Napsala Ing. arch. Šárka Malošíková z Ústavu navrhování II Fakulty architektury Českého vysokého učení technického v Praze. Šárka posledních 7 měsíců působila na College of Architecture and Planning na University of Colorado v americkém Denveru a byla součástí certifikovaného programu Colorado Building Workshop, v němž studenti nejen navrhují projekty, ale přímo je i staví.
Sedím právě v povinné karanténě na Moravě v domě po babičce a doháním resty za poslední dva týdny, které jsem místo výzkumu věnovala především plánování předčasného návratu z USA domů a cestě samotné. I když už jsme s manželem nějaký den zpátky, můj biorytmus je pořád nastaven na Denver, takže vstát před polednem se mi zatím nepodařilo.
 |
| Šárka Malošíková s manželem v Denveru |
Ještě před měsícem nic žádnému předčasnému odjezdu nenasvědčovalo. Můj vedoucí Rick Sommerfeld naplánoval na začátek dubna pro celý pětičlenný tým Colorado Building Workshopu studijní cestu do dvou design-build programů na jihu USA – “Small Studia” v New Orleans a “Rural Studia” v Newbernu v Alabamě. Na začátku března jsme si rezervovali ubytování a na teambuilding jsme se všichni nesmírně těšili. Navíc se nabízela možnost si pobyt prodloužit, takže jsme s manželem naplánovali, že se ke mně v New Orleans přidá, a po cestě zpátky se ještě zastavíme na dva dny v Houstonu. Chtěla jsem se tam podívat na Menil Collection navrženou Renzem Pianem, pro kterého jsem před lety pracovala.
Na začátku března také proběhla konference “Schools of Thought” na University of Oklahoma v Normanu. Dozvěděla jsem se o ní až někdy v listopadu, kdy už zaslání příspěvku nebylo možné. Přesto jsem ale na tuto konferenci vyrazila – hlavně proto, že jedním z témat byly právě design-build projekty, a mohla jsem se tak potkat s dalšími lidmi z USA, kteří se těmto projektům věnují. Ukázalo se, že to byla konference zaměřená spíše na prezentaci různých osobních pohledů na vzdělávání a na analytický rozbor současného stavu architektonického školství spojený s nastíněním potenciálních potřebných změn už čas nebyl. Přesto to byl cenný náhled do myšlení vybraných amerických pedagogů.
Na začátku března také proběhla konference “Schools of Thought” na University of Oklahoma v Normanu. Dozvěděla jsem se o ní až někdy v listopadu, kdy už zaslání příspěvku nebylo možné. Přesto jsem ale na tuto konferenci vyrazila – hlavně proto, že jedním z témat byly právě design-build projekty, a mohla jsem se tak potkat s dalšími lidmi z USA, kteří se těmto projektům věnují. Ukázalo se, že to byla konference zaměřená spíše na prezentaci různých osobních pohledů na vzdělávání a na analytický rozbor současného stavu architektonického školství spojený s nastíněním potenciálních potřebných změn už čas nebyl. Přesto to byl cenný náhled do myšlení vybraných amerických pedagogů.
 |
| Památník v Oklahoma City |
Na závěr konference bylo možné navštívit buď Prérijní dům od Herba Greena nebo Národní památník v Oklahoma City. Vybrala jsem si druhou možnost. Památník byl postaven jako upomínka na bombový útok na federální budovu v roce 1995, při tomto útoku zahynulo 168 lidí. Místem nás provedli autoři návrhu, manželé Butzerovi, kteří se kvůli tomuto projektu do Oklahoma City přestěhovali a už tam zůstali natrvalo (Hans Butzer nyní vede místní školu architektury). Památník patří mezi nejzajímavější stavby, které jsem ve Spojených státech během svého pobytu navštívila, a to jak díky velmi silnému konceptu, tak i kvalitnímu provedení. Zcela jistě k tomu přispělo citlivě zpracované zadání, do jehož přípravy byla zapojena veřejnost i rodiny obětí.
Víkend jsem zakončila návštěvou nedalekého Dallasu, kde jsem „zkontrolovala“ další dva Pianovy projekty – rozšíření Kimbellova muzea ve Fort Worth a Nasher Sculpture Center. Zvlášť druhá jmenovaná stavba, kterou doplňuje skvěle udržovaná sochařská zahrada, za tu zajížďku stála.
Po příjezdu zpátky jsem se vrátila do velmi intenzivní výuky. Colorado Building Workshop každoročně během jarního semestru a “Maymestru” se studenty navrhne a postaví projekt dle zadání klienta. Letos to měly být dva přístřešky na kola v nedalekém univerzitním kampusu. Na začátku března, asi měsíc a půl po začátku semestru, už studenti zpracovávali detaily hybridní ocelovo-kamenné konstrukce v měřítku 1:1 a dokončovali projektovou dokumentaci základů, která musela projít tzv. review. Práce nabírala mírný skluz, ale stále to vypadalo, že budou na konci března základy odlité.
