Veronika Pikola Brázdilová 
je manažerka mezinárodních projektů v Knihovně Václava Havla. Vystudovala komunikaci na francouzské vysoké škole Sciences Po Paris (Institut politických věd). Absolvovala stáž v Evropské komisi v Bruselu a působila jako projektová manažerka v belgické komunikační agentuře spravující webové stránky Evropské unie. Po návratu ze zahraničí pracovala rok na Zastoupení Evropské komise v Praze. Od roku 2013 pracuje v Knihovně Václava Havla. Na jaře roku 2024 vyjela spolu s manželem a dvěma syny do USA, kde jako stipendistka Fulbright-Masarykova programu pro neziskový sektor čtyři měsíce působila v Prezidentské Knihovně Billa Clintona ve městě Little Rock ve státu Arkansas. S cílem využít přesun čtyřčlenné rodiny přes oceán na maximum si s manželem a dětmi před Fulbright pobytem i po něm dopřáli hodně času na objevování Ameriky: „Během šesti měsíců jsme projeli 21 států, prozkoumali asi 40 muzeí a ujeli zhruba 4200 mil. Jsem nesmírně vděčná, že jsme si mohli takové dobrodružství dopřát jako rodina. Myslím si, že synové i manžel jsou pobytem obohaceni stejně jako já.“
Pracuji v Knihovně Václava Havla od roku 2013. Když Václav Havel zakládal Knihovnu, sepsal krátký text, ve kterém uvádí, že se inspiruje americkými Prezidentskými Knihovnami. 
Když jsem tedy v roce 2015 poprvé jela do USA jako turistka na měsíční cestu z New Yorku do San Francisca, navštívili jsme s manželem sedm Prezidentských Knihoven. Byla jsem jimi unešená a chtěla jsem se dozvědět více o jejich fungování.
Sepsala jsem tedy Fulbright projekt a získala Fulbright-Masaryk stipendium pro neziskový sektor. Domluvila jsem si stáž v Prezidentské Knihovně Billa Clintona v Little Rock v Arkansasu od března do června 2024. S manželem jsme si řekli, že této příležitosti využijeme naplno a prodloužíme si pobyt o tzv. grace period, tedy 30 dní, před i po stáži, budeme cestovat a navštívíme i další Prezidentské Knihovny. Na cestu jsme vyrazili s našimi syny ve věku tři a sedm, kteří jsou domškoláci.
Během šesti měsíců jsme projeli 21 států, prozkoumali asi 40 muzeí a ujeli zhruba 4200 mil (tedy cca 6700 km). Jsem nesmírně vděčná, že jsme si mohli takové dobrodružství dopřát jako rodina. Myslím si, že synové i manžel jsou pobytem obohaceni stejně jako já.
Foto: Západ za Sochou Svobody, únor 2024, New York.Únor 2024: Cesta z New Yorku do Little Rocku
Zvolili jsme přímý let z Vídně do New Yorku. V NY jsme pobyli pár dní, první večer jsme šli na Times Square. Tam si skupinka tanečníků vytáhla našeho staršího syna, aby přes něj dělali přemety. Roztleskávali přihlížející dav a ten skandoval Ahoj, Miky! To bylo stylové přivítání v Americe. Následoval fenomenální západ slunce při cestě lodí okolo Sochy svobody, návštěva Central Park ZOO i Apple storu, kde jsme si vyzkoušeli jejich čerstvě nové brýle Apple Vision Pro.
Z New Yorku jsme přes Philadelphii přejeli do Washingtonu, kde jsme během týdne navštívili několik muzeí, ZOO, Capitol a Washingtonův monument. Přístupy všude jsou zdarma, což podle mě činí z Washingtonu nejzajímavější destinaci pro rodiny s dětmi, kteří chtějí navštěvovat muzea. V Capitolu nás po komentované prohlídce vzali k bustě Václava Havla, cítila jsem velkou hrdost, protože Capitol je plný soch, ale jsou tam jen čtyři sochy Evropanů. Do muzea National Archives and Records Administration (NARA) mi ředitel Clintonovy Knihovny domluvil soukromou prohlídku před otevřením, byli jsme tedy sami v obrovské rotundě s originály Deklarace Nezávislosti, Ústavy a Listiny práv. Průvodce nám k tomu povídal, jak v Rotundě probíhají ceremonie získání občanství, jak tam zájemci o občanství vykládají své životní příběhy a jak u toho nezůstane oko suché. Pod hlavičkou NARA spadá všech 13 Prezidentských Knihoven. Existuje takový pas, kam člověk sbírá razítka z návštěv každé Knihovny a když ho naplní, v poslední Knihovně dostane dárek.
