Barbora Pafčo zkoumá střevní parazity 
a bakterie vyskytující se u lidí a ostatních primátů v Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky. V rozhovoru prozrazuje, že zvířata ji fascinují od dětství, kdy hltala hlavně dokumenty od National Geographic a snila o tom, že jednou bude s dalekohledem v ruce pozorovat zvířata v Africe. Tenhle sen se jí splnil a k ujasnění dalších profesních i osobních snů a cílů jí pomohl i pobyt v USA s Fulbright-Masarykovým stipendiem. Barbora v roce 2017/2018 strávila osm měsíců na University of Minnesota v americkém státě Minneapolis.
S Barborou Pafčo hovořil Ladislav Loukota ze stránky Vědátor. Rozhovor je sedmým dílem seriálu příběhů k 30. výročí Fulbrightovy komise. Videozáznamy najdete každou první středu v měsíci na našem YouTube kanále a Facebooku. V pátek Vám přinášíme částečný přepis rozhovoru zde na blogu.
Co je obor vašeho výzkumu?
Zabývám se zejména střevními parazity a bakteriemi u lidí a ostatních primátů (dále jen primátů). Zajímá mě komplexní složení střevních komunit, jestli dochází k přenosům parazitů mezi lidmi a ostatními primáty, jaký vliv má člověk a jeho aktivity na ohrožené druhy primátů, popřípadě jaký mají vliv paraziti na svého hostitele.
Jak se na parazitické organismy dívá věda 21. století? Došlo v tomto ohledu na nějaké zásadní změny?
Parazitologie se, jako každá jiná věda, postupně vyvíjí. Objevují se nové přístupy, dochází k posunu technologií a tak dále. Samozřejmě i já ve své práci používám moderní technologie, díky kterým se mi daří zkoumat komplexní komunity parazitů a bakterií, které se dají pomocí klasických metod velice těžko uchopit. Věda 21. století se už na parazity nedívá jako na zlo, se kterým je potřeba bojovat, ale jako nedílnou součást správně fungujícího organismu. Samozřejmě dochází k výkyvům, kdy paraziti způsobují problémy, ale abychom tyto výkyvy pochopili, musíme pochopit a popsat funkci parazitů.
Jsou parazité zdravotním problémem i v Česku nebo jde spíše o doménu tropických zemí?
Přestože se lidští paraziti v České republice stále objevují, jejich výskyt je dramaticky nižší než například před padesáti, sto a více lety. Ale samozřejmě tu nikdy nebyl tak vysoký výskyt lidských parazitů jako je tomu v tropických oblastech. Pokud se bavíme o parazitech obecně, každý živočich má svou skupinu parazitů, tudíž i české kočky, koně, psi, prasata, krávy, volně žijící zvířata atd. mají parazity.
Nese váš výzkum nějaké praktické aplikace?
Studujeme parazity a bakterie volně žijících zvířat, navíc primátů, kteří jsou pod obrovským tlakem ze strany lidí. Jejich životní prostor se díky lidské činnosti neustále zmenšuje, jsou nuceni žít ve fragmentovaných lesích často s limitním množstvím zdrojů a i přímý kontakt mezi člověkem a volně žijícími zvířaty je čím dál častější. Když opomenu vědecký svět, pevně věříme, že náš výzkum má dopad v oblasti ochrany volně žijících živočichů, ale i na lidi, kteří se v prostředí výzkumu primátů pohybují. Můj výzkum se hodně zabývá primáty, kteří jsou habituovaní - zvyklí na člověka a žijí tudíž v jeho bezprostřední blízkosti. Pro fungování takovýchto projektů je zásadní vědět, jestli má přítomnost lidí dopad na studované primáty. Studovali jsme různé aspekty - přímé přenosy parazitů, ke kterým s potěšením dochází spíše výjimečně, ale na druhou stranu přítomnost člověka zejména během procesu habituaci studovaná zvířata stresuje a to může mít vliv na intenzity parazitárních infekcí. A právě i pro lidi, kteří s primáty pracují je dobré vědět, jestli dochází k přenosu například parazitů a co to pro ně znamená.
V posledních letech se výzkum naší pracovní skupiny zaměřuje na gorily horské, kdy se snažíme odhalit, proč způsobují paraziti těmto volně žijícím živočichům problémy. Jak už jsem zmiňovala, paraziti jsou přirozenou součástí každého hostitele a díky dlouhé koevoluci se jeden druhému přizpůsobil a za normálních podmínek parazit nezpůsobuje závažnější problémy. Avšak u některých skupin goril horských způsobují paraziti různé patologické změny a v určitých případech vedou k až úhynu svého hostitele. Vypadá to, že horské gorily narazily na míru nosnosti prostředí, ve kterém žijí. Pohoří Virunga, které obývají je obklopeno lidskou činností a proto se nemohou dále rozpínat, avšak jejich počty, díky intenzivní ochraně, neustále rostou. Je možné, že paraziti fungují jako jakýsi regulátor. Dá se předpokládat, že k podobným situacím bude docházet i u dalších volně žijících živočišných druhů, protože jejich životní prostor se zmenšuje, jsou natěsnání do národních parků a rezervací s přísnou ochranou, oslavují se nové přírůstky, avšak musí se začít řešit kapacita prostředí a dopady přísné ochrany. My se snažíme přijít na mechanismy, jak ke změnám v parazitárním spektru, popřípadě intenzitě infekcí, dochází, jak situaci monitorovat a jak jí předcházet. Tento projekt bude mít obrovské praktické využití.
