Lukáš Vízek zvažoval dráhu architekta, nakonec u něj však zvítězila láska k matematice. Jako didaktik "královny věd" na Přírodovědecké fakultě Univerzity Hradec Králové se snaží zlepšovat metody výuky matematiky na českých středních a základních školách. V roce 2019/2020 získal Fulbright-Masarykovo stipendium na americkou Harvard University, a společně s manželkou a třemi dětmi se tak na šest měsíců přestěhoval do státu Massachusetts. Na prestižní Harvard Graduate School of Education zkoumal nové, efektivní a zábavné přístupy k výuce geometrie.
S Lukášem Vízkem hovořil Ladislav Loukota ze stránky Vědátor. Rozhovor je devátým dílem seriálu příběhů ke 30. výročí Fulbrightovy komise. Videozáznamy najdete začátkem každého měsíce na našem YouTube kanále a Facebooku. V pátek Vám přinášíme částečný přepis rozhovorů zde na blogu.
Co je oborem vašeho výzkumu a jak vypadá vaše každodenní práce?Zabývám se matematickým vzděláváním, vyučuji kurzy zaměřené na výuku matematiky, výpočetní techniku, dějiny matematiky a eukleidovskou geometrii pro budoucí učitele na druhém stupni základní školy a na střední škole. V současnosti se věnuji historii výuky, matematice a koncepci geometrického vzdělávání.
K čemu reálně slouží didaktika matematiky či geometrie? Co si pod tím laik může představit?
Didaktika matematiky je svázána s matematikou jako exaktní disciplínou, avšak je příkladem společenské vědy. Studuje vyučování matematiky, formuluje a zdůvodňuje cíle matematického vzdělávání, uvažuje o obsahu výuky a o způsobech výuky. Je spjatá se vztahem studentů a pedagogů, s jejich vzájemnou spoluprací a komunikací. Je součástí společenské debaty.
Jak jste se dostal k tomuto studiu a jaké jiné studijní či životní cesty jste zvažoval před akademickou dráhou?
Uvažoval jsem o studiu architektury, ale ovlivněn svými gymnaziálními léty jsem se nakonec rozhodl pro učitelství. Absolvoval jsem magisterské studium učitelství matematiky a výtvarné výchovy na Univerzitě Hradec Králové. Následně jsem vyučoval matematiku na hradeckém střední odborném učilišti. Chtěl jsem více proniknout do oboru, nastoupil jsem do doktorského studia na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze a začal vyučovat matematiku na gymnáziu v Novém Bydžově.
Pojďme dále ve vašem vlastním výzkumu. Co vás přimělo uvažovat o výjezdu do zahraničí? Byl jste i na jiných pobytech?
Doktorskou práci jsem obhájil v oboru dějin matematického vzdělávání. Vzhledem k mé pozici na hradecké univerzitě a mému zaměření jsem se chtěl více ponořit do současné výuky matematiky. Uvědomil jsem si přitom, že tento obor čelí z celosvětového pohledu stejným výzvám, matematika je svým způsobem univerzální. Zároveň nám zahraniční zkušenost dovede otevřít oči pro jiné pohledy. To jsem zažil již během svého studijního pobytu v programu Erasmus, byť zaměřeného na současné výtvarné umění.
Na jakém typu Fulbrightova stipendia jste byl a co vám dal zahraniční pobyt?
Pracoval jsem podpořen Fulbright-Masarykovým stipendiem na Harvardově univerzitě ve státě Massachusetts. Navázal jsem kontakt s tamní Graduate School of Education, zejm. s profesorem Jonem Starem, kterého jsem potom oslovil s žádostí o stipendium. Zahraniční pobyt mi dal především cenné kontakty, neřku-li přátelství, a umožnil mi nahlédnout do amerického prostředí.
Jaké největší rozdíly mezi českou a zahraniční vědou vašeho oboru vnímáte?
Necítím se kompetentní k posuzování rozdílů mezi českou a zahraniční výukou matematiky nebo k hodnocení jejich úrovně. Moje zkušenost z Ameriky mě ale utvrdila v přesvědčení, že klíčem k dobré a zodpovědné práci v matematickém vzdělávání je výměna názorů, komunikace a otevřenost. Oceňuji, že jsem mohl nahlédnout do činnosti amerických kolegů.
Odnesl jste si z výjezdu i nějakou osobní zkušenost mimo obor?
Díky podpoře Fulbrightovy komise jsem mohl na své půlroční stáži “za mořem” být i s manželkou a našimi třemi dětmi. Těším se ze společného času s rodinou i z toho, že naše děti mohly chodit na čas do americké školy. I to byla pro mě zajímavá zkušenost, i když spíše zprostředkovaná.
Co významného by mělo zaznít o vašem oboru, ale obvykle nezaznívá?
Rád bych, aby matematika byla vnímána jako jeden z prostředků porozumění světu kolem nás. Jako disciplína občas nazývaná královnou věd, která však netrvá na svém prvenství. Spíše vyniká svoji abstraktností. Tvoří ji však lidé a lidé ji též vyučují. A dobrého učitele matematiky tvoří lidskost, není to vždy zápal pro obor, nýbrž upřímnost, otevřenost a pokora.
