Eva Kostecká je místostarostkou města 
Šumperk. Na podzim odešla do vedení města z pozice ředitelky Střední odborné školy Šumperk. V této škole začínala v roce 1995 jako učitelka anglického jazyka. Před 20 lety získala Fulbrightovo stipendium pro středoškolské učitele, a vyjela tak s rodinou na rok do Salt Lake City ve Státě Utah. Přestože tenkrát rodina netušila, co je v USA čeká, nakonec to pro manžele byl jednoznačně nejlepší rok jejich života. Eva Kostecká učila na americké Highland High School angličtinu, manžel se staral o děti, piloval svou angličtinu a o víkendech a prázdninách společně cestovali po USA. Synům Honzovi a Tomášovi bylo tenkrát pět a dvanáct let. I když mladší syn anglicky před odjezdem vůbec nemluvil, oba strávili deset měsíců v amerických školách a ze znalostí a dovedností získaných při zahraničním výjezdu čerpají dodnes.
S Evou Kosteckou hovořil Ladislav Loukota ze stránky Vědátor ještě před jejím odchodem z pozice ředitelky školy do vedení města Šumperk. Rozhovor je osmnáctým dílem seriálu příběhů k 30. výročí Fulbrightovy komise. Videozáznamy najdete začátkem každého měsíce na našem YouTube kanále a Facebooku. V pátek Vám přinášíme částečný přepis rozhovorů zde na blogu.
Letos je to již 20 let, co jste s Fulbrightem vyjela do USA jako stipendistka programu výměny učitelů, tzv. Fulbright Teacher Exchange. Co vše se u vás od té doby profesně změnilo?
Na Střední odborné škole jsem začínala jako vyučující anglického jazyka v roce 1995. Můj zájem o cestovní ruch a ekonomiku mě přivedl k dalšímu studiu. V roce 2015 jsem absolvovala bakalářský studijní program Hotelnictví na Vysoké škole hotelové v Praze. Od roku 2019 působím jako ředitelka naší školy.
Lze soudit, jak významný pro tyto změny byl právě váš fulbrightovský výjezd?
Můžu zcela upřímně říci, že Fulbrightův program změnil život nejen mně, ale i manželovi a mým synům, kteří se mnou strávili celý školní rok 2002/2003 v překrásném městě Salt Lake City v Utahu.
Mladší syn, kterému bylo v době našeho pobytu 5 let, odjížděl do USA s nulovou znalostí anglického jazyka. Angličtinu za ten rok “naposlouchal” a po celou dobu školní docházky v České republice z tohoto pobytu čerpal. Po studiu na jazykové škole složil zkoušku na úrovni C1 a dnes již třetím rokem vyučuje na jazykové škole v Praze.
Pro mě osobně rok na střední škole v USA znamenal mnoho! Ukázal mi rozdíly v obou školských systémech. Například dodržování školních pravidel je v Americe naprosto striktní, nikoho nenapadne pravidla nedodržovat, nebo dokonce podvádět. My v Česku si taky rádi nastavujeme pravidla, ale pak neustále hledáme, jak je obejít, jak si situaci usnadnit, hledáme důvody, proč zrovna v tomto případě dané pravidlo nemusíme zcela dodržet. S tím se potýkáme nejen u studentů, ale i u učitelů, vlastně v celém českém školském systému.
A přeneseně pro tuzemského čtenáře – jak se za tu dobu změnilo i české školství?
Je to podobné jako v mém životě. Už fulbrigtovský studijní pobyt mě přivedl k tomu, že v životě je potřeba neustále se vzdělávat, být otevřená novým možnostem a výzvám. Potřeba neustálého a celoživotního vzdělávání tu je už od dob Komenského, ale v dnešní době je těmto potřebám nutné přizpůsobovat i české školství a pevně doufám, že se nám na naší škole daří vést studenty k tomu, že maturitní zkouškou jejich vzdělávání nekončí, že na ně čeká další učení se cizím jazykům, další vzdělávání v jejich profesi. A to je to, co se už částečně v českém školství změnilo, a co bychom také měli od českého školství důsledně vyžadovat: maturitou vzdělání rozhodně nekončí. V českém prostředí je potřeba u dospělé populace prohlubovat odbornost a aktivní znalost cizích jazyků, především angličtiny, jinak nebudeme konkurenceschopní.
Dočetl jsem se, že na vaší SOŠ v Šumperku v loňském roce působila rodilá mluvčí z USA. Jde dnes o běžnou praxi v českých školách, nebo je to něco, k čemu vám naopak pomohl zahraniční výjezd?
