tag:blogger.com,1999:blog-55057064469517097452024-03-16T02:10:33.833+01:00Fulbright Reality CzechJaké je to být Fulbrighterem. What it is like to be a Fulbrighter.Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comBlogger244125tag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-62925254075790022502024-03-07T10:50:00.013+01:002024-03-07T16:39:02.470+01:00Andrea Průchová Hrůzová: Naše každodenní vizuální univerzum<h3>Andrea Průchová Hrůzová<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxxMoOIl11yZxWAGuyhTbM2JDeUWeCQhrDcEIQbzi99OHyd1QbAVNpHItz_lB34d96I-UHmTY_upJZBFXm9_3dmJEdwFLGObucDHvXZiCVXHuh4mHjYDz4Pwic4oizVi0peFRyHRTnRN24yiWoOsm6C4gEwwhRjn6_2z97OWTlnGprS3XuVzFZCKTMwG4/s4838/APH_Kate%C5%99ina%20S%C3%BDsov%C3%A1%20cropped.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="4244" data-original-width="4838" height="351" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxxMoOIl11yZxWAGuyhTbM2JDeUWeCQhrDcEIQbzi99OHyd1QbAVNpHItz_lB34d96I-UHmTY_upJZBFXm9_3dmJEdwFLGObucDHvXZiCVXHuh4mHjYDz4Pwic4oizVi0peFRyHRTnRN24yiWoOsm6C4gEwwhRjn6_2z97OWTlnGprS3XuVzFZCKTMwG4/w400-h351/APH_Kate%C5%99ina%20S%C3%BDsov%C3%A1%20cropped.jpg" width="400" /></a></div>je socioložka vizuální kultury, badatelka a pedagožka. Působí v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR. Vyučuje teorii a metodologii vizuální kultury a sociologii médií na Katedře sociologie FSV UK v Praze. V roce 2011 založila Platformu pro studium vizuální kultury Fresh Eye, kterou vedla do konce roku 2023. Její současné odborné zaměření na vývoj vizuální kultury, mediální komunikaci, migraci a digitální rasismus zásadním způsobem inspiroval i zahraniční pobyt v USA. Jako stipendistka Fulbrightova programu strávila v akademickém roce 2015/2016 sedm měsíců na Pratt Institute (Visual & Critical Studies Department) a Steinhardt School of Culture, Education and Human Development (Media, Culture, and Communication Department) na New York University a během pobytu postupně začala na vizuální kulturu nahlížet trochu jinak. Uvědomila si, že: "Studium vizuální kultury dokáže odhalovat a kriticky pojmenovávat sociální nespravedlnosti i ukazovat, proč si ve společnosti ohledně některých zásadních témat, jakými jsou dnes například environmentální krize, gender nebo rodina a národ, nerozumíme." Jedním z konkrétních výstupů navázání spolupráce s americkými kolegy a kolegyněmi bylo české vydání knihy "Jak vidět svět" Nicholase Mirzoeffa za účasti autora. Dalším - možná méně nápadným - příkladem je skutečnost, že polovinu svých předmětů vede v angličtině. </h3><b><i>Rozhovor s Andreou Průchovou Hrůzovou vznikl ve spolupráci s Ladislavem Loukotou ze stránky <a href="https://www.facebook.com/VedatorCZ/" target="_blank">Vědátor</a> a je třicátým druhým dílem seriálu příběhů k 30. výročí Fulbrightovy komise. Videozáznamy najdete začátkem každého měsíce na našem <a href="https://www.youtube.com/user/CzechFulbright" target="_blank">YouTube</a> kanále a <a href="https://www.facebook.com/czechfulbright/" target="_blank">Facebooku</a>. Koncem týdne Vám přinášíme textovou verzi rozhovorů zde na blogu.