Bojana Kljunićová již 12 let vede Fakultní 
základní uměleckou školu Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění (AMU) v Praze, a na Hudební a taneční fakultě AMU navíc působí jako odborná asistentka. V roce 2014 strávila čtyři měsíce na Aaron Copland School of Music při Queens College University v New Yorku. Pobyt v USA ji mimo jiné inspiroval k tomu, že ze své domácí školy ve Stodůlkách udělala první Fakultní základní uměleckou školu Akademie múzických umění v České republice. Jako stipendistka Fulbright-Masarykova programu Bojana Kljunićová v Americe porovnávala americký a český přístup k hudebnímu vzdělávání a vysvětluje, že: "V USA mají skvělé školy, ale neexistuje tam síť základních uměleckých škol ani obdoba našich konzervatoří a pedagogických fakult, které by vzdělávaly budoucí hudební pedagogy. Na některých základních školách se hudební výchova vůbec neučí, řada dětí tak s hudebním vzděláním vůbec nepřijde do styku. Američané mají velmi rádi sport a často jeho výuku preferují právě na úkor hudby... Pokud se to ale povede, pak jde o hudební výuku velmi kvalitní a odlišnou od té, jakou známe z českých škol."
S Bojanou Kljunićovou hovořil Ladislav Loukota ze stránky Vědátor. Rozhovor je čtrnáctým dílem seriálu příběhů k 30. výročí Fulbrightovy komise. Videozáznamy najdete začátkem každého měsíce na našem YouTube kanále a Facebooku. V pátek Vám přinášíme částečný přepis rozhovorů zde na blogu.
Občas se říká "co Čech, to muzikant" – jak se na takové tvrzení jako odbornice přes hudební vzdělávání díváte?
Toto rčení má své opodstatnění právě v oblasti hudebního vzdělávání. V České republice má hudební a umělecké vzdělávání dlouholetou tradici, stalo se součástí každodenního života. Jeho kořeny sahají až do 18 století, kdy v roce 1780 vznikla první městská hudební škola v Českém Krumlově. Zdejší systém základních uměleckých škol je jedinečný, nenahraditelný a naprosto unikátní v celosvětovém kontextu. Takto vypracovaná síť základních uměleckých škol neexistuje nikde na světě. Specifické a velmi užitečné také je, že se v rámci základního uměleckého vzdělávání nabízí od druhé poloviny 20. století vedle hudby i výtvarné, taneční a literárně dramatické obory. Žádný zahraniční systém základního uměleckého vzdělávání nedosáhl takové míry ekonomické, organizační, odborné, pedagogické i umělecké propracovanosti. Troufám si říci, že takto dokonale vypracovaný systém hudebního vzdělávání dal právě základ pro vznik tolika významných jmen české hudební kultury v průběhu dějin a všech slohových období, kteří svojí osobností a hudební tvorbou měli vliv na oblast vážné hudby v celosvětovém měřítku. Z čehož samozřejmě pramení zmíněné rčení.
V čem vidíte význam hudebního vzdělávání? Pokud třeba já sám nechci být muzikant, k čemu mi hudební vzdělávání je?
Hudební vzdělání kromě rozvoje specifických schopností, neboť hra na jakýkoli hudební nástroj specifickou schopností jednoznačně je, má též obrovský vliv na rozvoj dalších všeobecných schopností. Při hře na hudební nástroj mozek musí současně synchronizovat práci hned několika svých center, jako je například práce a koordinace končetin, aktivace sluchového aparátu, souběžně probíhající emoční prožitek, aktivace nejrůznějších kognitivních schopností a proces zpracování informací atd. Musíme si uvědomit, že hudební umění je systém, podobně jako cizí jazyk, který se musíme naučit, a který nás učí myslet. Kromě toho dítě získá pracovní návyky. Vždyť musí denně cvičit a systematicky a cílevědomě pracovat, což jsou velice cenné návyky bez ohledu na to, zda se hudbou budete zabývat na profesionální úrovni či nikoli. Navíc s pravidelným vystupováním na koncertech je spojena i určitá kultura oblékání, kterou je také užitečné si osvojit. Hudební vzdělání tak poskytuje kompletní povědomí o kultuře, a připravuje tak budoucí a zasvěcené návštěvníky oper, divadel, filharmonií nebo baletu.
