Irena Eibenová, Marcela Molnárová a Martin Tamáš: Učarovaní z Madisonu, města s cedulemi „Be kind“

Irena Eibenová, Marcela 

Molnárová a Martin Tamáš jsou středoškolští učitelé. Irena učí základy společenských věd, francouzštinu a angličtinu na Gymnáziu Hladnov v Ostravě. V roce 2014 byla jednou ze zakladatelů Asociace učitelů občanské výchovy, jejímž cílem je metodologická podpora učitelů, vytvoření komunikační platformy pro učitele podobných předmětů a silnější a jednotné zastoupení „občankářů“ v kontaktu s Ministerstvem školství. Marcela učí angličtinu na České lesnické akademii Trutnov. Ve svých hodinách usiluje o prohlubování kritického myšlení a přináší do nich průřezová témata zaměřená na výchovu k demokracii. Ve své škole iniciovala uspořádání Studentských voleb a workshopu Paměti národa. Martin učí na Střední uměleckoprůmyslové škole keramické a sklářské v Karlových Varech. Zkušenosti svých studentů se snaží rozšiřovat poznáváním nových zemí a kultur, a tak se jeho třída nedávno zúčastnila výzkumného projektu o geotermálním využití vody na Islandu s finanční podporou EU Erasmus+. Ještě před rokem o sobě finalisté programu Fulbright Teaching Excellence and Achievement neměli ani tušení, dnes jsou z nich díky společným šesti týdnům stráveným na školení v USA nerozluční přátelé. S jakými představami a očekáváními do USA odjeli? Jak školení pro středoškolské učitele s praxí na americké střední škole probíhá? A co si z pobytu na University of Wisconsin ve městě Madison účastníci přivezli zpět domů? Odpovědi na otázky naleznete v rozhovoru níže.

V polovině září jste společně odjeli na šestitýdenní školení do USA. Bylo to hned po začátku školního roku. Co bylo v souvislosti s Vaším odjezdem nejtěžší zařídit, a jak se s Vaší absencí vypořádala škola?

IRENA: Po dobu mé nepřítomnosti škola zaměstnala na částečný úvazek kolegu, který převzal většinu výuky společenských věd. Druhá část úvazku, výuka francouzštiny, byla suplována nebo byla francouzština sloučena s němčinou nebo španělštinou a žáci pracovali samostatně na zadaných úkolech.

MARCELA: V mém případě šlo vše poměrně hladce, vedení naší školy mě od samého počátku podporovalo. Se zástupcem jsem před odjezdem probírala vhodné způsoby spojení skupin v době mé nepřítomnosti. Během pobytu v USA jsem nemusela školní věci řešit, a to i přesto, že jsem třídní učitelka. Po návratu jsem samozřejmě měla hodně práce - s navázáním, dopisování a hodnocením testů, ale to jsem očekávala.

MARTIN: S podporou Fulbrightu nebylo složité zařídit nic. Mé hodiny si rozdělili kolegové. Pro mne osobně to znamenalo méně starostí, po dobu mé nepřítomnosti jsem nemusel řešit ve své škole vůbec nic, jen po návratu jsem měl dost práce hlavně se známkováním žáků.

Foto: Společná fotky s kolegy z dalších středoevropských a východoevropských zemí během návštěvy Kapitolu v Madisonu, říjen 2024.

Můžete popsat jeden den školení, aby si budoucí účastníci mohli program lépe představit?

IRENA: Pokud jsme měli výuku na univerzitě, tak program trval většinou s malými přestávkami zhruba od 9. do 16. hodiny. Sem tam navazoval ještě nějaký seminář nebo nepovinná konference. I když to vypadá jako našlapaný program, většinou byl tak zajímavý, že délka nehrála roli. Během obědové pauzy byl čas na procházku i na lekci jógy (kterou jsem však ani jednou nevyužila, protože bylo až moc hezky). Dny, kdy jsme měli náslechy na střední škole, pro mě byly energeticky náročnější. Můj mozek množství podnětů, inspirace a interakcí zpracovával na plné obrátky. Nicméně bych to shrnula tak, že program byl nastaven ideálně tak, abychom měli čas vše zpracovat a vstřebat.

