Přeskočit na hlavní obsah

Michal Rataj: Pečujme o citlivost lidského ucha

Michal Rataj je hudební skladatel. Vystudoval hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a skladbu na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění u Ivana Kurze a Milana Slavického. Ve studiích pokračoval ve Velké Británii, v Německu a v USA a v roce 2006 obhájil na pražské HAMU disertační práci zaměřenou na elektroakustickou hudbu a současné koncepty radioartu. V roce 2007/2008 strávil osm měsíců na University of California, Berkeley v Sanfranciském zálivu jako stipendista Fulbrightova programu. Pracoval jako hudební režisér a producent Českého rozhlasu v oblasti radioartu a rozhlasových her a byl členem mezinárodní producentské skupiny EBU Ars Acustica. Spoluzaložil pořad Radioateliér Českého rozhlasu Vltava a vytvořil internetový portál rAdioCUSTICA zaměřený na mapování současné domácí scény akustických umění. Jeho autorské i kolektivní práce uspěly v domácích i zahraničních přehlídkách. Od roku 2014 spolupracuje s Českým rozhlasem externě. Je autorem převážně elektroakustické a instrumentální hudby, vystupuje sólově v autorských zvukových performance v Evropě i v USA. Vyučuje skladbu a elektroakustickou hudbu na Katedře skladby Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění a na New York University Prague, jeho tématy jsou prostorový zvuk, akusmatická hudba a live electronics. Je autorem hudební a zvukové kompozice k několika desítkám rozhlasových her a jako skladatel vytvořil hudbu k desítkám filmů, v poslední době převážně s režisérem Robertem Sedláčkem.

S Michalem Ratajem hovořil Ladislav Loukota ze stránky Vědátor. Rozhovor je šestnáctým dílem seriálu příběhů k 30. výročí Fulbrightovy komise. Videozáznamy najdete začátkem každého měsíce na našem YouTube kanále a Facebooku. V pátek Vám přinášíme částečný přepis rozhovorů zde na blogu.

Působíte jako skladatel elektroakustické hudby, scénické hudby, rozhlasové hudby, duchovní hudby i jako pedagog. Jak mezi těmito svými polohami přepínáte?
Postupně jsem došel k tomu, že přepínání není třeba, protože hudební tvorba se jen různými způsoby otiskává do různých výstupních formátů, to podstatné zůstává zpravidla stejné. Snad jen u filmové hudby musí člověk někdy sáhnout mimo svůj hudební jazyk, protože hudba ve filmu má poněkud jinou roli, než když stojí samostatně. Pedagogická zkušenost má pak výrazně syntetizující povahu - vytváří určitý odstup a napomáhá přesným formulacím.

Jak pro laika popsat proces skládání hudby? Chodíte po místnosti a dlouze si broukáte, nebo spíše sedíte u počítače a iterujete noty, či něco docela jiného?
Kompozice je kreativní proces, jehož výsledkem je v čase strukturovaný zvuk, který má nějakou estetickou kvalitu. Ten proces může mít velmi různé podoby podle toho, s jakým zvukovým médiem pracuji. Když píšu klasickou partituru, vše se odehrává více uvnitř ve zvukové představivosti, protože partitura je jenom grafickou reprezentací něčeho, co teprve zazní. Když naopak komponuji s elektronickým zvukem, mám jako skladatel v ruce neustále se vyvíjející reálný zvukový výsledek, který mohu tvarovat v reálném čase. Tato druhá poloha se dá asi nejvíce přirovnat k malování obrazu, zatímco ta první spíše k romanopisectví - médium ovlivňuje proces.

Pocházíte z Písku, dnes přitom platíte za nejhranějšího českého skladatele vážné hudby v zahraničí. Kdy jste se začal o hudbu zajímat, a proč?
Já jsem se hudbě dost věnoval od dětství, doma jsme vždy hodně zpívali, u klavíru jsem seděl asi od čtyř let, ale pak na gymnáziu převládly elektrické kytary a syntezátory včetně klubek různých drátů, které mne celkem baví dodnes. Vše se odehrávalo v různých vlnách, takže nějaké finální rozhodnutí padlo spíš až uprostřed gymnázia, kdy jsem dostal tip na studium hudební vědy na FF UK - to bylo asi klíčové rozhodnutí pro všechno další směřování.

Michal Rataj ve studiu, Praha, 2018, fotografoval Karel Cudlín.

Později jste absolvoval také několik zahraničních výjezdů včetně Fulbrightovského pobytu v Kalifornii v roce 2007/2008. Jak určující pro vás zahraniční zkušenosti byly – napomohly nějak hmatatelně vaší další dráze?
Hmatatelně - to je divné slovo, na vědomí uvnitř si zpravidla nesáhneme, ale pochopitelně všechny zahraniční výjezdy byly naprosto klíčové - od prvního ve Velké Británii až po Fulbright, tedy téměř roční pobyt v Kalifornii, kam se od té doby rád vracím (byť proměna Kalifornie za posledních deset let je naprosto enormní, a nikoliv vždy příjemným směrem). Každá taková studijní cesta přinese kontakt s jinou komunitou a odhalí poznání, které nelze žádným internetovým nástrojem nahradit. Představa, že by mé děti měly být zavřeny do on-line klece s iluzí, že mají všechno, se v posledních měsících stala skoro noční můrou. Musíme cestovat, abychom poznávali různé a uměli odhalovat styčné plochy vzájemného obohacování. V Česku taky někdy propadáme pocitu, že se to dobré děje jinde - studijní cesta může být zpravidla dobrým nástrojem k tomu, abychom odhalili i to dobré v naší vlastní práci, ne jen to nedostatečné nebo chybějící.