Foto: V jednom z hotelů, ve kterém jsme po cestě z NY do Little Rocku přespávali, se chystalo focení maturantů a paní fotografka nás nechala využít fotoplátno. Mohla tak vzniknout tato vskutku americká fotka.
Další úžasný zážitek byla návštěva National Museum of Natural History, kde jsme strávili celý den. Fascinovala nás míra interaktivity v muzeu, třeba u jednoho stolečku měl pán několik druhů velkých brouků, vášnivě o nich povídal a člověk si je mohl nechat po sobě lézt. Ve Washingtonu jsem měla schůzku na české ambasádě a její pracovníci, Lukáš Havránek a Markéta Vohralíková mi potom na dálku během cesty dávali tipy na českou stopu v Texasu a podporovali mě.
Z Washingtonu jsme jeli do Severní Karolíny, kde nás ubytovala Fulbrightistka Eliška Mašková. V Raleighu jsme objevili koncept dětských muzeí, což jsou obrovské zábavné herny, kde se ale zároveň děti naprosto nenápadným způsobem hodně naučí. V Durhamu jsme navštívili první vědecké muzeum, kde jsme opět měli oči navrch hlavy, protože v něm bylo mnoho interaktivních exponátů, workshopů a zábavy, která je zároveň vzděláváním. Úplně jsme si to zamilovali a záhy si na dálku koupili roční členství do vědeckého muzea v Little Rock, které nám poskytovalo vstupy zdarma do všech vědeckých muzeí během celého našeho pobytu v USA.
Ze Severní Karolíny jsme po scénické cestě Blue Ridge Parkway dojeli do Atlanty, kde jsme navštívili Prezidentskou Knihovnu Jimmyho Cartera a potkala jsem se s její ředitelkou. Odtud jsme pokračovali přes Alabamu, Tennessee a Mississippi do Arkansasu. Po cestě jsme viděli krásné vodopády a narazili jsme na úchvatné NASA muzeum v Alabamě v Huntsville, které všemi deseti doporučuji, pokud budete mít někdy cestu kolem.
Březen 2024: Little Rock
V Knihovně Billa Clintona jsem byla mile uvítána, dostala jsem pracovní místo v open space kanceláři a začala se seznamovat se všemi zaměstnanci a jejich prací. Ředitel Knihovny mě poprosil, jestli bych se mohla v květnu zúčastnit veřejné panelové diskuze o návštěvě Václava Havla v Bílém domě v roce 1998 a taky jestli bych zpracovala digitální výstavu o vztahu Václava Havla a Billa Clintona. Kolegové mi ochotně ukázali, jaké materiály k tomu mají v archivech. Některé ještě nebyly zdigitalizované, takže jsem strávila několik dnů probíráním se archivními papíry a připadala jsem si u toho jako detektiv.
V Knihovně jsem se zapojila i do všech socializačních a team-buildingových aktivit, třeba občasná společná jídla nebo jóga. Někdy mě ředitel Knihovny bral jako hostku na obědy s diskuzí Rotary clubu. Hned na začátku března jsem si taky prošla velké a krásné muzeum, kde jako kustodi pracují dobrovolníci, převážně senioři. Dělají i komentované prohlídky. Zúčastnila jsem se také poledních a večerních akcí pro veřejnost. Měla jsem štěstí, protože na jednu z akcí přijela ředitelka NARA, tzv. Archivist of the United States a debatovala s Hillary Clinton. Po debatě jsem měla možnost s Hillary Clinton prohodit pár slov, hned na Havla radostně vzpomínala a říkala, že Bill byl zrovna v Praze. Předala jsem ji jako dárek přívěšek se srdíčkem z prezidentské kolekce a ona mi pak poslala moc pěkný děkovný dopis. Byla velmi charismatická a energická, měla jsem z našeho setkání velkou radost. Doufala jsem, že se mi podaří se potkat i s prezidentem Clintonem, ale ten do Little Rocku za celou dobu mého pobytu zajel jen jednou na otočku na pohřeb bývalého guvernéra. Bylo plánované, že přijede ještě v červnu, ale nakonec z toho sešlo, což mě moc mrzelo.
Ze Severní Karolíny jsme po scénické cestě Blue Ridge Parkway dojeli do Atlanty, kde jsme navštívili Prezidentskou Knihovnu Jimmyho Cartera a potkala jsem se s její ředitelkou. Odtud jsme pokračovali přes Alabamu, Tennessee a Mississippi do Arkansasu. Po cestě jsme viděli krásné vodopády a narazili jsme na úchvatné NASA muzeum v Alabamě v Huntsville, které všemi deseti doporučuji, pokud budete mít někdy cestu kolem.
