Eva Gartnerová je vedoucí oboru Arts
Management na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Zabývá se především komunikací kulturních institucí a kreativním zapojením publika. V akademickém roce 2021/2022 vyjela s Fulbrightovým stipendiem do USA a po dobu devíti měsíců mapovala způsoby a trendy v oblasti tzv. “audience engagement” v amerických muzeích a galeriích. Jejími hlavními hostitelskými institucemi bylo Ulrich Museum of Art při Wichita State University, University of Arizona Museum of Art a Smart Museum of Art při University of Chicago. Strávila tak tři měsíce v Kansasu, tři měsíce v Arizoně a tři měsíce v Illinois. Ulrich Museum of Art, tedy první hostitelské univerzitní muzeum, bylo založeno v roce 1974 s cílem zprostředkovávat široké veřejnosti nejvyšší možnou kvalitu uměleckého zážitku. Do stálé expozice patří přes 300 prací malíře Fredericka Judda Waugha, které muzeu věnoval podnikatel Edwin A. Ulrich, jehož jméno instituce připomíná. Venkovní prostředí univerzity doplňuje 81 monumentálních děl mezinárodně uznávaných umělců, a veřejná vysoká škola v Kansasu se tak může pyšnit umístěním v žebříčku deseti nejlepších univerzitních kampusů. I obě další muzea na University of Arizona a University of Chicago mají za cíl oslovovat kromě studentů a zaměstnanců univerzity i širokou veřejnost, inspirovat a rozvíjet kreativitu, podporovat dialog o sociálních, politických i ekonomických otázkách a pochopitelně také propagovat vynikající díla rozmanitých umělců a umělkyň.
Rozhovor s Evou Gartnerovou vznikl ve spolupráci s Ladislavem Loukotou ze stránky Vědátor a je třicátým prvním dílem seriálu příběhů k 30. výročí Fulbrightovy komise. Videozáznamy najdete začátkem každého měsíce na našem YouTube kanále a Facebooku. Koncem týdne Vám přinášíme textovou verzi rozhovorů zde na blogu.
Pod pojmem arts management si laik i profesionál může představit pomyslný most mezi uměním, designem, kulturou, hudbou, divadlem, novým cirkusem a jejich publikem. Arts management je ten most, který se snaží umění a kulturu přinést a interpretovat různým cílovým skupinám. Ne vždy jenom široké veřejnosti, ale i odborníkům, umělcům, stakeholderům a tak dál.
Jaká byla vaše cesta k art managementu? Působí to jako obor, který má blízko k marketingu i archivářství, ale zároveň je od nich dost daleko.
Já jsem se k oboru arts management dostala více méně postupně. Studovala jsem magisterské studium marketingové komunikace, kde jsem přičuchla k několika kulturním festivalům, projektům, koncertům a tak dále. A následně jsem vlastně byla oslovena, abych začala pracovat jako produkční v Univerzitní galerii G18. Při této práci jsem zjistila, že téma a fenomén univerzitní galerie v Česku není akademicky nebo výzkumně nějakým způsobem uchopen, takže jsem se rozhodla začít studovat doktorát. A tak jsem se čím dál více zajímala o kulturní management, což je v podstatě arts management. Dá se říct, že to jsou synonyma s drobnými odlišnostmi. Když jsem se potom vracela zpátky, tak jedna kolegyně vedoucí ateliéru Arts Management šla na mateřskou. Tím se mi naskytla příležitost vlastně stát se vedoucí ateliéru, takže ho mám teď jako každodenní chleba.
V čem se liší americké pojetí galerií, že vás zaujalo jako téma výjezdu do USA?
Já jsem se vlastně do USA rozhodla vycestovat, když jsem dokončovala disertační práci zaměřenou na univerzitní galerie. Jedno z mých zjištění bylo, že české univerzitní galerie nedisponují žádnými uměleckými sbírkami, což je odlišuje od západnějšího cípu Evropy nebo právě od Ameriky a od Austrálie. Vzhledem k tomu, že mám pořád marketingový background, zajímají mě komunikace, práce s veřejností a komunity. Chtěla jsem zjišťovat, jakým způsobem můžou univerzitní galerie sloužit jako platforma pro setkávání, pro sociální přesahy a pro komunitní plánování. Vzhledem k tomu, že obor audience engagement, česky práce s publikem, je na nejvyšší úrovni právě v USA, rozhodla jsem se prozkoumat tuto oblast právě tam. Fulbright byla skvělá příležitost sepsat myšlenky na papír, ten projekt strukturovat a vlastně zjistit, jakým způsobem se na to téma dá podívat z výzkumného úhlu pohledu.
Uvedla jste, že příběhů z USA máte na čtyři semestry. Můžete vypíchnout jeden, který vás nejvíce ovlivnil?
