a collaborative teaching project involving both my students in the US and some students in the Czech Republic in which both groups of students would investigate, debate, exchange ideas about and ultimately seek to solve a current media law problem or dilemma. This would give students from both countries a chance to exchange ideas with people who might approach these issues from a different perspective and would give them some exposure to the laws and traditions in other jurisdictions. I expect to maintain a closer connection to the Faculty of Law and particularly to the faculty members associated with the Institute for Law and Technology. I have developed several close connections with the faculty there and I expect to maintain those friendships after I return to the United States.  I also expect to continue to work professionally with those colleagues as well. My hope is to return in the fall–if not this fall then the next one–for a conference hosted by the Institute. But whether that happens or not, I will stay in touch with these faculty members who have interests and areas of expertise that connect nicely with mine.”

Rory Stuart lectured at the Janáček Academy of Performing Arts. Stuart finds his experience excellent and said, “making personal connections with people in the Czech Republic, and with jazz musicians here and from other parts of Europe; meeting students whom I can help in their future career decisions”.

Jessica Wilson who gave courses at Charles University states that she had never worked at a foreign university and been integrated into another culture to the extent that she was able to through the Fulbright program: “I learned much more about culture living from inside it, which is what the Fulbright program inspires. Not only has my interest in the history of Prague been piqued, but my interest in countries that were occupied following World War II has increased. I want to challenge my students more after teaching in this system to apply what they are learning to issues in the broader world. I have already asked the chair of my department about ways to teach the two courses I developed over here. I plan to include more Czech authors in my world literature courses, to create a course solely focused on the literature between 1939-1989 in which students will also get to travel to Prague,and to encourage my students to study in Prague post-graduation.”

Patricia Dyk, Fulbright-Masaryk University Distinguished Chair appreciated being immersed into a daily life and local culture: “I have an even deeper understanding of the challenges faced by Czechs under totalitarianism. I have tried to equip the next generation of young scholars to be engaged citizens and we have learned from one another. This experience will further enhance my education abroad course ‘Leadership Lessons from Prague.’ Also, I believe I will have less tolerance for students who do not take their education seriously after having observed what students and their families have gone through to be able to pursue higher education in other countries.”

It is not only grantees themselves but also their accompanying families who benefit from the Fulbright Program. Jimmy Gore says in his report: “Being together with my two deaf sons in the Czech Republic was an extraordinary experience for all of us.  My sons got to experience the disorienting challenges and pleasures of travel and immersing oneself in a different culture.  My sons wrote a collective blog about their time here – thus sharing their experiences with their friends and school back in Maryland and Louisiana and establishing a record life in Czech Republic for themselves. I am confident that the effects of living here in Hradec Kralove will be very positive and long-lasting.  My youngest son now has a consistent refrain: ‘I want to go everywhere and do everything.’ It has added new dimensions to our lives.“

Also, Erik Ugland reports on a very invaluable experience for his family: “My wife has loved her time in the Czech Republic and she cannot wait to return. My kids have also had a great time. This was their first trip outside of the United States and I cannot even begin to list all of the things they have learned, sites they have visited, people they have met, and new things they have tried. Breaking them away from their home environment and forcing them to live in a different culture has been very valuable for them. Their experience at the international school was particularly enriching and gave them a chance to meet other kids from all over the world, and they established friendships that they hope to sustain even after we return to the United States.”

Fulbright specialists bring expertise and contacts that are much needed at Czech universities. They represent a different teaching style, which stimulates critical thinking among students. Simultaneously, specialists themselves find the participation in the program enriching. They are able to learn about different cultures and establish new partnerships.  The program has been particularly crucial for universities outside the capital which may experience difficulties in attracting international scholars. It has also been very important for introducing the fields not developed in the Czech Republic.

The program brings rewarding experience to grantees and leaves positive traces at host universities. Prof. Lukeš notes how pleased he was by his ability to empower the students: “When I started, most were unwilling to speak in the classroom -- even when invited to do so. Their attitude changed -- improved -- within a few days.”


2013-14 Czech Fulbrighters Comment On Their Experience in the U.S.

At the end of their stay in the U.S., Fulbright grantees are required to submit a Final Report where they reflect on their experience. Here is an excerpt from these Final Reports from the academic year 2013-14.  The comments can be also found in our Annual Report.

Czech students value an inclusive spirit of U.S. universities. Anna Carbová studying at Iowa State University comments on this, saying, “All lectures, labs and seminars were a great contribution to my professional development. I became a part of a research group focusing on my field of study. This has given me much more insight into the matter and the way researchers work in the US.”

Martin Formánek who studied physics at the University of Arizona in 2013-14 stresses the importance of numerous clubs at a U.S. university: “I joined couple of university organized clubs during my stay here. There were International Student Associations which is helping foreign students to integrate and they are organizing events for us and generally helping. Also I was part of Ritmos Latinos salsa club and UA ballroom club. I think that such organizations are really missing in Czech universities and when I return back home I would like to support their establishment.”

In comparison to Czech university milieu, Czech students appreciate the level of students' engagement, and the intensity of student life at a U.S. campus. Borjana Dodová studying at American University stated: “There were many activities around the campus when the semester was starting and during the school year. I was also surprised that political discussion might be a part of lectures. I experienced that when I was sitting in my mentor's class. That's something I don't know from my university.”

Naturally, all Czech students like the international aspect of life at U.S. universities. Ladislav Vyhnánek studying LL.M. at New York University notes in his report: “I have met people from virtually every corner of the world and I had a great time with so many of them. I would say that now I am more ‘world citizen’ than ever before.“

Also, Borjana Dodová says about her experience of meeting with international students: “I have many new friends from non-western countries and I fell extremely enriched by that. I think this is a very important part of the Fulbright program. I had to learn to communicate with people without knowing anything about their background. I think it made me more open and I am very happy for that.”

