Přeskočit na hlavní obsah

Petra Urbanová: Forenzní antropologie - realita versus fikce

Petra Urbanová v médiích často
vystupuje jako česká forenzní antropoložka a vysvětluje rozdíly mezi svou prací a zobrazováním tohoto oboru ve filmech a v literatuře. Je docentkou a ředitelkou Ústavu antropologie na Masarykově univerzitě. Ve školním roce 2012/2013 strávila šest měsíců na North Carolina State University ve městě Raleigh jako stipendistka Fulbrightova programu. Obor forenzní antropologie vznikl právě v USA, a Petra Urbanová tak vysvětluje, že během svého pobytu mohla: "nasát atmosféru a vidět davy, které mají zájem o forenzní vědy. Bylo to důležité a utvrdilo mě to v tom, že dělám smysluplnou práci, co lidi zajímá." Málokoho napadnou praktická využití forenzní antropologie v každodenním životě. Petra Urbanová to ale vnímá jinak a pro příklad není třeba chodit daleko. Na jaře 2020, bezprostředně po vypuknutí pandemie, se její tým podílel na vývoji a testování respirátorů pro dospělé i pro děti. K výběru konkrétní velikosti stačila fotografie zájemce v mobilním telefonu. 

S Petrou Urbanovou hovořil Ladislav Loukota ze stránky Vědátor. Rozhovor je třináctým dílem seriálu příběhů k 30. výročí Fulbrightovy komise. Videozáznamy najdete začátkem každého měsíce na našem YouTube kanále a Facebooku. V pátek Vám přinášíme částečný přepis rozhovorů zde na blogu.

Co je obor vašeho výzkumu? Jak jste se k němu dostala? Řekla jste si jednoduše v dětství, že chcete zkoumat lidské kosti, nebo jste se k tomu dostala oklikou?
Zabývám se fyzickou a forenzní antropologií, k čemuž mě přivedla záliba z dětství zkoumat biologii v minulosti a obava maminky, která chtěla, abych šla studovat do Brna a ne do Prahy. Vždycky jsem měla představu, že bych chtěla dělat vědeckou činnost. Lákalo mě spojení přírodních věd a historie, ale těch možností bylo víc – třeba také archeologie či paleontologie. Až nakonec jsem se přihlásila na antropologii. Měla jsem ale více méně vždy jasno, že něco podobného chci dělat.

Forenzní antropologie je poměrně často zobrazována ve fikci. Tuhle otázku jistě dostáváte často, ale co je podle vás jedna zásadní věc, ve které se fikce liší od reality?
Hmm, média potřebují ukázat práci forenzních vědců jako práci, která je dobrodružná, akční a konstantně plná práce v terénu. Skutečná realita je spíše sezení u počítače, pročítání spisu a samotná analýza, která rozhodně není dobrodružná, nehoníte se za vrahy nebo pachateli trestných činů, i když se s nimi třeba jednou setkáte. Není to náš každodenní chleba.

Foto 2: Vyšetření mumie barona Trencka na počítačovém tomografu, Fakultní nemocnice Brno, únor 2017, fotila, M. Budíková. (Petra Urbanová s kolegou v ochranném obleku vyšetřují mumii.) 

Pod antropologickou prací si představuji už zmíněné lidské ostatky? Jak vypadá vaše běžná denní činnost?
Paradoxně naše práce s lidskými ostatky znamená dotýkat se jich jen minimálně. Moje práce přesunuje studium do virtuálního prostoru. Proto i má běžná denní činnost se více podobá hráči komplikované počítačové hry, ve které se hledají indicie a luští se jeden kvíz za druhým.

Do jaké míry se používá forenzní antropologie v české kriminalistice? A do jaké míry naopak podobné metody užíváte v archeologii?
Forenzní antropologie má své důležité místo v kriminalistice, a to kdekoliv ve světě. Český, nebo spíše evropský kontext je typický svým širokým odborným záběrem, od identifikace kosterních nálezů přes analýzy mrtvých těl, až po identifikace živých osob na různých záznamových médiích nebo odhady věku osob, které hledají v Evropě azyl. V oblasti analýzy kosterních nálezů se řada metodických postupů překrývá s bioarcheologií nebo kosterní antropologií. Rozdíl je ve stáří nálezu, společenském významu a odborné i osobní odpovědnosti.

