Přeskočit na hlavní obsah

Jiří Ferenc: Pár rad pro letošní freshmeny

Tento příspěvek není tak úplně o Fulbrightově programu, ale věříme, že bude zajímavý pro všechny, kdo se o studium v USA zajímají, nebo dokonce se od USA již chystají odjet studovat. Český student bakalářského programu americké univerzity Jiří Ferenc (University of Washington, Class of 2017), kterému pomáhalo naše Poradenské centrum patřící do oficiální informační sítě EducationUSA úspěšně absolvovat přijímací řízení, sepsal na základě své loňské osobní zkušenosti pár rad pro "freshmeny", tedy čerstvě nastupující studenty. 

Zdravím všechny letošní freshmeny! Úvodem bych vám chtěl pogratulovat k přijetí na vaši univerzitu. Cesta k tomu určitě nebyla jednoduchá, ale o to více si tento úspěch můžete vychutnat.

Rozhodl jsem se tedy, že vám tedy před začátkem školního roku jako sophomore na University of Washington v Seattlu sepíši hrstku rad, které by vám měli pomoci úspěšně nakročit do této zcela nové životní kapitoly. Já jsem také pár rad dostal od svých přátel ve vyšších ročnících, nicméně jsem se některé věci musel bohužel naučit tvrdou cestou. Kéž bych toho býval věděl na začátku více...

Rada č. 1 – Začněte si hledat přátele brzy

Většina škol (pokud ne každá škola) pořádá po zhruba dva týdny před začátkem školního roku sérii aktivit výhradně pro mezinárodní studenty. Mnohdy jsou za jeden den na programu až tři různé aktivity. Zejména ze začátku ty aktivity nezní moc přitažlivě  (pro mě :D). Alespoň na University of Washington je pravidlem, že ty více zajímavé aktivity jako fotbalový turnaj nebo dvoudenní výlet s kempováním se pořádají až trochu později. Nicméně doporučuji se přemluvit a v každém případě se účastnit všech aktivit hlavně prvních pár dní, kdy nikdo nikoho nezná a je tedy skvělá příležitost poznat mnoho lidí, jelikož najít nové přátele si chce každý. Já jsem se tehdy rozhodl, že ty první dny nikam nepůjdu, protože mě ty aktivity nezní moc přitažlivě a raději jsem si našel vlastní program. Říkal jsem si, že si přátele přece udělám na již zmíněném fotbalovém turnaji a na výletě. Jenže to byla velká chyba. Protože hned v ty první dny se již studenti rozčlení do malých skupinek. Každý už v té době má své 3-4 dobré přátele a ta ochota seznámit se později již není velká, protože většina lidí už nemá zájem opouštět svojí skupinku.

Stejnou radu doporučuji aplikovat i v první vyučovací týden, kdy škola pořádá aktivity teď už pro všechny studenty nejen prvního ročníku. Obecně platí, že čím více znáte lidí, tím je větší šance, že někteří z nich mají stejné předměty jako vy a potom si můžete lehce vytvořit “study group” a vzájemně si se studiem pomáhat.

Rada č. 2 - Nepodlehněte dojmu, že studium v USA je jako v pohádce

Během prvního týdne školy, kdy se koná nespočet aktivit pro studenty prvního ročníku se university snaží studentům vštípit představu, že studenti budou mít na univerzitě nejlepší roky svého života, že všechno bude super a tak podobě. Když to slýcháte stále dokola, tak je lehké nabýt dojmu, že člověk žije jako v pohádce a není potřeba nic dělat. Ale to je chyba a škola často nesdělí jeden důležitý fakt. A to, že studium v Americe je hlavně dřina a je potřeba začít tvrdě pracovat hned od začátku. Zvláště když je vaše škola na quarter systému, tak už na konci třetího týdne začínají první midterms, které u některých předmětů mají váhu až 1/3 z celkové známky! Viděl jsem už velmi mnoho studentů, kteří oné iluzi života jako v pohádce podlehli, místo učení tráví první týdny každý den hraním fotbalu nebo chozením po městě. Bohužel, často se potom nestačí divit, jak mohli se studiem tak zaostat. Tito studenti potom  v polovině semestru často sedí s hlavou v dlaních, jsou pod velkým tlakem a k nejlepšímu času svého života mají velmi daleko. Takže začněte se učit brzy, nenechávejte nic na poslední chvíli a ještě vám určitě zbyde čas si studia v USA užívat.

