Přeskočit na hlavní obsah

Michal Rataj: Pečujme o citlivost lidského ucha

Michal Rataj je hudební skladatel. Vystudoval hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a skladbu na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění u Ivana Kurze a Milana Slavického. Ve studiích pokračoval ve Velké Británii, v Německu a v USA a v roce 2006 obhájil na pražské HAMU disertační práci zaměřenou na elektroakustickou hudbu a současné koncepty radioartu. V roce 2007/2008 strávil osm měsíců na University of California, Berkeley v Sanfranciském zálivu jako stipendista Fulbrightova programu. Pracoval jako hudební režisér a producent Českého rozhlasu v oblasti radioartu a rozhlasových her a byl členem mezinárodní producentské skupiny EBU Ars Acustica. Spoluzaložil pořad Radioateliér Českého rozhlasu Vltava a vytvořil internetový portál rAdioCUSTICA zaměřený na mapování současné domácí scény akustických umění. Jeho autorské i kolektivní práce uspěly v domácích i zahraničních přehlídkách. Od roku 2014 spolupracuje s Českým rozhlasem externě. Je autorem převážně elektroakustické a instrumentální hudby, vystupuje sólově v autorských zvukových performance v Evropě i v USA. Vyučuje skladbu a elektroakustickou hudbu na Katedře skladby Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění a na New York University Prague, jeho tématy jsou prostorový zvuk, akusmatická hudba a live electronics. Je autorem hudební a zvukové kompozice k několika desítkám rozhlasových her a jako skladatel vytvořil hudbu k desítkám filmů, v poslední době převážně s režisérem Robertem Sedláčkem.

S Michalem Ratajem hovořil Ladislav Loukota ze stránky Vědátor. Rozhovor je šestnáctým dílem seriálu příběhů k 30. výročí Fulbrightovy komise. Videozáznamy najdete začátkem každého měsíce na našem YouTube kanále a Facebooku. V pátek Vám přinášíme částečný přepis rozhovorů zde na blogu.

Působíte jako skladatel elektroakustické hudby, scénické hudby, rozhlasové hudby, duchovní hudby i jako pedagog. Jak mezi těmito svými polohami přepínáte?
Postupně jsem došel k tomu, že přepínání není třeba, protože hudební tvorba se jen různými způsoby otiskává do různých výstupních formátů, to podstatné zůstává zpravidla stejné. Snad jen u filmové hudby musí člověk někdy sáhnout mimo svůj hudební jazyk, protože hudba ve filmu má poněkud jinou roli, než když stojí samostatně. Pedagogická zkušenost má pak výrazně syntetizující povahu - vytváří určitý odstup a napomáhá přesným formulacím.

Jak pro laika popsat proces skládání hudby? Chodíte po místnosti a dlouze si broukáte, nebo spíše sedíte u počítače a iterujete noty, či něco docela jiného?
Kompozice je kreativní proces, jehož výsledkem je v čase strukturovaný zvuk, který má nějakou estetickou kvalitu. Ten proces může mít velmi různé podoby podle toho, s jakým zvukovým médiem pracuji. Když píšu klasickou partituru, vše se odehrává více uvnitř ve zvukové představivosti, protože partitura je jenom grafickou reprezentací něčeho, co teprve zazní. Když naopak komponuji s elektronickým zvukem, mám jako skladatel v ruce neustále se vyvíjející reálný zvukový výsledek, který mohu tvarovat v reálném čase. Tato druhá poloha se dá asi nejvíce přirovnat k malování obrazu, zatímco ta první spíše k romanopisectví - médium ovlivňuje proces.

Pocházíte z Písku, dnes přitom platíte za nejhranějšího českého skladatele vážné hudby v zahraničí. Kdy jste se začal o hudbu zajímat, a proč?
Já jsem se hudbě dost věnoval od dětství, doma jsme vždy hodně zpívali, u klavíru jsem seděl asi od čtyř let, ale pak na gymnáziu převládly elektrické kytary a syntezátory včetně klubek různých drátů, které mne celkem baví dodnes. Vše se odehrávalo v různých vlnách, takže nějaké finální rozhodnutí padlo spíš až uprostřed gymnázia, kdy jsem dostal tip na studium hudební vědy na FF UK - to bylo asi klíčové rozhodnutí pro všechno další směřování.

Michal Rataj ve studiu, Praha, 2018, fotografoval Karel Cudlín.

Později jste absolvoval také několik zahraničních výjezdů včetně Fulbrightovského pobytu v Kalifornii v roce 2007/2008. Jak určující pro vás zahraniční zkušenosti byly – napomohly nějak hmatatelně vaší další dráze?
Hmatatelně - to je divné slovo, na vědomí uvnitř si zpravidla nesáhneme, ale pochopitelně všechny zahraniční výjezdy byly naprosto klíčové - od prvního ve Velké Británii až po Fulbright, tedy téměř roční pobyt v Kalifornii, kam se od té doby rád vracím (byť proměna Kalifornie za posledních deset let je naprosto enormní, a nikoliv vždy příjemným směrem). Každá taková studijní cesta přinese kontakt s jinou komunitou a odhalí poznání, které nelze žádným internetovým nástrojem nahradit. Představa, že by mé děti měly být zavřeny do on-line klece s iluzí, že mají všechno, se v posledních měsících stala skoro noční můrou. Musíme cestovat, abychom poznávali různé a uměli odhalovat styčné plochy vzájemného obohacování. V Česku taky někdy propadáme pocitu, že se to dobré děje jinde - studijní cesta může být zpravidla dobrým nástrojem k tomu, abychom odhalili i to dobré v naší vlastní práci, ne jen to nedostatečné nebo chybějící.