Březen 2024: Little Rock
V Knihovně Billa Clintona jsem byla mile uvítána, dostala jsem pracovní místo v open space kanceláři a začala se seznamovat se všemi zaměstnanci a jejich prací. Ředitel Knihovny mě poprosil, jestli bych se mohla v květnu zúčastnit veřejné panelové diskuze o návštěvě Václava Havla v Bílém domě v roce 1998 a taky jestli bych zpracovala digitální výstavu o vztahu Václava Havla a Billa Clintona. Kolegové mi ochotně ukázali, jaké materiály k tomu mají v archivech. Některé ještě nebyly zdigitalizované, takže jsem strávila několik dnů probíráním se archivními papíry a připadala jsem si u toho jako detektiv.
V Knihovně jsem se zapojila i do všech socializačních a team-buildingových aktivit, třeba občasná společná jídla nebo jóga. Někdy mě ředitel Knihovny bral jako hostku na obědy s diskuzí Rotary clubu. Hned na začátku března jsem si taky prošla velké a krásné muzeum, kde jako kustodi pracují dobrovolníci, převážně senioři. Dělají i komentované prohlídky. Zúčastnila jsem se také poledních a večerních akcí pro veřejnost. Měla jsem štěstí, protože na jednu z akcí přijela ředitelka NARA, tzv. Archivist of the United States a debatovala s Hillary Clinton. Po debatě jsem měla možnost s Hillary Clinton prohodit pár slov, hned na Havla radostně vzpomínala a říkala, že Bill byl zrovna v Praze. Předala jsem ji jako dárek přívěšek se srdíčkem z prezidentské kolekce a ona mi pak poslala moc pěkný děkovný dopis. Byla velmi charismatická a energická, měla jsem z našeho setkání velkou radost. Doufala jsem, že se mi podaří se potkat i s prezidentem Clintonem, ale ten do Little Rocku za celou dobu mého pobytu zajel jen jednou na otočku na pohřeb bývalého guvernéra. Bylo plánované, že přijede ještě v červnu, ale nakonec z toho sešlo, což mě moc mrzelo.
Bohužel ten stejný večer po setkání s Hillary Clinton jsem zažila další silnou emoci, když se Little Rockem rozezněly tornádové sirény, které ohlašují vysoký stupeň varování. Protože jsme byli ještě neznalí, úplně přesně jsme nevěděli, co při sirénách máme dělat. Bydleli jsme zatím v AirBnB, kde nebyl žádný kryt, ale naštěstí mě kolegové přes smsky uklidnili, že se tornádo nekoná. Počasí a tornáda jsou častým tématem hovorů, před rokem se přímo Little Rockem prohnalo tornádo, které zničilo několik domů.
Protože jsme v Little Rocku měli trvalé bydlení až od 10. dubna, domluvila jsem se s ředitelem Knihovny, že pojedeme na tři týdny do Dallasu, kde jsme měli kamarády, kteří nás mohli ubytovat, a kde jsem chtěla navštívit tři texaské Prezidentské Knihovny. Měli jsme velkou radost, že se nám v Little Rocku podařilo koupit auto, protože pronajímat si ho bylo extrémně drahé.
Březen-duben 2024: Texas
Opravdu pozoruhodný americký stát. Jsou tak hrdí na to, že jsou Texasani, tak nadšeni ze svých kozaček a klobouků, že jsme tomu úplně propadli a i my si koupili texaské boty a klobouky. S manželovou kolegyní, kterou do té doby znal jen online, jsme si užili super zážitek na rodeu.
V Texasu jsme byli v tom nejlepším období, kdy na všech stráních podél cest kvetly krásné kytičky Bluebonnets (modrý vlčí bob), které údajně kvetou jen v Texasu. Takže máme mnoho „texaských fotek“ s kytkami, kloboukem, kozačkami…V Texasu jsme prožili i Velikonoce, našla jsem tam několik veřejných egg-hunts, při kterých jsou na trávníku rozházená plastová vajíčka s dobrotami, děti vyběhnou a mají jich sesbírat co nejvíce. Kluky to moc bavilo a mně se tradice líbila několikanásobně více než české velikonoční tradice.
