Přeskočit na hlavní obsah

Karolína Kripnerová: Moje cesta do Ameriky

Karolína Kripnerová je
architektka. Její specializací je sociálně udržitelná architektura. V roce 2017 spoluzaložila spolek Architekti bez hranic, kde s týmem kolegů a kolegyň z oblasti architektury a designu usiluje o zlepšení kvality veřejného prostoru. Karolíny hlavním tématem je bezdomovectví - dlouhodobě se zabývá otázkou, jak mohou architekti přispět k řešení tohoto celospolečenského problému. Na jaře 2023 vyjela na Fulbright-Masarykovo stipendium pro osoby aktivní v neziskovém sektoru. Propojila se s americkou organizací Community Solutions, která si konec bezdomovectví vytyčila jako svůj stěžejní cíl, a po boku amerických kolegů tři měsíce zkoumala fenomén bezdomovectví v ikonickém New Yorku. Aby byla její americká zkušenost pestřejší a intenzivnější, rozhodla se naplno využít tzv. grace period, což je dvouměsíční lhůta, kterou stipendisté automaticky dostávají ke svému vízu navíc, aby měli dostatek času přestěhovat se z domovské země do USA a potom zase zpět. Karolína tyhle dva měsíce využila k cestování, a poznala tak obdivuhodný kus USA. 

Jsem architektka a zajímají mě sociální přesahy v architektuře. Konkrétně se věnuji tématu bezdomovectví a otázce, jak mohou architektky a architekti přispět k řešení tohoto společenského problému. Po zmapování situace v Česku a v evropském kontextu mi přirozeně přišlo na mysl prozkoumat situaci v zámoří. Fulbrightovo stipendium bylo skvělou příležitostí, jak tuto myšlenku zrealizovat. Vycestovala jsem jako spoluzakladatelka neziskové organizace Architekti bez hranic, ve které se právě sociálním přesahům v architektuře věnujeme.

Druhou a neméně důležitou složkou mého nápadu byla zvědavost a překonávání výzev. Proto jsem měla od začátku jasno, že jestli do Ameriky, tak do New Yorku. Zároveň jsem si také k tříměsíčnímu stipendiu automaticky připočítala dva měsíce grace period, kterou jsem hodlala využít na cestování. Protože pracuji na volné noze, mohla jsem si to dovolit. Samozřejmostí bylo sáhnout do vlastních úspor, ale zpětně viděno to byly nejlépe investované peníze. Do sebe.

Amerického partnera k mému výzkumnému projektu „Architektura a bezdomovectví“ jsem na akademické půdě v daném termínu nenašla, a tak jsem se navzdory získanému doktorátu rozhodla pro neziskový program, a mým partnerem byla organizace Community Solutions, jejíž zakladatelka je architektka a cílem organizace je zlepšování fungování amerického systému v terénu. Tato praktická složka se ukázala být výhodou, navíc moje mentorka je kapacitou ve svém oboru a zná všechny důležité aktéry napříč specializacemi.

Foto: Přednáška v Českém centru New York, červen 2023.  

Jak se začal pobyt blížit a množily se organizační povinnosti, moje prvotní lehká rozhodnutí se zdála být těžší a těžší. Do Států jsem se chystala sice už podruhé, ale zato sama. A měla jsem před sebou měsíc cestování, což je skvělé, ale taky náročné. Když to shrnu, odlétala jsem s malou dušičkou a můj první pohled na studenou březnovou skyline velkoměsta New Yorku nebyl spjatý s úžasem ale s pochybami (spojenými s těžce vydolovanou rozhodností), které vyjádřila věta – jestli to tady přežiju, tak už asi všude. Ale nebojte, ten úžas přišel.

Procestovala jsem jižní část východního pobřeží – New Orleans, roadtripem celou Floridu, Washington a Philadelphii. Okusila jsem také výhody fulbrightovské sítě, kdy jsem v Miami získala zázemí u skvělého Rudiho Ettricha, Fulbrightera z minulých let, který se usadil na Floridě.

Po měsíci jsem se vrátila ke svému kufru uloženém v NYC, vybalila batůžek a začala si zvykat v novém domově. První byt jsem opustila po pár nocích, závěrečnou tečkou byl noční objev švábů a podobné havěti. Tak jsem si svůj kufr a batůžek zase sbalila a svůj výzkum začala od podlahy – stála jsem na ulici Brooklynu bez domova. Pár dní jsem věnovala pročítání inzerátů, obvolávání a pobíhání po obhlídkách bytů, intenzivní období přineslo ovoce – našla jsem útočiště ve Williamsburgu, lepší místo jsem si pro začátek snad ani nemohla přát. Mladou hipsterskou čtvrť, kde i po půlnoci lidé seděli ve vyhlášené cukrárně a pojídali dortíky jakobynic, doplňovala dobrá dostupnost Manhattanu, a také Domino park, ze kterého je na mrakodrapy jeden z nejhezčích pohledů. Samozřejmě jsem během pobytu v NYC začala běhat, jednak proto, že prostě běhají všichni, ale hlavně také, že ráno s výhledem na Brooklynský a Manhattanský most s pozadím „párátek“ atakujících mraky stojí zato. V druhé části pobytu jsem se přesunula na Manhattan. Když už tak už. Ve městě a Americe vůbec je spousta věcí, které si jednoduše totiž zkusit chcete. Znáte je z písniček, knih a filmů, a najednou jsou na dosah ruky.