Je tomu tak. V loňském školním roce na naší škole působila Rachel Drew z Bostonu jako asistentka ve výuce. Díky Fulbrightově komisi, která organizačně i finančně zajišťuje tento asistentský program, jsme měli rodilou mluvčí, která vyučovala napříč téměř všemi obory a třídami školy, a přinesla tak mezi naše žáky americkou kulturu. Rachel je věkově blíže našim žákům, a ti se proto nebáli zapojovat do diskuze na všemožná témata. Pozorovat to propojení bylo úžasné - mnozí studenti ztratili ostych a přesvědčili se, že se s rodilým mluvčím snadno domluví. Rachel dokonce inspirovala naše žáky, aby se přihlásili do výběrového řízení na studijní pobyt v USA a do soutěže vyhlášené Velvyslanectvím USA v Praze.
V loňském roce v České republice působilo 32 asistentů na různých středních školách, letos je asistentů 31. Úplně běžní tedy rodilí mluvčí na středních školách nejsou, ale jakmile jednou rodilého mluvčího do výuky získáte a vidíte veškeré benefity, které to přináší, hledáte cesty, jak to opětovně uskutečnit. Tento program asistentů ve výuce angličtiny financuje Ministerstvo školství České republiky. Kdyby bylo na mě, asistentů bych pro české střední školy chtěla rozhodně ještě víc.
Když se ještě na okamžik vrátíme do doby vašeho výjezdu, domníváte se, že bylo složitější vyrazit na zahraniční pobyt tehdy nežli dnes? Co vás k výjezdu tehdy motivovalo?
Cestování před 19 lety nebylo tak snadné jako dnes. Tak to alespoň vidím zpětně. Stejně je to i s technologiemi a jejich překotným vývojem. My jsme tenkrát moc nevěděli, do čeho jdeme. Dnes díky moderním technologiím a sociálním sítím zjistíte téměř cokoliv. Já tehdy netušila, co nás čeká. Ale možná to tak bylo lepší. Já i manžel jsme v USA zažili nejkrásnější rok našeho života a dodnes na náš pobyt často vzpomínáme.
Vnímá dnes mladá generace dle vašich zkušeností zahraniční studijní výjezdy stejně jako vy tehdy, nebo se něco změnilo?
Jak jsem již zmínila, dnes je pro mladé běžné cestovat nejen v rámci osobního života, ale také v rámci různých projektů, například naše škola je akreditovaná škola pro zahraniční praxe v rámci programu Erasmus+, naši studenti jezdí na zahraniční praxe do Řecka, letos byli studenti také na praxi v Budapešti a v Krakowě. Myslím, že dnes mají studenti více příležitostí získat pracovní a studijní zkušenosti v zahraničí, než tomu bylo dříve.
Jak zaznělo, dnes působíte jako ředitelka SOŠ v Šumperku. Co tato práce v současné turbulentní době obnáší? Je něco, co vás na ní překvapilo?
Nemile mě překvapilo množství administrativní zátěže, která odebírá čas a energii tomu, čemu by se měl ředitel primárně věnovat, a to je práce s pedagogickým týmem a samozřejmě i se studenty. Pro ředitele je v dnešní době těžké, nebýt jen úředníkem za stolem zavaleným množstvím papírů s jedním uchem přilepeným k mobilu a zaslepeným modrým světlem monitoru.
V Česku dnes existuje řada nevládních organizací snažících se o změnu školství či o inovaci ve výuce, jmenujme třeba Učitelskou platformu, EDUin a Elixír do škol. Daří se jim z vašeho pohledu měnit školství, nebo se spíše čeká na reformy od Ministerstva školství?
Je hodně lidí, kteří se snaží přispět k tomu, aby naše školství bylo lepší, ale už je méně těch, kteří svá slova převedou v činy. A to je škoda. Spousta nápadů a myšlenek se nerealizuje a jen se říká, jak by to mělo být. Věřím, že Strategie 2030+ a její plány se podaří do škol opravdu implementovat, a naše české školství se tak posune na přední příčky ve srovnávání evropských škol.
Kdybyste mohla změnit jedinou věc na českém školství, co by to bylo?
Naši žáci bohužel nejsou zvyklí diskutovat, vyjadřovat své názory a vést debaty. V americkém školském systému je toto zcela běžná věc, která naučí mladé lidi dobře se vyjadřovat, stát si za svým názorem a umět svůj názor podpořit. Taková změna by našim žákům velmi prospěla.
Poznámka Fulbrightovy komise: Program Fulbright Teacher Exchange od roku 2014/2015 nepokračuje. Středoškolští učitelé se však mohou hlásit do programu Fulbright Teaching Excellence and Achievement.