Dagmar Pichová vyučuje na Katedře 
filozofie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Je členkou Akademického senátu Filozofické fakulty i celé Masarykovy univerzity. Doktorské studium absolvovala ve Francii a ve svém výzkumu se zaměřuje na filozofii osvícenství a vztahy mezi filozofií a literaturou. V uplynulém akademickém roce se na tři měsíce vydala s Fulbright-Masarykovým stipendiem na Katedru filozofie Harvardovy univerzity. Přestože její zahraniční zkušenost v USA trvala jen od ledna do března roku 2024, dnes dalším zájemcům a zájemkyním o stipendia jednoznačně vzkazuje: „I tříměsíční pobyt přinese mnoho nové inspirace do života stipendistů a jejich rodinných příslušníků.“
V USA jsem se věnovala projektu o epistemické autoritě v novověké filozofii, konkrétně v díle Émilie Du Châtelet. Katedra filozofie na Harvardově univerzitě je rozsáhlá, kromě kmenových zaměstnanců k ní patří i velká skupina fellows a visiting scholars. Odborný záběr členů Katedry je obdivuhodný. Téměř neexistuje úzce vyhraněná specializace, i historici filozofie tak mezi oblastmi svého zájmu uvádějí témata ze systematické filozofie, přednášky z dějin filozofie propojují historické bádání se současnými diskuzemi. Pracoviště a katedry Harvardovy univerzity jsou propojené, studenti si volí z široké nabídky kurzů a vyučující často působí na více katedrách (např. v úzkém vztahu s Katedrou filozofie je Edmond & Lily Safra Center for Ethics).
Přijetí na americké Katedře bylo velmi vstřícné, garant mého pobytu profesor Jeffrey McDonough mě seznámil s dalšími zahraničními stipendisty a podpořil ve všech aktivitách na univerzitě. Vzhledem k tomu, že jsem dosud neměla zkušenost s výukou filozofie v americkém prostředí, bylo pro mne užitečné stínování na výuce. Vybrala jsem si kurzy, které odpovídaly mým odborným i pedagogickým zájmům, a sledovala pečlivě, jak vypadá příprava vyučujících i studentů. Na některých kurzech jsem měla možnost zapojit se do diskuzí o probíraných tématech. Mimo stínování jsem se zúčastnila i přednášek v rámci History of Philosophy Workshop, kam jsou pravidelně zváni špičkoví odborníci z celého světa. V době mého pobytu byla mezi pozvanými přednášejícími i Katherine Brading (Duke University), která vedla společně s Jeffreym McDonoughem workshop věnovaný přímo dílu Émilie Du Châtelet.
Foto: Katedra filozofie Harvardovy univerzity, zima 2024.
Kromě účasti na výuce a přednáškách jsem samozřejmě využívala harvardských knihoven, zejména poklidné Lamontovy knihovny v blízkost Katedry filozofie. Hlavní knihovnou Harvardovy univerzity je ovšem majestátní Widener Library z roku 1915. Její celý název, Harry Elkins Widener Memorial Library, odkazuje na smutný příběh z Titaniku. Bibliofil Harry Elkins Widener byl absolventem Harvardovy univerzity a pocházel z jedné z nejbohatších amerických rodin. Společně se svým otcem se stal jednou z obětí zkázy Titaniku. Jeho matka neštěstí přežila a na synovu památku nechala vystavět novou knihovnu. V této knihovně si mimo jiné můžete vyzvednout potřebný svazek sami v podzemním labyrintu chodeb. V podzemí se mi jednou podařilo ztratit, takže jsem si Widener Library příliš neoblíbila.
Foto 2: Widener Library, zima 2024.
Během pobytu v Bostonu se mi podařilo zapojit se i do aktivit pro stipendisty Fulbrightova programu. V březnu jsem se zúčastnila akce na Bunkerhill Community College, kde nám zástupci instituce představili organizaci Community College a nabízené studijním programy. Velký prostor byl věnován i dotazům a poznámkám stipendistů. Jsem ráda, že jsem mohla srovnat fungování různých vzdělávacích institucí v USA a překvapilo mne, že v některých ohledech nejsou tak odlišné.