Czech scholars having a possibility to stay at a U.S. university find their experience highly rewarding and enriching also for a U.S. host institution. Jan Faigl, conducting research at the University of Southern California is convinced that he will “definitely utilize the gained experience and comments about teaching computer science at the USC for preparing a new course of programming at our department. Besides, I also plan to take experience from the USC for supervising my Ph.D. students. I will encourage them for international experience and try to find support for their short research stays abroad during their Ph.D. studies.”

Milan Říha researching at Cornell University states in his report: “I got a new insight into science and education because I could compare approaches and achievements between excellent teams and professors at the top world-class university and Czech institutions. Such a comparison was very important for understanding of new ways in our research and education of students. On the other hand, it made me more proud of achievements of our Czech team because I applied many of Czech methods in my research in the USA and it brought new and interesting findings even in intensively explored Great Lake environment.”

All the scholars agree upon the fact that today’s science cannot be done without international cooperation. Zdeněk Hurák pursuing his research at the University of California strongly believes that “the only way in which Czech universities can improve on their international reputation is through sending the graduates who seek an academic career to the labs of collaborating top researchers at some top universities, preferably oversea, for one or two years.”

Also Beata Matysioková researching at the University of California promises that “While back at Palacký University I will definitely emphasize international activities of my home institution since I can now see how important it is.”

According to observations of many Czech scholars (particularly those in technical and natural sciences) U.S universities are not that different in terms of equipment but the major difference consists in the ability of a university to attract excellent people as Zdeněk Hurák points out. Josef Fulka conducting research at the University of Texas stresses yet another important difference: “I was very impressed by the academic level of the students I have met (most of whom were doctoral students). They were well organized and committed to their research. Another great experience was the smooth and effective way of dealing with all the administrative issues especially at the beginning of my grant period). What would have taken days, if not weeks, in the Czech Republic was taken care of within hours. Friendliness and competence of my colleagues at the university was also a very enjoyable experience.”

Fulbright-Masaryk grantees cannot praise enough their stays at U.S. universities which are both professionally and personally enriching. They value friendly relations between professors and students.

Marek Čejka conducted research at Hartford Seminary.  Čejka said, “The teachers occasionally organize potlucks for the students in their households. This informal contacts between students and professors do not decrease the authority of the professor but vice versa. This informal and personal approach I am missing in the Czech university environment.  The lecturers in Hartford Seminary were in most of the cases real professionals, not doctoral students-beginners, ideologues or ancient regime holdovers as is the case in many Czech universities.”

Blanka Maděrová stayed at Harvard University and considers her experience the best she could get: “Harvard University is an amazing facility for both learning and practice of various new projects. The level of interdisciplinarity is very high there and new methodologies flourish in every department.”

Martin Paleček, Fulbright researcher at Emory University says in his report: “I very much appreciated high-cultivated level of discussion and how biases among scholars could be solved. I learned how to criticize my own work and how to criticize the others in the very positive and helpful way. I hope that I became not only a better scholar but also a better person.”

Patrícia Martinková conducted research and lectured at the University of Washington.  She appreciated the way her host institution prepared students for furthering their research career.  Martinková said, “Besides the preparation for interdisciplinary research, students are trained to read a huge amount of books and articles, to write large amount of reports and articles as part of their homework, to prepare posters and present them, to search through job openings, to prepare their CV or give a job talk. Being exposed to university climate in the U.S., I felt I was relatively little trained in reading, writing, presenting, and most importantly asking questions, consulting, making a point and explaining ideas in simple way. Being exposed to our kids’ elementary school, I found that all these concepts are stressed from the very early childhood.”

Vladimír Šlapeta studying American influence on Czech architecture at The Cooper Union says that his U.S. experience helped him judge and see things in a different way than before: “Meetings with leading colleagues in America, like Phyllis Lambert, Kenneth Frampton, Jean Louis Cohen etc. had been very inspiring moments of my stay.”

Naturally, many grantees establish professional relations at U.S. universities, which may develop into institutional cooperation after they come back to the Czech Republic.

Radim Čtvrtlík pursued a research project at the Polytechnic Institute and State University in Virginia.  Čtvrtlík is convinced that: “We have probably found a way how to finance a stay of students from Palacký University in Olomouc in US. I am quite optimistic in this regards and hope that some students will visit Virginia Tech. My experience with Fulbright program is the best and I am going to propagate the program actively after my arrival.”

Petr Konečný conducted research at Oklahoma State University. Konečný believes that the U.S. experience helped him create contacts with the experts at the U.S. institution: “Future mutual collaboration will have synergic effect. US Civil Engineering partners have experimental experience that will be complemented by numerical computation capabilities at Czech side, which will strengthen addressing actual engineering challenges.”

Robert Zbíral, Fulbright researcher at the University of Michigan Law School, plans to come back in the future for shorter stays: “I will also continue research cooperation with prof. Halberstam. Finally, I would do my best to obtain external funding in order to invite selected professors from Michigan to teach short crash-courses in Olomouc.”

As Fulbright-Masaryk grantees engaged in a number of public activities (apart from their own academic ones), they consider it useful to be familiarized with non-profit sectors in the U.S. For example, Blanka Maděrová, whom researched at Harvard University, reports: “I learned different ways in which to do social activism regarding minorities and how to work with social media, which I am going to use, as a Fulbright-Masaryk scholar, in my project supporting Romani minorities is Czech Republic. From Spring 2014 I will organize workshops supported by EU grants Youth in Action and use music as a tool to foster and create open-minded communities.”

Some grantees integrate social life in their communities. One such grantee was Františka Jirousová.  Jirousová stayed at Georgetown University and took up singing in the church choir at the parish of St. Joseph at Capitol Hill: “I used to sing in a church choir since I was 12, so this is for me the most natural way of joining a Christian community in a place where I live and to cultivate relationships with American people. And one of the singers told me recently that it was a pity that I had to leave, because they needed me. I must admit that I was really pleased.”

