Přeskočit na hlavní obsah

Ida Bauerová a Zdeňka Zvoníčková: Nejproduktivnějších sedm týdnů v životě

Ida Bauerová a Zdeňka
Zvoníčková jsou učitelky angličtiny. Ida učí na Vyšší odborné škole zdravotnické a Střední škole zdravotnické Ústí nad Labem a Zdeňka na Gymnáziu Tišnov. Seznámily se v zimě roku 2020, kdy společně strávily sedm týdnů na intenzivním školení pro středoškolské učitele Fulbright Teaching Excellence and Achievement Program v USA. Školení se konalo na Kent State University ve státě Ohio a hlavním tématem byl rozvoj mediální gramotnosti a kritického myšlení ve výuce (nejen) angličtiny na střední škole. Během sedmi týdnů v USA Zdeňka a Ida poznaly desítky kolegů - angličtinářů z jiných zemí světa, pod odborným vedením připravily projekty na podporu mediální gramotnosti svých studentů v České republice, vyzkoušely si učit bok po boku s americkými kolegy na místní střední škole a poznávaly Ameriku. Domů se vrátily v březnu 2020, jen pár hodin před uzavřením českých hranic v důsledku vypuknutí pandemie covidu-19. Od té doby jsou v pravidelném kontaktu a koordinují společné zahraniční projekty. Učit sice ani jedna původně neplánovala, nyní se ale shodují, že jejich práce je kreativní, flexibilní, inspirující, nabíjející a nepochybně velmi zodpovědná. Nadšení, motivaci a nové impulsy jim dodal i dlouhodobý zahraniční pobyt, a proto podobnou zkušenost doporučují svým kolegům a kolegyním.  

S Idou Bauerovou a Zdeňkou Zvoníčkovou hovořil Ladislav Loukota ze stránky Vědátor. Rozhovor je čtrnáctým dílem seriálu příběhů k 30. výročí Fulbrightovy komise. Videozáznamy najdete začátkem každého měsíce na našem YouTube kanále a Facebooku. V pátek Vám přinášíme částečný přepis rozhovorů zde na blogu.

Jak pro středoškoláky pojmout téma mediální gramotnost a kritické myšlení – právě to bylo předmětem vašeho zahraničního výjezdu, který se navíc paradoxně konal těsně před propuknutím pandemie covidu-19. Zeptám se tedy na úvod, jaká je situace na školách ohledně kritického myšlení, a sice co se týče výuky i dovedností samotných žáků?
Zdeňka: Je velmi těžké napsat obecnou odpověď, která by platila pro většinu škol. Mohu mluvit pouze za naši školu, především jako angličtinář, ale nejsem úplně schopná obsáhnout i další předměty, neboť kolegům do hodin nechodím. Navíc bude i rozdíl v typu škol. Gymnázia jsou výběrové školy a složení studentů je jiné než na průmyslových či odborných školách. Za můj předmět ale mohu říct, že se snažíme kritické myšlení u studentů podporovat, debatujeme s nimi, zamýšlíme se nad problémy z různých úhlů a snažíme se, aby se studenti setkávali s různými názory a dokázali spolu diskutovat a používat argumenty. Co se týče samotných žáků, záleží vždy na tématu, složení studentů, jejich úrovni angličtiny a pak se dle toho diskuze vyvíjí. Někdy lépe, někdy ztěžka, ale je důležité, aby se studenti setkávali s nejrůznějšími tématy a pohledy a získávali širší perspektivu. Ale obecně mám pocit, že mladí lidé jsou dnes otevřenější a tolerantnější.
Ida: Souhlasím s tím, že obecně odpovědět je obtížné. Pojem kritické myšlení jsem objevila v devadesátých letech jako studentka Ondřeje Hausenblase a pěstování této dovednosti považuji za zásadní. Hodiny anglického jazyka nabízejí ideální prostor - existuje nepřeberné množství textů a dalších materiálů v angličtině a pracujeme-li se studenty v hodině na rozvíjení kritického myšlení v angličtině, rozhodně naplňujeme smysl těchto hodin. Mediálnímu vzdělávání jsem se začala více věnovat díky Jednomu světu na školách, když jsem u nás ve škole pilotovala jejich Mediální vzdělávací program a, jak píšete, během covidové pandemie jsme si všichni důležitost kritického myšlení a mediální gramotnosti uvědomili možná až příliš na vlastní kůži. Otázka, jaká je situace ve školách, je výborná - potřebujeme situaci zmapovat a pracovat na zlepšení. Během distančního vzdělávání se školy a vzdělávání dostaly všem více na oči a je dobře, že jsme si všichni uvědomili důležitost našeho školství pro celou společnost. Cítím zde zvýšenou pozornost a s tím i rychlejší posouvání škol (z principu konzervativních institucí) k větší efektivitě a skutečné práci na co nejlepším vzdělávání mladé generace.