MARCELA: Na hotelovém stolku mi zvoní budík nastavený na 7:30. Nurgul, má spolubydlící z Kazachstánu, se probudí později, takže rychle do sprchy. Na pokoji zvládnu kafe a granolu s jogurtem, dole v garáži mám kolo. Po ikonické State Street mi to do budovy první přednášky trvá asi 10 minut. Stěžejní předmět Mediální gramotnost s profesorem Stoddardem. Po krátké přestávce a přesunu do vedlejší budovy vždy inspirativní Digitální technologie se Zachem Minnierem. Poté přejezd na kolech do Rheta’s Kitchen, naší oblíbené menzy na kampusu. Další přednáška od dvou, takže stihneme kafe na terase u jezera. Jazyková pedagogika končí po čtvrté, máme volno. Půjdeme na koncert, do galerie, do kina nebo se jen tak pojedeme projet kolem jezera? Zbývá dořešit večeři. Je tu večer a úkoly. Většinou máme přečíst různé texty na další den. Ještě před usnutím to všechno proberu s Nur…

MARTIN: Ráno v 9:00 první seminář - mediální gramotnost, poté krátký přesun do jiné budovy a seminář technologie ve výuce, poté oběd, a od 14 hodin pedagogický seminář. Jedenkrát týdně byl v plánu pozdě odpoledne další seminář na současné problémy ve vzdělávání, jednou týdně potom společný sokratický seminář se studenty učitelství. Každý týden nám byla navržena spousta dobrovolných akcí, které vždy stály za to. Jiné byly dny praxe na střední škole, kde jsme byli ve výuce od 8:15 do 15:30, 2 dny v týdnu, celkem 12x. Každý seminář byl veden kapacitou ve svém oboru a většina stáže byla výjimečně přínosná.

Foto: Studium na terase Během polední pauzy, University of Wisconsin, září 2024. 

Co Vás během šesti týdnů v USA nejvíce překvapilo?

IRENA: Má představa USA byla vystavena pouze na popkulturních odkazech a obrázek nebyl příliš lákavý. Když jsem se pak ocitla v Madisonu a setkala se s realitou univerzitního prostředí, překvapením mi spadla brada. Navíc Midwest nice v nejčistší podobě, vysoká míra kultivovanosti napříč celým spektrem společnosti, to jsem nečekala. Vyplývá z toho pro mě jasné ponaučení, že generalizovat se nemá . Na druhou stranu má Madison oficiální slogan, že tvoří "77 čtverečních mil obklopených realitou".

MARCELA: Asi nejvíc mě překvapil sám Madison - město mezi dvěma jezery protkané sítí cyklostezek s báječně fungující veřejnou dopravou. Město, kde se i v noci chodí pěšky, jezdí na kole, posedává v četných kavárnách a restauracích. Město s rozlehlým kampusem, plné studentů a milých lidí. Město na Středozápadě, kde je hlavní hodnotou být laskavý. Ceduli s heslem „Be kind“ si místní zapichují před domem do trávníku. Ty domy nemají ploty, kolem nich jsou vzrostlé stromy a pod nimi krátce střižené trávníky i divoce rostoucí byliny. Tam dál za domy je prérie. Místní se o ni starají, sbírají semena rostlin a znovu je vysazují. Dobře se tam žije.

MARTIN: Překvapila mě úroveň střední školy ve které jsme byli na praxi a kvalita výuky. O středním školství v USA jsem neměl velké mínění, ale po stáži jsem změnil názor. Překvapila mě také ucelenost programu, který se skládal z mnoha různých vzdělávacích aktivit, které byly podány v ucelené formě a bez jakýchkoliv kolizí, místní organizátorky odvedly výjimečnou práci.