Cultural experience is an inseparable part of the grantees‘ stay. Petr Urban researched at CUNY.  Urban comments that: “The experience of living the U.S. with my wife and two small children was transformative too. New York City is a place of never-ending cultural and social opportunities and the life experience is quite different from what we knew before. We appreciated especially the encounter with the enormous racial and cultural diversity in New York City. It has definitely reshaped our perception of our own identity as Czech and Europeans.”

Jana Horáková pursuing research at Michigan Technological University states: “I guess it has changed me as a person. Americans are different from us. I know that I will miss many things I experienced there as well as I miss many Czech things in USA. I enjoy friendly people all around me who are polite all the time even if I lack honesty from them. I like how kind they are to each other.”

During their stay grantees visited other parts of the U.S. as well. Klára Mergerová studying at Columbia University said of her travels: “Through the trips I made around the North East and also Texas, I was able to observe the changing facets of American society, so different from what I knew from Europe or from what I had previously imagined. The experience with a society, similar at first sight, but based on different principles, will certainly reshape my views of not only the United States, but also my own country.”

For Fulbright-Masaryk grantees – NGO representatives, U.S experience is irreplaceable.  This is because U.S. non-profit sectors have long traditions and can offer rich experience that is hard to find anywhere else.

Petra Michaličková, affiliated with the Aaker’s Business College, points out: “I would like to focus more on the educational system for professionals in vocational rehabilitation. Great experience, great people, I highly appreciate I have had the opportunity to participate on this program. My only recommendation is to continue with this program.”

Also, Alena Novotná, hosted by the Synergos Institut, finds her experience great “in any possible aspect ranging from my working space, access to internal systems, interaction with my colleagues and their openness and willingness to help me reach out to other institutions as well. This is crucial because without their positive attitude it would not be possible to learn about the real day-to-day management in their organization.”


Griffin Canfield: A Few Words for New ETAs

I was recently asked by Andrea to make a post regarding my time in the Czech Republic. To make the most of my post I tried to think back to when I was first notified of my selection as a Fulbright ETA and my site placement in the Czech Republic. Besides the normal questions about plane tickets (Generationfly.com) and what to pack (ski jacket and waterproof winter boots), I was worried about what my role would be as an ETA and being too isolated in my new hometown for the next ten months.

If you’re anything like me your only experience with teaching is the conversations you had with your teachers after class and a few tutoring sessions you did to beef up your Fulbright application.  Furthermore, you most likely majored in something other than Education, like Political Science, and your career goals never included teaching.  I have found that the key to being a good ETA is not having a background in education and knowing every grammar rule, but being a good conversationalist and motivator.  Most of your students will have minimal English speaking experience, having spent the majority of their English learning careers listening to a teacher lecturing on the intricacies of English grammar.  Your job is to get your students talking and using their knowledge of grammar and vocabulary in everyday conversation.  I found that my students were hesitant to speak the first couple of months, but they became much more talkative as the year progressed and they had more opportunities to engage with me.

Everyone has their own method for getting students to speak and feel comfortable, but for me it’s pretty simple, sports, sports, and more sports.  Throughout the course of the year I’ve participated in gym classes, weightlifting sessions, tennis lessons, ice hockey practices, dance classes, yoga lessons, two ski trips, a week long sports course, and an endless number of soccer and floorball matches.  While a lot of the contact I had with my students came during school hours and weekly lessons, I found that the most meaningful interactions with my students came while skating down the ice or trying a new yoga pose.  It was during these interactions that my students were able to relax and speak without fear of being reprimanded for every grammatical mistake.  While my method of connecting with my students was through sports, I’m sure that the same connections could be achieved through other extracurricular activities, like movie clubs or video game and music groups.  To sum up, don’t get too hung up on being a grammar whiz or knowing the latest teaching practices, focus instead on finding a way to get your students to speak, that’s the primary objective.

If you’re not worried about your teaching ability you might be concerned about where you have been placed in the Czech Republic.  I know that when I first applied to serve in the Czech Republic I envisioned working and living in Prague, only to be informed that I would be based in Chotebor, a town of 9,500 that you can walk through within five minutes.  I was initially concerned that I would become too isolated living in Chotebor and that I would die from boredom, however, I quickly realized how fortunate I was to be placed in a small town as opposed to a big city.  The quaintness of Chotebor has been ideal when it comes to achieving my goals as an ETA.  The interactions I’ve had with my students are not limited to within the premises of the school, but occur throughout the community.  It’s hard to go anywhere in Chotebor; the gym, tennis courts, Tesco, Drobrava Valley, or the town square, without bumping into a student and striking up a conversation.

Another benefit of living in a small town is that it has been fairly easy to make friends my own age.  Unlike in the United States, the majority of college age students and even young professionals return home on the weekends to spend time with friends and family, which in Chotebor means spending time at the VV Bar, an establishment owned by my landlord and located directly behind my apartment.  One of the first outings I went on with my mentor was to the VV Bar where he introduced me to a group of guys (mid to late twenties) who have become my core group of friends.  We play floorball on Friday and Saturday evenings and on Thursdays we go swimming.  In addition to playing sports, we’ve met up in Prague for long weekends and we recently completed a four day rafting trip down the Vltava River.

Having a group of friends that you can go out and socialize with really helps during those short winter days when it’s dark when you leave for school and even darker when you return home, but it’s only possible if you’re willing to put yourself out there and take part in all the opportunities presented to you.  Don’t skip an opportunity to take part in a sporting event, a weekend trip, or an invitation to enjoy a beer at your local pub because it’s those opportunities that will lead to the friendships which help you to make the most out of your time as a Fulbright ETA in the Czech Republic.