Je podle vás situace dnes s odstupem dvou let lepší než před vypuknutím pandemie? 
Zdeňka: Lepší v smyslu kritického myšlení? Myslím, že ano, obecně se dá říct, že se pomalu upouští od modelu frontální výuky a klade se větší důraz na diskuzi a aktivnější zapojení studentů do výuky. Zatím ale frontální výuka ve spoustě předmětů stále vítězí.
Ida: Ano, souhlasím se Zdeňkou, frontální výuka jako nám dobře známý a pro učitele “bezpečný” formát výuky, stále přetrvává, ale změny po pandemii nabraly naštěstí vyšší rychlost.

Foto: Společná fotka účastníků školení Fulbright TEA ve městě Cleveland ve státě Ohio, únor 2020.

Váš výjezd na program Fulbright Teaching Excellence trval sedm týdnů. Čemu se dá za takovou dobu přiučit?
Zdeňka: Myslím, že podnětů bylo spousty, i když byl pobyt kratší. Bylo to velmi intenzivní a nabité. Chodili jsme na semináře, stínovali učitele na amerických středních školách, účastnili se exkurzí, kulturních akcí a výletů. Pro mě osobně bylo velmi inspirativní prostředí, ve kterém jsme se pohybovali - bylo plné zajímavých osobností, ať už amerických organizátorů a vedoucích seminářů, tak i ostatních účastníků z různých zemí. Pochopila jsem, jak to funguje na amerických školách, naučila se nové výukové nástroje a získala jsem nové poznatky. Měla jsem možnost hovořit s kolegy a inspirovat se jejich zkušenostmi. To vše mě v životě posunulo a dalo mi to impuls k zavádění změn na mé domovské škole. Obrovským benefitem bylo také získání kontaktů v zahraničí, které fungují dodnes. Naše spolupráce pokračuje, učíme se od sebe navzájem, sdílíme postřehy a předáváme si zkušenosti. Asi to bylo mých nejproduktivnějších sedm týdnů v životě.
Ida: Ano, i pro mě to bylo z pracovního pohledu nejintenzivnější období v životě. Program byl excelentní a opravdu nabitý, měli jsme možnost poznat zblízka americké střední školy a navázali jsme kontakt s tamními učiteli, také jsme nahlédli do univerzitního prostředí a byli v kontaktu s odborníky, kteří se věnují médiím a mediálnímu vzdělávání a také s dalšími osobnostmi, které považují tuto oblast a mezinárodní sdílení zkušeností za důležité. Sedm týdnů může vypadat jako krátká doba, ale my už vidíme, že přátelství a další kontakty navázané před dvěma lety pořád trvají a sdílení zkušeností, tipů, materiálů a vzájemná podpora tu pořád je. Díky technologiím jsou mí přátelé na dosah jednoho kliknutí!

Foto: Ida společně s dalšími účastníky školení prezentuje výsledky jednoho ze závěrečných týmových projektů, Kent State University v Ohiu, březen 2020. 