</i></b><br /><br /><b>Jak byste popsala význam studia vizuální kultury pro úplného laika? Z jakého pohledu vás zajímá nejvíce? </b><br />Vizuální studia nabízejí širokou perspektivu, pomocí které lze nahlížet na obrazy okolo nás jako na důležité aktéry v historických, společenských a politických procesech. Zabývá se obrazy jak tvořenými profesionály, tak i amatéry, obrazy, které cirkulují ve fyzickém i digitálním veřejném prostoru a které tvoří naše každodenní vizuální univerzum. Často jsou pro nás právě každodenní obrazy neviditelné, protože jsou tak všudypřítomné. <br />Fotografie historických událostí v učebnicích, snímky z politických setkání, válečné záběry, dokumentace živelných katastrof, slevová nabídka v obchodním řetězci, selfie oblíbené celebrity. Vizuální kultura přikládá těmto obrazům váhu, protože formují naše hodnoty a názory, činí pro nás svět viditelný určitým způsobem. Ne všichni totiž svět vidíme stejně na základě svého sociálního zázemí, vzdělání, digitální zkušenosti, profese, sociální třídy nebo jen regionu a části světa, ve které žijeme. Vizuální kultura ukazuje, nakolik mocnými nástroji dokumentace, ale i tvorby společenské skutečnosti, obrazy jsou.<div><br /><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEhaSKJNuaxzetc1Z7eZZWh1cbWYFqqWTQ9jbmPVvhrMopaFhvLA0ztSEIoAlsbKv2NhfhscjcZoSa5ta83U-nHSuPDvWXYZD_W8VPb2bPGZDbrr-uQyxiymza3Pr99zJh6EeOC2JsGGgrFhb5-sjE4u-1r3QUDR0fckbUjbU8ECzsuD-G99V7kACNT38/s3203/IMG_20150830_151950.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2402" data-original-width="3203" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEhaSKJNuaxzetc1Z7eZZWh1cbWYFqqWTQ9jbmPVvhrMopaFhvLA0ztSEIoAlsbKv2NhfhscjcZoSa5ta83U-nHSuPDvWXYZD_W8VPb2bPGZDbrr-uQyxiymza3Pr99zJh6EeOC2JsGGgrFhb5-sjE4u-1r3QUDR0fckbUjbU8ECzsuD-G99V7kACNT38/w640-h480/IMG_20150830_151950.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: Domovní schránky v dočasném domově na Brooklynu, podzim 2015.</i><br /> <br />Mě osobně dlouhodobě zajímají způsoby, jimiž obrazy s jejich rozšířením do digitálního prostoru vstupují do nových politických vztahů. Konkrétně zkoumám problematiku rasizace digitálního prostředí a digitálních projevů rasismu, často v podobě internetových humorů a memů, a to nejčastěji na příkladu migrace do Evropy. <br />Na druhou stranu mě zajímá vztah obrazů a historie a zkoumám, jak se formuje kolektivní paměť pomocí vybraných vizuálních symbolů a reprezentací, jak je zprostředkována v muzeích, vzdělávacích institucích a učebnicích, i jak s ní pak operují média, když informují o historických událostech. Obecně mě na vizuální kultuře baví její mezioborovost, kdy člověk uplatňuje poznatky z kulturálních studií, mediálních studií, dějin umění, filozofie nebo antropologie a do toho se rychle rozvíjí také metodologie studia obrazů. To zapříčiňuje právě dialog vizuálních studií s dalšími disciplínami i rozvoj nových komunikačních platforem.<br /><b><br />S tím souvisí i moje další otázka – jak se mění vztah recipientů k vizuálu? </b><br />Ve své výzkumné a pedagogické praxi sleduji dvě větší změny. První je obrat k producentství, který probíhá již dlouho a je zapříčiněný rozšířením nových technologických nástrojů a komunikačních platforem. Jednoduše řečeno - čím dál více neprofesionálů může tvořit vlastní vizuální obsah a sdílet ho s dalšími lidmi. Vidíme, že díky dostupnosti technologií a digitálních médií nastupují nové generace tvůrců a tvůrkyň, kteří postupně profesionalizují a také monetizují svůj tvůrčí digitální obsah. <br />Tato kvantitativní změna s sebou přináší i kvalitativní změnu, kdy si jsou zejména zástupci mladší generace, kteří již vyrostli obklopeni možností tvořit vizuální obsahy a veřejně je prezentovat, více vědomi významu vizuální komunikace, rychle si osvojují nové komunikační a estetické trendy. Vizualita je pro ně globálním způsobem komunikace.</div><div><br /><b>Do jaké míry metodologie zkoumání vizuální kultury řeší čistou analýzu, a do jaké jde o hodnocení (ne)kvality?