Tomáš Průcha v uplynulém školním roce dočasně vyměnil pedagogickou fakulty Západočeské univerzity v Plzni za pedagogickou fakultu na americké Michigan State University. Na „Department of Counseling, Educational Psychology, and Special Education“ Tomáš jako stipendista Fulbright-Masarykova programu pro doktorandy porovnával odbornou přípravu budoucích učitelů informatiky v USA v se svou zkušeností v České republice. Během tříměsíčního pobytu v Michiganu Tomáš stihl i pracovní a poznávací výlet do Portorika.
O programu Outreach Lecturing Fund (OLF) jsem poprvé slyšel na úvodním orientačním setkání pro stipendisty Fulbrightova programu v květnu 2019. Pomalu jsem se už připravoval na svůj pobyt na Michigan State University, kam jsem měl v září odletět jako stipendista Fulbright-Masarykovo programu a strávit tam tři měsíce.
Program OLF mě zaujal na první poslech, když své zkušenosti vyprávěli bývalí stipendisté na úvodním orientačním setkání Fulbrightovy komise. Program funguje takto - každý rok je zveřejněn seznam stipendistů Fulbrightova programu z celého světa včetně projektů, se kterými do Spojených států přijíždí. Americké instituce si v seznamu mohou někoho vybrat a v rámci programu OLF mohou zvoleného stipendistu pozvat k sobě. Jde zejména o krátkodobé pobyty, během kterých pozvaný realizuje sérii přednášek. Cílem je obohatit hostitelské instituce, které tak bez nutnosti vlastních nákladů získají zajímavé přednášející, a zároveň umožnit stipendistům, aby svou práci představili v širším kontextu a navázali další kontakty. Bohužel však zazněla i informace, že OLF je určen stipendistům, kteří jsou na programech minimálně tři měsíce, a tudíž jsem předpokládal, že OLF nebude pro mě.
Vše se ale změnilo koncem srpna, kdy mě přímo oslovili z kanceláře OLF s informací, že by mě pan profesor Juan Arratia z Ana G. Mendez University v Portoriku rád pozval na kampus, kde působí. Zpráva mě překvapila, protože jsem již počítal s tím, že pro účast v OLF nesplňuji základní podmínku, tedy délku pobytu. Zdálo se ale, že to problémem nebude. Panu profesorovi jsem se samozřejmě hned ozval s tím, že bych za ním do Portorika určitě rád přijel. A rovnou jsme se domluvili na realizaci dvou přednášek na téma vzdělávání učitelů informatiky v České republice.
Ještě před odletem do Michiganu jsem si nastudoval veškeré informace k OLF, zejména další podmínky programu, například, že přihláška musí být podána alespoň měsíc před předpokládaným termínem pobytu. Dále, že stipendista musí v době podání přihlášky mít platné SSN (Social Security Number) a pobyt se nemůže uskutečnit v posledním měsíci stipendijního pobytu. Když si tohle všechno dáte dohromady, je jasné, že při tříměsíčním pobytu je obtížné všechno tohle stihnout.
Po příletu jsem tedy začal řešit veškeré papírování potřebné pro získání SSN, aby bylo možné podat přihlášku. Vše ale trvalo déle, než mělo, a když jsem si spočítal, že přihláška musí být podána měsíc před plánovaným termínem pobytu a zároveň pobyt nesmí být během posledního měsíce stipendijního pobytu, nezbývalo mi moc času. Při konzultaci s kanceláří OLF se ukázalo, že podmínky nejsou až tak striktní - přihlášku lze podat i bez SSN a pobyt v posledním měsíci pobytu je možný také.
Nakonec jsme se s panem profesorem domluvili, že přiletím v termínu 21. až 23. listopadu. Poté se velmi dlouho dobu nic nedělo a já si už začínal myslet, že z mého OLF nic nebude. Nakonec mi přišlo schválení cesty dva dny před plánovaným odletem, když jsem s tím už vlastně vůbec nepočítal.
Čekal mě tedy let z hlavního města Michiganu, Lansingu, do Chicaga a dále pak již rovnou do San Juanu, hlavního města Portorika, celkem zhruba sedm hodin letu. Pan profesor, již starší pán, který ale rozhodně nezapřel latinskoamerický temperament, mě po příletu vyzvedl na letišti a hned jsme vyrazili na prohlídku tamní pevnosti El Morro a procházku po historickém centru San Juanu. Následovala večeře a povinná ochutnávka nejlepšího mojita na ostrově, a to i přes mé namítání, že bych si raději měl ještě projít prezentaci na zítřejší přednášku :-).
Další den ráno mě pan profesor vyzvedl před hotelem a vyrazili jsme na univerzitu Ana G. Mendez, kde mě čekala první přednáška. Po příjezdu jsem si všiml, že moji přednášku propagují všudypřítomné letáčky a uvádí moje jméno s titulem doktor. Vzhledem k tomu, že jsem doktorand na začátku studia, snažil jsem se tuhle informaci hned uvést na pravou míru, ale bylo mi s úsměvem vysvětleno, že je vlastně jedno, jestli jsem doktor nebo doktorand, a po celý zbytek pobytu v Portoriku jsem byl všude představován jako doktor. Mezi posluchači byli převážně studenti a také někteří vyučující z univerzity. Měl jsem připravený výstup na zhruba 30 minut, což jsem díky plodné diskuzi výrazně přetáhl. Po přednášce následovala ještě krátká zastávka v kanceláři rektora, kde už se tyčil hezky vyzdobený vánoční stromek. Vánoční atmosféra mimochodem panovala v té době už na celém ostrově. Pan profesor mě ještě vzal na výlet do deštného pralesa El Yunque. Cestou nechyběla zastávka na pláži u Karibiku a ochutnávka místního piva.
V sobotu, v den mého odletu, jsme ráno vyrazili na Polytechnic University of Puerto Rico, kde pan profesor vede Saturday Research Academy. To je velice zajímavý program, který si klade za cíl představit středoškolským studentům vědecký výzkum při tvorbě vlastních projektů ve STEM oborech (přírodní vědy, technika, inženýrství a matematika). Raději než přednášku jsem studentům nabídl diskuzi o jejich zkušenostech se školskou informatikou a o jejich studijních projektech. Potom už mě čekal zpáteční let do Lansingu.
S panem profesorem jsme stále v kontaktu. Pracujeme na společném článku a domlouváme možnou stáž pro jeho studenty na mé domovské Západočeské univerzitě v Plzni.