Po dohodě s absolventkou Fulbrightova programu Kateřinou Váňovou přebíráme z jejího blogu rozhovory s dalšími českými stipendisty.
Jak jsem slíbila, je na čase podělit se s vámi o daší příběh z řad letošních Fulbrightistů, kteří vycestovali v kategorii postgraduálních stipendií. Za rozhovor s Helenou jsem moc ráda, jelikož to už skoro vypadalo, že Fulbrighti jezdí jen do Kalifornie a New Yorku (a že převažuje mužské zastoupení, což vůbec není pravda;)). I když je to absolutně neuvěřitelné, za hranicemi Kalifornie existuje spousta míst, která jsou zajímavá, a tak se v dalším příběhu podíváme do Ohia. Za rozhovor jsem moc ráda i z toho důvodu, že ukazuje trochu jiný příběh hledání univerzity a cesty za svým cílem.
Helča je PhD student ve Fyzikálním Ústavu AV a na Karlově univerzitě v Praze, kde studuje fyziku (přesněji fyziku pevných látek se zaměřením na spintroniku). Tato nadaná mladá dáma je fyzik experimentální: většina její práce se odehrává v laboratoři, kde připravuje pokusy, provádí různá měření a pokouší se rozumět, co vyplývá z toho, co změřila (nějak mi to připomíná mou práci ;)). Furightovo stipendium umožnilo Heleně rok z jejího PhD studia strávit jako “Visiting Research Student” v laboratořích Ohio State University (v Ohio:)), konkrétně v hlavním městě Columbu. Skupina, ve které v USA pracuje, je zaměřena na trochu jiný typ měřících metod, které v ČR nemáme a na které jsou v Ohio světoví experti. Profesním cílem bylo se tyto nové metody naučit, vylepšit je a použít na (mimo jiné) české vzorky. Jak sama Helena však říká: “Ale protože to není ledajaké stipendium, ale Fulbrightovo stipendium, je tu cílů více. Například ty senátora Fulbrighta – o vzájemném porozumění mezi národy a navázaní budoucí spolupráce – se v mém oboru (kde rovnice platí pro celou Zemi dost podobně) dosahují snadno. A tak tedy, když mám čas, snažím se také o kulturní obohacení všemi možnými způsoby – od perfektních ‘Enrichment seminars’ pořádánými pro Fulbright studenty až po “donut” zapečený se slaninou a čokoládou.“
Proč ses rozhodla studovat v zahraničí? Kdy přišla ta myšlenka vycestovat?
Myslím si, že jakákoliv zahraniční zkušenost je užitečná. V přírodních vědách pak zejména, protože všichni zkoumáme v nejhrubší podstatě to samé, akorát jiným stylem. A vidět, že není jen ten jeden způsob, který funguje v naší české laboratoři, je pro mě hlavní motivace. Protože jsem už před tím v zahraničí studovala, chtěla jsem získat taky tu “americkou” zkušenost. Myšlenka přišla tak nějak v prváku PhD.
Bylo Fulbrightovo stipendium tvá první volba nebo jsi zvažovala sehnat peníze jinde (či dokonce zkoušela)?
Dle mého názoru je pro studium v Americe Fulbrightovo stipendium nejlepší. Je dobře zavedené – což je výhoda jednak po formální stránce (mají zvládnuté papírovaní, všichni ho znají). Ale i pro kulturní obohacení, jak jsem zmínila – organizace “obohacujících” seminářů (kde se člověk potká doslova s celým světem), menší akce lokálních buněk apod. Fulbright byla má první a jediná volba (to zní, jak z nějakého románu:)). Fulbright mi pokryl náklady na 9 měsíců, a rozšíření o 3 měsíce mi nabídla Ohio State University. To jsem přijala a dohromady tedy grant trvá 12 měsíců.
Rozhodovala ses dlouho, kam se chceš dostat? Mohla bys lidem nějak ve zkratce popsat, za jakým účelem jsi do USA přijela?
Rozhodovaní bylo pro mě asi ta nejdelší část. Začnu tedy účelem – do USA jsem chtěla odjet naučit se něco nového (co není v ČR a ideálně ani blízkém okolí). Zároveň bylo účelem, aby to bylo tak nějak užitečné pro můj obor (a ideálně navazovalo na moji práci). Takže jsem využila Google, udělat seznam lidi, kteří vedou výzkum splňující moje požadavky. Píšu záměrně seznam lidí, protože jsem opravdu nekoukala na univerzity, ale na konkrétní výzkumné skupiny a laboratoře, kde se odehrává něco pro mě zajímavého. No, a s tímhle seznamem jsem pak obcházela různě české i cizí kolegy a vyptávala se, co si o tom myslí. Finální rady jsem dostala od vedoucího naší české skupiny. Pro poslední rozhodnutí byla nejdůležitější zmínka, že skupina z Ohio State University (OSU) je velmi otevřená ke sdílení znalostí a pracuje se tam v přátelské atmosféře.