</b><br />Hodnocení (ne)kvality přenechávají vizuální studia jiným oblastem. My se můžeme zabývat procesy produkce, reprodukce i cirkulace obrazů napříč různými technologiemi, médii a institucemi. Analyzovat lze také samotný obsah. Můžeme se zaměřit na obsahové znaky (např. kdo, kdy, kde je vidět, v jakém vztahu jsou objekty), ale i na znaky kvalititativní, kdy rozebíráme kompozici, osvětlení, technické provedení nebo estetické znaky obrazu. To však nesměřuje k tomu, abychom jako výstup naší analýzy provedli estetický soud. Snažíme se naše bádání spíše zasazovat do kontextu komunikačních a společenských procesů.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQ6KSrtb4_1MGabqdTZFzuXL2-6N4hJEeWGLcUJrsGk9rgHb7u9FyXRRtVeFAscVQyzNHRTcahGcLHtbcDnhFEu8jq_KhWwPa5Y6aC3ZTe0CqtxUx4s3d4SzitbH2uS9yCLmpLz86-PN4oYasY8opx1XVolJ6_5EwWzIAh0iBXvEegYFQL-FdcB1XD_ok/s2443/V%C3%A1noce%20NYC%202015.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2263" data-original-width="2443" height="592" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQ6KSrtb4_1MGabqdTZFzuXL2-6N4hJEeWGLcUJrsGk9rgHb7u9FyXRRtVeFAscVQyzNHRTcahGcLHtbcDnhFEu8jq_KhWwPa5Y6aC3ZTe0CqtxUx4s3d4SzitbH2uS9yCLmpLz86-PN4oYasY8opx1XVolJ6_5EwWzIAh0iBXvEegYFQL-FdcB1XD_ok/w640-h592/V%C3%A1noce%20NYC%202015.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: Vzpomínka na vánoční dárky od přátel v New Yorku, prosinec 2015. </i> <br /><b><br />Jak vnímáte změny trendu v posledních dvou dekádách, s příchodem nových médií? </b><br />Vizuální kultura je zajímavým lakmusovým papírkem, do něhož se propisují všechny technologické a komunikační změny, nevyjímaje nástup nových médií. Zatímco některé kolegyně a kolegové se zcela oprávněně zabývají dopadem těchto změn na vizuální kulturu a věnují se oblasti, kterou lze označit za mediální archeologii, mě spíše zajímá, jaký typ nové vizuální komunikace, a zejména pak jaká nová témata, se začínají komunikovat. <br />Umožnil nástup určité technologie zviditelnění určitého tématu? Je pak zajímavé sledovat, jak některé společenské problémy, například práva žen nebo občanská svoboda, zůstávají ve vizuální kultuře přítomné po stovky let, ale získávají na nové dynamice. Mluvíme třeba o nástupu vizuálního aktivismu díky rozšíření sociálních sítí a chytrých telefonů, na které se dá běžně fotit a točit, včetně dokumentace sociálních protestů a forem bezpráví. Formují a dále se takto šíří digitálně zrozená hnutí, jakými jsou například Black Lives Matter nebo Decolonize This Place. <br />Na druhou stranu ale vidíme, že to, o čem komunikujeme, zůstává v jádru mnohdy stejné. Vyjednáváme politické a osobní vztahy, snažíme se vhodně sebeprezentovat, zjišťujeme si informace o světě okolo nás. Spíše myslím, že je teď důležité mluvit o době postdigitální, kdy se nám nová média již nezdají tak nová a my bychom měli být kritičtější vůči tomu, na jakých principech fungují. To pak musíme reflektovat skutečnost, že velká část obrazů, s nimiž se setkáváme, jsou operačního charakteru, kdy stroje vykonávají určitou formu dohledu nebo dokumentace nad prostředím a lidmi. Anebo že je digitální vizuální komunikace výrazně podřízena algoritmizaci.