V Texasu jsme také objevili pro nás překvapivou českou stopu. Jednak vyhlášený podnik Czech Stop, kde dělali české koláče, na které se stála dlouhá fronta. I když nevypadaly jako české koláče, tak chutnaly moc dobře. Pak ve Waco byl podnik s názvem Pivovar, kde měli obří českou a texaskou vlajku (jsou hodně podobné) a fotky Václava Havla. Nemohli jsme vynechat návštěvu muzea Czech Heritage and Cultural Center v La Grange a vesničku Praha, na jejímž začátku je nápis „Vítejte v matičce Praze“ a která působí trošku jako město duchů. Je tam velký hřbitov plný českých jmen. Náhodou jsme narazili na jednu starší paní, která mluvila česky, i když nikdy nebyla v Československu ani ČR. Říkala, že nejdřív to nešlo, pak neměla peníze a teď ani zdravotní kondici. Takže česky se naučila jen od rodičů, ale svým dětem už češtinu nepředala. Říkala nám, že jsme šťastlivci, že můžeme takto cestovat.
Při vyhledávání zajímavých akcí v okolí jsem narazila na tradiční indiánské setkání Pow-wow kousek od nás, které jsme si moc užili. Indiáni bubnovali, zpívali, tancovali a občas do tance přizvali i publikum. Okolo byly stánky s nádhernými věcmi a od jedné indiánky jsem si koupila jí namalovaný bubínek. Později jsme si psaly maily a dozvěděla jsem se, že je léčitelka a náčelnice Jihovýchodní části kmene Čerokí. Je moc milá a zůstáváme v kontaktu.
Foto: Celkové zatmění slunce vlevo, vpravo vteřina po návratu slunce, Texas, duben 2024.
Duben-červen 2024: Návrat do Arkansasu
V Arkansasu nás čekal moc pěkný prázdný byt jen deset minut pěšky od Clintonovy Knihovny. Vybavili jsme si ho nábytkem od kolegů z texaské Ikey (v Arkansasu Ikea není) a z thriftstorů (tedy velkých second-handů), kde jsme našli mnoho pokladů, zvlášť velmi levných hraček pro děti. Celý duben jsem se intenzivně připravovala na panelovou debatu, která mě velmi stresovala, protože jsem se bála veřejně mluvit anglicky. Na debatě jsme byli jen dva panelisté a moderátorka. Všichni kolegové byli podporující a povzbuzující. Naštěstí debata proběhla hladce a mě to velmi posílilo. Když jsem pak měla další veřejnou prezentaci o Havlovi v rámci dočasné výstavy o státních návštěvách, už jsem neměla téměř žádnou trému.
Foto: Prezentace o státní návštěvě Václava Havla v Bílém domě, Prezidentská Knihovna Clintona, květen 2024, Little Rock.
Mimo práce na digitální výstavě jsem chodila na porady týmu a užívala jsem si povídání s kolegy o jejich práci. Všichni byli velmi vstřícní a ochotní. S pomocí jedné kolegyně jsem vyplnila žádost o declassifikaci nových dokumentů o Václavu Havlovi. V práci jsem se také zúčastnila mnohých společných akcí jako snídaně s bagely, s donuty, školení o aktivním střelci, školení etikety k neslyšícím (v Knihovně byli dva neslyšící kolegové), školící týden pro učitele o desegregaci, piknik, baseball, oběd pro dobrovolníky a soutěž v pečení, kterou jsem dokonce vyhrála s tradičním českým jablečným závinem :-) Ale to byl můj poslední den v práci, tak nevím, jestli mě nenechali vyhrát schválně, abych měla hezkou vzpomínku. Dostala jsem i obří knihu s fotkami Clintona, do které všichni kolegové vepsali milé vzkazy, velmi mě to dojalo. Digitální výstava o vztahu Clintona a Havla, kterou jsem dala dohromady, by měla být na webu Clintonovy Knihovny publikovaná někdy začátkem podzimu.
Foto: Socha J. Williama Fulbrighta, Fayetteville, květen 2024.
Foto: Pitva olihně v Museum of Discovery, Little Rock, duben 2024.
Moc mě potěšilo, že mladší syn během těch tří měsíců začal plynně mluvit anglicky ve větách. Starší syn už mluvil anglicky před příjezdem do USA, ale velmi se zlepšil. Neměl třeba žádný problém ani trému, když měl prezentovat Českou republiku na jedné místní základní škole. Díky tutoringovému programu ve veřejné knihovně měl lekce čtení a začal anglicky číst. Udělal taky velký pokrok v plavání, i pod vodou, protože jsme u bytu měli bazén. To se velmi hodilo, protože už v červnu bylo v Little Rocku nesnesitelné vedro, byli jsme v bazénu skoro každý den.
Náš pobyt v Arkansasu symbolicky ukončil velký ohňostroj k oslavám Dne nezávislosti 4. července. Smutní z loučení jsme vyklidili byt a vyjeli na sever.