Jak dlouho ti zabralo získání stipendia (dle vlastního úsudku) – eseje, přihláška, pohovor? Máš nějaké tajné tipy pro zájemce, jak se dostat na první místa seznamu kandidátů?
Myslím, že čistého času práce to není víc, než jiná stipendia. Já jsem se ale začala postupně shánět a plánovat tak asi rok dopředu. Začala jsem promýšlet, kam by bylo zajímavé jet (viz ot. 3). Důležité je podle mě (v kategorii Visiting Research určitě) oslovit americkou skupinu a začít vymýšlet plán. No, tajné tipy… těžko říct. Můžu soudit podle toho, jaké jsem potkala jiné Fulbrightisty. Mají společné to, že jsou nejen úspěšní ve svém oboru, ale i otevřené a silné osobnosti. A to, když kandidát (ideálně svým životním příběhem nebo zájmy a aktivitami) ukazuje, myslím, určitě není na škodu;).
Jaký hlavní přínos pro tebe má dosažení Fulbrightova stipendia?
Hlavní přínos je určitě po profesní stránce. Na tu se tu můžu celkem nerušeně soustředit:). Při výběru školy jsem totiž úplně ignorovala, kde ta škola je (a že Ohio nemá žádné hory, moře nebo nezaměnitelnou kulturní scénu…:). Práce ve skupině, kde působím, je ale naštěstí dostatečně naplňující, že dohromady s celkem častými výlety mimo Ohio, jsem spokojená. Přínosem bude, že budu něco nového umět, zůstaneme ve spolupráci s lidmi z OSU a nakonec i to kulturní porozumění:).
Co si myslíš, že se změní ve tvém životě po návratu zpět mezi smrtelníky (čti návratu do ČR)? Máš už nějaký plán, co budeš dělat po návratu?
Plán je pokračovat v PhD studiu v Praze a zůstat v kontaktu s lidmi, se kterými tu spolupracuji. A dokončit případně experimenty/publikace, které nestihneme do června. Doufám, že něco z metod, co se učím tady, pak půjde použít i v Praze… uvidíme. No, a co se změní… Doufám třeba, že zprávy a noviny, co se stalo v Americe, budu chápat lépe v souvislostech. A budu vědět, co to znamená, ze někdo vypadá nebo mluví moc středozápadně;).
A teď trochu ze soukromého života:) Máš pocit, že by tě Fulbright nějak obohatil i v otázce osobního života? Prozradíš nám, jaký dopad to má/mělo na osobní vztahy v ČR?
Jak jsem psala, tak přínos vidím hlavně v profesní oblasti. Ale jasně, ze osobní život to také obohatí a rozšíří! Obohacení o spoustu skvělých lidí, co potkávám, besedy různých klubů a cestovaní po USA… Možná, že dopad toho všeho si člověk akorát neuvědomuje tak rychle. Ale určitě to pro mě nebyl hlavní cíl. Řekla bych, že dopad na osobní vztahy to nemělo skoro žádný – s přítelem jsme zatím ve stejné zemi stejně nikdy nežili:). A teď se teda vidíme sice méně, ale přibližně každé 2 měsíce někam vyrazíme (přiletí do USA nebo já do Evropy). S rodinou se občas také vidím. A v době internetu mám pocit, že se dá zůstat v kontaktu s kýmkoliv, pokud člověk chce…
Měla jsi problémy zapadnout do nového kolektivu? Změnilo se nějak prostředí či lidé, kde se teď pohybuješ?
