Adam Neugebauer je školák. Uplynulý 
školní rok však Základní školu U Pálenice v Kunovicích vyměnil za Manhattan Middle School of the Arts and Academics v americkém Coloradu. Adamův otec Petr Neugebauer je fyzik a držitel Fulbright-Masarykova stipendia. Na University of Colorado v Boulderu se deset měsíců věnoval výzkumu nové třídy dvourozměrných polymerových materiálů s mimořádným potenciálem pro budoucí elektronické technologie. Do Spojených států ho na stipendijní pobyt doprovodila manželka a syn Adam, který v USA úspěšně zvládl 7. třídu, hrál na lesní roh ve školním orchestru a střílel góly za místní hokejový tým.
Vítám vás u mého příběhu z města Boulder v Coloradu. První, co byste měli vědět, je to, že nejznámější věcí tu jsou Flatirons (žehličky). Jednoduše řečeno, jsou to skály ve tvaru žehliček, které můžete vidět na obrázku pod textem. Já jsem zde strávil svůj sedmý ročník. 
Foto: Adam Neugebauer v americké škole Manhattan Middle School of the Arts and Academics v americkém, září 2025, Boulder, Colorado.
Každý žák v americké škole, kde teď jsem, neboli v BVSD (Boulder Valley School District), vstává ráno v podstatě stejně jako žáci v Česku. I když nám škola začíná až v 8:45, většina dětí se do školy dostává typickým žlutým školním autobusem známým ze Simpsonů, takže musí být venku včas. Jedna super věc je, že každou středu můžeme vstávat o hodinu později. Škola totiž ve středu začíná až v 9:45, což je moc příjemné na dospání. Ovšem každý den škola končí ve stejný čas, a to ve 3:45 včetně středy.
Foto: Na výletě v Rocky Mountains, v okolí Boulderu, únor 2026.
Jako každý žák na druhém stupni v BVSD se musíte povinně zapojit do školního orchestru. Vůbec nikoho nezajímá, že třeba na nic hrát neumíte. Prostě si musíte vybrat nástroj a začít. Já takhle například hraju na lesní roh. Je nás dohromady asi tak třicet a máme tam nástroje jako lesní roh, klarinety, saxofony, trumpety, pozouny, tuba, fagot, příčné flétny a různé bubny a xylofony a tak dále.
Foto: Vystoupení se školním orchestrem, leden 2026.
Další zvláštní věc je, že musíte chodit do školního divadla. Tam je to ale jiné než v orchestru, protože v divadle nemáme žádné představení pro lidi. Jen se tam učíme různé věci, ale nikomu to pak nehrajeme.
Když už jste ve škole, tak o přestávce toho moc nestihnete. Má totiž jen čtyři minuty. Je to v podstatě jen čas na to, abyste si přeběhli z jedné třídy do druhé a vzali si věci ze skříňky. Také ve škole nenajdete fyziku jako samostatný předmět. Je totiž spojená s přírodovědou, takže se všechno učí dohromady. Taky si aktovky necháváme ve skříňce. Jen si vezmeme tužku do kapsy a počítač do ruky. Nic jiného.
Rozvrh se ke konci týdne hodně mění. Ve čtvrtek a v pátek máte jen čtyři hodiny, což zní dobře oproti normálním dnům, kdy jich máme osm. Ale je v tom háček. Jedna hodina ve čtvrtek nebo v pátek trvá dvě a půl hodiny. Je to hrozně dlouhá doba na to, abyste seděli v jedné třídě. Takže se stává, že žáci „skipujou“ hodiny. Učitelům to v podstatě nevadí, jen říkají, že když „skipneme“, tak se pak musíme doučit. Jinak jim to nevadí. „Skipování“ spočívá v tom, že prostě nepřijdete do třídy a jen chodíte po chodbě. Podobně jsou „hall pass“, to je taková kartička, kterou si vyžádáte od učitele. To můžete udělat třikrát denně. Spočívá to v tom, že když máte tuto kartičku, tak můžete být na chodbě deset minut a dělat si, co chcete. Jen pak musíte jít zpátky, a je to víc „legální“ než skipování.
Začátečníci mají program zvaný ELA, což znamená English Language Arts. Tam jsem chodil první pololetí a teď chodím do toho už zmiňovaného divadla. Jedna věc, kterou v české škole rozhodně nenajdete, jsou protiteroristická cvičení. Ta máme každý měsíc. Probíhá to tak, že se spustí alarm a my se musíme ve třídě zamknout. Po celé škole se navíc zasunou taková velká kovová vrata, aby se nikam nedalo projít. A aby toho nebylo málo, tak po škole chodí hlídači se zbraněmi.
