Fulbright Reality Czech

Po tureckém Istanbulu, kde jsem byl na šestiměsíční pracovní stáži Erasmus, jsem aktuálně na výzkumné stáži na University of Lousiville,College of Business v rámci Fulbrightova stipendijního programu . University of Louisville Můj výzkum se týká rodinného podnikání a plánování nástupnictví v rodinných podnicích, takže tu spolupracuji s  Family Business Center , které funguje při místní univerzitě. Jsem tu již od poloviny ledna 2013 a letěl jsem sem přímo z Istanbulu asi s jedenáctidenním přestupem v rodné Praze. Prakticky jsem měl čas jen pozdravit příbuzné a přátele, vyřídit papíry ve Zlíně, vyzvednout americké vízum a už jsem zase měnil kontinent. Po krušných začátcích, kdy jsem byl skoro dva týdny bez pořádného ubytování a zahlcen papírováním, jsem se tu už poměrně zabydlel. V prvním týdnu jsem na fakultě dostal vlastní kancelář hned naproti pánským záchodkům, a jelikož mám dveře stále otevřeny, mám docela dobrý přehled o všech profesorech...

Až skoro po dvou měsících svého pobytu v USA jsem si konečně uvědomil, do jak prestižního klubu jsem se díky Fulbrightově stipendiu dostal a jak moc s tím vlastně mohu dokázat. Od začátku jsem k tomu celému okolo Fulbrighta přistupoval se svou vrozenou skromností a byl vždy překvapen, když mě kolegové při představování na fakultě v Louisville plácali po ramenou a s respektem pokyvovali hlavou. Připadal jsem si zvláštně, jelikož jsem si myslel, že jsme tím, že jsem odcestoval za oceán, jsem přece tolik nedokázal. Už jsem přece přežil rok na studiích v Turecku a pak se tam vrátil i na půlroční pracovní stáž, takže Amerika pro mě byla jen další krok. Však díky zdlouhavému a nákladnému přihlašovacímu procesu, který začal v létě 2011, jsem tušil, že tohle vydrží jen ti nejlepší a že je to vlastně takový křest úřednickým ohněm. Sice jsem byl už trochu natrénovaný z přihlášky na Erasmus, ale Fulbright je opravdu jiná liga! Fulbright stipendisté mění svět! Své věrné čtenáře...

Získat Fulbrightovo stipendium je opravdu úžasná věc. Vidět zblízka, jak věci fungují a být na chvíli jejich součástí je nesmírně obohacující. Já jsem pobývala tři měsíce v San Francisku a okolí, abych se o tom něco dozvěděla. Cílem programu, kterého jsem se mohla zúčastnit, bylo získat zkušenosti s prací neziskových organizací v Kalifornii, kde je neziskový sektor tradičně velmi rozvinutý, a obohatit tak rozvoj tohoto sektoru u nás. V Čechách jsem členkou občanského sdružení Loutky v nemocnici a této práci se věnuji už osmým rokem, proto jsem navázala kontakt s dětskou nemocnicí UCSF v San Francisku, abych mohla tak vidět všechno, co nemocnice dětem nabízí. Měla jsem také možnost sama vystupovat s loutkami v rámci programu a obohatit tak na chvíli program nemocnice a ukázat, jak v Čechách, v zemi, kde má loutkové divadlo silné kořeny, loutky v nemocnici využíváme. Můj průvodce a spoluhráč na dětské...

Maybe you’ve wondered what life is like as a Fulbright ETA but your attention span demands song and pictures and anecdotes of cumulatively no more than five minutes. Well today is your lucky day. For our Fulbright midyear conference, we were asked to prepare a five-minute photo slideshow from our first five months as English Teaching Assistants.  The result seemed like an entertaining and fairly accurate summary of my life thus far here, so I’ve finally pulled together a recording to share with all of you. Enjoy! This article is taken from the blog of Marissa Ortiz , 2012-2013 Fulbright English Teaching Assistant in the Czech Republic. 

Only a few weeks into my first-ever teaching job, I learned a valuable (and obvious) lesson: students have an incredible amount of power when it comes to dictating your mood. I was a little tired the other day and not very excited about my full days of lessons. Luckily, my students were all in a miraculously good mood which completely turned my day around. They made me have a much better day (which also made me realize that the opposite can also happen… Let’s hope that it doesn’t). For something that is so much a part of my life here,  I’ve posted very few pictures of my school/classroom/students… So, I’ve decided to show you some pictures along with a very brief explanation of pretty surface-level differences between my experiences here in the CR and my experiences from high school in rural Minnesota . I’m not very photogenic… 1. The Czech Secondary Education structure is different… I’m teaching at what would most closely resemble an American high school....

Jedna z nejzajímavějších životních zkušeností se díky Fulbrightově komisi udála v roce 2002 ještě před mým příjezdem na Floridu. Zúčastnil jsem se přípravného třítýdenního kurzu pro zahraniční studenty na Univerzitě v Buffalu. I po deseti letech obtížně hledám slova, která by výstižně popsala sice krátkou, ale intenzivní zkušenost, kdy se mladý člověk spolu s třiceti dalšími cizinci z více jak dvaceti zemí ocitne v jedné budově a společně navštěvuje přednášky, semináře, vaří jídlo a po nocích debatuje o vědě a životě v Jižní Koreji, na Madagaskaru nebo v Argentině. Samo doktorské studium se od toho českého výrazně liší. Představa, že doktorandy již není nutné příliš vzdělávat a měli by se věnovat primárně dizertační práci, v USA nefunguje. Doktorandi musí projít sérií intenzivních kurzů, které vyžadují maximální nasazení, a po dvou až třech letech teprve obhajují projekt výzkumu, který hodlají realizovat. Odměnou za práci je respekt ostatních. Americké akademické prostředí má jednu o...

Akademický rok 1998/1999 se mi díky stipendiu Fulbrightovy komise podařilo strávit jakožto doktorandce na Oddělení reprodukční endokrinologie Massachusettské všeobecné nemocnice při Harvard University v Bostonu. Když se zamýšlím nad tím, co mi pobyt přinesl, dá se to rozdělit do několika kategorií – minimálně na úroveň profesní a osobní. Stipendium mi dalo možnost pracovat rok v laboratoři se světovou úrovní výzkumu hormonální regulace plodnosti. Kromě toho, co jsem se naučila po odborné stránce, jsem se ale naučila i řadu věcí, které mne posunuly lidsky a změnily můj pohled na život jako takový. První z dovedností, kterou jsem před odletem neznala a kterou jsem se naučila v Bostonu, byla kultura týmové spolupráce. V našem bostonském uskupení Američanů, Evropanů, Jihoameričanů a Asiatů jsme se vzájemně respektovali, každý uměl něco a vedoucí oddělení profesor Crowley uměl každému dát přiměřený úkol. Díky každotýdenním schůzkám plnění úkolů kontroloval, někoho povzbuzoval, někoho us...