A jak to vypadalo v praxi po návratu? Jaké nápady získané za oceánem jste ve svých školách a třídách po návratu realizovaly?
Zdeňka: Vrátili jsme se přímo do lockdownu. Mohla jsem hned aplikovat znalosti ze semináře “Technology” a vyzkoušet se studenty nové aplikace, které jsou pro online výuku velmi přínosné. Ale ostatní učitelé, kteří pobyt neabsolvovali, byli také nuceni se s novými aplikacemi seznámit, takže můj náskok byl jen malý. Pomohlo mi to ale se rychle zorientovat a efektivněji online výuku vést. Začala jsem také zavádět do hodin společenská témata, která rozvíjí kritické myšlení a diskuzi. Pro kolegy jsem zorganizovala webinář, který vedla kolegyně Ida, o využití dokumentárních filmů ve výuce a o materiálech pro angličtináře na jsns.cz (pozn. vzdělávací program organizace Člověk v tísni). Kolegové začali představené materiály používat pravidelně a ve větší míře.
Ida: Ano, návrat domů byl pro nás vlastně neuvěřitelně načasovaný. Souhlasím, náš náskok byl malý, ale mohli jsme kolegům ve škole a i jinde pomoci rychleji začít, protože s nástroji potřebnými pro distanční výuku jsme pracovali po celou dobu kurzu. Takže snazší začátek distanční výuky, využití zdrojů zde získaných a také výměna tipů mezi námi absolventy kurzu byla veliká pomoc. Díky tomu jsem také mohla pro ČeskoDigital připravit webinář na téma nástroje pro distanční výuku angličtiny a další o mediálním vzdělávání. 

Foto: Skupina učitelů při víkendovém výletě, Ohio, únor 2020.  

Co vás samotné přimělo zkusit zahraniční výjezd? Co byste vzkázaly kolegům a kolegyním, kteří o něčem podobném uvažují – či naopak těm, kteří o něčem podobném dosud vůbec neuvažovali?
Zdeňka: Každý v životě cítíme potřebu se někam posunout. Já jsem cítila potřebu udělat profesně krok vpřed a Fulbright mě v tomto velmi oslovil a přišel ve správný čas. V profesním životě je třeba hledat neustálé výzvy a neustrnout. Zahraniční výjezdy jsou pro mě velkou motivací a drivem. Je také velmi přínosné získat širší povědomí o tom, jak funguje školství jinde, čím můžeme přispět my a čím se naopak inspirovat. Vnímám to i jako prevenci vyhoření, která podle mě přichází, když se člověk profesně přestane rozvíjet a hledat další výzvy a motivaci. Kolegům a kolegyním bych vzkázala, ať se chopí příležitosti, pokud ji mají, a přistupují k nové zkušenosti s otevřenou myslí, neboť ne vždy vše probíhá podle našich představ a očekávání. Z každé zahraniční zkušenosti lze vytěžit hodně pozitivního.
Ida: Na Fulbrighta jsem toužila vyrazit už jako studentka střední školy a, když se objevila nabídka pro nás učitele, vypadalo to jako šance splnit si dávný sen. Sedmitýdenní kurz v USA pro učitelku! Každý výjezd do zahraničí je inspirací a poznáním. Sedm týdnů - to už stihnete opravdu nahlédnout do tamního života. Program TEA je navíc výborně zorganizovaný a pokrývá českým učitelům veškeré finanční náklady. Kurz mi přinesl spoustu nových informací, zkušeností a kontaktů. Mám od té doby větší důvěru v sebe sama. Vím, že dokážu prosadit své nápady a vize a překvapilo mě, že absolvování byť “jen” učitelského Fulbright programu dodává jakýmkoliv mým nápadům důvěryhodnost :-)

Foto: Ida s dalšími účastníky kurzu při jednom, Kent State Univerisy v Ohiu, únor 2020. 