První takový intenzivní příběh, který se mi z Fulbrighta vybaví, je to, jakým způsobem jsme se potkali a seznámili s architektkou a tzv. muzejní docentkou z Kalifornské MOMA. Byl to krásný příběh, který začal následovně - když jsem se hlásila na Fulbrighta, poprosila jsem emeritní rektorku Umělecké akademie v Bělehradě, aby mi napsala doporučující dopis. Ona ho napsala, což možná i pomohlo ve výběrovém řízení, a když jsem jí potom psala děkovný e-mail, že si její podpory moc vážím a že to vyšlo, řekla mi, že její sestra, Dragana Sešić, působí právě v San Franciscu, a že tam dělá muzejní docentku. Doporučila mi, abych se jí ozvala. Když jsem se potom spojila s paní Draganou Sešić, doufala jsem, že si udělám výlet k ní do muzea, kde nějak probereme audience engagement právě v Kalifornii. Odhadovala jsem to setkání tak na dvě hodiny. Nakonec nás tahle ta paní pozvala k sobě na celý týden. Měli jsme tak možnost projít celou MOMA, seznámila nás s celým muzejním sborem, a představila pozici muzejního docenta a jakým způsobem tato role zapadá do organizační struktury amerických muzeí. Mimo jiné nám také ukázala San Francisca s východoevropským dotekem, protože sama je původně právě ze Srbska.
Po návratu z Fulbrightova pobytu jste převzala ateliér Arts Management na UTB. Co je nejzásadnější změna, kterou jste zde pod vlivem Fulbrightova pobytu zavedla?
Nevím, jestli to můžu nazvat změnou, protože je to start něčeho úplně nového. Nicméně v rámci ateliéru Arts Management jsme díky mému Fulbrightovskému pobytu v dubnu 2023 úspěšně akreditovali nový bakalářský program zaměřený na kreativní odvětví a digitální kulturu. Ten na základě americké zkušenosti propsané inkluzí, diverzitou, mezioborovou spoluprací, udržitelností a vůbec intenzivní prací s publikem staví právě na těchto hodnotách.
.jpg)
Jaká jsou obecně u nás specifika univerzitních muzeí a galerií oproti těm mimouniverzitním?
Univerzitní galerie a univerzitní muzea se oproti těm klasickým liší v několika aspektech. Ten první je v roli zřizovatele, kdy vlastně univerzitní galerie nebo muzeum je zřizováno univerzitou, potažmo fakultou nebo nějakou součástí, což je většinou vlastně velmi úzce spojeno s výukou, s tvůrčí činností, s publikační činností, s výzkumem a podobně. Jsou tam specifika také v tom, že univerzitní galerie, tím, že jsou zasazeny do akademického prostředí, si mohou dovolit v několika aspektech být více experimentální, být více otevřené, zahrnovat právě studenty z různých oborů a propojovat právě tu akademickou část s širokou veřejností, a stávají se tak platformou k setkávání a k popularizaci umění i vědy.
Co potřebuje česká umělecká scéna z hlediska muzeí a galerií? V čem bychom se měli inspirovat v zahraničí?
Západní Evropa, Amerika, Austrálie, Singapur mají v galeriích a muzeích vytvořenou mnohem lepší organizační strukturu. Mají samozřejmě větší dotace na financování a s tím související lidské kapacity. Je tam silnější vzájemné propojení a vzájemné diskuze mezi kunsthistoriky, kurátory, ale i lidmi, kteří se věnují právě práci s publikem nebo komunikaci jako takové. Myslím si, že by každý měl vědět to, že arts management je komplexní disciplína, že pro něj není důležité jenom znalost dějin umění nebo znalost umění jako takového, ale že jsou v něm důležité aspekty právě sociologie, psychologie, behaviorální analýzy, ale také právě managementové, organizační a komunikační dovednosti a že arts managerem se může stát v podstatě kdokoliv, kdo má zájem pomáhat zpřístupňovat umění a kulturu širšímu publiku.
Tradiční závěrečná otázka: Co by podle vás měl každý laik vědět o tématu arts managementu, ale podle vás to většina lidí neví?
Česká galerijní a muzejní scéna potřebuje vzájemný respekt a pochopení toho, že arts management nebo marketingová komunikace nebo jakýkoliv komunikační prvek pomáhá umění a kultuře stát se více přístupným veřejnosti. Arts management není sprosté slovo a nemá za cíl dehonestovat umění. Jeho cílem je měnit formáty komunikace tak, aby umění a kultura bylo srozumitelné všem.
Foto: Eva Gartnerová a blízká spolupracovnice při stipendijním pobytu na Wichita State University Khadija z Maroka, jaro 2022, Ulrich Museum of Art.