</div><div><br /></div><div><b>Paleta vašich aktivit je poměrně obsáhlá. Založila jste Platformu pro studium vizuální kultury Fresh Eye, učíte na katedře sociologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a badatelsky působíte v Ústavu soudobých dějin Akademie věd ČR. Přeložila jste také do češtiny odborně-popularizační literaturu věnovanou vizuálním studiím. Co stálo na počátku vašeho zájmu o vizuální kulturu a vše, co s ní souvisí? </b><br />O vizuální kulturu jsem se začala zajímat jako vysokoškolská studentka, kdy jsem měla štěstí na setkání se zajímavými pedagožkami a pedagogy, kteří přinášeli tento typ vědění ze zahraničí. Inspirovalo a provokovalo mě, jak o obrazech uvažovali. Bohužel ale nebylo možné se oboru studijně naplno věnovat, žádný takový obor tu nebyl. Rozhodla jsem se proto s pomocí několika spolužáků organizovat přednášky, které by lidi s podobným zájmem sdružily a umožnili nám výměnu informací. <br />Vznikl tak Fresh Eye, který je tu s námi již 12 let. Postupně se profesionalizoval ve smyslu zisku institucionální veřejné podpory, za níž jsem nesmírně vděčná. V jádru jde však stále o nadšení ze sdílení poznatků, názorů a zkušeností v méně formálním rámci, nežli které nabízí akademické vzdělávání.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkp2W_TZdVjQPQzgVr6fohlnmNRk33CBLysBnvqePVsfETDXfYE43j8knL8whgQZm14yyGWOueqPAEic6t1sAYOqARmJt3G5sXGC6ULW5m2SBvy6MKDY4aSGk8THPCK-LnpieFmwIxDMrsihke6C7gboX4WQZWhP2nR6Jxced4u4ds5SjV8ncrhSJf9II/s3359/Fresh%20Eye%20listopad%202023.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2242" data-original-width="3359" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkp2W_TZdVjQPQzgVr6fohlnmNRk33CBLysBnvqePVsfETDXfYE43j8knL8whgQZm14yyGWOueqPAEic6t1sAYOqARmJt3G5sXGC6ULW5m2SBvy6MKDY4aSGk8THPCK-LnpieFmwIxDMrsihke6C7gboX4WQZWhP2nR6Jxced4u4ds5SjV8ncrhSJf9II/w640-h428/Fresh%20Eye%20listopad%202023.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: Andrea Průchová Hrůzová moderuje diskuzní večer platformy Fresh Eye v knihkupectví ArtMap, podzim 2023, Praha.</i> <div><br /><b>Do jaké míry je dnes téma vizuální kultury globalizované? Co nového jste o tomto tématu zjistila na Fulbrightově výjezdu v USA? </b><br />Vizuální kultura je výrazně globalizovaná a najdeme obrazy, vizuální trendy i komunikační nástroje, které sdílíme celosvětově. Jak je již zřejmé z našeho povídání, procesy globalizace a technologické změny takovou skutečnost umožnily. Na druhou stranu je ale v posledních dvou dekádách o to větší badatelský zájem hledat vizuální projevy a kultury, které stojí mimo hlavní komunikační proud. Stává se důležitějším zkoumat ty vizuální reprezentace, které zůstávají skryty před hledáčkem velkých médií, ale také nedostávají prostor v muzeích, galeriích nebo vzdělávacích institucích. Kdo je a kdo není vidět? Jaké historické i současné události a zkušenosti různých skupin zneviditelňujeme? V tom mi pobyt můj pobyt v USA doslova otevřel oči.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixuU1La9MiA3hWyq9OuDJlTtaSUxJG6n33N5g10mouF_9zAbvw66nvH4-w5XtJPN8dfRcRPBfuNQjJvTL5yiI4S6NJMA2zkLRN4r71Ayl187ZFPM-2gcv7TJGH-xNruDL7rPO3ygTXNLO9Dabg6E85QVzRYZv0ToZMDrJSVpRERinlphfcNh90swnabAI/s3191/Pratt%20Institute_Library.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2236" data-original-width="3191" height="448" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixuU1La9MiA3hWyq9OuDJlTtaSUxJG6n33N5g10mouF_9zAbvw66nvH4-w5XtJPN8dfRcRPBfuNQjJvTL5yiI4S6NJMA2zkLRN4r71Ayl187ZFPM-2gcv7TJGH-xNruDL7rPO3ygTXNLO9Dabg6E85QVzRYZv0ToZMDrJSVpRERinlphfcNh90swnabAI/w640-h448/Pratt%20Institute_Library.