Nina Fárová je socioložka 
a soustředí se na gender ve vzdělávání a technologiích. Jako postdoktorandka aktuálně působí v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR, v oddělení Národní kontaktní centrum - gender a věda, a také jako odborná asistentka na Katedře sociologie Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové. V akademickém roce 2021/2022 vyjela s Fulbright-Masarykovým stipendiem do USA a sedm měsíců v legendární San Francisco Bay Area mapovala, jak chytré technologie proměňují uspořádání, úkoly, péči i vztahy v domácnostech. Zázemí pro její výkum jí poskytla San Francisco State University, konkrétně Department of Women and Gender Studies. Kalifornii a San Francisco, tedy světové centrum technologických gigantů a nejmodernějších startupů si pro svůj výzkum vybrala záměrně. Po více než roce zpět v České republice uvádí, že dlouhodobý pobyt v zahraničí ji zádadně posunul profesně i osobnostně, a navíc ráda přivykla vstřícné atmosféře a přátelskosti, kterou mají Američané tak nějak ve své DNA.
Rozhovor s Ninou Fárovou vznikl ve spolupráci s Ladislavem Loukotou ze stránky Vědátor a je dvacátým pátým dílem seriálu příběhů k 30. výročí Fulbrightovy komise. Videozáznamy najdete začátkem každého měsíce na našem YouTube kanále a Facebooku. Koncem týdne Vám přinášíme textovou verzi rozhovorů zde na blogu.
Na sociologii je skvělé, že je to velmi široce rozkročená disciplína. Ať už vás zajímá jakýkoli aspekt fungování společnosti, můžete ho v rámci sociologie zkoumat. Velká rozmanitost je i v sociologických metodách. Pokud chcete obecně zjistit, jak lidé ve společnosti přemýšlejí o určitých tématech nebo jaké mají zkušenosti, můžete provést kvantitativní dotazníkové šetření. Pokud ale chcete nějakému tématu porozumět do hloubky a zjistit, jaké jsou lidské motivace či strategie, můžete provádět kvalitativní výzkumné rozhovory nebo zúčastněné pozorování přímo v terénu.
Výsledky sociologického výzkumu mohou být také velmi dobře uplatnitelné v praxi a vy tak máte možnost přispět k tomu, aby se lidem žilo ve společnosti trochu lépe, nebo zmírnit určité společenské nerovnosti.
Věnujete se tématu genderu ve vzdělávání a technologiích. Jak se podle vás vyvíjí přístup k ženám ve výzkumu? Je ve školství stále malé zastoupení mužů?
Genderové otázky jsou v posledních letech stále aktuálnější a často diskutované, což je dobře. Ve výzkumu máme jako ČR stále velmi nízké zastoupení žen, jedno z nejnižších v EU. Přitom vysoké školy absolvuje více žen než mužů. Česká věda tedy tyto vzdělané ženy ztrácí a neumí využít jejich potenciál. Hlavní bariérou je bohužel stále mateřství, protože vědecké či akademické prostředí stále hlavně ženám (ale i mladým aktivním otcům) nevychází příliš vstříc v tom, aby mohli kombinovat vědeckou práci a rodičovství.
Oproti tomu nízké zastoupení mužů můžeme pozorovat v mateřském nebo základním školství. Zde to souvisí se stále poměrně silně zakořeněnou představou, že povolání učitele v mateřské nebo na základní škole není vhodné povolání pro muže a že muži nejsou tak dobrými pečovateli o malé děti. I zde máme ještě co jako společnost dohánět, abychom muže začali vnímat jako rovnocenné pečovatele, ať už ve školách nebo v rodinách.
Dalším vašim významným tématem je smart home technologie. Jak nimi souvisí sociologie a gender?
Můžeme si to dobře představit na tom, jak moc uspořádání v domácnostech změnily různé moderní technologie v minulosti. Například s příchodem prvních automatických praček nebo vysavačů se velmi změnilo to, co se od žen v domácnosti očekává. Zvýšily se hygienické standardy a domácnosti začaly být mnohem více naklizené, za což byly zodpovědné ženy. Zároveň se očekávalo, že čas, který ženy “ušetřily” prací v domácnosti, věnují do péče o děti a jejich rozvoj. Moderní technologie jim tak nepřinesly méně práci v domácnosti, jen jejich práci přesměrovaly.
V současné době je tedy zajímavé podívat se na to, jak naše domácnosti v tomto ohledu proměňují chytré technologie - tedy technologie, které můžeme ovládat na dálku jen za pomoci internetového připojení a mobilního telefonu. Zda, komu a jak šetří čas, nebo jakou novou formu přerozdělení práce v domácnosti přinášejí. Z již proběhnuvších výzkumů se například ukazuje, že jsou to především muži, kteří tyto chytré technologie nakupují, instalují a udržují. To je pro ně nejen nový typ domácí práce, kterou musejí (či spíše chtějí) vykonávat, ale zároveň jim to přináší velkou kontrolu nad domácností jako celkem. Další členové a členky domácnosti - v tomto případě hlavně ženy - se pak mohou cítit ve své domácnosti lehce ztraceni nebo nesví, když neví, jak technologie, které je obklopují, přesně fungují. A to může do domácnosti přinášet nové typy konfliktů či výzev.