Největší rozdíly jsou ale v úplně malých věcech. Ve škole se nepřezouváme, takže jsme celý den v botách, ve kterých jsme přišli. Můžeme mít při hodině v puse žvýkačku, což by v Česku učitelům asi vadilo. Taky nemáme žádné klasické učebnice. Všechno máme v počítači, který dostal úplně každý žák ze školy. Ten počítač je ale chráněný, takže tam nemůžeme dělat nic jiného než věci do školy. Domácí úkoly musíte dělat opravdu doma. Kdybyste chtěli podvádět a dělat je ve škole, tak se vám prostě nebudou počítat. A když už náhodou nějakou učebnici máme, tak ji nesmíme nosit domů, musí zůstat ve škole. Ještě poslední věc, ze které jsem byl ze začátku i trochu zmatený, a to, že nemám vlastní třídu. Každou hodinu se přesouváme jinam. Nejsou třídy jako 7. A nebo B, ale za moje spolužáky se považují všichni sedmáci. V každé hodině je se mnou někdo jiný a nikdy nejsme dvě jiné hodiny ve stejné třídě.
Další zajímavá věc, o které ani nevím, jestli by šla v české škole dělat, je jídlo. Více než polovina dětí si na oběd přinese svoje vlastní jídlo z domu v krabičce. Nosí si tam i pití nebo nějaké sladkosti, které si dají potom, co snědí školní oběd. Musím říct, že školní obědy tady jsou většinou dost nezdravé věci. Rozdíl je i v tom, že v Americe máte oběd přesně v polovině školního dne a trvá celou hodinu. Z té hodiny můžete dvacet minut jíst a zbylých čtyřicet minut můžete být venku na hřišti a dělat si, co chcete. Jediné, co nesmíte, je jít domů.
.jpg)
.jpg)
Foto: Halloween v ulicích Boulderu, říjen 2025.
.jpg)
Foto: Halloween v ulicích Boulderu, říjen 2025.
Lidé tady taky hrozně moc prožívají sporty. Na naší škole máte na výběr až z pěti různých sportů, do kterých se můžete přidat. Nebo já třeba hraji hokej za místní tým v Boulderu, a dokonce už máme jména na dresech. S tímto týmem jsme vyhráli i turnaj, na kterém jsem vstřelil nejvíc gólů úplně ze všech. Poslední finální zápas jsme takto vyhráli 5:2 a tři góly z toho jsem dal já. Taky tady nenajdete nikoho, kdo by jezdil na koloběžce. Všichni totiž jezdí na skateboardu. Hodně známé jsou zde taky vysokoškolské zápasy, hlavně ve fotbale, který můžete vidět na obrázku pod textem. Ale když říkám fotbal, myslím tím americký fotbal. To je tady nejpopulárnější sport a všichni ho umí, včetně mě.
.jpg)
Foto: Zápas amerického fotbalu na domácím stadionu týmu Colorado Buffaloes při University of Colorado Boulder, říjen 2025.
Další zvláštní věc je, že musíte chodit do školního divadla. Tam je to ale jiné než v orchestru, protože v divadle nemáme žádné představení pro lidi. Jen se tam učíme různé věci, ale nikomu to pak nehrajeme.
Když už jste ve škole, tak o přestávce toho moc nestihnete. Má totiž jen čtyři minuty. Je to v podstatě jen čas na to, abyste si přeběhli z jedné třídy do druhé a vzali si věci ze skříňky. Také ve škole nenajdete fyziku jako samostatný předmět. Je totiž spojená s přírodovědou, takže se všechno učí dohromady. Taky si aktovky necháváme ve skříňce. Jen si vezmeme tužku do kapsy a počítač do ruky. Nic jiného.
Rozvrh se ke konci týdne hodně mění. Ve čtvrtek a v pátek máte jen čtyři hodiny, což zní dobře oproti normálním dnům, kdy jich máme osm. Ale je v tom háček. Jedna hodina ve čtvrtek nebo v pátek trvá dvě a půl hodiny. Je to hrozně dlouhá doba na to, abyste seděli v jedné třídě. Takže se stává, že žáci „skipujou“ hodiny. Učitelům to v podstatě nevadí, jen říkají, že když „skipneme“, tak se pak musíme doučit. Jinak jim to nevadí. „Skipování“ spočívá v tom, že prostě nepřijdete do třídy a jen chodíte po chodbě. Podobně jsou „hall pass“, to je taková kartička, kterou si vyžádáte od učitele. To můžete udělat třikrát denně. Spočívá to v tom, že když máte tuto kartičku, tak můžete být na chodbě deset minut a dělat si, co chcete. Jen pak musíte jít zpátky, a je to víc „legální“ než skipování.