Foto: Představení Bunkerhill Community College, jaro 2024.
Pobyt v USA se mnou absolvovala i čtrnáctiletá dcera, pro kterou to byla úžasná zkušenost. Ubytování v malém městu Wakefield jsem zvolila i kvůli blízkosti a kvalitám základní školy (middle school), vzhledem k tomu, že v USA je povinné navštěvovat spádovou státní školu. Neměly jsme k dispozici auto, proto bylo velkou výhodou, že dcera mohla do školy chodit pěšky. Wakefield na severním předměstí Bostonu je velmi bezpečnou lokalitou a dcera tak trávila čas venku s kamarády ze školy možná víc než doma v Česku. Ve škole ji přijali naprosto skvěle. Na začátku ji provedla všemi kurzy jedna ze spolužaček a postupně ji seznámila s fungováním školy. I vyučující byli vstřícní a postupně ji zapojili do všech projektů a úkolů. Stát Massachusetts si obecně zakládá na kvalitách vzdělávacích institucí a chápe školství jako jednu z prioritních oblastí.
Dcera si velmi cenila přístupu amerických učitelů, kteří přistupovali ke všem dětem s respektem a ocenili vždy jejich snahu a individuální pokrok. Výuka byla často založena na týmové práci a rozvíjela schopnost spolupráce a konsensu. I po návratu do Česka je dcera stále v kontaktu s americkými spolužáky a plánuje, kdy se zase všichni uvidí. Pobyt byl pro ni skvělý nejen kvůli anglickému jazyku (od amerických teenagerů se nyní příliš neodlišuje), ale i kvůli zkušenosti s adaptací ve zcela novém prostředí. Na druhé straně ji kratší tříměsíční pobyt v zahraničí nevyčlenil z kolektivu v české škole, kam se v dubnu vrátila a postupně do konce školního roku dohnala zameškané učivo.
Foto 4: Wakefield Middle School, jaro 2024.
Navzdory chladnému počasí jsme si s dcerou během našeho pobytu udělaly i několik víkendových výletů, například do nedalekého Salemu. V době jarních prázdnin jsme pak vyrazily na tři dny do New Yorku, ze kterého byla dcera unešená, zatímco já jsem se těšila zpět do poklidného Bostonu. Podívaly jsme se do několika muzeí, stihly muzikál Chicago na Broadwayi a samozřejmě některé z nás potřebovaly fotku z Times Square.
Foto: Výlet do New Yorku, zima 2024.
Když jsme se na začátku dubna vracely zpět do Česka, měla jsem radost, že jsme vše krásně zvládly. Já jsem načerpala potřebnou motivaci do další práce na univerzitě a dcera si odnáší kromě krásných vzpomínek i důvěru ve vlastní schopnosti a odvahu pouštět se do neznáma.
Přijetí na americké Katedře bylo velmi vstřícné, garant mého pobytu profesor Jeffrey McDonough mě seznámil s dalšími zahraničními stipendisty a podpořil ve všech aktivitách na univerzitě. Vzhledem k tomu, že jsem dosud neměla zkušenost s výukou filozofie v americkém prostředí, bylo pro mne užitečné stínování na výuce. Vybrala jsem si kurzy, které odpovídaly mým odborným i pedagogickým zájmům, a sledovala pečlivě, jak vypadá příprava vyučujících i studentů. Na některých kurzech jsem měla možnost zapojit se do diskuzí o probíraných tématech. Mimo stínování jsem se zúčastnila i přednášek v rámci History of Philosophy Workshop, kam jsou pravidelně zváni špičkoví odborníci z celého světa. V době mého pobytu byla mezi pozvanými přednášejícími i Katherine Brading (Duke University), která vedla společně s Jeffreym McDonoughem workshop věnovaný přímo dílu Émilie Du Châtelet.