Foto: Od pondělí do pátku byl program nabitý, ale o víkendech byl prostor i na sportovní aktivity, Madison, podzim 2024. 

Zaznamenali jste nějakou křivku kulturní adaptace, nebo dokonce kulturní šok, a to při pobytu v USA nebo po návratu domů?

IRENA: O křivce kulturní adaptace jsem se dozvěděla až v souvislosti s Fulbrightem. Tento aspekt naší přípravy skutečně nebyl podceněn. O různých fázích prožívání v průběhu stáže jsme slyšeli už v Praze před odjezdem, pak v online samostudiu před cestou, dále po příjezdu, během pobytu, také před praxí na střední škole a asi dvakrát v závěru. Jsem za to opakované proškolení vděčná. Právě možná díky vhledu do etap kulturní adaptace jsme získali odstup, takže nic neproběhlo tak, jak mělo. Tedy proběhlo to mnohem lépe. První fáze skutečně nastala. Z počátku jsme v honeymoonu vyhlíželi blížící se propad do kritické fáze, pak jsme pochopili, že asi nikdy nepřijde. Neskutečně jsme si to v Americe užili. I proto jsem návrat domů a kulturní šok nenechala na náhodě. Předem jsem své kamarády a rodinu poprosila o pomoc, takže radost z českých kamarádů vyvážila stesk po kamarádech z Ameriky. Ale když jsem vyprávěla o zážitcích, skoro pořád jsem brečela:)

MARCELA: V této otázce se, myslím, naše česká trojice shoduje. V USA jsme nezažili žádný propad, ale naopak neustálé překvapování něčím skvělým, novým, dobře fungujícím, inspirativním. Je také docela možné, že jsme se navzájem v dobrém ovlivňovali, a tím jsme si celý zážitek zintenzívnili. Já sama jsme zažívala ohromnou radost z učení na univerzitě, na středních školách i při vzájemném sdílení s lidmi ve skupině. Každopádně kulturní šok nastal až po návratu, a to hned na letišti v davu českých turistů, kteří vraceje se z dovolené u moře celou dobu nadávali na Ukrajince.

MARTIN: Moje křivka kulturní adaptace v USA po celou dobu stáže rostla vzhůru. Každým dnem jsem pociťoval seberozvoj a každým dnem jsem si stáž užíval víc. V posledních týdnech, s vidinou návratu, jsem cíleně stáž prožíval ještě intenzivněji a snažil se získat pro sebe z této příležitosti co nejvíc. Po návratu domů to byl však jiný příběh. Prvních deset dní nebylo příjemných. Téměř 7 týdnu jsem se v USA pohyboval v inspirativním prostředí univerzitního kampusu, kde každý detail dával smysl a kvalita byla cítit všude. Teď jsem se vrátil do prostředí české malosti, kde jsem já měl být tím zdrojem inspirace. Nicméně jsem cítil, že nebylo moc s kým sdílet tolik intenzivních zážitků. Zkušenost to pro mne byla takřka nepřenositelná.

Foto: Během šesti týdnů v USA se z Marcely, Ireny a Martina stali nerozluční přátelé, University of Wisconsin, září 2024.

Co je stěžejním objevem, nástrojem nebo poučením, které jste si z USA přivězli zpět domů?

IRENA: U všech odpovědí, a tuto nevyjímaje, se hodně shoduji s Marcelou a Martinem. Kromě toho, co zmiňují, je pro mě velkým tématem wellbeing. Ne žáků, ale můj. Na University of Wisconsin působí výzkumné centrum zabývající se tzv. pozitivní psychologií. Nezabývá se nemocemi duše, ale naopak tím, co vytváří šťastný život. Zkoumá aspekty hodnotného smysluplného bytí. Během jedné přednášky jsme se seznámili s výsledky výzkumu, který ukazoval, jak duševní pohoda učitele ovlivňuje kognitivní aspekty žáků. Klidný učitel rovná se lepší studijní výsledky žáků. Aplikaci Healthy Minds, kterou vyvinulo toto výzkumné pracoviště, používám každý den. Prý stačí jen pět minut denně. Mám za sebou 26 hodin praxe a 8 hodin teorie. To by se dalo označit jako stěžejní objev:)