Foto 3: Vyšetření mumie barona Trencka na počítačovém tomografu, Fakultní nemocnice Brno, únor 2017, fotila, M. Budíková. (Petra Urbanová s kolegou v ochranném obleku vyšetřují lebku.)  

Jak zásadně se studium ostatků liší dnes v porovnání s výzkumem o generaci nazpět?
Rozdíl je ve významu moderních technologií. Dnes se antropologické pracoviště neobejde bez záznamových a zobrazovacích přístrojů jako jsou trojrozměrné skenery, ruční RTG nebo synchronizované digitální fotoaparáty. Současně se klade vysoký důraz na molekulárně biologické a biochemické analýzy. V neposlední řadě musí být každý forenzní antropolog vybaven znalostmi biostatistiky.

Abych to vztáhl na konkrétní příklad - jak dlouho by trvala rekonstrukce tváře Jošta Lucemburského před příchodem počítačů a jak dlouho trvala dnes s počítači?
Rekonstrukce s počítačovou podporou i bez je shodná mravenčí práce. Manuální upravování v počítači je časově i odborně náročné, v tom směru jsme si práci neulehčili, ale můžeme některé kroky automatizovat. Nicméně obličej každého člověka je odlišný a proto i každá rekonstrukce je tak trochu jiná. Výhoda počítačové podpory je v možnost donekonečna upravovat výsledek nebo vytvářet různé scénáře, např. jeden obličej v různé fázi života.

Řekněme, že mě dnes přejede tramvaj a za 1000 let vykopou vědci moje ostatky. Z čeho se pozná, jestli jsem se živil rukama nebo naopak hlavou?
Záleží, jak náročná byla vaše manuální práce a jak dlouho jste vykonával opakované pohyby spojené s daným zaměstnáním. Pokud to byla práce v kamenolomu, pak očekávejte změny na obratlích a kloubech horní končetiny, určitě se u vás objeví fraktury z únavy nebo minimálně mikrotrhliny v koncových částech dlouhých kostí. Některé profese mají zcela specifický projev na kostře, jiné již méně. Takový mnich se s lamačem kamene ve fyzické aktivitě nedá srovnat a přesto může mít shodně poškozená kolena od klečení.

Pojďme se vrátit k vaší historii. Na jakém typu Fulbrightova stipendia jste byla a co vám dal zahraniční pobyt?
Byla to výrazná životní zkušenost! Forenzní antropologie má primárně historické kořeny ve Spojených státech, takže už jenom být tam a vlastně nasát atmosféru a vidět davy, které mají zájem o forenzní vědy, bylo to důležité a utvrdilo mě to v tom, že dělám smysluplnou práci, co lidi zajímá. Byla jsem Visiting Scholar v roce 2012 až 2013. Po odborné stránce jsem měla možnost být součástí americké komunity forenzních odborníků, jejíž počet se s evropskými ekvivalenty nedá srovnat. V tomto ohledu je opravdu velmi znát, že forenzní vědy a forenzní antropologie mají původ ve Spojených státech. Po osobní stránce se mi poštěstilo navštívit krásná místa a potkat výborné přátele.

Foto 4: Návštěva národního parku Grand Canyon v Arizoně během studijního pobytu v USA, únor 2013. (Petra Urbanová v popředí a výhled na Grand Canyon v pozadí.)
 
Významně jste rovněž na jaře 2020 přispěla multioborovému týmu vyvíjejícímu respirátory. Jak projekt vypadal? A jak vypadala vaše účast?
Moje pracoviště iniciovalo testování prototypů respirátorů pro dospělé a ve výsledku jsme také navrhli několik modifikací pro děti různého věku. Vedle toho jsme přišli na jednoduchý postup výběru vhodné velikosti pomocí fotografie z mobilu.