Jak jste se dostala k jeho studiu, jaké jiné studijní či životní dráhy jste zvažovala?
Začala jsem studovat zoologii na Masarykově univerzitě, vždy jsem chtěla dělat něco praktického, ideálně velká zvířata, chodit po Africe s dalekohledem a sledovat zvířata (odkojená na dokumentech National Geographic). Začala jsem jezdit do Moravského krasu sledovat netopýry a tam jsem se doslechla o Kláře Petželkové, mojí následné mentorce, která se zabývá studiem primátů. Okamžitě mě to nadchlo, kontaktovala jsem ji a ona souhlasila, že pod jejím vedením mohu dělat bakalářskou práci (nejprve mě upozornila, že to bude hodně náročné), ale pod podmínkou, že budu studovat parazity primátů. To byl pro mne nejdřív trochu šok, rozhodně jsem neměla v plánu studovat nic menšího než netopýry a něco, co je vidět pouze pod mikroskopem už vůbec ne. Teď jsem za to ráda, paraziti jsou fascinující a má práce mě opravdu baví. Samozřejmě je má práce také o primátech, absolvovala jsem množství terénních prací v Africe, kdy jsem s volně žijícími primáty přímo pracovala, takže se mi vyplnil i můj primární, a na počátku dost naivní, sen.
Na jakém typu Fulbrightova stipendia jste byla a co vám dal zahraniční pobyt?
Žádala jsem o Fulbright-Masarykovo stipendium celkem dvakrát a pokaždé úspěšně. Poprvé mi během povinného lékařského vyšetření odhalili tuberkulózu, takže jsem místo Ameriky nastoupila do nemocnice. Podruhé už jsem na stipendium vyjela. Teď jsem zpětně ráda, že to tak dopadlo, protože původně jsem měla jet ještě během svého doktorského studia a nakonec jsme jela až po jeho dokončení. Čas po dokončení Ph.D. je opravdu zvláštní. Člověk najednou neví, co se sebou a mě tato cesta rozhodně pomohla si to ujasnit. Měla jsem spoustu času na svou práci, dost jsem se vědecky osamostatnila a odborně posunula a utvrdila se v tom, že chci pokračovat ve vědecké kariéře. Vždy je také dobré mít přímou zkušenost s tím, jak se dělá věda jinde. Během stáže jsem měla dva mentory a s oběma dále spolupracuji, připravujeme společně další projekty, píšeme publikace a podobně. Samozřejmě mě cesta posunula i osobně. Stáž jsem absolvovala v doprovodu svého muže, takže jsme poznávali americkou kulturu, přírodu, architekturu atd. společně. Rovněž jsem v Americe otěhotněla, takže ten životní posun byl asi ve všech rovinách.
Jaké největší rozdíly mezi českou a zahraniční vědou vašeho oboru vnímáte?
Svět je tak globální, že rozdíly nejsou tak obrovské, jak zřejmě bývaly. Přenos informací, zkušeností a znalostí je téměř okamžitý. Velkým rozdílem jsou finanční zdroje. Alespoň doposud byl výzkum v některých jiných zemích mnohem lépe financován. Spoustu věcí tu musíme dělat na koleni, škrtit rozpočet na nutné minimum, zaplatit velké týmy, kde má každý dílčí úlohu je nemožné. Proto je naivní představa, že budeme chrlit stejný počet publikací, jako konkurenční velký zahraniční tým. Já si musím projekt vymyslet, sehnat peníze, nasbírat materiál nebo nějak jinak zajistit sběr materiálu, pak ho zpracovat, vyhodnotit, napsat publikaci a nějak se sebeprezentovat. Na jednu stranu je hezké, že člověk je součástí každého kroku, ale je to časově a odborně hodně náročné. A samozřejmě se nemůžu rovnat s člověkem, který se specializuje na jednu dílčí problematiku. Ale zase mám pocit, že je tady větší volnost.
Co významného by mělo zaznít o vašem oboru, ale obvykle nezaznívá?
Že studium parazitů neznamená zkoumání hnusných odporných stvoření, že se celé dny nehrabeme jen v trusu různých zvířat, a že je toto studium důležité. I když si zdánlivě myslíme, že se nás paraziti už netýkají, hodně lidí má například domácí zvířata, u kterých jsou paraziti stále významným problémem. Výzkumy rovněž potvrdily, že jsou paraziti možností v boji proti autoimunitním onemocněním, které se rozmáhají v rozvinutých krajinách a velkého množství lidí se týkají. Právě absence parazitů, na která jsou hostitelská těla adaptována, může vést k různým dalším komplikacím. V neposlední řadě studium celkové biodiverzity je extrémně důležité pro pochopení chodu této planety a parazité jsou tohoto celku nedílnou a dost významnou součástí.