Marek Joukal je přednostou 
Anatomického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a zabývá se novými způsoby léčby bolesti. Anatomie byla v první ročníku medicíny jeho nejoblíbenějším předmětem. Během studia začal v Anatomickém ústavu působit jako asistent a vedle vědecké činnosti také učil. V akademickém roce 2017/2018 získal Proshek-Fulbrightovo stipendium pro lékaře, a strávil tak šest měsíců na University of Minnesota v metropolitní oblasti měst Minneapolis a Saint Paul, přezdívané "Twin Cities." Díky zahraniční zkušenosti poznal odlišný způsob výuky anatomie. Zatímco u nás se učí podle jednotlivých orgánových systémů, v USA a ve Velké Británii postupují podle částí lidského těla. Dnes na své fakultě kombinuje oba přístupy a odezva od studentů je velmi kladná. V roce 2021 dokonce se svým týmem získal Cenu rektora MU za inovace v oblasti výuky.
S Markem Joukalem hovořil Ladislav Loukota ze stránky Vědátor. Rozhovor je patnáctým dílem seriálu příběhů k 30. výročí Fulbrightovy komise. Videozáznamy najdete začátkem každého měsíce na našem YouTube kanále a Facebooku. V pátek Vám přinášíme částečný přepis rozhovorů zde na blogu.
Anatomie se zkoumá stovky let. Lze v ní dnes ještě objevit něco nového, nebo se obor zaměřuje hlavně na správnou aplikaci?
Anatomie je klasický obor, který zkoumá makroskopickou stavbu organismu, já konkrétně se zabývám stavbou lidského těla. Anatomie je dnes spíše zaměřena buď na klinickou aplikaci v rámci zkoumání variability jednotlivých struktur lidského těla nebo již jde na buněčnou, až molekulární úroveň. Já osobně kombinuji obě zaměření. Zabývám se výzkumem neuropatické bolesti a subarachoidálním krvácením. Z klinické anatomie se zaměřuji na témata týkající se variability cévního zásobení kloubů ruky a podílím se na výzkumu biomechanických vlastností lidských tkání.
Co je dnes největší oborovou výzvou vás jako přednosty anatomického ústavu?
Největší výzvou je posouvat celý obor anatomie kupředu. Další velkou výzvou je pro mě budování Chirurgického centra, které bude zaměřené na postgraduální vzdělávání klinických lékařů v chirurgických oborech a intenzivní medicíně.
Získal jste také několik ocenění za výuku studentů. Kdybyste měl vypíchnout pro nás ostatní jednu nejzásadnější poučku, jak ideálně učit, jak by zněla?
Učitel je průvodce poznáním, měl by studenty učit a ne poučovat.
Jak jste se vlastně dostal k zájmu o anatomii? Zvažoval jste i jiné dráhy?
Anatomie mě uchvátila již v prvním ročníku medicíny a vždy mě bavilo učit. Proto hned po úspěšně zkoušce z anatomie jsem nastoupil na Anatomický ústav jako student asistent. Kromě výuky jsem se také začal zajímat o vědeckou práci a měl jsem štěstí, že se mě ujmul pan profesor Dubový, dlouholetý přednosta Anatomického ústavu, který mi ukázal krásu vědecké práce a ve výzkumu mi dal velké základy. V průběhu studia jsem se samozřejmě také zajímal o klinické obory, zejména chirurgii. Chtěl jsem se původně zabývat plastickou chirurgií nebo neurochirurgií, ale anatomie zůstala mou srdeční záležitostí, a proto jsem se rozhodl v ní rozvíjet.
Anatomie je klasický obor, který zkoumá makroskopickou stavbu organismu, já konkrétně se zabývám stavbou lidského těla. Anatomie je dnes spíše zaměřena buď na klinickou aplikaci v rámci zkoumání variability jednotlivých struktur lidského těla nebo již jde na buněčnou, až molekulární úroveň. Já osobně kombinuji obě zaměření. Zabývám se výzkumem neuropatické bolesti a subarachoidálním krvácením. Z klinické anatomie se zaměřuji na témata týkající se variability cévního zásobení kloubů ruky a podílím se na výzkumu biomechanických vlastností lidských tkání.
Co je dnes největší oborovou výzvou vás jako přednosty anatomického ústavu?