I hope you enjoy your time in the Czech Republic and that by the end of your stay you feel just as sad about leaving as I do now.
Griffin Canfield
Chotebor, Czech Republic


Štěpán Ochodek: Střípky z Nové Anglie

Štěpán Ochodek odešel od USA hned po ostravské střední škole, kdy byl přijat ke studiu na Bates College, prestižní liberal arts college v Mainu na severovýchodě USA. V Nové Anglii pak zůstal, protože byl následně přijat na magisterské studium na Massachusetts Institute of Technology, konkrétně do programu Master of Finance na MIT Sloan School of Management. Štěpán není sice stipendistou Fulbrightova programu, ale finanční prostředky na magisterské studium se mu podařilo získat u jiných českých nadací.

Studuji v Cambridge, autem to mám do Berlína čtyřicet šest minut, do Paříže necelé tři hodiny, do Holandska a do Polska něco přes dvě  hodiny. Nenacházím se ale ani v Anglii,  ani v Německu a ani v Polsku. A když  řeknu, že domů do Ostravy to mám co by kamenem dohodil cca. deset hodin letadlem, budete si o mně myslet, že jsem se pomátl. Ale vše je tak, jak říkám. Nacházím se totiž v Nové Anglii, v regionu, který sestává ze šesti států na americkém severovýchodě. Evropská pojmenování měst a míst jsou možná zprvu překvapením, ale neměla by být. Spojené státy byly a jsou zemí pluralitní a evropský vliv je na mnoha místech znát.

Je to už skoro pět let, co jsem se po střední škole vydal na zkušenou do USA. Čtyřleté studium na Bates College ve státě Maine mne obohatilo v mnoha směrech a poslalo mě jen pár set kilometrů jižněji na Massachusetts Institute of Technology v Cambridge, kde studuji nyní.

O studiu v USA a o rozdílech v přístupu ke vzdělání v porovnání s českým systémem již bylo napsáno mnoho. Já bych se rád podělil o své dosavadní postřehy ze studia konkrétně na MIT, na instituci, o které se ví mnohé, ale přesto je možná pro některé zahalena tajemstvím.

Massachusetts Institute of Technology

Čím je vlastně MIT známá, jaký má charakter? Odpovědět na tuto otázku není nic snadného. Jak popsat obecnými pojmy instituci, která má svůj vlastní výzkumný jaderný reaktor, roční rozpočet bezmála tří miliardy dolarů a s níž je spojeno 81 laureátů Nobelovy ceny?

Úvodem mi dovolte zmínit podle mě docela trefné prohlášení jednoho z bývalých rektorů MIT, Jeroma Wiesnera, který studium na MIT přirovnal k něčemu “jako když se napijete z požární hadice.” Podle mého názoru to Wisner myslel tak, že Wiesner myslel to, že studium na MIT Vás sem tam pořádně propleskne a zocelí.

Co všechno se na MIT studuje? Už z názvu není těžké si vyvodit, že ty nejhlubší kořeny MIT byly ty technické nebo chcete-li inženýrské. Dnes je MIT daleko různorodější institucí. V současnosti je MIT ve světě proslulá také oblastmi jako jsou ekonomie a finance, lingvistika nebo architektura. Přesto si dovolím tvrdit, že se technický duch zachoval napříč fakultami a studentská vynalézavost je zejména vidět na nespočtu zajímavých projektů, iniciativ, soutěží a začínajících firem.

Ano, technická základna je znát skutečně všude. Já osobně považuji za zajímavé například to, že na naší fakultě financí někteří profesoři a studenti doktorského studia se pyšní doktoráty z finanční ekonomie a teoretické fyziky zároveň. Finance a fyzika rozhodně mají nejeden společný průsečík– při modelování cen se třeba často používají fyzikální zákonitosti jako například Brownův pohyb.

Když jsem studoval na Bates College v Maine, velmi jsem si vážil osobního přístupu profesorů. Na MIT jsem šel s představou, že na této daleko větší instituci tomu bude jinak. Já nemohu mluvit za všechny fakulty, ale na Sloanu (kde studuji magisterský obor finance) mě přístup profesorů mile překvapil. Profesoři jsou velmi často špičkami svého oboru, ale někdy člověk žasne nad tím, jak dokážou být neformální a jakým způsobem se věnují studentům. Například v předmětu Retirement Finance nám přednáší Robert Merton, nositel Nobelovy ceny za ekonomii. Ten nás stále vybízí, ať za ním chodíme s jakýmikoli otázkami. A několikrát se mi také stalo, že mi profesorka nabídla, že ráda odpoví na moje dotazy přes telefon, a to ve svém volném čase.  S podobným přístupem jsem se setkal u dalších profesorů, kteří mě zde učí.

MIT Sloan

Další věc, která na mne zapůsobila, je fakt, že většina studentů (alespoň ti z našeho programu) nebudí pocit, že by se nad někoho nadřazovali. Já jsem součástí programu zhruba sto třinácti studentů z různých koutů světa a zde na MIT si každý uvědomuje, že je v něčem dobrý a že se lehce najde někdo, kdo ho v něčem jiném převyšuje. Toto vytváří zdravě dravou atmosféru mezi studenty, kteří jsou přirozeně motivováni k lepším výkonům. Výraz “motivace prostředím” bych obecně považoval za vůbec nejdůležitější prvek studia na MIT, podobně jako je tomu na dalších amerických univerzitách, prvek, který mi často chybí na mnoha českých univerzitách.