MARCELA: Hodně mě oslovila jistá neformálnost a uvolněnost učitelů a žáků při výuce, aniž by ovšem docházelo ke snížení úrovně náročnosti. Atmosféra bez vynucené kontroly. Vyučování v blocích s dostatkem času na vyjádření vlastního názoru, na diskusi. Po návratu domů se kromě technických změn (přestavění lavic v jazykové učebně, nová výzdoba, pomůcky) snažím o individuálnější přístup (práce ve skupinách s různým zadáním) a plánuji využití metod aktivního učení a kritického myšlení, jako jsou právě diskuse, řízené akademické kontroverze a sokratovské semináře. Ty jsme měli možnost si vyzkoušet a např. ve spojení s výukou pomocí filmu pro mě byly nejobjevnější.

MARTIN: Obecný objev: Smysl pro komunitu, do komunity přispívat svým chováním, péčí o ni a svým dobrým charakterem, to společně tvoří kvalitní a zdravou společnost. Profesní objev: Žák na střední škole opravdu může být středobodem vzdělávání, může si sám vybrat, co chce studovat, a hodnoty moderního vzdělávání nejsou pouze vědomosti a znalosti ale i jiné měkké dovednosti. Všudypřítomná kontrola a podezřívavost ve vzdělávání je přežitek.

Foto: Marcela vede hodinu na americké základní škole v Madisonu, září 2024.  

Bylo těžké se po návratu vrátit do starých kolejí? A přivezli jste si z USA nějaký plán nebo sen?

IRENA: Vzhledem k orientaci na vlastní wellbeing návrat do pracovního procesu tak těžký nebyl:) Také jsem si přivezla ani ne sebevědomí, ale spíš sebedůvěru. Když například tvořím metodiky a vím, že na podobném principu se učí i jinde a považuje se to za běžnou záležitost, prezentují se mi lépe. Když prosazuji nějaký vzdělávací projekt, opírám se nejen o svou intuici ale i o kvalitní vzdělání.

MARCELA: Přes zmíněný kulturní šok, jsem se po návratu cítila plná energie a chuti do práce. Ve Státech jsme měli jedinečnou možnost soustředit se na to, co nás zajímá, a vypustit povinnosti všedního dne v práci a doma. Navíc k nám všichni přistupovali s jistou mírou uznání a úcty, což prostě hezky načechralo naše sebevědomí. To vše každopádně vnímám jako závazek a jako obrovskou investici do svého potenciálu. Promýšlím a dívám se na některé věci jinak, snažím se zlepšit některé věci u nás ve škole. Jde o menší technické změny (pítka, “hnízda” ve třídách, sundávací bílé tabule) a výhledově o zařazení mediální výchovy do našich vzdělávacích plánů.

MARTIN: Návrat byl těžší než jsem čekal. Je složité to popsat, ale po návratu mám přesnou představu o tom, jak by mělo vypadat moderní vzdělávání budoucnosti. Bohužel ale v našem systému vzdělávání nyní vidím řadu finančních i organizačních bariér, které brání zavádění některých mých nápadů. 

Foto: Výlet na Mount Ida ve Skalistých horách a náhodné setkání s dalšími Fulbrightery - (zleva) americkým enviromentalistou, belgickou forenzní psycholožkou a holandskou odbornicí na klíšťata, říjen 2024, Colorado.  

Poznámka: Díky programu Fulbright Teaching Excellence and Achievement do USA od roku 2019 každoročně vyjíždí dva, tři nebo čtyři středoškolští učitelé. Zaměření programu se během let vyvíjí, ale v centru zůstává posilování kritického myšlení studentů. Zájemci o školení v roce 2026 mohou přihlášku do programu podat do března 2025. Podrobnosti ZDE.