Je něco, čemu by se české školy mohly přiučit od těch amerických?
Zdeňka: Můj dojem z americké střední školy byl takový, že učitel studenta spíše vede k výsledkům, ke kterým se ale student dopracuje sám, než aby mu je učitel přímo servíroval, jak je tomu zatím u nás, kdy většina výuky probíhá frontálně. Rozdíl mezi naším a americkým školstvím je i takový, že u nás je větší základ a přehled všeobecných znalostí. V americké škole se probere možná méně, ale více do hloubky, někdy ale může chybět všeobecný přehled. Situace bude pochopitelně trochu odlišná na každé škole. Moje závěry jsou založené především na poznatcích z jedné střední školy.
Ida: Ano, inspirací byla aktivní práce studentů, budování jejich schopnosti obhájit svůj názor a diskutovat a také míra jejich motivace dosáhnout ve zvolených oborech co nejlepších výsledků. Během kurzu jsme měli partnerské školy a učitele a na “mé” škole se o nás báječně starali. Měli jsme možnost vidět výuku, podílet se na některých hodinách a poznat organizaci a fungování americké střední školy. Výborná byla například podpora studentů - speciální pedagog, psycholog, studijní poradci, všichni ve škole na plný pracovní úvazek.

Foto: Ida, Zdeňka a další účastnice školení během posledního týdne programu, který proběhl ve Washingtonu, D.C., březen 2020. 

Je naopak něco, čemu by se americké školy mohly přiučit od škol českých?
Zdeňka: Americké školy jsou hodně svázané pravidly a nařízeními. Snahou je vytvořit prostředí s minimem rizik pro studenty. Je to paradox, když si uvědomíme, jak často dochází ke střelbě na školách a s jakými následky. Studenti mají sice spoustu mimoškolních aktivit, ale vše je velmi organizované, a není tak moc prostor k vlastní invenci a vyplnění času.
Ida: Určitě ano, díky srovnání jsme také viděli výhody našich středních škol - ve stálých třídách mají studenti šanci vytvořit si skutečnou partu a opravdové kamarády, během dne mají naši studenti čas být jen tak spolu. Jiný způsob financování středních a vysokých škol u nás znamená méně stresu během studia.

Foto: Společná fotka účastníků školení při prezentaci závěrečných projektů, Kent State University v Ohiu, březen 2020.
 
Co vás samotné motivovalo ke dráze učitelky? Zvažovaly jste i jinou cestu?
Zdeňka: Učitelství je jako každá jiná profese o tom, jak k ní člověk přistupuje a pojme ji. Já mám svou profesi ráda, přijde mi kreativní, flexibilní a zároveň vidím smysl v tom vychovávat mladé lidi a někam je posunout. Není ale každý den na růžích ustláno, jsou i dny, kdy se nedaří, studenti vás neposlouchají, máte pocit, že plýtváte energií a smysl se trochu ztrácí. Proto je potřeba občas ze svého “pracovního” prostředí tzv. utéct, nabít se novou energií, získat širší perspektivu a zase se pokorně vrátit a pokračovat ve svém počínání a, pokud to lze, zase o něco lépe. Moje profesní cesta ale vedla přes kurzy pro dospělé, překládání a tlumočení, to ale byla práce individuální a hlavním smyslem bylo si vydělat. Peníze jsou jistě jedním z cílů mnohých pracujících, ale čím jsem starší, potřebuji ve své práci vidět vyšší smysl svého počínání a pracovního úsilí, a to jsem v učitelství našla.
Ida: Já jsem začala učit, protože jsem potřebovala čas na své malé děti, myslela jsem si, že později profesi změním. Když je to ale tak nabíjející profese! Práce s mladými lidmi, možnost podílet se na jejich objevování světa a spolu s nimi hledat cesty, jak se co nejefektivněji naučit angličtinu a získat všeobecný přehled. Učitelství také přináší spoustu možností vycestovat a spolupracovat (nejen) s evropskými kolegy, vzdělávat se. S touto profesí se pojí velká zodpovědnost za studenty, ale také svoboda v hledání cest, jak co nejlépe svou práci pojmout.

Foto: Zdeňka, Ida a další kolegyně při oslavě  Mardi Gras, březen 2020, Ohio.