Červenec: Cesta z Arkansasu do Michiganu a do Chicaga
Po cestě jsme navštěvovali další Prezidentské Knihovny. Trumanova knihovna u Kansas city byla před dvěma lety zrenovována a přišla mi nejmodernější ze všech Knihoven, obsahovala mnoho interaktivních stanovišť, starší syn si to tam opravdu užil. Pokračovali jsme dál na sever do Českého a Slovenského muzea v Cedar Rapids v Iowě. Měla jsem velkou radost, že jsem mohla nejen navštívit muzeum, ale taky se seznámit se zaměstnanci a s milou ředitelkou Cecílií Rokusek, která nás u sebe ubytovala. V muzeu zrovna byla výstava o Václavu Havlovi, kterou chystali mí kolegové z Knihovny Václava Havla, to byla pěkná náhoda. V Cedar Rapids je i česká restaurace, kde nás obsloužili česky a donesli nám knedlo-vepřo-zelo, super zážitek.
Dál jsme se stavili v Knihovně prezidenta Hoovera, kde mi komentovanou prohlídku dal sám ředitel a i další zaměstnanci se mě tak mile ujali, že jsem tam strávila celý den. Ukazovali mi vše, co mají v archivu v souvislosti s Československem, třeba řád Bílého lva pro Hoovera z roku 1926.
Foto: Indiana Dunes National Park, červenec 2024.
Dál jsme jeli do Michiganu a po cestě jsme narazili na Indiana Dunes National Park. Pro mě jedno z velkých překvapení na naší cestě, že Lake Michigan má tak nádherné písečné pláže. Cítila jsem se jak u moře, kluci si užili hru s pískem a lezení na vysokánské duny. V Michiganu jsme se zúčastnili ještě jednoho indiánského setkání Pow-wow, prozkoumali dvě skvělá muzea v Grand Rapids a navštívili jsme poslední Knihovnu prezidenta Forda, jejíž razítko nám chybělo do pasu. V Knihovně byli moc milí, věděli o nás dopředu, takže přišla ředitelka a vyfotili si nás na sítě. Jako dárek jsme dostali pamětní minci. Měla jsem velkou radost z dosažení tohoto milníku.
Foto: Návštěva poslední Prezidentské Knihovny (Museum prezidenta Forda), získání pamětní mince, focení s ředitelkou Knihovny, Grand Rapids, Michigan, červenec 2024.
Poslední kapitola naší cesty bylo deset dní v Chicagu. Přes Cecílii a české sítě jsme našli ubytování u Joea Vosického, právníka s českými předky. Skvěle jsme si s ním každý večer povídali. Sám byl na Fulbright pobytu před 20 lety v mém rodném městě Brně. V Chicagu jsme si užili setkání s pár kamarády, koncert Alanis Morissette a hlavně návštěvy několika muzeí. Jednoznačně Museum of Science and Industry je nejúžasnější muzeum, které jsme za celý pobyt navštívili. Je obrovské a má nejnovější technologie, díky kterým jsou výstavy nejen interaktivní, ale přímo „immersive“, tedy pohlcující. Třeba ve výstavě o hudbě a mozku se ocitnete v místnosti, kde je všude kolem vás promítán film a když někam šlápnete, tak se od vašich nohou šíří po obrazovce malé víry.
Foto: Pohlcující zkušenost na výstavě o mozku a hudbě, kde běží video všude okolo návštěvníků, Museum of Science and Industry, Chicago, červenec 2024.
Velmi nás taky bavila česká stopa v Chicagu, třeba před známým Adler Planetarium je socha Karla Havlíčka, nebo v parku nedaleko rozestavěné Obamovy knihovny je socha Blanického rytíře nazvaná Masaryk. Byli jsme se podívat v čínské čtvrti, která začíná u stanice metra Cermak-Chinatown a Cermak Road, pojmenované po českém rodákovi Tonym Cermakovi, který se stal starostou Chicaga. V roce 1931 zemřel po zásahu střelou při atentátu na prezidenta Roosevelta. Protože Cermak jako starosta bojoval s chicagskou mafií, kterou mimo jiných reprezentoval i slavný Al Capone, není prý dodnes jednoznačné, zda šlo o atentát na prezidenta Roosevelta nebo vlastně na starostu Cermaka. V Chicagu jsem navštívila i českou školu T. G. Masaryka a český konzulát, kde jsem si skvěle popovídala s konzulem Jakubem Utěšeným.
Celý půlrok v Americe nám utekl neskutečně rychle, všechno bylo tak krásné a hladké. Všude, kam jsme zavítali, jsme byli vřele přijatí a vytvořili jsme si přátelské vztahy. Všichni z rodiny jsme byli celou dobu zdraví, spokojení a pobyt jsme si ohromně užili … zpětně mi to teď celé přijde jako nádherný sen. Naštěstí máme asi 5000 fotek, kterými si můžu naši úžasnou cestu připomínat. Jsem velmi vděčná, že jsem získala Fulbrightovo stipendium a všem moc doporučuji se do výběrového řízení přihlásit, protože to je opravdu životní šance na vytvoření nezapomenutelných vzpomínek nejen pro sebe, ale případně i pro rodinu.