Jako fulbrightistka jste působila i v USA. Co se může český systém hudebního vzdělávání přiučit od systému ve Spojených státech?
V USA mají skvělé školy, ale neexistuje tam síť základních uměleckých škol ani obdoba našich konzervatoří a pedagogických fakult, které by vzdělávaly budoucí hudební pedagogy. Na některých základních školách se hudební výchova neučí, a řada dětí tak s hudebním vzděláním vůbec nepřijde do styku. Američané mají velmi rádi sport a často jeho výuku preferují právě na úkor hudby. Vždy záleží na finančních možnostech školy a vůli ředitele, jestli hudbu neboli "arts" do vzdělávacího programu prosadí. Pokud se to ale povede, pak jde o hudební výuku velmi kvalitní a odlišnou od té, jakou známe z českých škol.
V čem vidíte význam hudebního vzdělávání? Pokud třeba já sám nechci být muzikant, k čemu mi hudební vzdělávání je?
Hudební vzdělání kromě rozvoje specifických schopností, neboť hra na jakýkoli hudební nástroj specifickou schopností jednoznačně je, má též obrovský vliv na rozvoj dalších všeobecných schopností. Při hře na hudební nástroj mozek musí současně synchronizovat práci hned několika svých center, jako je například práce a koordinace končetin, aktivace sluchového aparátu, souběžně probíhající emoční prožitek, aktivace nejrůznějších kognitivních schopností a proces zpracování informací atd. Musíme si uvědomit, že hudební umění je systém, podobně jako cizí jazyk, který se musíme naučit, a který nás učí myslet. Kromě toho dítě získá pracovní návyky. Vždyť musí denně cvičit a systematicky a cílevědomě pracovat, což jsou velice cenné návyky bez ohledu na to, zda se hudbou budete zabývat na profesionální úrovni či nikoli. Navíc s pravidelným vystupováním na koncertech je spojena i určitá kultura oblékání, kterou je také užitečné si osvojit. Hudební vzdělání tak poskytuje kompletní povědomí o kultuře, a připravuje tak budoucí a zasvěcené návštěvníky oper, divadel, filharmonií nebo baletu.
Jako fulbrightistka jste působila i v USA. Co se může český systém hudebního vzdělávání přiučit od systému ve Spojených státech?
V USA mají skvělé školy, ale neexistuje tam síť základních uměleckých škol ani obdoba našich konzervatoří a pedagogických fakult, které by vzdělávaly budoucí hudební pedagogy. Na některých základních školách se hudební výchova neučí, a řada dětí tak s hudebním vzděláním vůbec nepřijde do styku. Američané mají velmi rádi sport a často jeho výuku preferují právě na úkor hudby. Vždy záleží na finančních možnostech školy a vůli ředitele, jestli hudbu neboli "arts" do vzdělávacího programu prosadí. Pokud se to ale povede, pak jde o hudební výuku velmi kvalitní a odlišnou od té, jakou známe z českých škol.
Tamní učitelé hudební výchovy jsou velmi kvalitní, mívají stejné univerzitní vzdělání jako špičkoví profesionální hudebníci. Mimo jiné musejí zvládat hru na všechny běžné hudební nástroje, což je obdivuhodné. Žáci hrají ve školních orchestrech, které mají ve Spojených státech velkou tradici a je to také důvod, proč má tato země takové množství orchestrů. Není to tedy tak, že by jen zpívali a učili se základy hudební nauky a dějin hudby, jako jsme tomu zvyklí na našich základních a středních školách. Teprve pokud se v takto organizované výuce hudební výchovy objeví talentovaný žák, pak soukromého učitele hry na hudební nástroj často doporučí právě učitel hudby na základní škole, který dokáže v dětech talent rozpoznat.
