Milan Heczko: Z Brna na The Ohio State University a ke spolupráci s NASA - Fulbrightovo stipendium dekádu poté
Milan Heczko je materiálový vědec 
se specializací na tzv. strukturní materiály využívané v letectví, kosmonautice a automobilovém průmyslu. Akademický rok 2016/2017 strávil jako stipendista Fulbrightova programu na The Ohio State University ve skupině uznávaného profesora Michaela J. Millse. Tato spolupráce zásadně ovlivnila jeho další odborné směřování. Několik let po návratu z Fulbrightu se na americkou univerzitu vrátil a později se stal součástí výzkumného týmu pod vedením NASA, který se zabývá vývojem 3D tištěných slitin vhodných pro použití v extrémních podmínkách. Výsledky této práce byly publikovány v časopise Nature a oceněny magazínem R&D World jako jeden z nejvýznamnějších vynálezů roku 2023. V současnosti působí zpět v České republice na Ústavu fyziky materiálů Akademie věd ČR mimo jiné díky grantu GAČR Junior Star, který podporuje návrat mladých vědců ze zahraničí. Na zkušenosti ze Spojených států však stále navazuje a pravidelně se tam vrací, a to jak kvůli špičkovému výzkumnému prostředí, tak i kvůli specifickému americkému smýšlení.
Je počátek jara, duben 2026, a já sedím v letadle z USA zpátky do Evropy. Jsem unavený, ale s jistým pocitem satisfakce, jelikož letošní každoroční pracovní pobyt za mořem byl velmi úspěšný a produktivní. Tak jako je pro sportovce vrcholem jejich snažení možnost prezentovat své výkony na mistrovství světa či olympiádě, tak pro nás materiálové vědce se podobnou událostí stal kongres TMS organizovaný americkou The Minerals, Metals & Materials Society. Jedná se o událost, která každoročně přiláká ty největší hvězdy celosvětové vědy. Kapacity, které udávají směr výzkumu z globálního hlediska. 
V jednom rozhovoru jsem v minulosti na otázku, co je pro vědce nejdůležitější, odpověděl, že to je pocit, že člověk přispěl k dosažení nějakého poznání, které má potenciál ovlivnit nebo nějak pozitivně změnit celou lidskou společnost. Z tohoto hlediska byl letošní ročník TMS konající se v kalifornském San Diegu pro mě a mé kolegy a kamarády výjimečný, jelikož vědecké téma, na jehož počátku jsme před lety stáli (Nature, 2023), se těšilo obrovskému zájmu a bylo tím nejsledovanějším a nejdiskutovanějším tématem kongresu s téměř pěti tisíci účastníky. Dalo by se říci, že jsme se dostali na pomyslný piedestal.
Když píši tyto řádky, tak se zamýšlím nad tím, jaká k tomuto momentu vlastně vedla cesta. Musím se myšlenkami vrátit o celou dekádu zpět do minulosti. Do jara 2016, kdy jsem jako mladý doktorand seděl v letadle do USA a mířil do neznáma, poprvé na americký Středozápad, na The Ohio State University ve městě Columbus, státě Ohio. Jako čerstvý držitel stipendia senátora Jamese Williama Fulbrighta jsem cestoval poznat svého budoucího nadřízeného, a později velmi dobrého přítele, profesora Michaela J. Millse.
Fulbrightovo stipendium
Poprvé jsem slyšel o Fulbrightově stipendiu jako student prvního ročníku doktorského studia. V té době jsem pátral po možnostech, jak absolvovat nějakou zahraniční stáž, a vůbec jsem neměl tušení o tom, jak prestižní a zlomovou záležitostí Fulbrightovo stipendium je. V tomto mi na počátku hodně pomohla Helena Reichlová, která v té době čerstvě absolvovala svůj pobyt shodou okolností právě také na The Ohio State University. Dodnes si pamatuji, jak byla Helena ke mně upřímná a narovinu mi řekla, že pokud se rozhodnu usilovat o získání Fulbrightova stipendia, nesmím až do podání přihlášky uhnout, byť mě čeká náročný téměř roční proces. Měla pravdu, je skutečně potřeba prokázat dlouhodobé směřování za tím jedním cílem – ta odměna však za to stojí.