Kdybyste mohly změnit jedinou věc na českém školství, co by to bylo?
Zdeňka: Nebýt svázaná ŠVP (pozn. školní vzdělávací program) a RVP (pozn. rámcový vzdělávací program), ale podporovat progresivní myšlenky a učitele, které se snaží je prosazovat. Být flexibilní a přizpůsobit požadavky dnešní doby výuce.
Ida: Věřím, že pro vzdělávání jsou zásadní dobří ředitelé a dobří učitelé. Musí na sobě neustále pracovat a mít odvahu opouštět nefunkční metody. Tato nekonečná sebereflexe je obtížná, ale jsem přesvědčená, že důstojné finanční ohodnocení umožní dobrým učitelům v oboru zůstat a naláká šikovné mladé lidi, aby se učiteli stát chtěli.

Dajší dojmy Idy, Zdeňky a jiných středoškolských učitelů, kteří se zúčastnili školení Fulbright TEA najdete zde.  

Výběrové řízení do programu Fulbright TEA s výjezdem ve školním roce 2024/2025 otevřeme v lednu 2023. Sledujte naše sociálné sítě a webové stránky pro bližší informace. 

Populární příspěvky z tohoto blogu

Barbora Pafčo: Dá se věda a mateřství skloubit dohromady?

Barbora Pafčo působí na Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky a zkoumá střevní parazity a bakterie vyskytující se u lidí a ostatních primátů. V roce 2017/2018 strávila osm měsíců na University of Minnesota ve městě Minneapolis. O její profesní cestě k parazitům a vědecké zkušenosti v USA se dozvíte v nedávno publikovaném rozhovoru "Odkojená dokumenty National Geographic snila o zvířatech v Africe"  zde . Dnešní text je o zvládání vědecké kariéry, partnerského života a péče o dítě. Barbora říká, že "největší zátěží pro pracující matku jsou kritické názory okolí." Paradoxní také je, že o cestování Barboru nepřipravilo mateřství, ale až koronavirová pandemie.     Jmenuji se Barbora Pafčo a působím na Ústavu biologie obratlovců, AV ČR. Zabývám se zejména studiem strongylidních hlístic, což jsou červi parazitující především v zažívacím traktu svého hostitele. Zajímá mne jejich druhové složení, dopad na hostitele a zoonotický potenciál, tedy přenos mezi

Saemyi, Anna, Maddie & Madison: Světlá nad Sázavou Project Day

Anna, Maddie, Saemyi and Madison arrived in the Czech Republic in August 2021 to assist with English language education at Czech high schools in Litomyšl, Kolín, Světlá nad Sázavou and Jaroměř as Fulbright grantees. All of them met for the first time at the in-country training that the Fulbright Commission hosted during the last week of August at Castle Liblice, located about 30 miles North of Prague. The training for the 33 English Teaching Assistants who are currently placed at high schools all over the Czech Republic took five days. For the last two days, Czech high school teachers, who serve as mentors of Fulbright ETAs during their whole 10-month stay joined as well. To encourage communication and cooperation among grantees and teachers placed nearby, all American grantees and their Czech hosts were grouped into so-called “nests.” Some nests are nice and tight, with grantees located within 30 minutes away of each other, while other grantees have to travel a bit more. Looking at th

Muriel Unseth: Emil Zátopek’s Philosophy of Hard Work in Unfavorable Conditions

Muriel Unseth is an English Teaching Assistant, a literature and poetry enthusiast and a marathon runner. Since September 2021, she has been teaching English at Gymnázium Rožnov pod Radhoštěm, in a town of 16 000, located in the Beskydy Mountains. From the main square in Rožnov, one can take a well-marked 6-mile trail or run to the top of the mountain Radhošť, 1129 meters or 3704 feet above sea level. Even though Muriel was attracted to the Czech Republic mostly because of the country’s excellence in literature and poetry, throughout her grant period, she has discovered another less-known passion shared by many members of her community and that is running, especially trail-running in the countryside. Muriel did not have to wait for this revelation too long, as her mentor Kateřina invited her to see the movie “Zátopek” during Muriel’s first week in the Czech Republic. The story sparked an interest in discovering more about the life and heritage of this exceptional Czechoslovak athlete w