OSU jsem vybírala i podle toho, že jsem slyšela dobré reference na otevřenou a přátelskou atmosféru. A tak to také vypadalo – takže problém s kolektivem jsem nemela vůbec žádný. Navíc tím, že v Ohio trávím ve škole velkou většinu času, tak je to (kromě kamarádů z lezení) také skoro jediný kolektiv, který vídám, a vůbec nemám pocit, že by mi to vadilo. Pracovní prostředí se v porovnání s Prahou určitě změnilo v tom, ze OSU je obrovská univerzita. Jen studentů je u nás ve skupině víc, než bylo celé naše pražské oddělení:). Takhle velikost mi občas vadí. Některé věci musí jít moc “formální” cestou. Jako třeba žádost o nákup nějakého přístroje, co potřebuju, jde přes 5 různých lidí, než se schválí a odůvodní. I když jdu za technikem do dílny, že potřebuju něco vyrobit, musím na to mít nejdřív odhad. A pak čekat, až to zase projde schvalovacím kolečkem…
Jak bys zhodnotil/a hospodskou kulturu ve srovnání s ČR? Co je dle tebe nejlepší US jídlo, které jsi vyzkoušel/a?
Myslím, že bych takovou tu českou hospodskou kulturu v US ani nenašla. Tady je buď barová (v Ohio bohužel většinou sport-barová) kultura, klubová kultura nebo pak restaurace. Ale občas se s kamarády posedět dá (když si člověk sedne daleko od obrazovek/karaoke pódia a nezapomene si 2 kusy photo ID, že už mu fakt bylo 21:). Nejlepší US jídlo byl třeba black velvet whiskey cake, který dělala manželka kolegy, když nás pozval na večeři. Nebo losos s bylinkami (zase na návštěvě v americké domácnosti). Myslím, že se tady dá jíst dobře. Problém ale je, že fastfoody jsou nejlevnější a nejdostupnější. Co mám ráda (a bohužel není tak moc v Columbu) jsou dodávky prodávající levně na ulici různou autentickou světovou kuchyni – od thajské až po ekvádorskou.
Jedna věc (místo), kterou zaručeně musí vidět každý, kdo se podívá do USA.
Jedno místo bych asi vybírala těžko:), takže asi spíš k té věci – myslím, že stojí za to vyrazit na zápas fotbalu (nebo baseballu/basketbalu dle sezóny). Já jsem v ČR na žádném sportovním zápase nikdy nebyla, ale tady jsem si fotbal vyloženě užila. Včetně marching band, maskotu, tailgate party a cele té show okolo.
A na závěr – co nejlepšího se ti stalo díky Fulbrightovu stipendiu (jaký je tvůj největší pozitivní zážitek)?
No, nejlepší asi je, že jsme sem vůbec mohla jet. To sice moc dobře vím, že je dost nudná odpověď. Ale moje další pozitivní zážitky, že se mi třeba konečně povede zprovoznit transportní měření v mikroskopu magnetických sil při nízké teplotě, nejsou asi o moc zabávnější:). Takže z normálního života – teď mam čerstvé užásné zážitky z bouldrovaní v Kalifornii. Obrovské kameny poházené po pláni pod nádhernou Sierra Nevada scenerií připravené k lezení… to v Evropě prostě není.
Bonus: Takže jaké je to v Ohio? :).
Hlavní nevýhoda je nadmořská výška nejvyšší hory:). A k výhodám… Tak začnu z praktického hlediska – je levnější. Takže není potřeba shánět další financovaní přes jiné organizace. Je poklidné a bezpečné. Pro ty, které děsí zběsilá velkoměsta a nacpané metro – tady žádné metro není:). A vše potřebné (kampus, horolezecká stěna, downtown) se dá zvládnout na kole (cyklostezka podél řeky). Ale výše popsané by mě osobně asi do Ohia nenalákalo:). Tak teda k té – podle mě – hlavní výhodě. Atmosféra na univerzitě. Mám pocit, že oproti jiným velkým, na vědu orientovaným univerzitám tady nevládne atmosféra bratrovražedného boje mezi jednotlivci nebo skupinami, kdo bude lepší. Vládne tu spíše ochota a čas o všem diskutovat, vzájemně si radit a spolupracovat. A hlavní iniciativa v tomhle přichází od profesorů, kteří organizují spoustu formálních a neformálních setkání mezi studenty, která mají za cíl studentům rozšířit obzory. A vědět, kdo mi s čím může pomoci. Jako roční host mám pocit, že ochota mých kolegů spolupracovat a věnovat mi čas, je pro smysluplné využití mé stáže to nejdůležitější.
Příspěvek je převzat z blogu Kateřiny Váňové, stipendistky Fulbrightova programu pro postgraduální studium v roce 2012-13.