MIT je otevřenější, než by se zdálo

Mezi některými Američany a možná i v cizině panuje představa, že navenek je MIT vnímána jako poněkud elitářská a uzavřená komunita. Ale není uzavřenost jako uzavřenost. V dnešním digitálním světě je velmi obtížné si informačně uchránit jakýkoli vlastní nápad či iniciativu, a proto bychpovažoval za nelogické očekávat, že návštěvník sem přijde, vstoupí do výzkumných laboratoří a dostane seznam budoucích patentů. Ano, v tomto smyslu si MIT chrání svou nápaditost. Na druhou stranu je mnoho prostor na MIT přístupných návštěvníkům.  A v prvé řadě je třeba zmínit, že MIT, jako jedna z mála institucí, zdarma nabízí nespočet přednášek a kurzů s cílem zvýšit celkovou vzdělanost, zejména v technických oborech. Když navštívíte oficiální stránky nebo server Youtube, kde je mnoho těchto zdrojů veřejně přístupných, tak pravděpodobně se mnou budete souhlasit, že výraz “uzavřená komunita” na MIT vůbec nesedí.

Kampus MIT

„Hack” kultura

Ale co na MIT určitě sedí, jsou tradice známé pod pojmem „hack culture.” Tyto tradice by se daly popsat jako náhodné legrácky a výmysly studentů, které se nejčastěji dějí v noci a symbolizují studentskou vynalézavost, technický um či nekonformitu. Nejlépe asi bude, když objasním na konkrétních příkladech. Jeden z nejslavnějších „hacků” se udál, když studenti nepozorovaně umístili policejní auto na střechu historické budovy MIT Dome, změnili číslo auta na konstantu pi a do auta dali maketu s kafem a krabicí koblihů. Dodnes se vedou spory o tom, jak se studentům podařilo auto nepozorovaně umístit na tuto vysokou budovu, aniž by použili těžkou techniku a přilákali na sebe pozornost. Dalším příkladem je třeba přeměna stejné budovy na design robota R2D2 u příležitosti premiéry první epizody filmu Hvězdné války.

I když tyto legrácky sice nejsou oficiálně povoleny, jsou nepostradatelnou součástí identity MIT. Jejich cílem je spíš pobavit, možná šokovat, ale nikoli škodit. Poté, co ukojí své MIT ego“, studenti vše vrátí do původního stavu a život pokračuje dál. A skutečně, ono policejní auto se za krátký čas opět objevilo na zemi a opět akce proběhla naprosto nepozorovaně a bez újmy.

Financování studia

Dovolte mi jenom ve zkratce zmínit, jaké jsou pro Čechy možnosti financování studia. MIT patří mezi skupinu tzv. need-blind institucí. Prakticky to znamená, že pokud se student hlásí na bakalářské studium, je jeho přihláška posuzována bez ohledu na to, jestli žádá o stipendium. Pokud je přijat, univerzita mu zaplatí tu část nákladů na studium, kterou si nemůže dovolit.

Finanční podpora magisterského studia závisí na oboru, ale obecně platí, že je méně častá, a student tedy musí hledat prostředky i jinde. V Česku v současnosti existuje již několik štědrých nadací, které podporují studenty bakalářského a magisterského studia. Další možností jsou studentské půjčky. Já sám jsem velmi vděčný svým rodičům za jejich podporu a významně mi také pomáhá nadační fond manželů Krskových, město Ostrava a nadace na MIT. Netvrdil bych tedy, že hledat prostředky na studium je jednoduché a tímto stručným popisem jsem samozřejmě opomenul některé typy specializovaných stipendií. Ale v posledních letech se z mého pohledu Čechům poštěstilo. Jen během několika let vznikly štědré nadační fondy, které každoročně pomáhají mnoha talentovaným studentům.

Novoangličané se postupně učí o Česku

A teď trochu z jiného soudku. Začal jsem tím, že v Cambridge je znát jakási evropská aura. A musím uznat, že cambridgeské/bostonské oko místních obyvatel je všímavé a zajímá se. Když letos udeřila historická „sněhokalypsa”, šála s českými znaky se stala mou každodenní součástí zimní výbavy. Čas se zpomalil a v metru a na ulicích si lidé často všímali, co že to mám na krku za neobvyklou modročervenobílou věc. Je pravda, že tato česká šála spíš přípomíná fanouškovský sportovní doplněk, ale nejednou bylo z výrazů kolemjdoucích vidět, jak si zvídavě četli nápis „Česká republika.”

A jednoho ranního dne jsem dokonce na cestě do školy potkal staršího pána, který na mě už z dálky prstem ukazoval a zvolal (anglicky): „Co to máte napsané na té šále?”

“Píše se tam Česká republika. Já pocházím z České republiky,” odpověděl jsem překvapeně.

„Dobra dan,” odpověděl briskně stařík docela slušným přízvukem, ušklíbl se a šel dál.

Další příklad, který bych rád na toto téma zmínil, se týká doby, kdy jsem si během studia hledal budoucí zaměstnání. Na každé přijímací kolo, kterým jsem v zimním období prošel, jsem opět nosil svou českou šálu. A když mě jednou kamarád ve škole zahlédl, řekl mi, že šála se k mému kabátu nehodí, protože působí dojmem, že se spíš chystám jít na hokej. Tak jsem projednou šálu vyměnil. To jsem ale netušil, že v dalším kole se mě dotáží: „Kde máte tu Vaši barevnou šálu? Takovou tu ještě nikdo neměl.“ A veřte nevěřte, tento proces byl nakonec pro mne úspěšným. A i když to zcela jistě nebylo díky tomuto českému artefaktu, já budu i nadále hrdě nosit svou českou zimní šálu, abych tu malou zemi udržel v kurzu i za velkou louží.

Nebát se mířit vysoko

Závěrem bych chtěl říci, že všechny tyto dojmy jsou samozřejmě mými vlastními a že každý si na MIT najde to své. Chtěl bych ale apelovat na české studenty, aby se nebáli zkoušet nové věci a přihlásit se na MIT, pokud je to jen trochu láká. Vzdělání na MIT je vskutku životním milníkem, a je na každém zvolit si svou vlastní cestu. Neznám víc inspirativní prostředí, jako to, které jsem poznal na MIT. Proto bych mimo slova, která nejvíc charakterizují MIT, přidal mimo tradice a inovace slovo inspirace.


