Šestitýdenní Fulbright kurz v Ohiu začíná
autorka blogu je Ida Vohryzková
z Vyšší odborné školy zdravotnické a Střední školy zdravotnické z Ústí nad Labemúčastnice programu Fulbright Teaching Excellence and Achievement (Fulbright TEA)
Takhle jsem si v prosinci představovala svou cestu za velkou louži. Se Zdeňkou jsme vyrážely z Prahy ještě před kuropěním. A dneska je čtvrtek 30. ledna, druhý den v Kentu je za námi a já se po změně času začínám orientovat v prostoru, tak je čas začít psát blog.
Cesta byla dloouhá, ale překvapivě pohodlná. V Detroitu jsme se sešly s Julií, kolegyní z Rumunska a pak už jen půl hodinky do Clevelandu a autem do Kentu. Čekalo nás vřelé přivítání, většina účastníků kurzu se sešla u večeře, seznamování a pak pád do spánku a množství snů, probouzení a usínání...
Dnes je sobota, dopoledne máme volno, domluvily jsme se s dalšími čtyřmi účastnicemi, že se půjdeme projít kolem řeky. Čerstvý vzduch! Máme program od rána do večera, pořád jsme v klimatizovaných místnostech, to samé v hotelu - okno není možné otevřít - z důvodu bezpečnosti! To mám za to, že pořád na všechny otevírám okno, chápu, spravedlivá odplata.
Takže příjemná procházka, pak menší nákup, koupila jsem si vitamíny, protože zdejší sandvičovo-hranolková strava asi bude pokračovat. A podle sortimentu v oddělení doplňků stravy a obchodu hned vedle to vypadá, že spánek tu začíná být obtížně dosažitelný stav.
Tak a ještě mám půl hodiny volno, jaký luxus! Ale program napěchovaný, ovšem vůbec si nestěžuju. Jsme jako v bavlnce, postaráno je o všechno. Na včerejší přednášce Healthy and safe American living jsme dostali i jelení lůj, náplasti a desinfekční gel a taky jsme cvakli první společné foto.
Uprostřed je paní policistka, která nás stylem našich bezpečáků proškolila na téma střelec v kampusu, což bylo něco pro mě, ale pak nám vyprávěla, jak jejích 5 náctiletých dcer chodí do různých škol, takže jsem se zas hodila do klidu.
A zase se školíme a školíme a já už jsem zahájila i mediální vzdělávání :-)
Takže příjemná procházka, pak menší nákup, koupila jsem si vitamíny, protože zdejší sandvičovo-hranolková strava asi bude pokračovat. A podle sortimentu v oddělení doplňků stravy a obchodu hned vedle to vypadá, že spánek tu začíná být obtížně dosažitelný stav.
Tak a ještě mám půl hodiny volno, jaký luxus! Ale program napěchovaný, ovšem vůbec si nestěžuju. Jsme jako v bavlnce, postaráno je o všechno. Na včerejší přednášce Healthy and safe American living jsme dostali i jelení lůj, náplasti a desinfekční gel a taky jsme cvakli první společné foto.
Uprostřed je paní policistka, která nás stylem našich bezpečáků proškolila na téma střelec v kampusu, což bylo něco pro mě, ale pak nám vyprávěla, jak jejích 5 náctiletých dcer chodí do různých škol, takže jsem se zas hodila do klidu.
Ale popořadě: Nejdřív byly dny vítání a orientace, všichni byli moc milí a neustále nám gratulovali, začínám si připadat děsně důležitě.
Na oficiální snídani byli ředitelé škol, kde budeme pracovat, zástupci univerzity, města a snad by dorazili i dva senátoři, kdyby býval neprobíhal impeachment.