Při vyhledávání zajímavých akcí v okolí jsem narazila na tradiční indiánské setkání Pow-wow kousek od nás, které jsme si moc užili. Indiáni bubnovali, zpívali, tancovali a občas do tance přizvali i publikum. Okolo byly stánky s nádhernými věcmi a od jedné indiánky jsem si koupila jí namalovaný bubínek. Později jsme si psaly maily a dozvěděla jsem se, že je léčitelka a náčelnice Jihovýchodní části kmene Čerokí. Je moc milá a zůstáváme v kontaktu.
Den po Pow-wow jsme zažili jeden z nejsilnějších momentů v Americe, konkrétně čtyři a půl minuty úplného zatmění slunce. Sledovali jsme jej u jezera a bylo pozoruhodné, jak reagovala zvířata - létali nad námi netopýři, z jezera vyskakovalo mnoho ryb a manžela bodla zmatená vosa. Mladší synek vůbec nechápal, co se děje, vypadal vyděšeně a říkal, že je noc a ať se hned vrátíme do auta. Moment, kdy se slunce vrátilo, byl úlevný a měla jsem velkou radost, že se manželovi podařilo jej zachytit na fotku.
Duben-červen 2024: Návrat do Arkansasu
V Arkansasu nás čekal moc pěkný prázdný byt jen deset minut pěšky od Clintonovy Knihovny. Vybavili jsme si ho nábytkem od kolegů z texaské Ikey (v Arkansasu Ikea není) a z thriftstorů (tedy velkých second-handů), kde jsme našli mnoho pokladů, zvlášť velmi levných hraček pro děti. Celý duben jsem se intenzivně připravovala na panelovou debatu, která mě velmi stresovala, protože jsem se bála veřejně mluvit anglicky. Na debatě jsme byli jen dva panelisté a moderátorka. Všichni kolegové byli podporující a povzbuzující. Naštěstí debata proběhla hladce a mě to velmi posílilo. Když jsem pak měla další veřejnou prezentaci o Havlovi v rámci dočasné výstavy o státních návštěvách, už jsem neměla téměř žádnou trému.
Mimo práce na digitální výstavě jsem chodila na porady týmu a užívala jsem si povídání s kolegy o jejich práci. Všichni byli velmi vstřícní a ochotní. S pomocí jedné kolegyně jsem vyplnila žádost o declassifikaci nových dokumentů o Václavu Havlovi. V práci jsem se také zúčastnila mnohých společných akcí jako snídaně s bagely, s donuty, školení o aktivním střelci, školení etikety k neslyšícím (v Knihovně byli dva neslyšící kolegové), školící týden pro učitele o desegregaci, piknik, baseball, oběd pro dobrovolníky a soutěž v pečení, kterou jsem dokonce vyhrála s tradičním českým jablečným závinem :-) Ale to byl můj poslední den v práci, tak nevím, jestli mě nenechali vyhrát schválně, abych měla hezkou vzpomínku. Dostala jsem i obří knihu s fotkami Clintona, do které všichni kolegové vepsali milé vzkazy, velmi mě to dojalo. Digitální výstava o vztahu Clintona a Havla, kterou jsem dala dohromady, by měla být na webu Clintonovy Knihovny publikovaná někdy začátkem podzimu.
V Little Rocku jsme se seznámila s místní Chapter of Fulbright Association, jejíž zástupci se mě vřele ujali. Vzali mě do kanceláří dvou arkansaských poslanců, abychom lobbovali za více peněz pro Fulbright program. Jedna moc milá paní jménem DeDe Long mě pozvala na pár dnů do jejich domu ve Fayetteville v severozápadní části Arkansasu. Právě zde dlouho žil Senator Fulbright, působil na
univerzitě, kde má dnes sochu a pojmenovanou budovu. DeDe ho osobně znala, celý život pracovala na univerzitě v oblasti mezinárodních výměn a jejím nadřízeným byl Fulbrightův mluvčí. Trávili jsme dlouhé hodiny povídáním o Fulbrightovi, o programu, o Americe a mezinárodních výměnách. Cítila jsem se u ní jak doma. Vzala mě taky k Fulbrigtově hrobu, kde jsem mu mohla symbolicky poděkovat za celé naše americké dobrodružství.
univerzitě, kde má dnes sochu a pojmenovanou budovu. DeDe ho osobně znala, celý život pracovala na univerzitě v oblasti mezinárodních výměn a jejím nadřízeným byl Fulbrightův mluvčí. Trávili jsme dlouhé hodiny povídáním o Fulbrightovi, o programu, o Americe a mezinárodních výměnách. Cítila jsem se u ní jak doma. Vzala mě taky k Fulbrigtově hrobu, kde jsem mu mohla symbolicky poděkovat za celé naše americké dobrodružství.