Říkáte, že "hudebním skladatelem může být v současné době každý." Můžete popsat, proč tomu tak je?
Je to trochu zkratka, zájemce bych odkázal na příslušný článek:
https://operaplus.cz/michal-rataj-muze-dnes-byt-hudebnim-skladatelem-kazdy/.
V principu jde ale o to, že obrovské množství vědomostí (nejen těch hudebních) je dnes součástí běžně dostupných digitálních nástrojů, často zcela zdarma. Jejich interface často umožňuje naprosto intuitivní ovládání, a protože hudba je v lidské kultuře zpravidla něčím velmi bytostným, rovněž intuitivním, stačí jeden klik a počítač začne bez sebemenší námahy cosi dělat sám a vyzve k tomu, abychom na takový automatický proces dali svůj copyright. Jistě, že tak rovnou nevzniká skvělá hudba, ale ta situace mě vedla k onomu zamyšlení, z něhož vyplývá spousta dalších úvah, mimo jiné také pedagogických.

V souvislosti s tím pak leckoho asi napadne otázka, jestli demokratizace vytváření hudby status skladatele nějakým způsobem nedegraduje. Co si o tom myslíte?
Status skladatele byl degradován dávno celkovou proměnou hudební kultury. Co je však degradováno zcela jistě, je poslechová zkušenost společnosti, protože v záplavě stejného zpravidla vzniká šedý průměr. Lidské ucho je velmi adaptibilní, velmi rychle se jeho způsob slyšení promění a zejména citlivost na jemnosti a drobné rozdíly snadno zmizí úplně.

Na konec se pak klasicky zeptám na mou tradiční otázku – co by o skládání hudby měl každý člověk vědět, ale podle vás se to příliš neví?
Člověk komponování vůbec nemusí rozumět, aby si jakoukoliv hudbu mohl vlastním poslechem užít, resp. aby se o to rozhodně pokusil.

Pozn: Autorem použitých fotografií je Karel Cudlín. Fotografie byly pořízeny v roce 2018.  

Populární příspěvky z tohoto blogu

Saemyi, Anna, Maddie & Madison: Světlá nad Sázavou Project Day

Anna, Maddie, Saemyi and Madison arrived in the Czech Republic in August 2021 to assist with English language education at Czech high schools in Litomyšl, Kolín, Světlá nad Sázavou and Jaroměř as Fulbright grantees. All of them met for the first time at the in-country training that the Fulbright Commission hosted during the last week of August at Castle Liblice, located about 30 miles North of Prague. The training for the 33 English Teaching Assistants who are currently placed at high schools all over the Czech Republic took five days. For the last two days, Czech high school teachers, who serve as mentors of Fulbright ETAs during their whole 10-month stay joined as well. To encourage communication and cooperation among grantees and teachers placed nearby, all American grantees and their Czech hosts were grouped into so-called “nests.” Some nests are nice and tight, with grantees located within 30 minutes away of each other, while other grantees have to travel a bit more. Looking at th

Muriel Unseth: Emil Zátopek’s Philosophy of Hard Work in Unfavorable Conditions

Muriel Unseth is an English Teaching Assistant, a literature and poetry enthusiast and a marathon runner. Since September 2021, she has been teaching English at Gymnázium Rožnov pod Radhoštěm, in a town of 16 000, located in the Beskydy Mountains. From the main square in Rožnov, one can take a well-marked 6-mile trail or run to the top of the mountain Radhošť, 1129 meters or 3704 feet above sea level. Even though Muriel was attracted to the Czech Republic mostly because of the country’s excellence in literature and poetry, throughout her grant period, she has discovered another less-known passion shared by many members of her community and that is running, especially trail-running in the countryside. Muriel did not have to wait for this revelation too long, as her mentor Kateřina invited her to see the movie “Zátopek” during Muriel’s first week in the Czech Republic. The story sparked an interest in discovering more about the life and heritage of this exceptional Czechoslovak athlete w

Allison Gish: A Year in the Vineyards

Allison Gish was an English Teaching Assistant at  the only wine-making high school in the Czech Republic, located in a South-Moravian town of 3.600 inhabitants. Small in size, but rich in sights and reasons for Czech and international guests to visit: Baroque, Neoclassical and neo-Gothic palaces, Palava Landscape Protected Area, and prime Czech vineyards wherever you look. With a BA in English Literature and a minor in Art, diverse travel experience, a passion for the outdoors, and a personal dream to (one day) become a wine-maker, Allie was placed into a unique school environment, where students sign up for either a wine-making major or for agribusiness, tourism, and hospitality. Over the course of ten months, Allie experienced almost the full wine-cycle, she learned about wine-growing, wine-cultivation and making, and she spent lot of time with her students and fellow grantees in the vineyards (and wine cellars), tending to school vineyards, mouthfeeling wine, and exploring the beau