Pracovní část pobytu by se při bližším rozebírání také dala popsat, že měla dramatický vývoj, ale omezím se na to, že mě to neuvěřitelně bavilo. Začala jsem sice u bezdomovectví, ale postupně jsem zkoumala vlastně celou americkou společnost. Její (ne)funkční systémy, historii, politiku, ekonomiku a vybírala si témata, která se jakožto společenský problém projeví v nárůstu lidí bez domova. To má důsledky a příčiny (nejen) v urbanismu, dostupnosti bydlení a veřejném prostoru, které zase úzce souvisí s architekturou. Navíc profese architekta vám dává určité nástroje, jak nahlížet na společenský problém podobným prizmatem jako na nefungující půdorys. Hledáte, kde je problém, a navrhujete, jak ho zlepšit. Výstupem mého výzkumu byly dvě přednášky: v Českém centru New York a v National Czech and Slovak Museum and Library v Cedar Rapids, Iowa, rozhovor pro FocusOn, a v příštím roce připravujeme výstavu v pražské galerii architektury VI PER. Vernisáž bude začátkem března, jste zváni!

Newyorský zážitek byl opravdu intenzivní – město mě jednoduše fascinovalo; opravdu nespí! Nabízí snad vše, jen to musíte najít. Kultura, rozmanití lidé, jazyky, kuchyně, příležitosti, neformální setkání, malebná zákoutí, neuvěřitelné stavby, všudypřítomná hudba, fascinující město pod městem – metro, krásné parky, síť přátel a známých – vše dohromady vytvořilo nezapomenutelný koktejl.

A můj americký výlet jsem završila druhým měsícem cestování. Tentokrát už v uvolněné atmosféře ve stylu „ryba ve vodě“. Procestovala jsem Boston, Montreál, Toronto, Detroit, Chicago, Cedar Rapids, Denver, Las Vegas. Poté jsem městský způsob života vyměnila za stan, karimatku a vařič a v půjčeném autě procestovala a prochodila čtyři národní parky. Z tolika krásných pohledů a zážitků vypíchnu snad jen dechberoucí Grand Canyon, jinak bych se zase musela rozepsat! Ale stejně ještě dodám, že vedle pohledů si moc cením setkání s mnoha spolucestovateli, známými a přáteli, které jsem během těch úžasných pěti měsíců měla možnost poznat, strávit s nimi čas a učit se od nich.

Foto: Grand Canyon, červenec 2023.  

Mockrát děkuji panu Fulbrightovi, že měl po druhé světové válce tento skvělý nápad. Velké díky patří Fulbrightově komisi, že mě vybrala mezi stipendisty, vážím si toho. Děkuji mojí rodině a přátelům, kteří mě během celé cesty podporovali. A vám všem přeji, abyste tuto příležitost také dostali a naplno ji využili, je to super!

Autorem profilové fotky je Patrik Jursa.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Czech Prom Season: A Story of a Feathered Raffle Win

Authors: Griffin Trau, Katie Winner, Alanna Powers (current Fulbright ETAs) If you’re an American, chances are we all had similar prom experiences in high school. Usually a few weeks before graduation, boys ask girls to the prom. Girls buy a fancy dress, and boys a nice suit with a matching tie. Prom night consists of about an hour of picture taking with your date and friend group, followed by a ride to prom in a nice car or a limo. The dance itself is about three hours long, and the only people in attendance are typically students at the school with a handful of teacher chaperones. After prom ends, around 10 or 11 p.m., all the students leave and go their separate ways for the night, usually to a post-prom hang out. After attending six (and counting!) Czech proms, I can confidently state that Czech proms are nothing like American proms. At all. My school, Střední Škola Informatiky a Služeb, is a technical school with seven different concentrations of study. Of these seven, s

Katherine Pérez Rivera: Beyond science - collaboration, engagement, and identity

Katherine X. Pérez Rivera is an environmental scientist. She came to the Czech Republic in September 2021 to study carbon dynamics in Czech streams impacted by acid rain. Katherine's host institution was the Czech Geological Survey located in Prague, but she spent many days and nights collecting samples and data in the Slavkov Forest, a sparsely inhabited protected landscape area, located in Karlovy Vary Region, famous for its spa towns. During her year-long Fulbright adventure, Katherine had to conduct fieldwork during the winter for the first time in her life. As someone born and raised in Puerto Rico, adjusting to Czech winter temperatures, hiking in a deserted forest covered by snow and wearing snowshoes was a life-changing experience. "Becoming a Fulbrighter permitted me to connect with others beyond my science and field of study. These connections were rooted in the core of our identities, who we are and what matters to us," reflects Katherine when adjusting back to

Pranav Kakulamarri: Say Less

Pranav Kakulamarri is an English Teaching Assistant. He currently teaches English at Gymnázium Tišnov. His host town of 10 000 is located 22 kilometers north-east of Brno. In August 2022, Pranav arrived in the Czech Republic with a BS in Neuroscience from the University of Alabama at Birmingham, a life-long passion for chess and a future plan to become a physician after his 10-month adventure in the Czech Republic. With experience as a chess instructor, a reading tutor and a researcher, he had some pedagogy skills, but no prior classroom experience. Today, Pranav is the Tišnov celebrity - he was featured in the town's paper, people greet him in the streets and strangers initiate conversations with him on train or bus, starting with: "I know you, you were in the town's paper." What is Pranav's magic? Natural charisma, positive attitude, disarming smile, and his ability to listen to others. “What is happiness and how does it differ within a culture? Why does one liv