Severozápadní část Arkansasu je zajímavá tím, že tam žil zakladatel Walmartu Walton a nyní tam jeho děti investují peníze do pozvednutí celého regionu. Nachází se tam velmi architektonicky zajímavé muzeum amerického umění Crystal Bridges. Založila ho Waltonova dcera, která obrazy nejdříve sbírala a nakonec vybudovala muzeum, kde obrazy uložila. A protože na umění nechce vydělávat, je vstup do
muzea pro všechny zdarma. Nedaleko Crystal Bridges jsme navštívili další vědecké muzeum Amazeum, kde se našim dětem tak moc líbilo, že jsme tam šli dva dny po soběArkansas má přezdívku Natural State, protože je tam hodně lesů, příroda se nám zdála docela podobná té naší, ale jak je tam víc prostoru, tak se lesy často rozprostíraly od obzoru k obzoru. Projeli jsme dva státní parky a navštívili jsme i lázeňské městečko Hot Springs s teplými prameny. I v Hot Springs bylo super vědecké muzeum, které bylo tak fajn, že jsme si kvůli němu do Hot Springs zajeli dvakrát.
I vědecké muzeum v Little Rock nás nadchlo, chodili jsme tam minimálně jednou týdně, občas i víckrát. Téměř každý den v něm pořádali nějaké workshopy. Nejzajímavější z nich byly pitva olihně a malého žraloka. Pitvy měli skvěle nachystané včetně PowerPointu a provázeli děti krok za krokem. I my dospělí jsme se dozvěděli mnoho nového, náš starší syn byl absolutně nadšený. V Little Rocku se
nám moc líbila i muzea umění a historie, která měla opravdu bohatý program pro děti. A také hustá síť veřejných knihoven, které každý den nabízely programy zdarma. Měli jsme štěstí, že jsme našli chůvu, se kterou kluci trávili dopoledne, zatímco manžel pracoval, a odpoledne chodili na různé programy, kam jsem se k nim připojila po práci. Byli na bowlingu, na kolečkových bruslích, v ZOO, v kině, na prohlídce ponorky, která je ukotvená na místní řece Arkansas, zažili jsme báječné představení Disney on Ice s bruslařskými výkony, které vyrážely dech … Prostě vyžití bylo vždycky hodně, myslím, že se kluci ani den nenudili. Dokonce k nám přijeli na návštěvu mí rodiče, kteří se jim mohli naplno věnovat, takže i spolu objevovali krásy Little Rocku.
nám moc líbila i muzea umění a historie, která měla opravdu bohatý program pro děti. A také hustá síť veřejných knihoven, které každý den nabízely programy zdarma. Měli jsme štěstí, že jsme našli chůvu, se kterou kluci trávili dopoledne, zatímco manžel pracoval, a odpoledne chodili na různé programy, kam jsem se k nim připojila po práci. Byli na bowlingu, na kolečkových bruslích, v ZOO, v kině, na prohlídce ponorky, která je ukotvená na místní řece Arkansas, zažili jsme báječné představení Disney on Ice s bruslařskými výkony, které vyrážely dech … Prostě vyžití bylo vždycky hodně, myslím, že se kluci ani den nenudili. Dokonce k nám přijeli na návštěvu mí rodiče, kteří se jim mohli naplno věnovat, takže i spolu objevovali krásy Little Rocku.
Moc mě potěšilo, že mladší syn během těch tří měsíců začal plynně mluvit anglicky ve větách. Starší syn už mluvil anglicky před příjezdem do USA, ale velmi se zlepšil. Neměl třeba žádný problém ani trému, když měl prezentovat Českou republiku na jedné místní základní škole. Díky tutoringovému programu ve veřejné knihovně měl lekce čtení a začal anglicky číst. Udělal taky velký pokrok v plavání, i pod vodou, protože jsme u bytu měli bazén. To se velmi hodilo, protože už v červnu bylo v Little Rocku nesnesitelné vedro, byli jsme v bazénu skoro každý den.
Náš pobyt v Arkansasu symbolicky ukončil velký ohňostroj k oslavám Dne nezávislosti 4. července. Smutní z loučení jsme vyklidili byt a vyjeli na sever.
