Přeskočit na hlavní obsah

Ladislav Zikmund-Lender: Kalifornský sen

Od listopadu 2016 do června 2017 pobývám díky Fulbright-Masarykově stipendiu na kalifornské univerzitě v Berkeley. Co tu tedy dělám?

Bádám. Proto tu jsem. Kromě vytyčeného výzkumného cíle (kterým je rozšíření teoretických rámců pro zkoumání českých, slovenských a polských queer umělců, sběratelů, mecenášů a architektů hlavně v první polovině 20. století) jsem se jako člověk trénovaný v historických vědách přirozeně snažil najít nějaký historický vzor pro svou aktuální výjimečnou zkušenost. Zajímalo mě, jestli a jak lidé z českých zemí v minulosti reagovali na návštěvu Kalifornie a jak je to poznamenalo po návratu do Evropy a do Čech. Konkrétně mi šlo o lidi kolem architektury – samotné architekty nebo stavebníky. Nesmírně mě to chytlo a snad z toho bude nějaký další výstup, ale to zatím z pověrčivosti nebudu prozrazovat.

UC Berkeley

Zapojuji se. Důležitým cílem Fulbrightova programu je pro mě nejen jednosměrné vstřebávání Ameriky, ale „výměna:“ nejen si odsud odvést plno poznatků, zážitků a nových přátelství, ale také něco předat. Mám tu čest a radost přijmout pozvání na konferenci k 150. výročí narození Franka Lloyd Wrighta v Teliesinu ve Phoenixu, AZ, svůj výzkum budu prezentovat na domácí univerzitě v Berkeley a ještě jednám o přednášce v New Yorku. Je skvělé využít všechny tyto možnosti a nabídky k poznání nových míst, vytvoření nových kontaktů a taky k tomu připomenout náš periferní, ale vlastně už zase ne tak zaostalý kus světa, který je trochu mimo pozornost Američanů. V rámci univerzity funguje také řada studentských spolků, mezi jinými Humanities and Social Sciences Association, která sdružuje studenty humanitních věd a poskytuje různé formální i neformální platformy – třeba setkání k akademickému psaní, kde se vzájemně diskutují různé texty. Je to skvělá věc pro cvičení jazyka, stylistiky i způsobu akademické argumentace. Organizuje i různé večírky, není to jen suchá věda.

Studuji. Kromě výzkumu občas zajdu na přednášky a to zdaleka nejen ze svého oboru a zdaleka nejen na domácí univerzitě – skvělé přednášky organizuje třeba sanfranciská veřejná knihovna. Kromě konkrétního a přesně zacíleného výzkumu je to skvělá příležitost zjistit, jak se obor i vůbec vysokoškolské vzdělávání provozuje jinde. A je to v mnoha ohledech opravdu sakra rozdíl. Snažím se sledovat místní kulturu – výstavy, nové knihy (o tom více na mém blogu na webu o umění Artalk).

Jím. Mám to štěstí a zároveň smůlu, že bydlím na dohled od obchodního řetězce Whole Foods. A to věru není žádné Tesco. Po prvotních rozpacích nad některými základními potravinami – třeba najít druh chleba, na který máme vypěstovaný kulturní návyk, byl docela oříšek (všechny jsou buď nesnesitelně sladké, nebo nesnesitelně kyselé), majonéza nebo hořčice byly z počátku taky docela chuťovým překvapením. Když si tohle po pár dnech sedlo, staly se nákupy potravin hříšnými orgiemi. Protože jsem na západním pobřeží pacifiku, užívám si mořské plody, co to jde. Na clam chowder, polévku ze škeblí, jsem už docela expertem. V případě čerstvých smažených kalamárů (ne ty indiferentní kroužky, o kterých jsem až doteď nevěděl, nebo nechtěl vědět, z které části vlastně jsou, ale celá ta tělíčka se schránkou i chapadýlky) jsem prošel celým procesem od prvotního zhnusení až po nadšenou obsesi. Zvlášť návštěva přístavu v Monterey s uličkou rybích restaurací byla zatím nepřekonatelná.

Cestuji. Co to jde. Navštívil jsem LA, Santa Cruz, San Simeon, čeká mě cesta do New Yorku, Buffala a Phoenixu. Často je třeba volit levné řešení (couchsurfing se na rozdíl od Airbnb osvědčil), osmihodinová cesta autobusem do LA sice nebyla vrcholem luxusu, ale stálo to za to.