Začátečníci mají program zvaný ELA, což znamená English Language Arts. Tam jsem chodil první pololetí a teď chodím do toho už zmiňovaného divadla. Jedna věc, kterou v české škole rozhodně nenajdete, jsou protiteroristická cvičení. Ta máme každý měsíc. Probíhá to tak, že se spustí alarm a my se musíme ve třídě zamknout. Po celé škole se navíc zasunou taková velká kovová vrata, aby se nikam nedalo projít. A aby toho nebylo málo, tak po škole chodí hlídači se zbraněmi.
Největší rozdíly jsou ale v úplně malých věcech. Ve škole se nepřezouváme, takže jsme celý den v botách, ve kterých jsme přišli. Můžeme mít při hodině v puse žvýkačku, což by v Česku učitelům asi vadilo. Taky nemáme žádné klasické učebnice. Všechno máme v počítači, který dostal úplně každý žák ze školy. Ten počítač je ale chráněný, takže tam nemůžeme dělat nic jiného než věci do školy. Domácí úkoly musíte dělat opravdu doma. Kdybyste chtěli podvádět a dělat je ve škole, tak se vám prostě nebudou počítat. A když už náhodou nějakou učebnici máme, tak ji nesmíme nosit domů, musí zůstat ve škole. Ještě poslední věc, ze které jsem byl ze začátku i trochu zmatený, a to, že nemám vlastní třídu. Každou hodinu se přesouváme jinam. Nejsou třídy jako 7. A nebo B, ale za moje spolužáky se považují všichni sedmáci. V každé hodině je se mnou někdo jiný a nikdy nejsme dvě jiné hodiny ve stejné třídě.
Další zajímavá věc, o které ani nevím, jestli by šla v české škole dělat, je jídlo. Více než polovina dětí si na oběd přinese svoje vlastní jídlo z domu v krabičce. Nosí si tam i pití nebo nějaké sladkosti, které si dají potom, co snědí školní oběd. Musím říct, že školní obědy tady jsou většinou dost nezdravé věci. Rozdíl je i v tom, že v Americe máte oběd přesně v polovině školního dne a trvá celou hodinu. Z té hodiny můžete dvacet minut jíst a zbylých čtyřicet minut můžete být venku na hřišti a dělat si, co chcete. Jediné, co nesmíte, je jít domů.
.jpg)
Foto: Halloween v ulicích Boulderu, říjen 2025.
.jpg)
Volné dny jsou tady v podstatě stejné jako v Česku, hlavně když jsou svátky. Navíc se ale do školy nechodí, když jsou různé americké tradice, které v Česku nemáme, jako je například Halloween nebo Thanksgiving. Na Halloween se chodí od domu k domu, i když lidi neznáte. Jste oblečení v maskách a říkáte „trick or treat“. Je to jako v Česku Velikonoce. A Thanksgiving je to, co v Česku nazýváme Den díkůvzdání, a večeří se krocan ve větší skupině lidí, která se sejde. Je to čtvrtý čtvrtek v listopadu a v pátek je Black Friday, jako černý pátek. Možná jste taky slyšeli, že škola v Americe končí už v polovině května. To je sice pravda a je to super, ale nebuďte smutní, protože škola tady začíná už v srpnu, kdy je ještě léto.
.jpg)
Lidé tady taky hrozně moc prožívají sporty. Na naší škole máte na výběr až z pěti různých sportů, do kterých se můžete přidat. Nebo já třeba hraji hokej za místní tým v Boulderu, a dokonce už máme jména na dresech. S tímto týmem jsme vyhráli i turnaj, na kterém jsem vstřelil nejvíc gólů úplně ze všech. Poslední finální zápas jsme takto vyhráli 5:2 a tři góly z toho jsem dal já. Taky tady nenajdete nikoho, kdo by jezdil na koloběžce. Všichni totiž jezdí na skateboardu. Hodně známé jsou zde taky vysokoškolské zápasy, hlavně ve fotbale, který můžete vidět na obrázku pod textem. Ale když říkám fotbal, myslím tím americký fotbal. To je tady nejpopulárnější sport a všichni ho umí, včetně mě.
.jpg)
Jako koníček tady můžete mít taky lyžování. Díky tomu, že jsou tu Rocky Mountains, to není žádný problém. Když bydlíte v Boulderu, máte sjezdovky doslova hned za domem. Také se tu často stává, že napadne sníh v květnu, a většinou je to jen prašan. Proto se mi tu líbí. Můžete tu dělat úplně cokoliv, lidé jsou tu moc hodní a přátelští.
Celkově je to moc dobré a hezké místo nejen pro mě jako žáka, ale pro úplně každého.
Celkově je to moc dobré a hezké místo nejen pro mě jako žáka, ale pro úplně každého.
.jpg)
Foto: Adam s mladším bratrem lyžují na vyhlášeném coloradském prašanu, leden 2026.