Dále se žáci mohou také vzdělávat na takzvaných "prep schools," což je vlastně obdoba našich základních uměleckých škol a konzervatoří. Na jedné z nich, prestižní The Julliard School a její Pre College Division, jsem během své stáže dělala výzkum a mohu potvrdit, že úroveň je tam vysoká a probojovat se na tuto školu je velmi těžké. Z bývalých studentů se stávají významní donátoři, na svou školu bývají celoživotně hrdí. Zhruba polovina absolventů následně pokračuje ve studiu hudby i na vysoké škole a volí mezi dráhou umělce a hudebního pedagoga.
Systémem hudebního vzdělávání v USA se rozhodně můžeme inspirovat, a některé vybrané prvky jemně aplikovat do zdejšího systému. Nelze však jednoznačně říct, co bychom měli převzít, neboť oba dva hudebně vzdělávací systémy vznikaly na úplně odlišných historických základech, navíc s velice rozdílnou délkou své tradice.
Na jakém typu Fulbrightova stipendia jste byla a co vám dal zahraniční pobyt?
Byla jsem vyslána jako stipendistka programu Fulbright-Masaryk do státu New York. Byla to samozřejmě obrovská jak odborná, tak osobní zkušenost, ze které člověk následně čerpá dlouhá léta. V rámci svých studijních i pracovních let jsem získala již několik významných stipendií, a mohla jsem se díky tomu seznámit s mnohými hudebně vzdělávacími systémy jako například v Itálii, Rusku, Belgii, Německu atd. Fulbrightův stipendijní program je ale opravdu tím nejprestižnějším a korunoval mé dosavadní zahraniční aktivity. Je to celosvětově uznávaný studijní program, který všichni znají a v akademickém prostředí velice ctí, což má jednoznačně příznivý dopad na další působení a kariéru. Hlavním přínosem konkrétně Fulbrightova studijního programu byla v první řadě možnost srovnání dvou hudebně vzdělávacích systémů ve dvou odlišných kulturních zázemích. Uvítala jsem možnost navštívit a získat kontakty na nejprestižnějších univerzitách a hudebních fakultách ve státě New York, které udržuji dodnes. Těmito institucemi jsou například: Teachers College at Columbia University,
Steinhardt School of Culture, Education, and Human Developement, New York University (NYU),
Juilliard School of Music and The Juilliard Pre-College Division, Aaron Copland School of Music at Queens College, City University of New York, Eastman School of Music Rochester, USM School of Music, University Southern Maine in Portland, The Louis Armstrong Middle School, East Elmhurst, NY a Massapequa Public Schools, Massapequa, NY.
Juilliard School of Music and The Juilliard Pre-College Division, Aaron Copland School of Music at Queens College, City University of New York, Eastman School of Music Rochester, USM School of Music, University Southern Maine in Portland, The Louis Armstrong Middle School, East Elmhurst, NY a Massapequa Public Schools, Massapequa, NY.
Měla jsem tak možnost se seznámit s odlišnými systémy přípravy budoucích učitelů hudby a vidět v živé praxi práci pedagogů na základním a středním stupni vzdělávání. To pro mě byla neuvěřitelná zkušenost, neboť jsem mnohé ze získaných poznatků a informací mohla aplikovat jak v práci ředitelky na naší ZUŠ, tak v práci odborného asistenta na Hudební a taneční fakultě AMU v Praze při přípravě našich studentů v předmětech pedagogika a psychologie. Například po vzoru na Pre-College Division při prestižní hudební akademii Juilliard v New Yorku jsem v roce 2015 z naší základní umělecké školy ve Stodůlkách udělala první Fakultní základní uměleckou školu Akademie múzických umění v České republice.
Samozřejmě osobně mi tato zkušenost dala mnohem větší rozhled, zlepšila mé komunikační schopnosti, umožnila mi setkat se s lidmi, se kterými bych se jinak neměla možnost setkat. Dále jsem si najednou uvědomila hodnoty, které jsou pro mě osobně a v práci zásadní. V neposlední řadě jsem si také uvědomila, že kvalita a standard života, který máme tady u nás ve střední Evropě, je na velice vysoké úrovni.
Nelze nezmínit, že do Československa jste přišla s matkou na počátku 90. let kvůli jugoslávské občanské válce. Jak taková změna formovala váš pohled na svět?