Golden Gate

Nakupuji. To by se dalo shrnout do populární komiksové epizody Sarah‘s Scribblers: Jídlo – jen to nejnutnější, drogérie – jen to levné, oblečení – občasné povyražení, ale jen to základní, knihy – dolary létají vzduchem. Za první dva měsíce je skóre 14 knih z antikvariátu, který stojí po cestě do kampusu. Už jsem musel změnit trasu a nechci myslet na to, jak tu knihovnu odvezu domů a jak to všechno proclím (účtenky si radši schovávám).

Angažuji se. Přijel jsem do Kalifornie pár týdnů po zvolení prezidenta Trumpa a zažil uvedení do úřadu jeho administrativy. Tedy spíš s tím spojené protesty (a protesty související s podporovatelem prezidenta Trumpa Mila Yinnopoulose), které byly velmi intenzivní. Angažovanost ve veřejném dění a ve veřejném protestu má bezpochyby v Americe daleko silnější tradici a daleko vyšší společenský status než u nás. Kromě podpory poklidných protestů (protiinauguračních protestů a Women’s March) jsem se rozhodl zapojit do dobrovolnické činnosti (protože kromě výzkumu je skvělé poznat i něco jiného a celý pobyt je příjemnou příležitostí vystoupit z komfortní zóny). Po vstupním tréninku začnu v nejbližších dnech dělat dobrovolnické směny v Pacific LGBT centru nedaleko kampusu v Berkeley, které se zabývá podpůrnými programy pro LGBTIQ+ osoby v nejrůznějších životních situacích.

A doufám, že ve zbývajících 4–5 měsících přibydou další odstavce.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Czech Prom Season: A Story of a Feathered Raffle Win

Authors: Griffin Trau, Katie Winner, Alanna Powers (current Fulbright ETAs) If you’re an American, chances are we all had similar prom experiences in high school. Usually a few weeks before graduation, boys ask girls to the prom. Girls buy a fancy dress, and boys a nice suit with a matching tie. Prom night consists of about an hour of picture taking with your date and friend group, followed by a ride to prom in a nice car or a limo. The dance itself is about three hours long, and the only people in attendance are typically students at the school with a handful of teacher chaperones. After prom ends, around 10 or 11 p.m., all the students leave and go their separate ways for the night, usually to a post-prom hang out. After attending six (and counting!) Czech proms, I can confidently state that Czech proms are nothing like American proms. At all. My school, Střední Škola Informatiky a Služeb, is a technical school with seven different concentrations of study. Of these seven, s

Pranav Kakulamarri: Say Less

Pranav Kakulamarri is an English Teaching Assistant. He currently teaches English at Gymnázium Tišnov. His host town of 10 000 is located 22 kilometers north-east of Brno. In August 2022, Pranav arrived in the Czech Republic with a BS in Neuroscience from the University of Alabama at Birmingham, a life-long passion for chess and a future plan to become a physician after his 10-month adventure in the Czech Republic. With experience as a chess instructor, a reading tutor and a researcher, he had some pedagogy skills, but no prior classroom experience. Today, Pranav is the Tišnov celebrity - he was featured in the town's paper, people greet him in the streets and strangers initiate conversations with him on train or bus, starting with: "I know you, you were in the town's paper." What is Pranav's magic? Natural charisma, positive attitude, disarming smile, and his ability to listen to others. “What is happiness and how does it differ within a culture? Why does one liv

Katherine Pérez Rivera: Beyond science - collaboration, engagement, and identity

Katherine X. Pérez Rivera is an environmental scientist. She came to the Czech Republic in September 2021 to study carbon dynamics in Czech streams impacted by acid rain. Katherine's host institution was the Czech Geological Survey located in Prague, but she spent many days and nights collecting samples and data in the Slavkov Forest, a sparsely inhabited protected landscape area, located in Karlovy Vary Region, famous for its spa towns. During her year-long Fulbright adventure, Katherine had to conduct fieldwork during the winter for the first time in her life. As someone born and raised in Puerto Rico, adjusting to Czech winter temperatures, hiking in a deserted forest covered by snow and wearing snowshoes was a life-changing experience. "Becoming a Fulbrighter permitted me to connect with others beyond my science and field of study. These connections were rooted in the core of our identities, who we are and what matters to us," reflects Katherine when adjusting back to