Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Patrícia Martinková: Jak se rodí mezioborová spolupráce

České univerzity mají mnoho výtečných profesorů, k jejich přednáškám se ale často dostane jen zlomek studentů - ti, kteří studují na dané fakultě. Největší inspirací z mého působení na University of Washington je bezesporu zdejší mezioborová spolupráce. Semínka mezioborové spolupráce tu klíčí už v prvních ročnících. Oproti evropskému systému, kdy jsme coby teenageři přijímáni na jedinou fakultu, kterou pak také studujeme, se tady přijímá na celou univerzitu a běžný bakalář navštěvuje kurzy různých oborů. Také jste první rok studovali na dvou školách? První roky tu dávají možnost udělat si o jednotlivých programech dobrou představu a rozhodnout se víc fundovaně. A co je možná důležitější, setkat se s lidmi různých oborů a z různých částí země. Možná to jednou budou vaši grantoví spoluřešitelé. Během magisterského a doktorského studia jsou obory také dost provázané. Předměty vyučované v daném semestru na univerzitě jsou nabízené na společném portálu a snadno se tak hledaj...

Borjana Dodová: Hledání struktury města

Na konci března roku 2014 se vydávám do Los Angeles. Chystám se navštívit archiv společnosti, která se podílela na vývoji strategického myšlení během studené války. Historické dokumenty jsou důležitým pramenem pro můj výzkumný projekt a pozvání nebylo ani zdaleka samozřejmé. Vím, že mi Fulbrightovo stipendium hodně pomohlo. Budu bydlet v Santa Monice dva bloky od pláže, archiv je tři bloky od pláže, to ale neznamená, že budu na pláži. Jedu do Los Angeles pracovat, to především. Výzkum se může dělat i nedaleko pláže, vysvětluju trpělivě všem, kteří si ze mě dělají legraci. Nikdo mi nevěří. Do Los Angeles se těším. Dva týdny před odletem zneklidním, týden před odletem dostanu cestovní horečku. Během letu děkuju všem, i těm, kteří mě nemohou slyšet. Když poprvé zahlédnu město, které jsem dosud znala jenom z knih nebo filmů, propadnu nadšení. Je to pravda. Los Angeles je obrovské. Jediné, co tu urbánní megastrukturu dokáže zarazit, je hradba hor, za kterými je poušť. Napřáhnu se s fot...

Mariel Tavakoli: Cultural Observer

This weekend was jam packed with Czech culture and I truly felt immersed in life here. Starting with Friday, I helped out with my school’s “Open House” by teaching an optional English lesson for students. A surprising number showed up and I tried to make it fun by teaching about Thanksgiving.  We learned some history, competed for who could make the most words out of the letters of Thanksgiving themed words, and made handprint turkeys on which we wrote what we were thankful for.  As teachers and prospective students cycled in and out I was proud to be representing the school and making English fun for the students (It might have helped that I gave them candy throughout the lesson).  At one point, one student asked me, “Don’t you mind being a spectacle on display all the time?”  Sometimes it feels strange to be such a novelty in this small town and hold a mild celebrity status, but overall I am appreciative of the friendliness and eagerness of the people...

Milan Hnátek: Fulbright není sprint, ale marathón!

Po tureckém Istanbulu, kde jsem byl na šestiměsíční pracovní stáži Erasmus, jsem aktuálně na výzkumné stáži na University of Lousiville,College of Business v rámci Fulbrightova stipendijního programu . University of Louisville Můj výzkum se týká rodinného podnikání a plánování nástupnictví v rodinných podnicích, takže tu spolupracuji s  Family Business Center , které funguje při místní univerzitě. Jsem tu již od poloviny ledna 2013 a letěl jsem sem přímo z Istanbulu asi s jedenáctidenním přestupem v rodné Praze. Prakticky jsem měl čas jen pozdravit příbuzné a přátele, vyřídit papíry ve Zlíně, vyzvednout americké vízum a už jsem zase měnil kontinent. Po krušných začátcích, kdy jsem byl skoro dva týdny bez pořádného ubytování a zahlcen papírováním, jsem se tu už poměrně zabydlel. V prvním týdnu jsem na fakultě dostal vlastní kancelář hned naproti pánským záchodkům, a jelikož mám dveře stále otevřeny, mám docela dobrý přehled o všech profesorech...

Milan Hnátek: Fulbright mění svět!

Až skoro po dvou měsících svého pobytu v USA jsem si konečně uvědomil, do jak prestižního klubu jsem se díky Fulbrightově stipendiu dostal a jak moc s tím vlastně mohu dokázat. Od začátku jsem k tomu celému okolo Fulbrighta přistupoval se svou vrozenou skromností a byl vždy překvapen, když mě kolegové při představování na fakultě v Louisville plácali po ramenou a s respektem pokyvovali hlavou. Připadal jsem si zvláštně, jelikož jsem si myslel, že jsme tím, že jsem odcestoval za oceán, jsem přece tolik nedokázal. Už jsem přece přežil rok na studiích v Turecku a pak se tam vrátil i na půlroční pracovní stáž, takže Amerika pro mě byla jen další krok. Však díky zdlouhavému a nákladnému přihlašovacímu procesu, který začal v létě 2011, jsem tušil, že tohle vydrží jen ti nejlepší a že je to vlastně takový křest úřednickým ohněm. Sice jsem byl už trochu natrénovaný z přihlášky na Erasmus, ale Fulbright je opravdu jiná liga! Fulbright stipendisté mění svět! Své věrné čtenáře...

Marka Míková: Amerika očima evropské loutkářky

Získat Fulbrightovo stipendium je opravdu úžasná věc. Vidět zblízka, jak věci fungují a být na chvíli jejich součástí je nesmírně obohacující. Já jsem pobývala tři měsíce v San Francisku a okolí, abych se o tom něco dozvěděla. Cílem programu, kterého jsem se mohla zúčastnit, bylo získat zkušenosti s prací neziskových organizací v Kalifornii, kde je neziskový sektor tradičně velmi rozvinutý, a obohatit tak rozvoj tohoto sektoru u nás. V Čechách jsem členkou občanského sdružení Loutky v nemocnici a této práci se věnuji už osmým rokem, proto jsem navázala kontakt s dětskou nemocnicí UCSF v San Francisku, abych mohla tak vidět všechno, co nemocnice dětem nabízí. Měla jsem také možnost sama vystupovat s loutkami v rámci programu a obohatit tak na chvíli program nemocnice a ukázat, jak v Čechách, v zemi, kde má loutkové divadlo silné kořeny, loutky v nemocnici využíváme. Můj průvodce a spoluhráč na dětské...

Marissa Ortiz: The Five-Minute Fulbright Musical

Maybe you’ve wondered what life is like as a Fulbright ETA but your attention span demands song and pictures and anecdotes of cumulatively no more than five minutes. Well today is your lucky day. For our Fulbright midyear conference, we were asked to prepare a five-minute photo slideshow from our first five months as English Teaching Assistants.  The result seemed like an entertaining and fairly accurate summary of my life thus far here, so I’ve finally pulled together a recording to share with all of you. Enjoy! This article is taken from the blog of Marissa Ortiz , 2012-2013 Fulbright English Teaching Assistant in the Czech Republic.