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: Budova knihovny a veřejného sochařského parku na Pratt Institute v Brooklynu, zima 2015/2016. </i><div> <br />Do té doby byl můj zájem o vizuální kulturu především na teoretické a historické rovině, ale tehdy – aniž bych to ještě uměla reflektovat - se pro mě stal něčím bytostně občanským. Studium vizuální kultury dokáže odhalovat a kriticky pojmenovávat sociální nespravedlnosti i ukazovat, proč si ve společnosti ohledně některých zásadních témat, jakými jsou dnes například environmentální krize, gender nebo rodina a národ, nerozumíme. Komunikujeme je totiž pomocí jiných obrazů či jinak interpretujeme a rámujeme obrazy stejné. Tohle nové poznání jsem však dokázala plně uchopit až později, po mém návratu, kdy jsem navázala hlubší spolupráci s kritikem Nicholasem Mirzoeffem, s nímž jsem byla v New York City v kontaktu a mohla učit ve společných kurzech vizuální kultury na New York University.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgi9PoO6I7gynoRCb5s7MhJRosGnnvIY0VP-hyinYiwgLS8bve39XRV6pCP8XjYsTmlx48S3Htgm-qd3M4lfMLoeDRoh_GGSAFW6QPVSIJsBx7pCqsd5_lVzF7ibvUPgckk-3NTRqkKP5TqtofAGrwYzM5ln3jkLeu49K7choR31g1LsakRzadZM5hQUSU/s3150/Office_Pratt%20Institute.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3150" data-original-width="2362" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgi9PoO6I7gynoRCb5s7MhJRosGnnvIY0VP-hyinYiwgLS8bve39XRV6pCP8XjYsTmlx48S3Htgm-qd3M4lfMLoeDRoh_GGSAFW6QPVSIJsBx7pCqsd5_lVzF7ibvUPgckk-3NTRqkKP5TqtofAGrwYzM5ln3jkLeu49K7choR31g1LsakRzadZM5hQUSU/w480-h640/Office_Pratt%20Institute.jpg" width="480" /></a></div><i>Foto:</i> <i>Úzká chodba před kanceláří na katedře Critical & Visual Studies na Pratt Institute v Brooklynu, podzim 2015. </i></div><div> <br />S Nickem jsme připravili české vydání jeho široce populární knihy “Jak vidět svět”, které vyšlo v ArtMap v roce 2018 a Nick knihu, která obsahuje i náš společný rozhovor, přijel pokřtít. V době pandemie jsme společně v rámci činnosti platformy Fresh Eye realizovali dvoudenní sérii online workshopů k tématu vizuálního aktivismu. Formativní vliv na mě zásadně mělo a má mé profesní a osobní přátelství s Ricardem B. Brownem, který byl mým tutorem na newyorském Pratt Institute. Ric se dlouhodobě věnuje zkoumání rasy a rasových teorií v kultuře a politice. V neposlední řadě mě právě hovory s těmito kolegy, a americká zkušenost vůbec, vedly k tomu snažit se hluboce porozumět prostředí, ve kterém žiju a geografickému regionu střední a východní Evropy, jenž formuje společnost, k níž patřím. <br /><br /><b>Tradiční závěrečná otázka: Co by podle vás měl každý laik vědět o tématu vizuální kultury, ale podle vás to příliš nevědí? </b><br />Směju se, protože nevím, zda vůbec mnoho lidí ví o vizuálních studiích. Myslím, že není potřeba o tématu něco konkrétního vědět, ale spíš si být jako občan/ka a člen/ka společnosti kriticky vědomí toho, jaké obrazy přijímáme, jaké šíříme a jak významně formují naši společnost. Jednoduše - měli bychom si zviditelnit obrazy v každodenním životě a náležitě s nimi zacházet.<br /></div></div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5JbJGwh3cE0AA4l_SgwJfiLPyyVURnAcWSlyQrn2FpWRVlkhejKJ8rwXW6FGsdsv3BUTBfVfVRTMCM9pLoS-KOoc_G4K2Jebmvm7flwUr-p50UULb3iVWf9e25f-PJnpSWRP9ViWpWA9Uxjvpt-Hr3sD1bnfbBuiNNIwon86rRqCOtBYxa2tEK998JqA/s3239/NYC%20Magic.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2429" data-original-width="3239" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5JbJGwh3cE0AA4l_SgwJfiLPyyVURnAcWSlyQrn2FpWRVlkhejKJ8rwXW6FGsdsv3BUTBfVfVRTMCM9pLoS-KOoc_G4K2Jebmvm7flwUr-p50UULb3iVWf9e25f-PJnpSWRP9ViWpWA9Uxjvpt-Hr3sD1bnfbBuiNNIwon86rRqCOtBYxa2tEK998JqA/w640-h480/NYC%20Magic.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: Magický pohled na ikonické město New York, podzim 2015. </i><br /><div><br /></div><div><i>Poznámka: Autorkou profilové fotky je fotografka Kateřina Sýsová, portrét byl vytvořen pro projekt a knihu Myslitelé</i>.