Často se ptám, jaký je rozdíl mezi českou a zahraniční vědou - jak je na tom česká antropologie v kontextu světa?
Zda je česká antropologie na úrovni světa? Snažíme se, aby byla! Není úplně pravda, že antropologie je úplně stejná v celém světě – zrovna česká antropologie, nebo středoevropská, je trošku specifická ve svém záběru. Ten je mnohem širší než třeba ve Spojených státech. Když v USA řeknete “forenzní antropolog”, máte na mysli odborníka, který identifikuje forenzní kosterní nálezy. Když totéž řeknete u nás, tak je to zároveň člověk, který se zabývá identifikací osob, živých i mrtvých. Okruh zájmu je u nás mnohem širší a klade také větší nároky na odbornost. Takže v tomto mohu říct, že forenzní antropologie je u nás na velmi dobré úrovni – je nejen na úrovni světové, ale přináší ještě něco navíc.

Co významného by mělo zaznít o vašem oboru, ale obvykle nezaznívá?
Antropologie obvykle nebývá vnímána jako věda s praktickým využitím. A přesto jako věda o člověku by člověku měla pomáhat v každém směru. Na našem pracovišti se snažíme, aby to tak opravdu bylo.

Foto 5: Výstava o výzkumu mumie barona Trencka, Špilberk, Brno, 2.10.2019, fotila, M. Budíková. (Petra Urbanová při prezentaci, plakát s nákresem lidské kostry v nadživotní velikosti na širokém černém pozadí. Vedle prezentující stojí čtyři muži v pestrobarevných krojích.)
 


Populární příspěvky z tohoto blogu

Saemyi, Anna, Maddie & Madison: Světlá nad Sázavou Project Day

Anna, Maddie, Saemyi and Madison arrived in the Czech Republic in August 2021 to assist with English language education at Czech high schools in Litomyšl, Kolín, Světlá nad Sázavou and Jaroměř as Fulbright grantees. All of them met for the first time at the in-country training that the Fulbright Commission hosted during the last week of August at Castle Liblice, located about 30 miles North of Prague. The training for the 33 English Teaching Assistants who are currently placed at high schools all over the Czech Republic took five days. For the last two days, Czech high school teachers, who serve as mentors of Fulbright ETAs during their whole 10-month stay joined as well. To encourage communication and cooperation among grantees and teachers placed nearby, all American grantees and their Czech hosts were grouped into so-called “nests.” Some nests are nice and tight, with grantees located within 30 minutes away of each other, while other grantees have to travel a bit more. Looking at th

Muriel Unseth: Emil Zátopek’s Philosophy of Hard Work in Unfavorable Conditions

Muriel Unseth is an English Teaching Assistant, a literature and poetry enthusiast and a marathon runner. Since September 2021, she has been teaching English at Gymnázium Rožnov pod Radhoštěm, in a town of 16 000, located in the Beskydy Mountains. From the main square in Rožnov, one can take a well-marked 6-mile trail or run to the top of the mountain Radhošť, 1129 meters or 3704 feet above sea level. Even though Muriel was attracted to the Czech Republic mostly because of the country’s excellence in literature and poetry, throughout her grant period, she has discovered another less-known passion shared by many members of her community and that is running, especially trail-running in the countryside. Muriel did not have to wait for this revelation too long, as her mentor Kateřina invited her to see the movie “Zátopek” during Muriel’s first week in the Czech Republic. The story sparked an interest in discovering more about the life and heritage of this exceptional Czechoslovak athlete w

Allison Gish: A Year in the Vineyards

Allison Gish was an English Teaching Assistant at  the only wine-making high school in the Czech Republic, located in a South-Moravian town of 3.600 inhabitants. Small in size, but rich in sights and reasons for Czech and international guests to visit: Baroque, Neoclassical and neo-Gothic palaces, Palava Landscape Protected Area, and prime Czech vineyards wherever you look. With a BA in English Literature and a minor in Art, diverse travel experience, a passion for the outdoors, and a personal dream to (one day) become a wine-maker, Allie was placed into a unique school environment, where students sign up for either a wine-making major or for agribusiness, tourism, and hospitality. Over the course of ten months, Allie experienced almost the full wine-cycle, she learned about wine-growing, wine-cultivation and making, and she spent lot of time with her students and fellow grantees in the vineyards (and wine cellars), tending to school vineyards, mouthfeeling wine, and exploring the beau