Na konci dlouhého maratonu sestavování přihlášky a přijímacího řízení jsem byl vybrán mezi šťastlivce, kteří v akademickém roce 2016/2017 měli strávit rok na americké univerzitě. Přestože jsem v USA již byl v minulosti jako turista, zde mě nyní čekal úplně jiný svět, kulturní šok a hlavně úplně jiný „mindset“, tedy jakési nastavení mysli, než je běžné v Evropě a zejména v zemích bývalého východního bloku. Tento faktor, který je úzce spojen s pojmem „The Land of Opportunity“, jsem ještě více pochopil až později, během let strávených v USA jako postdoc.
„Země příležitostí“ – byť to může znít pro Evropana jako klišé, je to velká pravda. Když se na americké základní škole dětí zeptají, čím chtějí být, a ony řeknou „Chci být prezident!“ nebo „Chci letět do vesmíru!“, nikdo se tomu nesměje. Američan vám řekne: „A proč by to nešlo? Proč by to ty děti nemohly dokázat?“ „The sky is the limit if you work hard for what you wish!“ To je přesně to nastavení mysli, o kterém mluvím, a na kterém je postavena americká společnost.
Fulbrightovo stipendium je v Americe bráno jako vysoce prestižní ocenění a pro studenta z evropského akademického prostředí může být až šokující, s jakým respektem je k jeho držitelům v USA přistupováno. Fulbright otevírá dveře a cesty k úžasným příležitostem, možnostem účastnit se událostí a potkávat lidi, kteří mají právě ten specifický mindset potřebný k tomu, aby se člověk v Americe prosadil. Jste zváni na setkání s prezidentem jedné z největších univerzit v USA, nebo na večeři s guvernérem státu Utah, anebo máte možnost hovořit s vedoucím projektu Google Glass.
Fulbright vám dává možnost působit a rozvíjet se ve vysoce konkurenčním a kompetitivním prostředí americké společnosti. Přirovnal bych to k lednímu hokeji a nejlepší hokejové soutěži na světě, kanadsko-americké NHL. Dostat se do této soutěže, známé extrémní konkurencí, se povede pouze velmi malému množství sportovců a dlouhodobě tam působit ještě méně. A takový dojem na mě za poslední dekádu má také americká akademie. Člověk si brzy uvědomí, že to prostředí vás naučí poznat sama sebe a zejména vaše schopnosti vystoupit z komfortní zóny a tvrdě pracovat. Jedna věc je do tohoto světa vstoupit, druhá pak prokázat, že tam patří a že je oprávněným držitelem Fulbrightova stipendia. V mém případě si za ten rok na The Ohio State University vše jak po osobní, tak profesní stránce sedlo, a tak jsem na konci pobytu již věděl, že se tam jednou vrátím.
Návrat do USA a roky strávené na The Ohio State University
Krátce po mém dokončení doktorského studia na Vysokém učení technickém a Ústavu fyziky materiálů AVČR v Brně se stal profesor Michael J. Mills vedoucím katedry materiálových věd a inženýrství na The Ohio State University. Mike hledal k sobě zkušeného postdoca, který bude na denní bázi zaštiťovat chod výzkumných operací a mentorovat mladší kolegy a studenty v jeho vědecké skupině. Nad touto nabídkou jsem neváhal a v druhé polovině roku 2019 jsem tedy podruhé odcestoval do Spojených států. V té době jsem ještě netušil, že strávím v USA několik nepřetržitých let.
Díky prvnímu pobytu v rámci Fulbrightova stipendia jsem již věděl, do čeho jdu a co mě čeká, a tak jsem se nyní mohl více soustředit na to, jak se přirozeně stát součástí toho specifického prostředí, a jak to pozitivně přenést do výsledků vědeckého bádání. Profesor Mike Mills je obrovská kapacita v oboru, ale hlavně úžasný člověk, a tak bylo radostí v jeho skupině pracovat. Dal nám velkou volnost v tom, jak dělat vědu. I když patří OSU mezi pět největších univerzit v USA s ročním rozpočtem přes deset miliard dolarů, nikdy jsme nebyli zatíženi administrativou tak, jak je typické pro vědce zejména v ČR. Být ve skupině u Mika Millse přirozeně znamenalo spoustu možností potkávat se a spolupracovat s opravdovými špičkami v oboru. Lidmi, kteří mají ohromné renomé a kteří udávají celosvětové trendy. Tak jako hokejisty v NHL posouvá na hranu schopností to, že jsou v soutěži obklopeni těmi nejlepšími, tak i vědce v americkém akademickém prostředí posouvá k lepším výkonům velká konkurence a všudypřítomná profesní excelence. Na těchto základech vznikla také spolupráce s NASA na projektu vývoje nových 3D tištěných slitin zpevněných disperzí nanočástic oxidů. S Dr. Timem Smithem z NASA se známe z dob mého prvního pobytu v USA a je tedy tak nějak příznačné, že právě Fulbrightovu stipendiu nepřímo vděčím za možnost stát se členem výzkumného týmu, který stál na počátku tohoto nového směru v designu materiálů pro extrémní prostředí. Toto téma, jenž zmiňuji v úvodu tohoto blogu, získalo opakovaně ohlas v časopisech Nature a na kongresu R&D World Magazine v USA ocenění 2023 R&D TOP100 Awards jako jeden ze sta nejdůležitějších vynálezů na světě za rok 2023.