Zásadním způsobem! Hodnotový systém se mi velice změnil, a to velice rychle a radikálním způsobem. Začala jsem najednou vnímat, co je pro můj další život podstatné, a co nikoli. Začala jsem se více spoléhat sama na sebe. Zesílil mi cit pro intuici a začala jsem vnímat společenské poměry, řád a uspořádání daleko zásadnějším způsobem. Tato situace, do které jsem se svojí rodinou byla vržena, mě přiměla objevit některé své skryté schopnosti, rozvinout komunikační a interpersonální dovednosti. Přinutilo mě to začít se rychle orientovat v cizím prostředí a v jiné kultuře, i když musím konstatovat, že občané států bývalé Jugoslávie vždy historicky měli, a stále mají, velice blízko k občanům tehdejšího Československa a dnes České republiky.
Proč jste se vydala právě vstříc hudbě a pedagogice? Zvažovala jste i jinou dráhu?
Nikdy. Měla jsem to dané! Začala jsem hrát na klavír ve svých pěti letech. Když víte, že to tak má být, nebylo nad čím přemýšlet. A hlavně hudbu a umění obecně jsem vždy vnímala jako hlavní prostředek k vyjádření sebe sama.
Proč jste zůstala v České republice? Měla jste přece i nabídky přesunout se dále na západ?
Ano, moje matka zvažovala emigrovat dál do Německa, nebo dokonce do Kanady. Musím přiznat, že důvod, proč to neudělala, jsem byla já, neboť jsem to odmítala s vědomím, že se mi těžko někde jinde dostane tak kvalitního vzdělání, které Český stát volně zpřístupnil všem občanům bývalé Jugoslávie. Navíc jsme zde byli přijatí jako plnohodnotní spoluobčané, nikdy jsem se necítila jako uprchlík. Byla nám umožněna plná integrace do České společnosti. Myslím, že zrovna můj příklad je toho důkazem.
Vedete také uměleckou školu. Jak se zrovna výuce "vašich" oborů dařilo (a stále daří) během pandemie?
Ano, již dvanáctým rokem vedu výše zmíněnou Fakultní základní uměleckou školu HAMU v Praze a musím s velikým potěšením konstatovat, že zájem o umělecké vzdělávání neustal. Právě naopak. Zdvojnásobil se. Na letošní přijímací talentové zkoušky se hlásilo 300 dětí, a mohli jsme přijmout pouze 99 z nich. Navzdory online způsobu výuky rodiče našich žáků pochopili, že právě hra na hudební nástroj, nebo online výuka výtvarného oboru, v době lockdownu představovala pro jejich děti v těžké době smysluplnou činnost, která šlechtila příjemné pocity navzdory tomu, že musely být zavřené doma.
Co významného by mělo zaznít o vašem oboru, ale obvykle nezaznívá?
Bohužel v dnešní době je v oborech uměleckých – a podobně je tomu i v oborech humanitních – jejich význam pro harmonický rozvoj osobnosti mladého člověka, potažmo celé společnosti, zastíněn hlavně obory technickými. Podle současných společenských poměrů a měřítek úspěšnosti dnes zapomínáme na hodnotu estetické výchovy. Například předmět hudební výchova na základních a středních školách dnes ve veliké míře ztratil své postavení a význam, a dokonce zaznívají hlasy, aby byl úplně zrušen. Zapomínáme ale na fakt, že zrovna předmět hudební výchova rozvíjí u žáků a studentů široce kulturní zkušenost a vzdělanostní zasvěcenost. Žák se totiž stává „konzumentem” kulturních a uměleckých děl dané kultury, do níž se narodil a v níž byl vychováván a vzděláván. Je pod stálým vlivem určitých archetypů cítění a vědění, prožívání a chování, jež odpovídají dané kultuře: jde především o ustálené návyky a modely pojetí času, relativně stabilizované množiny asociací, hodnotová měřítka – tento souhrn pak ovlivňuje i prosté zvyklosti (vzorce kulturního chování) a kulturně společenské konvence. Proto má umělecká a hudební výchova, vedle všeobecného a odborného vzdělání, tak velký význam.
