Kristina Hakenová je 
neurovědkyně. Aktuálně působí v Národním ústavu duševního zdraví, ve skupině Dr. Valeše, která se zabývá experimentální psychofarmakologií. Na 3. lékařské fakultě univerzity Karlovy navíc studuje doktorský program Neurovědy. V akademickém roce 2022/2023 strávila šest měsíců na věhlasné Harvard University jako stipendistka Fulbright-Masarykova programu. Ve svém výzkumném projektu analyzovala, jaký vliv mají střevní bakterie na kondici našeho mozku, odborněji řečeno: vliv střevního mikrobiomu na stárnutí mozkových buněk. Dnes se primárně věnuje schizofrenii, tedy nemoci, se kterou se pojí řada mýtů. Kristina zdůrazňuje: „Důležité je pochopit, že lidé s touto nemocí nejsou ,nebezpeční blázni‘, jak je někdy mylně vnímá společnost – s včasnou diagnostikou a vhodnou léčbou mohou vést plnohodnotný život.“
Rozhovor s Kristinou Hakenovou vznikl ve spolupráci s Ladislavem Loukotou ze stránky Vědátor a je čtyřicátým prvním dílem seriálu příběhů k 30. výročí Fulbrightovy komise. Videozáznamy najdete začátkem každého měsíce na našem YouTube kanále a Facebooku. Koncem týdne Vám přinášíme textovou verzi rozhovorů zde na blogu.
Vašim současným zaměřením je výzkum schizofrenie. Co lze na této nemoci, popsané již na konci 19. století, dnes stále objevovat?
Schizofrenie i dnes zůstává záhadou protože stále nerozumíme plně jejím příčinám ani mechanismům. Současný výzkum se zaměřuje na lepší pochopení procesů v mozku, genetických faktorů a vlivu prostředí. Hledají se nové biomarkery pro včasnou diagnostiku, personalizované léčby a způsoby, jak rozlišit podtypy nemoci. I po více než století je schizofrenie jednou z největších výzev neurověd a každý nový objev její léčbu posouvá vpřed.
Věnovala jste se také výzkumu Alzheimerovy choroby. Pokročila věda ve snaze o tlumení nebo léčbu Alzheimerovy choroby v poslední dekádě? Nebo je stále cílem spíše „usnadnit” pacientům jejich stav, popřípadě zpomalení progrese nemoci?
Výzkum Alzheimerovy choroby v poslední dekádě pokročil, ale lék, který by AD zcela vyléčil zatím nemáme a bůhví, jestli někdy mít budeme, i když naděje tu jistě je. Objevily se nové léky, jako aducanumab a lecanemab, které mohou zpomalit průběh nemoci tím, že odstraňují beta-amyloid z mozku, zejména v ranných stádiích. Významně se také zlepšila včasná diagnostika pomocí biomarkerů v krvi nebo pokročilých zobrazovacích metod, což umožňuje zasáhnout dříve, než se nemoc projeví naplno. Kromě toho se zkoumá personalizovaná léčba, která bere v úvahu různé podtypy onemocnění. I když se stále zaměřujeme na zpomalení progrese a zlepšení kvality života pacientů, věda se určitě blíží i k účinnějším řešením.
Co považujete za největší výzvu ve výzkumu duševních či neurodegenerativních nemocí obecně?
Největší výzvou ve výzkumu duševních a neurodegenerativních nemocí je jejich složitost a různorodost. Tyto nemoci nemají jednu jasnou příčinu – ovlivňuje je genetika, prostředí i individuální faktory, což ztěžuje jejich pochopení a léčbu. Dalším problémem je pozdní diagnostika, protože symptomy často propuknou až v pokročilém stádiu, kdy je léčba méně účinná. Velký oříšek je také vývoj léčiv: co funguje na molekulární úrovni nebo v laboratorních modelech, nemusí mít stejný účinek u lidí. A samozřejmě nesmíme zapomenout na stigma spojené s duševními nemocemi, které může bránit pacientům hledat pomoc včas. Stručně řečeno, kombinace komplexity, nedostatečné prevence, náročného vývoje léčiv a společenských předsudků nám moc do karet nehraje.
Vašim tématem je také mikrobiom, který se v poslední době stále častěji skloňuje. Můžete nám přiblížit, jakým způsobem ovlivňuje střevní mikrobiom stárnutí a kognitivní funkce? Jaký je váš názor na současné pokroky ve výzkumu střevního mikrobiomu?
Střevní mikrobiom je teď trochu „buzz word“, ale v některých oblastech, jako je vliv na stárnutí, kognitivní funkce a dokonce i duševní zdraví, má myslím smysl se jím zabývat. Mikrobiom není jen trávicí pomocník – ovlivňuje imunitu, metabolismus a také mozek. S věkem se složení mikrobiomu mění, což může zvýšit zánětlivé procesy („inflammaging“) a urychlit stárnutí. Podobně může nerovnováha v mikrobiomu ovlivnit kognitivní funkce – střevní bakterie totiž produkují látky jako mastné kyseliny, které mohou ovlivňit náladu, paměť a schopnost učení. Asi jste již slyšeli o serotoninu, který se také produkován ve střevě ve velkém množství (až 90 %), ten je ale využíván na střevní motilitu, uvolňování trávívích enzymů a podobně, do mozku se tedy nedostane.
