Jiří Pánek se věnuje propojování 
virtuálního a hmatatelného geografického informačního systému v Centru pro geoprostorovou analýzu na North Carolina State University. Do půlmilionového města Raleigh v Severní Karolíně se v říjnu tohoto roku přestěhoval společně s manželkou Lenkou a dcerou Šarlotkou na šest měsíců. Svůj výjezd do USA plánoval asi dva roky předem. Jeho hlavní motivací byla příležitost naučit se nové věci, posunout se dál a přinést novinky na domácí Univerzitu Palackého v Olomouci. O významu dlouhodobého stipendijního pobytu v USA pro další akademickou práci i obecný kulturní nadhled dobře věděl od kolegů z oboru a mnoha přátel, kteří s Fulbrightovým stipendiem do USA vyjeli v minulosti. Jiří Pánek se o své dojmy ze života v USA pravidelně dělí na svém osobním blogu. V následujícím textu nabízí českým stipendistům svou aktuální zkušenost s nákupem auta.
Jedna z otázek, kterou řeší snad všichni Fulbrightisté před a během jejich pobytu, a to bez ohledu na to, jestli vyrazí do USA sami či s rodinou, je „Budu potřebovat v USA auto?“ případně „Musím mít vlastní auto? Nebude mi stačit auto z půjčovny?“ Odpověď na tyto otázky není v žádném případě jednoduchá a záleží na strašně moc faktorech – kde v USA budete, jak kvalitní je MHD ve vašem městě, jak moc chcete jezdit na výlety mimo město, apod. Zároveň je asi dobré říct, že každý stát má odlišná pravidla pro řízení, koupi, či pojištění auta, takže moje zkušenosti jsou pouze aplikovatelné na Severní Karolínu. Fungování v Texasu či Kalifornii může být velmi odlišné, proto doporučuji před pobytem důkladně prozkoumat především stránky místního DMV (Department of Motor Vehicles).
Můj Fulbright pobyt je v městě Raleigh, Severní Karolína – podle U.S. Census se jedná o jedno z nejrychleji rostoucích měst v USA s téměř 500 tisíci obyvateli v roce 2020. Této informaci však, bohužel, podle mého názoru, neodpovídá stav místní sítě MHD, která je sice nyní díky Covid opatřením zdarma, ale její frekvence a propojenost je spíše podprůměrná. My máme to štěstí, že bydlíme v docházkové vzdálenosti do kampusu i supermarketu, takže bychom auto teoreticky nepotřebovali – kdybychom žili jen mezi Food Lion a kampusem, ale Fulbright je nejen o akademických zkušenostech, ale také o poznávání USA, a to bez auta moc nejde.
Během mého předchozího pobytu v USA (4 měsíce v Pittsburghu) jsme auto neměli, a když jsme chtěli vyrazit na nějaký výlet, tak jsme si auto půjčili. Půjčovné stojí cca od 50 USD na den + pojištění (cca 20-30 USD/den), takže Vás auto na víkend stojí min. 150 USD + benzín. Výhodou je, že nemusíte řešit servis a další náklady. Zároveň můžete bez problému jezdit s evropským řidičským průkazem. Tentokrát jsem se ale rozhodl, že s ohledem na „kvalitu“ MHD v Raleigh a naši touhu cestovat si auto pořídíme. Následující řádky popisují strasti a nástrahy našeho rozhodnutí. Mimochodem existuje i služba a lá AirBnB, kde lidé nepronajímají své nepoužívané byty, ale svá auta – Turo.com.
Pro dlouhém zjišťování, googlování, ptaní se, apod. jsem byl všude ujištěn, že i jako cizinec si můžu v pohodě v USA auto koupit. S ohledem na rozpočet jsem volil auto starší – hledal jsem skrze Craigslist, ale i třeba Facebook Marketplace, kde jsem nakonec vybral dvě auta. Podle review prodávajících jsem se rozhodl pro Pontiaca z roku 2001 (ano 20 let staré auto), zpětně mě trochu mrzí, že jsem si nesplnil dětský sen a nekoupil si kabriolet, ale i Pontiac je dobrá volba – mimochodem tato legendární automobilka v roce 2010 zanikla.
Domluvil jsem si tedy zkušební jízdu, usmlouval snížení ceny (nakonec jsem zaplatil 1750 USD) a auto si koupil. Věděl jsem, že abych si mohl auto registrovat, tedy získal místní značku, musím mít auto pojištěné. První kroky tedy vedly do agentury, která dělá pojištění aut. Nějakou chybou v systému mi naskočilo 20 let zkušeností s řízením auta a tím pádem i super premium (20 let jsem neboural 😊) a pojištění nakonec bylo asi 1/5 toho, kolik bych platil jako „new driver“. Natěšený tímto úspěchem jsem jel rovnou na DMV, kde mě paní dost zpražila tím, že MUSÍM mít místní řidičák, abych si mohl auto nechat registrovat!!!
Takže jsem celou noc studoval „Drivers manual“, abych mohl druhý den udělat testy a jízdy a získat North Carolina řidičák. Během studování předpisů jsem ale narazil na kličku – North Carolina vydává také něco, čemu říkají „non operator ID“, což je vlastně občanka – tedy doklad totožnosti, který Vám neumožňuje řídit auto – většina Američanů má jako ID řidičák. Toto ID vydává také DMV, kde se sice můžete objednat online, ale nejbližší termíny mají za 6-8 týdnů. Druhá možnost je „walk-in“ takže přijdete a čekáte, jestli na Vás zbyde místo po někom, kdo nepřišel na domluvený termín. DMV otvírá v 7:00, já si přivstal a byl tam v 6:38, i tak jsem byl až 9. v pořadí…To znamenalo, že jsem čekal čtyři hodiny než jsem se dostal na řadu, ale poté se mi podařilo vyřídit si „non operator ID“, která je zdarma a na základě které jsem si mohl zaregistrovat své auto – řídit ho mohu teoreticky po dobu 12 měsíců na základě mezinárodního řidičáku.
Bohužel mé nadšení skončilo hned po prvním výletě, kdy mě zastavila policejní hlídka s tím, že mám neplatnou registraci vozidla. Vše se sice nakonec vyřešilo, ale bylo mi řečeno, že na mezinárodní řidičák mohu v Severní Karolíně řídit jen 60 dní (viz různá pravidla pro různé státy). Takže jsem se nakonec stejně musel na DMV objednat – čekací doma klesla na 5 týdnů. Před pár dny jsem tedy úspěšně absolvoval znalostní test (20 otázek na, na které stačilo si přečíst večer před zkouškou manuál), test jestli dobře vidím a poznám značky a „jízdy“, resp. cca 10 minutová projížďka po okolí. Zaplatil jsem 5,5 USD (což je ve srovnání s cenou autoškoly a ostatních poplatků opravdu směšné) a North Carolina Drivers License je můj! Mezitím mi také přišla aktualizace pojištění – z 20 let zkušeností mi uznali jen 10 let a musel jsem doplatit cca 400 USD na pojištění.
Sečteno, podtrženo, pořídit si v USA vůz není úplně náročné, ale chce to nervy a čas. Zajímavostí je, že jízdy děláte ve vlastním autě, které musí mít pojištění, ale pojištění Vám neudělají bez řidičského průkazu – Hlava 22? Zajímavost číslo 2 - když jsem se učil na testy, dost mě překvapilo, jak jsou tvrdí k alkoholu za volantem – pokud způsobíte smrtelnou nehodu pod vlivem alkoholu/drog, ztratíte řidičský průkaz na doživotí.