Jak jsem slíbila, je na čase podělit se s vámi o daší příběh z řad letošních Fulbrightistů, kteří vycestovali v kategorii postgraduálních stipendií. Za rozhovor s Helenou jsem moc ráda, jelikož to už skoro vypadalo, že Fulbrighti jezdí jen do Kalifornie a New Yorku (a že převažuje mužské zastoupení, což vůbec není pravda;)). I když je to absolutně neuvěřitelné, za hranicemi Kalifornie existuje spousta míst, která jsou zajímavá, a tak se v dalším příběhu podíváme do Ohia. Za rozhovor jsem moc ráda i z toho důvodu, že ukazuje trochu jiný příběh hledání univerzity a cesty za svým cílem.
Helča je PhD student ve Fyzikálním Ústavu AV a na Karlově univerzitě v Praze, kde studuje fyziku (přesněji fyziku pevných látek se zaměřením na spintroniku). Tato nadaná mladá dáma je fyzik experimentální: většina její práce se odehrává v laboratoři, kde připravuje pokusy, provádí různá měření a pokouší se rozumět, co vyplývá z toho, co změřila (nějak mi to připomíná mou práci ;)). Furightovo stipendium umožnilo Heleně rok z jejího PhD studia strávit jako “Visiting Research Student” v laboratořích Ohio State University (v Ohio:)), konkrétně v hlavním městě Columbu. Skupina, ve které v USA pracuje, je zaměřena na trochu jiný typ měřících metod, které v ČR nemáme a na které jsou v Ohio světoví experti. Profesním cílem bylo se tyto nové metody naučit, vylepšit je a použít na (mimo jiné) české vzorky. Jak sama Helena však říká: “Ale protože to není ledajaké stipendium, ale Fulbrightovo stipendium, je tu cílů více. Například ty senátora Fulbrighta – o vzájemném porozumění mezi národy a navázaní budoucí spolupráce – se v mém oboru (kde rovnice platí pro celou Zemi dost podobně) dosahují snadno. A tak tedy, když mám čas, snažím se také o kulturní obohacení všemi možnými způsoby – od perfektních ‘Enrichment seminars’ pořádánými pro Fulbright studenty až po “donut” zapečený se slaninou a čokoládou.“
Proč ses rozhodla studovat v zahraničí? Kdy přišla ta myšlenka vycestovat?
Myslím si, že jakákoliv zahraniční zkušenost je užitečná. V přírodních vědách pak zejména, protože všichni zkoumáme v nejhrubší podstatě to samé, akorát jiným stylem. A vidět, že není jen ten jeden způsob, který funguje v naší české laboratoři, je pro mě hlavní motivace. Protože jsem už před tím v zahraničí studovala, chtěla jsem získat taky tu “americkou” zkušenost. Myšlenka přišla tak nějak v prváku PhD.
Bylo Fulbrightovo stipendium tvá první volba nebo jsi zvažovala sehnat peníze jinde (či dokonce zkoušela)?
Dle mého názoru je pro studium v Americe Fulbrightovo stipendium nejlepší. Je dobře zavedené – což je výhoda jednak po formální stránce (mají zvládnuté papírovaní, všichni ho znají). Ale i pro kulturní obohacení, jak jsem zmínila – organizace “obohacujících” seminářů (kde se člověk potká doslova s celým světem), menší akce lokálních buněk apod. Fulbright byla má první a jediná volba (to zní, jak z nějakého románu:)). Fulbright mi pokryl náklady na 9 měsíců, a rozšíření o 3 měsíce mi nabídla Ohio State University. To jsem přijala a dohromady tedy grant trvá 12 měsíců.
 |
| Aby popis práce nebyl tak abstraktní – tohle je přístroj (v ceně hodně luxusního auta:), se kterým Helena měří. |
Rozhodovala ses dlouho, kam se chceš dostat? Mohla bys lidem nějak ve zkratce popsat, za jakým účelem jsi do USA přijela?
Rozhodovaní bylo pro mě asi ta nejdelší část. Začnu tedy účelem – do USA jsem chtěla odjet naučit se něco nového (co není v ČR a ideálně ani blízkém okolí). Zároveň bylo účelem, aby to bylo tak nějak užitečné pro můj obor (a ideálně navazovalo na moji práci). Takže jsem využila Google, udělat seznam lidi, kteří vedou výzkum splňující moje požadavky. Píšu záměrně seznam lidí, protože jsem opravdu nekoukala na univerzity, ale na konkrétní výzkumné skupiny a laboratoře, kde se odehrává něco pro mě zajímavého. No, a s tímhle seznamem jsem pak obcházela různě české i cizí kolegy a vyptávala se, co si o tom myslí. Finální rady jsem dostala od vedoucího naší české skupiny. Pro poslední rozhodnutí byla nejdůležitější zmínka, že skupina z Ohio State University (OSU) je velmi otevřená ke sdílení znalostí a pracuje se tam v přátelské atmosféře.