Petr Konečný: Nositel stipendia je pro Fulbright investicí

Portál studentů Ekonomické fakultu VŠB-TU Ostrava Sokolská33.cz přinesl rozhovor se absolventem Fulbrightova programu Petrem Konečným.

Z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava se dosud podařilo získat stipendium pouze několika studentům. I proto nemá komise zatím své zastoupení na škole (tzv. čestného velvyslance). Mezi těmi úspěšnými byl například i Ing. Petr Konečný, Ph.D., odborný asistent na Katedře stavební mechaniky na Fakultě stavební VŠB-TUO, který vyrazil do zahraničí v akademickém roce 2013/2014 a byl ochoten se o své jedinečné zážitky podělit.

Co vás motivovalo získat Fulbright-Masarykovo stipendium? Byl to váš nápad, nebo vám to někdo doporučil?
K cestování a k USA mě to vždycky táhlo. V USA už jsem byl během doktorského studia. Bylo to šest měsíců v Pensylvánii na Penn State a stále mě to do USA trochu táhlo. Před dvěma lety jsem cítil, že by mi pro výuku a výzkum pomohly nové podněty. Navíc jsme s rodinou chtěli zažít dlouhodobější zahraniční zkušenost. Jiskru zapálil můj bývalý školitel profesor Marek, který se mě zeptal při oslavě svých osmdesátin, jestli ještě nechci do USA. No a já si řekl, že vlastně chci. A manželka Nika s dcerkami mě podpořily. Jeli jsme všichni.

Ing. Petr Konečný (úplě vpravo) s kolegy. Zdroj: osobní archiv
Ing. Petr Konečný (úplně vpravo) s kolegy.

Dá se říct, že pro Fulbrightovu komisi je každý uchazeč potenciální investicí. Čím jste ji zaujal? Jaký byl podle vás ten správný klíč k úspěchu?
Přesně tak, každý nositel stipendia je pro Fulbright investicí. Já program chápu jako inteligentní americkou zahraniční politiku. USA investuje do mezinárodní výměny tak, ať lidé z celého světa mohou poznat kulturu a život USA a lidé z USA mohou poznat kulturu a život venku. Tím se vytvářejí mezinárodní vazby, které pomáhají otupit hrany interkulturních nedorozumění. Nutno podotknout, že značnou část rozpočtu české Fulbrightovy komise dodává i rozpočet ČR. Fulbright-Masarykovo stipendium, které jsem obdržel, je zaměřeno na pedagogy vysokých škol. Uchazeči mají být kromě vědecké či pedagogické činnosti zakotveni i sociálně. V USA by se řeklo komunitně. V mém případě se jednalo o aktivity ve fakultním akademickém senátu a v grantové komisi komunitního Fondu Opora.

Studoval jste na Oklahoma State University. Měl jste možnost vybrat si i jiné školy dle vlastního výběru, nebo jste měl určitý seznam, ze kterého jste si musel vybrat? Podle čeho jste se rozhodoval?
Na Oklahoma State University jsem prováděl výzkum a učil v doktorském studijním programu. O volbě školy rozhodlo aktuální působení profesora Paula J. Tikalského (děkana College of Engineering, Architecture and Technology), který mě na výzkum a výuku pozval. U Fulbright-Masarykova stipendia je totiž vhodné mít pozvání. V případě, že pozvání nemáte, vám Fulbrightova nadace zprostředkuje umístění. Mě k pozvání pomohl i fakt, že u profesora Tikalského (ano, má české předky) jsem byl už na stáži ve State College a od té doby spolupracujeme.

České a americké školství musí být velmi odlišné, zaznamenal jste nějaké větší rozdíly? Probíhá zde výuka jinak?
Americké vysoké školství je placené. Na druhou stranu škola poskytuje prostor studentům si vydělat na studium a rychlost studia závisí na studentovi. Studenti mají tedy možnost pracovat na částečný úvazek. Sama škola pak poskytuje spoustu pracovních příležitostí v univerzitních službách. Škola studentům dává možnost si vydělat participací na výzkumných grantech nebo získáním „Teaching Assistantship“ pro magisterské či doktorské studenty učící na bakalářském stupni. Ve výše uvedených případech je odpuštěno i školné. Dále škola nabízí práce v údržbě, na recepci, jako dohled v univerzitní prádelně apod.

Studovat rok v zahraničí je bezesporu neocenitelnou zkušeností, co se vám tam nejvíce líbilo?
Pominu-li teplo, které miluji, tak se mi líbilo, že se mnohem více než u nás oceňují schopnosti a dovednosti. Pokud odvádíte špičkovou práci, tak vám v USA vytvoří k vaší práci špičkové podmínky. Toto platí i o univerzitách. Na OSU jsem se například setkal se studentem z Brna, který získal sportovní stipendium, neboť je dobrý v basketbalu. Jel do Stillwater i s přítelkyní a ta si mimo studium ekonomického oboru přivydělávala jako recepční na děkanátě. Od června povýšila a pracuje v administrativě.

Co byste doporučil studentům, kteří mají také zájem získat Fulbrightovo stipendium, ale ještě váhají a nejsou si jistí, jestli to opravdu stojí za to?
Myslím, že stojí za to naši krásnou zemi na čas opustit a přivonět k dálkám. Získáte nadhled, zkušenosti a kontakty, které vám umožní být mnohem otevřenější k životním šancím, získat nezávislost a sebedůvěru. Myslím, že tato zkušenost umožní intenzivněji vnímat, že svůj život řídíte vy sami.

Celý původní článek je k dispozici zde.


Milan Hnátek: Zajímáte se o rodinné podnikání? Zeptej se Fulbrightova stipendisty!