Říkáte, že "hudebním skladatelem může být v současné době každý." Můžete popsat, proč tomu tak je?
Je to trochu zkratka, zájemce bych odkázal na příslušný článek:
https://operaplus.cz/michal-rataj-muze-dnes-byt-hudebnim-skladatelem-kazdy/.
V principu jde ale o to, že obrovské množství vědomostí (nejen těch hudebních) je dnes součástí běžně dostupných digitálních nástrojů, často zcela zdarma. Jejich interface často umožňuje naprosto intuitivní ovládání, a protože hudba je v lidské kultuře zpravidla něčím velmi bytostným, rovněž intuitivním, stačí jeden klik a počítač začne bez sebemenší námahy cosi dělat sám a vyzve k tomu, abychom na takový automatický proces dali svůj copyright. Jistě, že tak rovnou nevzniká skvělá hudba, ale ta situace mě vedla k onomu zamyšlení, z něhož vyplývá spousta dalších úvah, mimo jiné také pedagogických.

V souvislosti s tím pak leckoho asi napadne otázka, jestli demokratizace vytváření hudby status skladatele nějakým způsobem nedegraduje. Co si o tom myslíte?
Status skladatele byl degradován dávno celkovou proměnou hudební kultury. Co je však degradováno zcela jistě, je poslechová zkušenost společnosti, protože v záplavě stejného zpravidla vzniká šedý průměr. Lidské ucho je velmi adaptibilní, velmi rychle se jeho způsob slyšení promění a zejména citlivost na jemnosti a drobné rozdíly snadno zmizí úplně.

Na konec se pak klasicky zeptám na mou tradiční otázku – co by o skládání hudby měl každý člověk vědět, ale podle vás se to příliš neví?
Člověk komponování vůbec nemusí rozumět, aby si jakoukoliv hudbu mohl vlastním poslechem užít, resp. aby se o to rozhodně pokusil.

Pozn: Autorem použitých fotografií je Karel Cudlín. Fotografie byly pořízeny v roce 2018.  

Populární příspěvky z tohoto blogu

Czech Prom Season: A Story of a Feathered Raffle Win

Authors: Griffin Trau, Katie Winner, Alanna Powers (current Fulbright ETAs) If you’re an American, chances are we all had similar prom experiences in high school. Usually a few weeks before graduation, boys ask girls to the prom. Girls buy a fancy dress, and boys a nice suit with a matching tie. Prom night consists of about an hour of picture taking with your date and friend group, followed by a ride to prom in a nice car or a limo. The dance itself is about three hours long, and the only people in attendance are typically students at the school with a handful of teacher chaperones. After prom ends, around 10 or 11 p.m., all the students leave and go their separate ways for the night, usually to a post-prom hang out. After attending six (and counting!) Czech proms, I can confidently state that Czech proms are nothing like American proms. At all. My school, Střední Škola Informatiky a Služeb, is a technical school with seven different concentrations of study. Of these seven, s

Pranav Kakulamarri: Say Less

Pranav Kakulamarri is an English Teaching Assistant. He currently teaches English at Gymnázium Tišnov. His host town of 10 000 is located 22 kilometers north-east of Brno. In August 2022, Pranav arrived in the Czech Republic with a BS in Neuroscience from the University of Alabama at Birmingham, a life-long passion for chess and a future plan to become a physician after his 10-month adventure in the Czech Republic. With experience as a chess instructor, a reading tutor and a researcher, he had some pedagogy skills, but no prior classroom experience. Today, Pranav is the Tišnov celebrity - he was featured in the town's paper, people greet him in the streets and strangers initiate conversations with him on train or bus, starting with: "I know you, you were in the town's paper." What is Pranav's magic? Natural charisma, positive attitude, disarming smile, and his ability to listen to others. “What is happiness and how does it differ within a culture? Why does one liv

Katherine Pérez Rivera: Beyond science - collaboration, engagement, and identity

Katherine X. Pérez Rivera is an environmental scientist. She came to the Czech Republic in September 2021 to study carbon dynamics in Czech streams impacted by acid rain. Katherine's host institution was the Czech Geological Survey located in Prague, but she spent many days and nights collecting samples and data in the Slavkov Forest, a sparsely inhabited protected landscape area, located in Karlovy Vary Region, famous for its spa towns. During her year-long Fulbright adventure, Katherine had to conduct fieldwork during the winter for the first time in her life. As someone born and raised in Puerto Rico, adjusting to Czech winter temperatures, hiking in a deserted forest covered by snow and wearing snowshoes was a life-changing experience. "Becoming a Fulbrighter permitted me to connect with others beyond my science and field of study. These connections were rooted in the core of our identities, who we are and what matters to us," reflects Katherine when adjusting back to