Jak dlouho ti zabralo získání stipendia (dle vlastního úsudku) – eseje, přihláška, pohovor? Máš nějaké tajné tipy pro zájemce, jak se dostat na první místa seznamu kandidátů?
Myslím, že čistého času práce to není víc, než jiná stipendia. Já jsem se ale začala postupně shánět a plánovat tak asi rok dopředu. Začala jsem promýšlet, kam by bylo zajímavé jet (viz ot. 3). Důležité je podle mě (v kategorii Visiting Research určitě) oslovit americkou skupinu a začít vymýšlet plán. No, tajné tipy… těžko říct. Můžu soudit podle toho, jaké jsem potkala jiné Fulbrightisty. Mají společné to, že jsou nejen úspěšní ve svém oboru, ale i otevřené a silné osobnosti. A to, když kandidát (ideálně svým životním příběhem nebo zájmy a aktivitami) ukazuje, myslím, určitě není na škodu;).
Jaký hlavní přínos pro tebe má dosažení Fulbrightova stipendia?
Hlavní přínos je určitě po profesní stránce. Na tu se tu můžu celkem nerušeně soustředit:). Při výběru školy jsem totiž úplně ignorovala, kde ta škola je (a že Ohio nemá žádné hory, moře nebo nezaměnitelnou kulturní scénu…:). Práce ve skupině, kde působím, je ale naštěstí dostatečně naplňující, že dohromady s celkem častými výlety mimo Ohio, jsem spokojená. Přínosem bude, že budu něco nového umět, zůstaneme ve spolupráci s lidmi z OSU a nakonec i to kulturní porozumění:).
 |
| Taková jedna typická Fulbrightovská:) – Práce pro místní komunitu (sázení křoví:) během obohacujícího semináře v Portlandu. |
Co si myslíš, že se změní ve tvém životě po návratu zpět mezi smrtelníky (čti návratu do ČR)? Máš už nějaký plán, co budeš dělat po návratu?
Plán je pokračovat v PhD studiu v Praze a zůstat v kontaktu s lidmi, se kterými tu spolupracuji. A dokončit případně experimenty/publikace, které nestihneme do června. Doufám, že něco z metod, co se učím tady, pak půjde použít i v Praze… uvidíme. No, a co se změní… Doufám třeba, že zprávy a noviny, co se stalo v Americe, budu chápat lépe v souvislostech. A budu vědět, co to znamená, ze někdo vypadá nebo mluví moc středozápadně;).
A teď trochu ze soukromého života:) Máš pocit, že by tě Fulbright nějak obohatil i v otázce osobního života? Prozradíš nám, jaký dopad to má/mělo na osobní vztahy v ČR?
Jak jsem psala, tak přínos vidím hlavně v profesní oblasti. Ale jasně, ze osobní život to také obohatí a rozšíří! Obohacení o spoustu skvělých lidí, co potkávám, besedy různých klubů a cestovaní po USA… Možná, že dopad toho všeho si člověk akorát neuvědomuje tak rychle. Ale určitě to pro mě nebyl hlavní cíl. Řekla bych, že dopad na osobní vztahy to nemělo skoro žádný – s přítelem jsme zatím ve stejné zemi stejně nikdy nežili:). A teď se teda vidíme sice méně, ale přibližně každé 2 měsíce někam vyrazíme (přiletí do USA nebo já do Evropy). S rodinou se občas také vidím. A v době internetu mám pocit, že se dá zůstat v kontaktu s kýmkoliv, pokud člověk chce…
Měla jsi problémy zapadnout do nového kolektivu? Změnilo se nějak prostředí či lidé, kde se teď pohybuješ?