Kromě účasti na výuce a přednáškách jsem samozřejmě využívala harvardských knihoven, zejména poklidné Lamontovy knihovny v blízkost Katedry filozofie. Hlavní knihovnou Harvardovy univerzity je ovšem majestátní Widener Library z roku 1915. Její celý název, Harry Elkins Widener Memorial Library, odkazuje na smutný příběh z Titaniku. Bibliofil Harry Elkins Widener byl absolventem Harvardovy univerzity a pocházel z jedné z nejbohatších amerických rodin. Společně se svým otcem se stal jednou z obětí zkázy Titaniku. Jeho matka neštěstí přežila a na synovu památku nechala vystavět novou knihovnu. V této knihovně si mimo jiné můžete vyzvednout potřebný svazek sami v podzemním labyrintu chodeb. V podzemí se mi jednou podařilo ztratit, takže jsem si Widener Library příliš neoblíbila.
Během pobytu v Bostonu se mi podařilo zapojit se i do aktivit pro stipendisty Fulbrightova programu. V březnu jsem se zúčastnila akce na Bunkerhill Community College, kde nám zástupci instituce představili organizaci Community College a nabízené studijním programy. Velký prostor byl věnován i dotazům a poznámkám stipendistů. Jsem ráda, že jsem mohla srovnat fungování různých vzdělávacích institucí v USA a překvapilo mne, že v některých ohledech nejsou tak odlišné.
Pobyt v USA se mnou absolvovala i čtrnáctiletá dcera, pro kterou to byla úžasná zkušenost. Ubytování v malém městu Wakefield jsem zvolila i kvůli blízkosti a kvalitám základní školy (middle school), vzhledem k tomu, že v USA je povinné navštěvovat spádovou státní školu. Neměly jsme k dispozici auto, proto bylo velkou výhodou, že dcera mohla do školy chodit pěšky. Wakefield na severním předměstí Bostonu je velmi bezpečnou lokalitou a dcera tak trávila čas venku s kamarády ze školy možná víc než doma v Česku. Ve škole ji přijali naprosto skvěle. Na začátku ji provedla všemi kurzy jedna ze spolužaček a postupně ji seznámila s fungováním školy. I vyučující byli vstřícní a postupně ji zapojili do všech projektů a úkolů. Stát Massachusetts si obecně zakládá na kvalitách vzdělávacích institucí a chápe školství jako jednu z prioritních oblastí.
Dcera si velmi cenila přístupu amerických učitelů, kteří přistupovali ke všem dětem s respektem a ocenili vždy jejich snahu a individuální pokrok. Výuka byla často založena na týmové práci a rozvíjela schopnost spolupráce a konsensu. I po návratu do Česka je dcera stále v kontaktu s americkými spolužáky a plánuje, kdy se zase všichni uvidí. Pobyt byl pro ni skvělý nejen kvůli anglickému jazyku (od amerických teenagerů se nyní příliš neodlišuje), ale i kvůli zkušenosti s adaptací ve zcela novém prostředí. Na druhé straně ji kratší tříměsíční pobyt v zahraničí nevyčlenil z kolektivu v české škole, kam se v dubnu vrátila a postupně do konce školního roku dohnala zameškané učivo.
Navzdory chladnému počasí jsme si s dcerou během našeho pobytu udělaly i několik víkendových výletů, například do nedalekého Salemu. V době jarních prázdnin jsme pak vyrazily na tři dny do New Yorku, ze kterého byla dcera unešená, zatímco já jsem se těšila zpět do poklidného Bostonu. Podívaly jsme se do několika muzeí, stihly muzikál Chicago na Broadwayi a samozřejmě některé z nás potřebovaly fotku z Times Square.
Když jsme se na začátku dubna vracely zpět do Česka, měla jsem radost, že jsme vše krásně zvládly. Já jsem načerpala potřebnou motivaci do další práce na univerzitě a dcera si odnáší kromě krásných vzpomínek i důvěru ve vlastní schopnosti a odvahu pouštět se do neznáma.