Zajímavé je, že změny v mikrobiomu jsou spojovány nejen s neurodegenerativními onemocněními, jako je Alzheimerova choroba, ale i s duševními poruchami, například schizofrenií. Výzkumy ukazují, že mikrobiom může hrát roli v regulaci zánětu a neurotransmiterů, které ovlivňují příznaky schizofrenie. Ačkoli jsme teprve na začátku a experimenty s probiotiky a prebiotiky jsou mnohdy spíše dobrým marketingovým tahem než zázrakem, manipulace mikrobiomu by do budoucna mohla příspět ke zlepšení celkového zdraví, včetně kognitivních funkcí, zpomení neurodegenerací nebo dokonce ovlivnit průběh např. schizofrenie.
Jaká byla vaše zkušenost s Fullbright-Masaryk stipendiem a jak vám pobyt na Harvardu pomohl ve výzkumu?
Skvělá! Fulbrigtova komise je plná neskutečně milých a nápomocných lidí a jsem upřímně velmi vděčná, že jsem mohla rozšířit řady Fulbrigtistů a prožít nejen krásný půlrok na Harvardu, ale poznat zajímavé lidi z řad ostatních, českých či bostonských Fulbrigtistů.
Z výzkumu, který jsem na Harvardu dělala, čerpám stále, některé z metodik máme již zavedené a na další se chystáme příští rok. Měla jsem ohromné štěstí na mou mentorku Dr. Ceterinu Gasperini a na celý Harvardský tým. Jsme stále v kontaktu a vím, že se na kohokoli z nich mohu obrátit, když budu potřebovat s čímkoliv v naší laboratoři pomoct.
Snažíte se také popularizovat vědu – jaký je váš recept na vyvážení odbornosti a popisu srozumitelného laikům?
No, teď se bohužel ani moc nesnažím :D Mezi doktoráty a prací nám moc času nezbývá, ale od ledna spouštíme nový projekt podcastu Pod Čepicí ve spolupráci s Univerzitou Karlovou, tak se nám snad povede zase do popularizace naskočit.
Pro mě osobně je důležité si uvědomit, pro koho to dělám, vybrat si tu svou cílovu skupinu a předem si říct, co jí chci předat. Podle toho pak volíme i míru odbornosti, většinou jsme zaměření na mladší studenty, takže to zkouším doma na ségře, jestli všemu rozumí.
No, teď se bohužel ani moc nesnažím :D Mezi doktoráty a prací nám moc času nezbývá, ale od ledna spouštíme nový projekt podcastu Pod Čepicí ve spolupráci s Univerzitou Karlovou, tak se nám snad povede zase do popularizace naskočit.
Pro mě osobně je důležité si uvědomit, pro koho to dělám, vybrat si tu svou cílovu skupinu a předem si říct, co jí chci předat. Podle toho pak volíme i míru odbornosti, většinou jsme zaměření na mladší studenty, takže to zkouším doma na ségře, jestli všemu rozumí.
Co vás přivedlo k zájmu o neurovědu? Zvažovala jste i jiné obory?
Vždycky mě fascinoval mozek a jeho schopnost ovlivňovat každou část našeho života – od emocí až po myšlení. Medicína mi sice přišla zajímavá, ale obávala jsem se, že by mi vzala veškerý volný čas mimo školu, a psychologie mi zase připadala příliš teoretická. Neurovědy byly ideální kompromis – kombinují praktické zkoumání s hlubokým pochopením toho, jak funguje jeden z nejzáhadnějších orgánů lidského těla. Navíc je to obor, kde pořád zbývá tolik neobjeveného.
Tradiční závěrečná otázka: Co by dle vás měl o vašem tématu vědět každý, ale často se setkáváte s tím, že to lidé nevědí?
Myslím, že o tématu duševního zdraví a nemoci se mluví čím dál tím více a jsem za to ohromně vděčná. Co se týká schizofrenie, okolo té je bohužel stále trochu “pohádek”. Mnoho lidí si myslí, že schizofrenie je rozdvojení osobnosti, což je mylná představa, často posilovaná filmy jako např. Klub rváčů. Ve skutečnosti jde o narušení vnímání reality a soubor příznaků rozdělený do tří skupin. Pozitivní příznaky zahrnují halucinace, bludy a dezorganizované myšlení, negativní příznaky znamenají úbytek emocí, apatii nebo sníženou schopnost navazovat vztahy. Kognitivní příznaky ovlivňují paměť, pozornost a rozhodování. Schizofrenie má biologický základ a souvisí s chemickou nerovnováhou v mozku, genetikou a vlivy prostředí, nejde tedy o „slabou vůli“ nebo špatnou výchovu. Důležité je pochopit, že lidé s touto nemocí nejsou „nebezpeční blázni“, jak je někdy mylně vnímá společnost – s včasnou diagnostikou a vhodnou léčbou mohou vést plnohodnotný život.