Rada č. 3 – Zařiďte si americké ID a Social Security

Teď trochu z praktického hlediska. V USA je obecně nepraktické, když člověk vystupuje jako cizinec. Stále s sebou musíte nosit svůj cestovní pas, protože Američané neuznávají k legitimaci evropský občanský nebo řidičský průkaz. A nosit s sebou stále pas i pro případ, že se pouze chcete jít do kina podívat na film přístupný od 18-ti let je velmi nepraktické a riskantní z hlediska ztráty. Naštěstí v Americe je velmi lehké zařídit si nějaký americký dokument, který když někomu ukážete, tak nebude vědět, jestli jste občanem USA nebo ne. Nejlehčí na zařízení je jednoznačně americký občanský průkaz, neboli ID, které vydává každý stát. Mnohdy je k tomu pouze potřeba se zaregistrovat online, zaplatit malý poplatek a následně se osobně stavit na příslušný městský úřad, kde si vás vyfotí a oficiálně sepíšete přihlášku. Další možností je řidičský průkaz, který je po celých Spojených státech a v Kanadě uznáván a stavěn na váhu občanského průkazu. Tohle je asi nejpraktičtější volba, protože tím můžete řídit osobní vozidla bez toho, abyste si každý rok museli nechat vystavit k Českému řidičskému průkazu i průkaz mezinárodní, který ale není v každém státu uznáván.

A určitě bych doporučil si nechat vystavit i social security number, což je jedinečné číslo pro každého obyvatele, které slouží k zejména individuálnímu sledování obyvatel pro daňové účely. Bez Social Security Number vás nikde nemohou zaměstnat, ani na kampusu. A je dobré SSN mít k dispozici od samého začátku pro případ, kdy byste se chtěli nechat zaměstnat na brigádu, třeba v knihovně. Tak budete mít jistotu, že se o pracovní místo budete moci ihned přihlásit a že ho nedostane nikdo jiný jen proto, že stále čekáte na vystavení SSN.

Doufám, že vám tyto rady budou k užitku a svůj první rok, který bývá hlavně adaptačním, zvládnete s úspěchem. Kdybyste měli jakékoliv dotazy ať už o samotném studiu nebo o životě v USA, tak mi neváhejte napsat na jirka.ferenc@gmail.com.

Přeji mnoho štěstí,
Jiří Ferenc
University of Washington, Class of 2017

Populární příspěvky z tohoto blogu

Czech Prom Season: A Story of a Feathered Raffle Win

Authors: Griffin Trau, Katie Winner, Alanna Powers (current Fulbright ETAs) If you’re an American, chances are we all had similar prom experiences in high school. Usually a few weeks before graduation, boys ask girls to the prom. Girls buy a fancy dress, and boys a nice suit with a matching tie. Prom night consists of about an hour of picture taking with your date and friend group, followed by a ride to prom in a nice car or a limo. The dance itself is about three hours long, and the only people in attendance are typically students at the school with a handful of teacher chaperones. After prom ends, around 10 or 11 p.m., all the students leave and go their separate ways for the night, usually to a post-prom hang out. After attending six (and counting!) Czech proms, I can confidently state that Czech proms are nothing like American proms. At all. My school, Střední Škola Informatiky a Služeb, is a technical school with seven different concentrations of study. Of these seven, s

Pranav Kakulamarri: Say Less

Pranav Kakulamarri is an English Teaching Assistant. He currently teaches English at Gymnázium Tišnov. His host town of 10 000 is located 22 kilometers north-east of Brno. In August 2022, Pranav arrived in the Czech Republic with a BS in Neuroscience from the University of Alabama at Birmingham, a life-long passion for chess and a future plan to become a physician after his 10-month adventure in the Czech Republic. With experience as a chess instructor, a reading tutor and a researcher, he had some pedagogy skills, but no prior classroom experience. Today, Pranav is the Tišnov celebrity - he was featured in the town's paper, people greet him in the streets and strangers initiate conversations with him on train or bus, starting with: "I know you, you were in the town's paper." What is Pranav's magic? Natural charisma, positive attitude, disarming smile, and his ability to listen to others. “What is happiness and how does it differ within a culture? Why does one liv

Katherine Pérez Rivera: Beyond science - collaboration, engagement, and identity

Katherine X. Pérez Rivera is an environmental scientist. She came to the Czech Republic in September 2021 to study carbon dynamics in Czech streams impacted by acid rain. Katherine's host institution was the Czech Geological Survey located in Prague, but she spent many days and nights collecting samples and data in the Slavkov Forest, a sparsely inhabited protected landscape area, located in Karlovy Vary Region, famous for its spa towns. During her year-long Fulbright adventure, Katherine had to conduct fieldwork during the winter for the first time in her life. As someone born and raised in Puerto Rico, adjusting to Czech winter temperatures, hiking in a deserted forest covered by snow and wearing snowshoes was a life-changing experience. "Becoming a Fulbrighter permitted me to connect with others beyond my science and field of study. These connections were rooted in the core of our identities, who we are and what matters to us," reflects Katherine when adjusting back to