</div><div><br /></div>Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-62550444674329996252024-02-29T10:58:00.004+01:002024-02-29T12:56:44.797+01:00Kateřina Děcká: Teach Like Democracy Depends On It<h3>Kateřina Děcká is a teacher. <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCfCW_smiilLR5QopHBb_M9RdzDFPyKeolHHxMUtCiDH7Nzn-5Ln5PGNLsmiPQtCIYD56ZCU92NfYhyphenhyphendmhBo_42Hr4B7fk_VhNu1rYeDxunmlODqDfqLsEsRdOgRTLtdVj0eK-HnY33YTihDARCUuKBXsrkpvFItOIJxXJ3qXuvhIEd3arA1hbhmoNKbE/s2342/1.%20Washington%20-%20title%20photo%20b.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1472" data-original-width="2342" height="251" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCfCW_smiilLR5QopHBb_M9RdzDFPyKeolHHxMUtCiDH7Nzn-5Ln5PGNLsmiPQtCIYD56ZCU92NfYhyphenhyphendmhBo_42Hr4B7fk_VhNu1rYeDxunmlODqDfqLsEsRdOgRTLtdVj0eK-HnY33YTihDARCUuKBXsrkpvFItOIJxXJ3qXuvhIEd3arA1hbhmoNKbE/w400-h251/1.%20Washington%20-%20title%20photo%20b.JPG" width="400" /></a></div>In September and October 2022, she spent seven weeks in the U.S. as one of three Czech high school teachers selected for the Fulbright Teaching Achievement and Excellence Program. Kateřina teaches at a college-preparatory school Gymnázium Rožnov pod Radhoštěm, located in the south-eastern part of the historical region of Moravia. The major goal of the training was to equip participants with new skills and tools to encourage their students’ critical thinking and to develop their media literacy. The major part of the training took place in Madison, Wisconsin, and, at the very end, all participants traveled to Washington, D.C. to meet American policy makers, to discuss national educational strategies and to understand how education policy is created in the U.S. How transformative can a seven-week stay abroad be? Can one experience all phases of the cultural adaptation curve within that relatively short period of time? What lessons can a teacher expect to bring back from an international training exchange? </h3>I was riding the bike and feeling safe and comfortable despite the heavy traffic around me, and for a quick moment, I was taken aback. Contrary to expectations, I found myself neither in Amsterdam nor Antwerp, renowned cities for their bike-friendly environments. I was in Madison, the capital city of Wisconsin. In the city where I was slated to spend six weeks. I participated in the media literacy cohort of the prestigious Fulbright Teaching Excellence and Achievement Program (Fulbright TEA). This program is designed for secondary-level educators from all over the world. University of Wisconsin - Madison created the program in which 22 participants from 12 European and Central Asian countries focused on the development of their media literacy and critical thinking skills.<div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-nE3bUXzQzuXClcSP-_g6tedj106Dm1u6NKl-aZAa-Pp_R_jw12o20tH4NO1dCYcQA18B5Vs_P2ppIj5iJPpp6xtM_WM4uLl8qfxzqFs-FI7GNIxO4PerXPPUVDKvAHO9VQpaDOYGdvGUXthKfzScCCQ7CP35GIqf-S6nReBfChppGGJwpeRqnsvDHSo/s4032/2.%20Cycling%20trip%20around%20the%20Lake%20Monona.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-nE3bUXzQzuXClcSP-_g6tedj106Dm1u6NKl-aZAa-Pp_R_jw12o20tH4NO1dCYcQA18B5Vs_P2ppIj5iJPpp6xtM_WM4uLl8qfxzqFs-FI7GNIxO4PerXPPUVDKvAHO9VQpaDOYGdvGUXthKfzScCCQ7CP35GIqf-S6nReBfChppGGJwpeRqnsvDHSo/w480-h640/2.%20Cycling%20trip%20around%20the%20Lake%20Monona.jpg" width="480" /></a></div><i>Photo: Kateřina cycles around the Lake Monona, September 2022, Wisconsin.