Přeskočit na hlavní obsah

Jiří Ferenc: Pár rad pro letošní freshmeny

Tento příspěvek není tak úplně o Fulbrightově programu, ale věříme, že bude zajímavý pro všechny, kdo se o studium v USA zajímají, nebo dokonce se od USA již chystají odjet studovat. Český student bakalářského programu americké univerzity Jiří Ferenc (University of Washington, Class of 2017), kterému pomáhalo naše Poradenské centrum patřící do oficiální informační sítě EducationUSA úspěšně absolvovat přijímací řízení, sepsal na základě své loňské osobní zkušenosti pár rad pro "freshmeny", tedy čerstvě nastupující studenty. 

Zdravím všechny letošní freshmeny! Úvodem bych vám chtěl pogratulovat k přijetí na vaši univerzitu. Cesta k tomu určitě nebyla jednoduchá, ale o to více si tento úspěch můžete vychutnat.

Rozhodl jsem se tedy, že vám tedy před začátkem školního roku jako sophomore na University of Washington v Seattlu sepíši hrstku rad, které by vám měli pomoci úspěšně nakročit do této zcela nové životní kapitoly. Já jsem také pár rad dostal od svých přátel ve vyšších ročnících, nicméně jsem se některé věci musel bohužel naučit tvrdou cestou. Kéž bych toho býval věděl na začátku více...

Rada č. 1 – Začněte si hledat přátele brzy

Většina škol (pokud ne každá škola) pořádá po zhruba dva týdny před začátkem školního roku sérii aktivit výhradně pro mezinárodní studenty. Mnohdy jsou za jeden den na programu až tři různé aktivity. Zejména ze začátku ty aktivity nezní moc přitažlivě  (pro mě :D). Alespoň na University of Washington je pravidlem, že ty více zajímavé aktivity jako fotbalový turnaj nebo dvoudenní výlet s kempováním se pořádají až trochu později. Nicméně doporučuji se přemluvit a v každém případě se účastnit všech aktivit hlavně prvních pár dní, kdy nikdo nikoho nezná a je tedy skvělá příležitost poznat mnoho lidí, jelikož najít nové přátele si chce každý. Já jsem se tehdy rozhodl, že ty první dny nikam nepůjdu, protože mě ty aktivity nezní moc přitažlivě a raději jsem si našel vlastní program. Říkal jsem si, že si přátele přece udělám na již zmíněném fotbalovém turnaji a na výletě. Jenže to byla velká chyba. Protože hned v ty první dny se již studenti rozčlení do malých skupinek. Každý už v té době má své 3-4 dobré přátele a ta ochota seznámit se později již není velká, protože většina lidí už nemá zájem opouštět svojí skupinku.

Stejnou radu doporučuji aplikovat i v první vyučovací týden, kdy škola pořádá aktivity teď už pro všechny studenty nejen prvního ročníku. Obecně platí, že čím více znáte lidí, tím je větší šance, že někteří z nich mají stejné předměty jako vy a potom si můžete lehce vytvořit “study group” a vzájemně si se studiem pomáhat.

Rada č. 2 - Nepodlehněte dojmu, že studium v USA je jako v pohádce

Během prvního týdne školy, kdy se koná nespočet aktivit pro studenty prvního ročníku se university snaží studentům vštípit představu, že studenti budou mít na univerzitě nejlepší roky svého života, že všechno bude super a tak podobě. Když to slýcháte stále dokola, tak je lehké nabýt dojmu, že člověk žije jako v pohádce a není potřeba nic dělat. Ale to je chyba a škola často nesdělí jeden důležitý fakt. A to, že studium v Americe je hlavně dřina a je potřeba začít tvrdě pracovat hned od začátku. Zvláště když je vaše škola na quarter systému, tak už na konci třetího týdne začínají první midterms, které u některých předmětů mají váhu až 1/3 z celkové známky! Viděl jsem už velmi mnoho studentů, kteří oné iluzi života jako v pohádce podlehli, místo učení tráví první týdny každý den hraním fotbalu nebo chozením po městě. Bohužel, často se potom nestačí divit, jak mohli se studiem tak zaostat. Tito studenti potom  v polovině semestru často sedí s hlavou v dlaních, jsou pod velkým tlakem a k nejlepšímu času svého života mají velmi daleko. Takže začněte se učit brzy, nenechávejte nic na poslední chvíli a ještě vám určitě zbyde čas si studia v USA užívat.

