Eva Chodějovská je historička, .jpg)
archivářka a editorka. Věnuje se především historické kartografii a geografii, dějinám měst a urbanismu, kulturním dějinám raného novověku (konkrétně dějinám cestování) a česko-italským stykům v raném novověku. Absolvovala obory Archivnictví a pomocné vědy historické a Historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a působí jako odborná pracovnice v Moravské zemské knihovně. Vydala řadu odborných publikací a knih, za kritickou edici cestovního deníku Heřmana Jakuba Černína z konce 17. století získala v roce 2014 ocenění Magnesia Litera. Momentálně působí jako stipendistka Fulbrightova programu na Duke University ve státě Severní Karolína. Během sedmiměsíčního studijního pobytu na Department of Art, Art History & Visual Studies se věnuje dějinám sběratelství map a možnostem prezentace rozsáhlých mapových souborů veřejnosti. Do USA vyjela společně s manželem a třemi dětmi. Život v Severní Karolíně je bez auta téměř nepředstavitelný. Tento fakt ji inspiroval k napsání textu poodhalujícího příběhy, které se skrývají za americkými státními poznávacími značkami.
Státní poznávací značky jsou bezesporu jednou z ikon Spojených států. Dělí se na základní a personalizované – upravené za úplatu pro konkrétního uživatele. Ani ty „default plates“, tedy ty obyčejné z první kategorie, ovšem nemusí být odlidštěné. To, že obsahují osobní příběh a reprezentují vzpomínky na část života strávenou v této značně „car-centric“ společnosti, dokládá koneckonců již to, že se stávají oblíbeným, doma vystavovaným suvenýrem..jpg)
Stejně jako má každý ze států unie mírně odlišnou politiku přidělování SPZ, tak se odlišuje i jejich grafická podoba. Nejde mi zde o konkrétní výtvarné a typografické provedení, ale o náměty, které se na nich uplatňují. Někdy jsou to charakteristiky příslušných států v esenciální formě, jindy dokonce reakce na aktuální společenské a politické dění a právní úpravy, můžeme se zde setkat s reklamou zvoucí k návštěvě apod. Mnohé z nich jsou de facto „místa paměti“ fixující „místa paměti“ – připomínají historicky významné osobnosti, ikonická místa nebo artefakty (a samy osobě jsou, jak řečeno na začátku, artefaktem evokujícím Spojené státy americké). „Default plates“ se čas od času v každém státě změní a někdy se to neobejde bez emocí-plné společenské diskuse, která se může – tak jako například před několika lety v Idaho – dotýkat podle komentátorů samé podstaty národní povahy (a to šlo o brambory!).
Severní Karolína hrdě hlásá už od roku 1982 „First in Flight“. Během prvních týdnů, kdy jsme jezdili autem z půjčovny, jsem byla okouzlena kvetoucími pomerančovníky majícími zároveň pomeranče, tedy SPZ Floridy na našem novém voze. Všechny značky okolo mi přišly poněkud fádní, a to včetně té nejběžnější v mém okolí: „First in Flight“ mi v záplavě organizačně-byrokratických úkolů, jejichž řešení vyplňovalo první dny a týdny po příjezdu sem, vůbec nedávalo smysl. Pak přišel AHA moment a fáze „historička se stydí“. Tak jsme prostě museli udělat rodinný výlet na Outer Banks.
V roce 1900 byli bratři Wilbur a Orville Wrightovi z Ohia pozváni do dnešního městečka Kill Devil Hills, ležícího stranou civilizace v unikátní přímořské krajině Outer Banks na pořeží Atlantického oceánu, aby zde využili klidu a dostatku prostoru k pokračování svých pokusů s létáním. Lokalita Kitty Hawk uprostřed písečných dun se opravdu ukázala pro testování létání velmi vhodná. Po třech sezónách vyplněných nespočítanými pokusy, kdy dobrovolníci z místního plaveckého záchranářského klubu pomáhali oběma bratřím několikrát denně vynášet stále vylepšované letadlo na nejvyšší dunu v okolí, se jim 17. prosince 1903 podařilo úspěšně vzlétnout. Napoprvé se Orville udržel ve vzduchu 12 vteřin, během nichž překonal vzdálenost 12 stop. Odkrokovat si ji, stejně jako místa přistání dalších tří letů realizovaných téhož dne, můžete mezi stélami osazenými na příslušném místě v Národním parku bratří Wrightů. Tento park je – kromě moderní expozice o dějinách létání ve Spojených státech v návštěvnickém centru – koncipován jako chráněná otevřená krajina. Krajina zvoucí k tomu, aby člověk prožil na vlastní kůži události z doby před 120 lety. Na monumentální zatravněné duně se tyčí památník bratří Wrightů vztyčený zde k 25. výročí výše popsaného, prvního úspěšného letu na stroji těžším než vzduch, u její paty se lze v rámci bronzového sousoší vmísit mezi postavy ztvárněné v životní velikosti přihlížející jednomu z pokusů o vzlet nebo si prohlédnout na druhé straně duny dvě dřevěné kůlny, tedy hangár a technické zázemí Wrightovic stroje. Atmosféru areálu dodávají nedaleké letiště, z něhož vzlétají vyhlídkové, často historické letouny, a lidé v čepicích a větrovkách mluvící zpravidla velmi nahlas, aby se přes silný vítr slyšeli.