Po dohodě s absolventkou Fulbrightova programu Kateřinou Váňovou přebíráme z jejího blogu rozhovory s dalšími českými stipendisty. 

Milan je studentem třetího ročníku doktorského studia na Fakultě managementu a ekonomiky na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Studium v zahraničí pro něj není žádná novinka, od srpna 2009 do dubna 2010 pobýval v Tureckém Eskisehiru, kde v rámci programu Erasmus studoval na Anadolu University. Po svém návratu z Turecka položil základy studentské dobrovolnické organizace Buddy Systém Zlín, kterou také přes rok vedl. V srpnu 2012 se znovu do Turecka vrátil, aby zde absolvoval půlroční pracovní stáž v CzechTrade v Istanbulu. O tom, že se nejedná o obyčejného studenta, je přesvědčena i Fulbrightova komise. Od poloviny února 2013 Milan pobývá v americkém městě Louisville ve státě Kentucky, kde v rámci stipendijního programu Fulbrightovi komise v Praze spolupracuje s University of Lousiville na svém výzkumu týkajícího se rodinného podnikání a rodinných firem. Co jej k dalšímu cestování a výzkumu v USA vedlo?

Proč ses rozhodl studovat v zahraničí? Kdy přišla ta myšlenka vycestovat?
 Vycestovat za velkou louži bylo vždycky mým velkým snem. Chtěl jsem vidět ta místa, co jsem znal pouze z televizních seriálů, a na vlastní kůži zažít tu pravou americkou atmosféru. Vždycky jsem tak nějak podvědomě cítil, že je mi ta naše kotlina malá a táhlo mě to ven získat zkušenosti. Z českých pohádek jsem věděl, že hloupý Honza musí do světa, aby se mohl stát králem a potkat svou princeznu.

Bylo Fulbrightovo stipendium tvá první volba nebo jsi zvažoval sehnat peníze jinde (či dokonce zkoušel)?
Na internetu jsem delší dobu obhlížel různé způsoby, jak vycestovat do zahraničí a nakonec se mi to podařilo v roce 2009, kdy jsem ještě jako student Fakulty multimediálních komunikací na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně vycestoval na jeden školní rok do Turecka přes program Erasmus. Tou dobou jsem ještě neměl tušení, že nějaký Fulbright existuje, ale tato zahraniční zkušenost mi dodala sebevědomí a také jsem zjistil, že je všechno možné. Když jsem se díky přednášce zástupců Fulbrightovi komise v Praze v červnu 2011 dozvěděl, že je zde tento stipendijní program, rozhodl jsem se to zkusit.

Rozhodoval ses dlouho, kam se chceš dostat? Mohl bys lidem nějak ve zkratce popsat, za jakým účelem jsi do USA přijel?
Při mém rozhodování, kam do USA jet vůbec nehrála roli geografická poloha místa, ale spíše jsem se soustředil na to, abych našel to správné místo, kde bych se mohl o svém výzkumném zájmu co nejvíce naučit a pomohlo mi to v dalším studiu. Moje doktorské studium se točí okolo rodinných firem a rodinného podnikání. Obeslal jsem všechny americké univerzity, které se tímto zabývají a i přes několik odmítavých odpovědí se mi nakonec podařilo nejlepší komunikaci navázat s University of Louisville.

Jak dlouho ti zabralo získání stipendia (dle vlastního úsudku) – eseje, přihláška, pohovor? Máš nějaké tajné tipy pro zájemce, jak se dostat na první místa seznamu kandidátů?
Celý svůj maratonský běh jsem popsal na blogu Fulbrightovi komise zde: http://czechfulbright.blogspot.cz/2013/06/milan-hnatek-fulbright-neni-sprint-ale.html a jak jsem tam také napsal, nekvalifikoval jsem se do hlavního závodu hned, ale vyjel až na divokou kartu. Nejcennější rada, kterou mohu případných zájemcům dát je, aby své snažení nikdy nevzdávali a vytrvali. Trpělivost a houževnatost se nakonec ukázaly jako ty vlastnosti, díky kterým nakonec v Louisville jsem.

Jaký hlavní přínos pro tebe má dosažení Fulbrightova stipendia?
Pro mě osobně byl pobyt v Americe splněním snu a také mi to umožnilo získat znalosti, které bych nikdy na našem českém písečku nezískal. Je to prostě jiný svět, a přestože Američanům mnohé chování vytýkám, musím uznat, že co se týče mého oboru a akademického přístupu jsou stále na špici.

Co si myslíš, že se změní ve tvém životě po návratu zpět mezi smrtelníky (čti návratu do ČR)? Máš už nějaký plán, co budeš dělat po návratu?
 Před svým odletem do USA jsem nedokázal docenit, co to znamená být Fulbright studentem. Bral jsem to něco jako o něco náročnější Erasmus a osobně jsem se necítil nějak výjimečný. Až po vřelém přijetí a uznání od amerických kolegů mi začalo docházet, že jsem se asi dostal do opravdu elitního kluku lidí, co mění svět. Jak moc znamená být Fulbrightem mi došlo až na setkání s dalšími Fulbrighty, kteří tuto šanci berou jako poslání a mohou díky ní opravdu mnoho dotázat. O svých pocitech jsem také napsal na svém blogu: http://www.milanbey.com/fulbright-meni-svet/. Ještě nevím, jak bude moje přistání v ČR tvrdé, ale už teď vím, že s touto příležitostí chci něco dál dělat a přetavit v něco ušlechtilejšího.