Rada č. 3 – Zařiďte si americké ID a Social Security

Teď trochu z praktického hlediska. V USA je obecně nepraktické, když člověk vystupuje jako cizinec. Stále s sebou musíte nosit svůj cestovní pas, protože Američané neuznávají k legitimaci evropský občanský nebo řidičský průkaz. A nosit s sebou stále pas i pro případ, že se pouze chcete jít do kina podívat na film přístupný od 18-ti let je velmi nepraktické a riskantní z hlediska ztráty. Naštěstí v Americe je velmi lehké zařídit si nějaký americký dokument, který když někomu ukážete, tak nebude vědět, jestli jste občanem USA nebo ne. Nejlehčí na zařízení je jednoznačně americký občanský průkaz, neboli ID, které vydává každý stát. Mnohdy je k tomu pouze potřeba se zaregistrovat online, zaplatit malý poplatek a následně se osobně stavit na příslušný městský úřad, kde si vás vyfotí a oficiálně sepíšete přihlášku. Další možností je řidičský průkaz, který je po celých Spojených státech a v Kanadě uznáván a stavěn na váhu občanského průkazu. Tohle je asi nejpraktičtější volba, protože tím můžete řídit osobní vozidla bez toho, abyste si každý rok museli nechat vystavit k Českému řidičskému průkazu i průkaz mezinárodní, který ale není v každém státu uznáván.

A určitě bych doporučil si nechat vystavit i social security number, což je jedinečné číslo pro každého obyvatele, které slouží k zejména individuálnímu sledování obyvatel pro daňové účely. Bez Social Security Number vás nikde nemohou zaměstnat, ani na kampusu. A je dobré SSN mít k dispozici od samého začátku pro případ, kdy byste se chtěli nechat zaměstnat na brigádu, třeba v knihovně. Tak budete mít jistotu, že se o pracovní místo budete moci ihned přihlásit a že ho nedostane nikdo jiný jen proto, že stále čekáte na vystavení SSN.

Doufám, že vám tyto rady budou k užitku a svůj první rok, který bývá hlavně adaptačním, zvládnete s úspěchem. Kdybyste měli jakékoliv dotazy ať už o samotném studiu nebo o životě v USA, tak mi neváhejte napsat na jirka.ferenc@gmail.com.

Přeji mnoho štěstí,
Jiří Ferenc
University of Washington, Class of 2017

Populární příspěvky z tohoto blogu

Czech Prom Season: A Story of a Feathered Raffle Win

Authors: Griffin Trau, Katie Winner, Alanna Powers (current Fulbright ETAs) If you’re an American, chances are we all had similar prom experiences in high school. Usually a few weeks before graduation, boys ask girls to the prom. Girls buy a fancy dress, and boys a nice suit with a matching tie. Prom night consists of about an hour of picture taking with your date and friend group, followed by a ride to prom in a nice car or a limo. The dance itself is about three hours long, and the only people in attendance are typically students at the school with a handful of teacher chaperones. After prom ends, around 10 or 11 p.m., all the students leave and go their separate ways for the night, usually to a post-prom hang out. After attending six (and counting!) Czech proms, I can confidently state that Czech proms are nothing like American proms. At all. My school, Střední Škola Informatiky a Služeb, is a technical school with seven different concentrations of study. Of these seve...

Teresa Contino: A Sense of Ongoing Wonder

Teresa Contino is a creative writer,  a mindful observer, and a fresh Fulbright ETA alumna. In May 2023, she graduated with a B.A. in English and Psychology from Santa Clara University in California. Teresa plans to use concepts of cognitive psychology to design visitors’ experiences in museums and art galleries. To prepare herself for these future plans, Teresa wanted to sharpen her pedagogical skills and broaden her culture perspective by spending a year in an environment significantly different from her own. Given her liberal arts background and passion for literature, mindfulness, crafts, and creative writing, Teresa was placed at Jiráskovo gymnázium Náchod, a college-preparatory high school, located in a town of 20,000 in northeast Bohemia. Before embarking on her trans-Atlantic journey, Teresa did her research on how to have a successful Fulbright experience. Finding the advice from the program alumni to be somewhat daunting and intangible, she began to contemplate how o...

Kurt Klaus: Letters to Ourselves - On Stuttering, Exploration, and Accomplishing Goals

Kurt Klaus is an English Teaching Assistant. This June, he is wrapping up his 10-month Fulbright grant at Sportovní gymnázium Pardubice, a general college-preparatory high school for athletes located in a regional hub and university town of 90,000. With a B.A. in American Literature and Culture and a B.S. in Cognitive Science, a college-preparatory high school was an obvious placement. As an athlete with experience playing basketball and volleyball in high school, Kurt was excited to meet his colleagues and students in September. While he could have simply tried to blend in, he instead decided to take advantage of a fresh start in a foreign country: to him, this meant embracing his authenticity with all that it contains, including his stutter. Throughout his life, Kurt had developed various strategies to mask his impediment and pretend it didn’t exist. This year, however, in his new role as a teaching assistant, he approached the situation differently. Fast forward to June, and today h...