Můžete dát jeden nejkonkrétnější příklad přesahu sociologie na technologiích “chytré domácnosti”? Ať už pozitivní, či méně?
Negativní příklad je asi nasnadě - z některých výzkumů již víme, že chytré technologie mohou být použity jako prostředek k páchání domácího násilí. Sledování skrze kamery nebo sledovací aplikace, zamykání v domě chytrými zámky, vzdálená kontrola světel či teploty - to vše může agresor zahrnout do svého “portfolia”, jak páchat domácí násilí.
Pozitivní příklady ale také jsou, protože chytré technologie jsou i zábava. Hlasový asistent Siri nebo Alexa se můžou stát dalším vítaným členem domácnosti, který pomáhá s organizací každodenního života. Nebo si můžete předem připravit tzv. scénáře, tedy určitým způsobem přednastavit světla a zvuk v domácnosti tak, abyste si vychutnali sledování filmů nebo vytvořili příjemnou atmosféru pro rodinnou oslavu.
Jak jste se ke studiu sociologie dostala? Zvažovala jste i jiné alternativní cesty?
K sociologii jsem se dostala velkou náhodou. Původně jsem chtěla studovat buď farmacii, protože mě hodně bavila chemie, nebo psychologii. Na psychologii ani farmacii mě ale nevzali, a sociologie byla tedy vlastně poslední a celkem náhodná volba. Dnes jsem za to ale velmi ráda, protože to, co dělám, mi dává velký smysl.
V čem vám ve vašem výzkumu bylo užitečné Fulbrightovo stipendium? Co vás během pobytu v zahraničí překvapilo?
Asi úplně ve všem. Měla jsem možnost provést v USA pilotní výzkum týkající se právě chytrých technologií, kdy jsem dělala rozhovory nejen s uživateli chytrých domácností ale také s experty z firem, které chytré technologie vytvářejí nebo prodávají. Dalo mi to možnost podívat se na tohle téma s větším přesahem, než bych asi měla v naší české kotlině. V USA jsou totiž chytré technologie v domácnostech mnohem rozšířenější.
Výjezd pro mě byl ale také extrémně přínosný na osobní rovině. Měla jsem možnost žít v úplně cizí zemi, kde jsem se musela spolehnout jenom sama na sebe. Začátky byly těžké, ale pak jsem si tam vybudovala velmi dobré přátelské vazby, které jsou zcela jistě na celý život. A také jsem procestovala velkou část Kalifornie, podívala jsem se do Death Valley nebo navštívila Chicago, Atlantu a Tampu.
Překvapilo mě asi hlavně to, že ta dobře známá přátelskost Američanů není přetvářka, ale jednoduše součást jejich každodennosti. Na tu vstřícnou atmosféru se mi hodně dobře zvykalo a taky mi hodně chybí.
Téma genderu je ve veřejné diskuzi stále poměrně ožehavé. Co byste vzkázala lidem, kterým genderová tematika připadá nafouknutá nebo zbytečná?
Genderová rovnost je pro mě otázkou lidských práv. Muži a ženy mají možná rovná práva na papíře, ve skutečnosti tomu ale tak není. Ženy jsou stále mnohem více znevýhodňovány, a to v mnoha oblastech jako je třeba trh práce, rozhodování, vzdělávání nebo násilí (podrobné přehledové statistiky třeba zde). Není proto podle mě zbytečné, abychom se aktivně zasazovali o změnu těchto nerovností. A to hlavně proto, že se týkají nás všech i generací, které přijdou po nás.
Tradiční závěrečná otázka: Co by podle vás měl každý laik vědět o tématu genderu a jeho studia, ale podle vás to lidé příliš nevědí?
Že to není výmysl několika málo zapšklých feministek, ale že je to vědní obor s mnohaletou tradicí, jehož ambicí je vytvořit férovější prostředí pro muže i ženy. Všichni lidé narážejí ve svých životech na mnoho překážek, které jsou způsobeny tím, jaký mají gender. Cílem genderových studií je tyto překážky odstraňovat, aby nám právě pouze fakt, že jsme muž, žena, nebo trans neurčoval, co máme dělat se svými životy a jaká má být naše společenská role.
Důležité je podle mě také říct, že to, že někomu “přidáme” určitá práva nebo napravíme nerovnosti vyskytující se v jeho životě neznamená, že druhému z jeho práv ukrojíme. Genderová rovnost není strašák, genderová rovnost je o větší svobodě pro všechny.
Profilové foto: Otevřená věda, Akademie věd ČR.
Poznámka: Bezprostřední dojmy Niny Fárové z pobytu v USA najdete v našem starším příspěvku "Nechala jsem své srdce v San Franciscu" z července 2022.