A teď trochu ze soukromého života:) Máš pocit, že by tě Fulbright nějak obohatil i v otázce osobního života? Prozradíš nám, jaký dopad to má/mělo na osobní vztahy v ČR?
Velkou životní a osobnostní změnou jsem si prošel již po svém ročním pobytu v Turecku, takže si myslím, že po půl roce v USA žádná velká změna v tomto ohledu nenastala. Již po návratu z Turecka se pročistily řady mých přátel a zůstali mi jen ti opravdoví. Domnívám se, že díky pobytu v USA se jen utvrdily ty vlastnosti, které jsem získat v roce 2010, a stal se ze mě opravdový světoobčan.

Měl jsi problémy zapadnout do nového kolektivu? Změnilo se nějak prostředí či lidé, kde se teď pohybuješ?
V rámci mého pobytu v USA jsem poměrně samostatný, a jelikož tu pracuji na svém výzkumu sám, moc do kolektivu nepřicházím. Ale kdykoliv mám možnost se se svými kolegy bavit, jsem velice vřele přijat a cítím se dobře. Také velmi oceňuji, že mě američtí kolegové zvou na nejrůznější univerzitní akce, díky kterým mám možnost vykouknout ze své výzkumné ulity.

Jak bys zhodnotil hospodskou kulturu ve srovnání s ČR?  Co je dle tebe nejlepší US jídlo, které jsi vyzkoušel?
Po tom, co jsem měl možnost si užívat turecké delikatesy, a bohatou tureckou kuchyni, se mi zdá, že je jídlo v USA nepoživatelné. Americké jídlo je pro mě opravdu problém a musel jsem se jako Dalibor naučit vařit. Do restaurací chodím, jen když musím. Jinak co se týče americké kultury, je opravdu jiná a nerozumím tomu přehnaného a hranému nadšení z každé maličkosti a konzumního způsobu života založeného na nadspotřebě. Co naopak oceňuji je pozitivní myšlení a přístup k životu, že když chceš, vše dokážeš, který si myslím nám zakomplexovaným Čechům chybí.

Jedna věc (místo), kterou zaručeně musí vidět každý, kdo se podívá do USA.
Co se týče přírodních krás, tak jsem skoro nic v USA neviděl, ale ze všech amerických měst, co jsem navštívili se mi nejvíce líbilo Chicago. Tam bych si asi i jako v jediném americkém městě dokázal představit žít. Louisville není špatné místo, ale na mě je moc klidné.

A na závěr – co nejlepšího se ti stalo díky Fulbrightově stipendiu?
Na co opravdu moc rád vzpomínám je nekolikadenní seminář v Portland v Oregonu, na kterém jsme se sešli všichni Fulbright studenti a debatovali jsme zde o sociálním podnikání.

Příspěvek je převzat z blogu Kateřiny Váňové, stipendistky Fulbrightova programu pro postgraduální studium v roce 2012-13.


Dokumentární cyklus České televize ukazuje život "fulbrightistů"

Deset stipendistů česko-amerického vládního stipendijního programu bylo vybráno do časosběrného dokumentárního projektu “Jeden rok s Fulbrightem”, jehož premiérový díl uvede Česká televize v neděli 11. ledna v 18.15 na ČT2.

Lukáš Prokop s natáčecím týmem
Každý díl televizního cyklu sleduje “fulbrightisty” během jejich ročního stipendijního pobytu v USA nebo, v případě americké stipendistky, v Praze. Zachycené osobní příběhy studenta, vědce, učitele nebo pracovníka neziskové organizace, lidí různého věku i odborného zaměření, s rodinami i bez rodin, tak poskytují atraktivní a unikátní vhled do života stipendistů tohoto prestižního a štědrého stipendijního programu společně financovaného českou a americkou vládou a spravovaného Komisí J. Williama Fulbrighta.  

Kateřina Váňová ve své laboratoři v USA

Diváci České televize postupně uvidí, jak akademický rok 2012-13 v USA strávili Andrea Beláňová z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Ondřej Bažant ze Základní školy Jevíčko, Tomáš Furst z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, Jitka Klimešová z Botanického ústavu Akademie věd ČR, David Ondráčka z Transparency International, Lukáš Prokop z ČVUT, Helena Reichlová z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, Kateřina Váňová z 1. lékařské fakulty UK a Martin Vraný z Filozofické fakulty UK. Americké stipendisty v ČR reprezentuje Rene Miller. Tato postgraduální studentka biologie z University of Washington působila na Přírodovědecké fakultě UK.

David Ondráčka při natáčení
Projekt “Rok s Fulbrightem” vznikl ve společnosti Film & Roll v koprodukci s Českou televizí a Studiem FAMU a za finanční podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Velvyslanectví USA v Praze.

Detaily projektu a fotografie z natáčení najdete na stránkách www.filmandroll.com/a www.ceskatelevize.cz/porady/10447850832-jeden-rok-s-fulbrightem/.

Lukáš Prokop při natáčení v klubu
Fulbrightův stipendijní program patří mezi nejznámější světové stipendijní programy. Založen byl již v roce 1946 na základě zákona navrženého arkansaským senátorem J. Williamem Fulbrightem. Po něm nese také své jméno. Od založení programu se jej zúčastnilo na 325 tisíc "fulbrighterů". V současnosti je do programu zapojeno více než 150 zemí, ve kterých se rozděluje okolo osmi tisíc stipendií. Mezi bývalými stipendisty naleznete nositele Nobelových cen, nositele Pulitzerovy ceny, guvernéry a senátory, velvyslance a umělce, soudce, premiéry a hlavy států, významné profesory a vědce. Víc informací o Fulbrightově programu a jeho historii je k dispozici na stránce amerického ministerstva zahraničí eca.state.gov/fulbright.

V České republice program administruje Komise J. Williama Fulbrighta založená v roce 1991 na základě mezivládní dohody mezi ČR a USA. Za téměř čtvrtstoletí fungování Komise vyjelo do USA přes 700 českých stipendistů a do ČR naopak přijelo přibližně 600 amerických studentů, vědců, učitelů a umělců.