Červenec: Cesta z Arkansasu do Michiganu a do Chicaga
Po cestě jsme navštěvovali další Prezidentské Knihovny. Trumanova knihovna u Kansas city byla před dvěma lety zrenovována a přišla mi nejmodernější ze všech Knihoven, obsahovala mnoho interaktivních stanovišť, starší syn si to tam opravdu užil. Pokračovali jsme dál na sever do Českého a Slovenského muzea v Cedar Rapids v Iowě. Měla jsem velkou radost, že jsem mohla nejen navštívit muzeum, ale taky se seznámit se zaměstnanci a s milou ředitelkou Cecílií Rokusek, která nás u sebe ubytovala. V muzeu zrovna byla výstava o Václavu Havlovi, kterou chystali mí kolegové z Knihovny Václava Havla, to byla pěkná náhoda. V Cedar Rapids je i česká restaurace, kde nás obsloužili česky a donesli nám knedlo-vepřo-zelo, super zážitek.
Dál jsme se stavili v Knihovně prezidenta Hoovera, kde mi komentovanou prohlídku dal sám ředitel a i další zaměstnanci se mě tak mile ujali, že jsem tam strávila celý den. Ukazovali mi vše, co mají v archivu v souvislosti s Československem, třeba řád Bílého lva pro Hoovera z roku 1926.
Dál jsme jeli do Michiganu a po cestě jsme narazili na Indiana Dunes National Park. Pro mě jedno z velkých překvapení na naší cestě, že Lake Michigan má tak nádherné písečné pláže. Cítila jsem se jak u moře, kluci si užili hru s pískem a lezení na vysokánské duny. V Michiganu jsme se zúčastnili ještě jednoho indiánského setkání Pow-wow, prozkoumali dvě skvělá muzea v Grand Rapids a navštívili jsme poslední Knihovnu prezidenta Forda, jejíž razítko nám chybělo do pasu. V Knihovně byli moc milí, věděli o nás dopředu, takže přišla ředitelka a vyfotili si nás na sítě. Jako dárek jsme dostali pamětní minci. Měla jsem velkou radost z dosažení tohoto milníku.
Poslední kapitola naší cesty bylo deset dní v Chicagu. Přes Cecílii a české sítě jsme našli ubytování u Joea Vosického, právníka s českými předky. Skvěle jsme si s ním každý večer povídali. Sám byl na Fulbright pobytu před 20 lety v mém rodném městě Brně. V Chicagu jsme si užili setkání s pár kamarády, koncert Alanis Morissette a hlavně návštěvy několika muzeí. Jednoznačně Museum of Science and Industry je nejúžasnější muzeum, které jsme za celý pobyt navštívili. Je obrovské a má nejnovější technologie, díky kterým jsou výstavy nejen interaktivní, ale přímo „immersive“, tedy pohlcující. Třeba ve výstavě o hudbě a mozku se ocitnete v místnosti, kde je všude kolem vás promítán film a když někam šlápnete, tak se od vašich nohou šíří po obrazovce malé víry.
Velmi nás taky bavila česká stopa v Chicagu, třeba před známým Adler Planetarium je socha Karla Havlíčka, nebo v parku nedaleko rozestavěné Obamovy knihovny je socha Blanického rytíře nazvaná Masaryk. Byli jsme se podívat v čínské čtvrti, která začíná u stanice metra Cermak-Chinatown a Cermak Road, pojmenované po českém rodákovi Tonym Cermakovi, který se stal starostou Chicaga. V roce 1931 zemřel po zásahu střelou při atentátu na prezidenta Roosevelta. Protože Cermak jako starosta bojoval s chicagskou mafií, kterou mimo jiných reprezentoval i slavný Al Capone, není prý dodnes jednoznačné, zda šlo o atentát na prezidenta Roosevelta nebo vlastně na starostu Cermaka. V Chicagu jsem navštívila i českou školu T. G. Masaryka a český konzulát, kde jsem si skvěle popovídala s konzulem Jakubem Utěšeným.
Celý půlrok v Americe nám utekl neskutečně rychle, všechno bylo tak krásné a hladké. Všude, kam jsme zavítali, jsme byli vřele přijatí a vytvořili jsme si přátelské vztahy. Všichni z rodiny jsme byli celou dobu zdraví, spokojení a pobyt jsme si ohromně užili … zpětně mi to teď celé přijde jako nádherný sen. Naštěstí máme asi 5000 fotek, kterými si můžu naši úžasnou cestu připomínat. Jsem velmi vděčná, že jsem získala Fulbrightovo stipendium a všem moc doporučuji se do výběrového řízení přihlásit, protože to je opravdu životní šance na vytvoření nezapomenutelných vzpomínek nejen pro sebe, ale případně i pro rodinu.