Zpět do ČR – Akademie věd ČR a Junior Star
Doposud jsem hovořil zejména o první hlavní rovině Fulbrightova stipendia, a to je dát možnost stát se součástí unikátního prostředí v americké akademii. Druhá rovina pak spočívá v přenesení silných stránek z tohoto prostředí zpět do domovských zemí. Já už měl jednu zkušenost s návratem zpět a o to těžší bylo vracet se nyní po několika nepřetržitých letech strávených v USA. Velmi těžké rozhodnutí, což vám potvrdí každý expat. Nicméně jsem pořád někde v podvědomí měl uloženu tu „návratovou“ rovinu Fulbrightova programu. Jelikož byli kolegové na Ústavu fyziky materiálů AVČR mému návratu nakloněni a zadařilo se nám i v projektových žádostech, vše se povedlo dotáhnout do zdárného konce.
Díky Fulbrightově komisi v Praze, která měla před deseti lety ve mně důvěru, v současné době mohu působit jako vědec a řešitel projektu JUNIOR STAR a také jako vedoucí junior manager projektu MEBioSys, které oba pokračují ve spolupráci se špičkovými týmy na The Ohio State University a NASA ve vývoji revolučních 3D tištěných slitin. Troufám si také tvrdit, že Fulbrightovo stipendium přímo i nepřímo ovlivnilo naše současné možnosti kontaktů na špičková vědecká pracoviště jak v USA, tak i v Evropě. Na základě zkušeností ze zámoří z Center for Electron Microscopy and Analysis (CEMAS) na OSU se snažíme přispívat k rozvoji Brna jako celosvětově známého města elektronové mikroskopie a při té příležitosti jsme také vybudovali a otevřeli dedikovanou laboratoř inspirovanou právě podobnými projekty v USA. Ve spolupráci s Masarykovou univerzitou a americkou firmou Thermo Fisher Scientific se podílíme na nově otevřeném magisterském studijním programu elektronové mikroskopie. V uplynulých letech se nám také povedlo do Brna pozvat několik špičkových vědců, kteří působí nebo působili na The Ohio State University či na přidružených amerických akademických pracovištích. To vše je přímo či nepřímo spojeno s účastí ve Fulbrightově programu více než dekádu zpět.
Závěr
Dostávám se na závěr mého povídání, ve kterém jsem se zaměřil primárně na profesní impakt Fulbrightova programu. Stipendium však změnilo celý můj život. Život v Americe mi hodně otevřel oči, naučil mě myslet úplně jiným způsobem než je běžné v Evropě a jak je běžné v malých zemích, jako je ČR. Čím déle jsem byl v USA, tím více jsem začal chápat, jak velmi komplexní a komplikovaná země to je, jak velké krásy po všech stránkách ukrývá a jak moc se tam člověk může naučit nejen o světě, ale také sám o sobě.
V USA jsem našel mnoho velmi blízkých a velmi osobních přátel, přátel z různých koutů naší planety, přátel na celý život. Bylo úžasné stát se součástí komunity, zažít rodinnou atmosféru během Thanksgiving Day, oslavu 4th of July během dne nezávislosti či Halloween.
V USA se narodila má dcerka a období jejího prvního roku budu mít vždy spojeno s životem na americkém Středozápadě. Za ty roky jsem měl možnost poznat všemožné kouty Spojených států, kontrast velkých aglomerací, jako jsou Chicago či New York City, a drsné divočiny v pouštích Utahu či lesích Oregonu. Viděl jsem naživo krásné pláže a přímořské regiony v Kalifornii versus hornaté oblasti White Mountains v New Englandu, deštivou Floridu versus pouště v Nevadě či krásy údolí v Yosemitech a neuvěřitelné změny počasí v Grand Canyonu a kolem řeky Colorado.
Roky strávené na The Ohio State University považuji za jednu z nejlepších částí mého života a vždy za to budu Fulbrightově stipendiu neskonale vděčný.