Největší výzvou je posouvat celý obor anatomie kupředu. Další velkou výzvou je pro mě budování Chirurgického centra, které bude zaměřené na postgraduální vzdělávání klinických lékařů v chirurgických oborech a intenzivní medicíně.
Získal jste také několik ocenění za výuku studentů. Kdybyste měl vypíchnout pro nás ostatní jednu nejzásadnější poučku, jak ideálně učit, jak by zněla?
Učitel je průvodce poznáním, měl by studenty učit a ne poučovat.
Jak jste se vlastně dostal k zájmu o anatomii? Zvažoval jste i jiné dráhy?
Anatomie mě uchvátila již v prvním ročníku medicíny a vždy mě bavilo učit. Proto hned po úspěšně zkoušce z anatomie jsem nastoupil na Anatomický ústav jako student asistent. Kromě výuky jsem se také začal zajímat o vědeckou práci a měl jsem štěstí, že se mě ujmul pan profesor Dubový, dlouholetý přednosta Anatomického ústavu, který mi ukázal krásu vědecké práce a ve výzkumu mi dal velké základy. V průběhu studia jsem se samozřejmě také zajímal o klinické obory, zejména chirurgii. Chtěl jsem se původně zabývat plastickou chirurgií nebo neurochirurgií, ale anatomie zůstala mou srdeční záležitostí, a proto jsem se rozhodl v ní rozvíjet.
V čem vám pomohly studijní pobyty, zejména ten Fulbrightovský? Anatomie je, předpokládám, po celém světě stejná.
Můj Fulbrightovský pobyt na University of Minnesota byl čistě zaměřen na výzkum. Konkrétně jsem se zabýval účinkem periferně podaných opiátů na neuropatickou bolest. Tento pobyt mi dal velmi mnoho zejména po odborné stránce a také mi umožnil navázat kontakty s kolegy na Minnesotské univerzitě.
A když to obrátím, je něco, co by si americký přístup k anatomii měl půjčit od přístupu českého?
Výuka anatomie v Česku vychází z tradičního modelu vídeňské školy, kdy se postupuje po jednotlivých orgánových systémech. V americkém nebo anglickém modelu se anatomie učí topograficky, tedy po jednotlivých částech lidského těla. Osobně si myslím, že oba systémy mají své výhody a nevýhody. Já osobně jsem na naší fakultě zkombinoval oba přístupy a studenti naši výuku hodnotí velice kladně, o čemž i svědčí Cena rektora za inovace ve výuce, kterou náš kolektiv získal v roce 2021.
Můj Fulbrightovský pobyt na University of Minnesota byl čistě zaměřen na výzkum. Konkrétně jsem se zabýval účinkem periferně podaných opiátů na neuropatickou bolest. Tento pobyt mi dal velmi mnoho zejména po odborné stránce a také mi umožnil navázat kontakty s kolegy na Minnesotské univerzitě.
A když to obrátím, je něco, co by si americký přístup k anatomii měl půjčit od přístupu českého?
Výuka anatomie v Česku vychází z tradičního modelu vídeňské školy, kdy se postupuje po jednotlivých orgánových systémech. V americkém nebo anglickém modelu se anatomie učí topograficky, tedy po jednotlivých částech lidského těla. Osobně si myslím, že oba systémy mají své výhody a nevýhody. Já osobně jsem na naší fakultě zkombinoval oba přístupy a studenti naši výuku hodnotí velice kladně, o čemž i svědčí Cena rektora za inovace ve výuce, kterou náš kolektiv získal v roce 2021.
Co podle vás momentálně leží v budoucnu, ať už z hlediska vás samotného, nebo oboru studia a aplikace anatomie?
Osobně bych chtěl zejména přispět k rozvoji anatomie. Velice rád bych také ukázal atraktivitu anatomie budoucím generacím a pomohl mým kolegyním a kolegům v kariérním rozvoji.
A závěrem tradiční otázka - co významného by mělo zaznít o vašem oboru, ale obvykle nezaznívá?
Anatomie byla, je a bude základem medicíny. Má svou krásu a stále je možné tento obor posouvat kupředu.
V textu byly použity fotografie Anny Vavríkové (MAFRA) pořízené 9. března 2021 při návštěvě Anatomického ústavu v Brně. Fotografie původně vyšly v článku "Dárci těl budou mít památník. Každý zemřelý má příběh, jak říká jeho iniciátor" na serveru idnes.cz.