OSU jsem vybírala i podle toho, že jsem slyšela dobré reference na otevřenou a přátelskou atmosféru. A tak to také vypadalo – takže problém s kolektivem jsem nemela vůbec žádný. Navíc tím, že v Ohio trávím ve škole velkou většinu času, tak je to (kromě kamarádů z lezení) také skoro jediný kolektiv, který vídám, a vůbec nemám pocit, že by mi to vadilo. Pracovní prostředí se v porovnání s Prahou určitě změnilo v tom, ze OSU je obrovská univerzita. Jen studentů je u nás ve skupině víc, než bylo celé naše pražské oddělení:). Takhle velikost mi občas vadí. Některé věci musí jít moc “formální” cestou. Jako třeba žádost o nákup nějakého přístroje, co potřebuju, jde přes 5 různých lidí, než se schválí a odůvodní. I když jdu za technikem do dílny, že potřebuju něco vyrobit, musím na to mít nejdřív odhad. A pak čekat, až to zase projde schvalovacím kolečkem…
Jak bys zhodnotil/a hospodskou kulturu ve srovnání s ČR? Co je dle tebe nejlepší US jídlo, které jsi vyzkoušel/a?
Myslím, že bych takovou tu českou hospodskou kulturu v US ani nenašla. Tady je buď barová (v Ohio bohužel většinou sport-barová) kultura, klubová kultura nebo pak restaurace. Ale občas se s kamarády posedět dá (když si člověk sedne daleko od obrazovek/karaoke pódia a nezapomene si 2 kusy photo ID, že už mu fakt bylo 21:). Nejlepší US jídlo byl třeba black velvet whiskey cake, který dělala manželka kolegy, když nás pozval na večeři. Nebo losos s bylinkami (zase na návštěvě v americké domácnosti). Myslím, že se tady dá jíst dobře. Problém ale je, že fastfoody jsou nejlevnější a nejdostupnější. Co mám ráda (a bohužel není tak moc v Columbu) jsou dodávky prodávající levně na ulici různou autentickou světovou kuchyni – od thajské až po ekvádorskou.
Jedna věc (místo), kterou zaručeně musí vidět každý, kdo se podívá do USA.
Jedno místo bych asi vybírala těžko:), takže asi spíš k té věci – myslím, že stojí za to vyrazit na zápas fotbalu (nebo baseballu/basketbalu dle sezóny). Já jsem v ČR na žádném sportovním zápase nikdy nebyla, ale tady jsem si fotbal vyloženě užila. Včetně marching band, maskotu, tailgate party a cele té show okolo.
A na závěr – co nejlepšího se ti stalo díky Fulbrightovu stipendiu (jaký je tvůj největší pozitivní zážitek)?
No, nejlepší asi je, že jsme sem vůbec mohla jet. To sice moc dobře vím, že je dost nudná odpověď. Ale moje další pozitivní zážitky, že se mi třeba konečně povede zprovoznit transportní měření v mikroskopu magnetických sil při nízké teplotě, nejsou asi o moc zabávnější:). Takže z normálního života – teď mam čerstvé užásné zážitky z bouldrovaní v Kalifornii. Obrovské kameny poházené po pláni pod nádhernou Sierra Nevada scenerií připravené k lezení… to v Evropě prostě není.
 |
| Buttermilks Boulders v podhůří Sierra Nevady v Kalifornii. Užasné místo. Nejen proto, ze se tam běžně potkáváte s legendami světového lezení. |
Bonus: Takže jaké je to v Ohio? :).
Hlavní nevýhoda je nadmořská výška nejvyšší hory:). A k výhodám… Tak začnu z praktického hlediska – je levnější. Takže není potřeba shánět další financovaní přes jiné organizace. Je poklidné a bezpečné. Pro ty, které děsí zběsilá velkoměsta a nacpané metro – tady žádné metro není:). A vše potřebné (kampus, horolezecká stěna, downtown) se dá zvládnout na kole (cyklostezka podél řeky). Ale výše popsané by mě osobně asi do Ohia nenalákalo:). Tak teda k té – podle mě – hlavní výhodě. Atmosféra na univerzitě. Mám pocit, že oproti jiným velkým, na vědu orientovaným univerzitám tady nevládne atmosféra bratrovražedného boje mezi jednotlivci nebo skupinami, kdo bude lepší. Vládne tu spíše ochota a čas o všem diskutovat, vzájemně si radit a spolupracovat. A hlavní iniciativa v tomhle přichází od profesorů, kteří organizují spoustu formálních a neformálních setkání mezi studenty, která mají za cíl studentům rozšířit obzory. A vědět, kdo mi s čím může pomoci. Jako roční host mám pocit, že ochota mých kolegů spolupracovat a věnovat mi čas, je pro smysluplné využití mé stáže to nejdůležitější.
Příspěvek je převzat z blogu Kateřiny Váňové, stipendistky Fulbrightova programu pro postgraduální studium v roce 2012-13.