Po příjezdu zpátky jsem se vrátila do velmi intenzivní výuky. Colorado Building Workshop každoročně během jarního semestru a “Maymestru” se studenty navrhne a postaví projekt dle zadání klienta. Letos to měly být dva přístřešky na kola v nedalekém univerzitním kampusu. Na začátku března, asi měsíc a půl po začátku semestru, už studenti zpracovávali detaily hybridní ocelovo-kamenné konstrukce v měřítku 1:1 a dokončovali projektovou dokumentaci základů, která musela projít tzv. review. Práce nabírala mírný skluz, ale stále to vypadalo, že budou na konci března základy odlité.
 |
| práce se studenty |
Ještě před odjezdem do Oklahomy mi ale začaly chodit e-maily z ČVUT o případné možnosti uzavření univerzity kvůli virové epidemii. Ve chvíli, kdy k tomu v Česku opravdu došlo, se na CU Denver začínala tato varianta teprve řešit. Nejprve to vypadalo, že Colorado Building Workshop dostane výjimku a bude-li schopen dodržet některá omezení (například práci v menších skupinách), je stále reálné, že by k odlévání základů na konci března a ke stavbě v květnu došlo. Byl tu přeci jen závazek vůči klientovi a platná smlouva, ve které byly tyto termíny uvedeny.
Situace se ale měnila každým dnem. Výuka přešla naprosto plynule do online prostoru, a možná se dokonce zintenzivnila, a mně se díky tomu tak trochu zjednodušilo sledování celého procesu. Ve chvíli, kdy jsem od českého konzulátu v L.A. dostala zprávu doporučující českým občanům odjet zpátky domů, už bylo jasné, že ke stavbě základů na konci března nedojde. Protože beton musí vyzrát, než je možné se stavbou pokračovat, květnová fáze výstavby byla najednou také ohrožena.
Situace se ale měnila každým dnem. Výuka přešla naprosto plynule do online prostoru, a možná se dokonce zintenzivnila, a mně se díky tomu tak trochu zjednodušilo sledování celého procesu. Ve chvíli, kdy jsem od českého konzulátu v L.A. dostala zprávu doporučující českým občanům odjet zpátky domů, už bylo jasné, že ke stavbě základů na konci března nedojde. Protože beton musí vyzrát, než je možné se stavbou pokračovat, květnová fáze výstavby byla najednou také ohrožena.
 |
| práce se studenty |
Koupili jsme tedy letenky domů s tím, že se možná s turistickým vízem vrátím zpátky aspoň na nějakou část stavby. Den před naším odletem se už reálně uvažovalo o termínu na konci léta či začátku podzimu a v úvahu připadala i varianta, že se nakonec bude stavět až o rok později.
Zprávy z domova o postupném uzavírání veřejného života nás v Coloradu donutily k činům, které bychom jinak možná odkládali. Místní situace totiž stále vypadala velmi klidně. Vyšlápli jsme si třeba na zasněženou Lilly Mountain, zašli si do místní vyhlášené restaurace anebo se pokusili vyrazit ke Crater Lake (tou dobou už bylo ale město zavřené a všichni vyrazili do hor, takže jsme místo u jezera stáli v dopravní zácpě). Výlet do New Orleans, Alabamy i Houstonu samozřejmě padl, stejně tak jako naše plánovaná měsíční cesta po východním pobřeží po skončení studijních povinností.
Zprávy z domova o postupném uzavírání veřejného života nás v Coloradu donutily k činům, které bychom jinak možná odkládali. Místní situace totiž stále vypadala velmi klidně. Vyšlápli jsme si třeba na zasněženou Lilly Mountain, zašli si do místní vyhlášené restaurace anebo se pokusili vyrazit ke Crater Lake (tou dobou už bylo ale město zavřené a všichni vyrazili do hor, takže jsme místo u jezera stáli v dopravní zácpě). Výlet do New Orleans, Alabamy i Houstonu samozřejmě padl, stejně tak jako naše plánovaná měsíční cesta po východním pobřeží po skončení studijních povinností.
 |
| prázdné ulice NYC |
Domů jsme se vraceli přes New York City a během 12 hodin mezi lety jsme se vydali projet město aspoň v bezpečí pronajatého auta. Ulice byly i přes ranní špičku skoro prázdné. Přitom svítilo teplé jarní sluníčko, kvetly stromy a všude bylo plno běžců. Jen nebylo, kam zajít na kafe. Asi se tam budeme muset vrátit zpátky, abychom si užili ten pověstný Kolhaasův treštící New York. Letos v červnu to ale asi nebude.
I přes všechny nesnáze mě ale poslední měsíc utvrdil v tom, že jsem si vybrala dobré místo pro svůj fulbrightovský pobyt. Zatímco alabamské Rural Studio ukončilo své rozpracované design-build projekty bez náhrady a mnohá další studia směřují k podobnému rozhodnutí, Colorado Building Workshop hledá cesty, jak slíbený projekt dokončit. Sledovat krizový režim a hledání alternativ je velmi poučné – a dnes už je to naštěstí možné i na dálku, třeba z povinné domácí karantény.
 |
| Šárka Malošíková s manželem při návratu do Prahy |