</i><br /><div><br />During the first week, we were getting to know each other and got immersed in endless conversations about our different cultural backgrounds. We were also introduced to the W-curve adaptation model, which describes the phases of cultural adaptation: honeymoon, crisis, recovery and adjustment. The cycle is repeated upon arrival to one's home country. Honestly, I was highly suspicious. Seven weeks seemed to be too short to experience all these phases. However, I could not have been more mistaken. I remember visiting my favorite café near the University Campus and torturing the bartenders with a really tiny espresso because it was the only proper coffee. Of course, at the end of the stay, I ended up holding the large mug like everybody else did.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMja5lDZ-S4TQXHqKhN-SZOuIQG5U4Iu3oJkZc1k8b_rAfK2n6HEHLRuaOsBiNVa-bdx2UXbG_ZlXRMpj0H3fatwfM9Jcv9dqMdFQP7XY3plxnovq2Y7Pe_lDCxb0vm7NGRWO6kazE2VUNETSDU1Wv81tKmQRUQjMIMM0eQJB-P_hyGwOf9nFnSL1io_A/s1280/4.%20School%20of%20Education%20UW-Madison.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="958" data-original-width="1280" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMja5lDZ-S4TQXHqKhN-SZOuIQG5U4Iu3oJkZc1k8b_rAfK2n6HEHLRuaOsBiNVa-bdx2UXbG_ZlXRMpj0H3fatwfM9Jcv9dqMdFQP7XY3plxnovq2Y7Pe_lDCxb0vm7NGRWO6kazE2VUNETSDU1Wv81tKmQRUQjMIMM0eQJB-P_hyGwOf9nFnSL1io_A/w640-h480/4.%20School%20of%20Education%20UW-Madison.jpg" width="640" /></a></div><i>Photo: Kateřina works hard on a project at UW-Madison School of Education, September 2022. </i><br /><div><br />The program UW-Madison created was comprehensive. The main focus was on media literacy; we had theoretical and practical workshops, which helped me gain the confidence to explore media literacy concepts with my students back home. One of the most engaging parts was the lectures with American university students preparing for their teaching careers in social studies. We had stimulating discussions about various topics from different cultural as well as generational perspectives. We also had weekly seminars with host professors from the various departments of the School of Education. The workshops shed light on contemporary topics in education, such as social inclusion, traumatized children, racism or teaching about global warming. All these topics contributed to a deeper understanding of educational policies, trends, and problems. Educators, not only in the USA but all over the world, face similar challenges.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgux9dOKVFrh4LTOVprWuoBh7LV4qJJvCfgzcS9_1KSbRf3GAL_20ag1ijoaUeFXz_B__jNdAIm5dDdjvmv6hKV7vpgWALNhgeqK4ELEVvkAa9HXrht-m__P6ilXJRs1MyYhiLO5MBqWujWZsStgShmVjsVoisjiRVg2B9ZA_l1HIo8wIc8s2rCZCICYjM/s739/3.%20School%20of%20Education%20-%20lunch%20break%20b.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="481" data-original-width="739" height="416" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgux9dOKVFrh4LTOVprWuoBh7LV4qJJvCfgzcS9_1KSbRf3GAL_20ag1ijoaUeFXz_B__jNdAIm5dDdjvmv6hKV7vpgWALNhgeqK4ELEVvkAa9HXrht-m__P6ilXJRs1MyYhiLO5MBqWujWZsStgShmVjsVoisjiRVg2B9ZA_l1HIo8wIc8s2rCZCICYjM/w640-h416/3.%20School%20of%20Education%20-%20lunch%20break%20b.JPG" width="640" /></a></div><i>Photo: A group of training participants during a lunch break, UW-Madison School of Education, October 2022.</i> <div><br />An integral part of the experience was shadowing the teachers at Vel Phillips Memorial High School and observing the public high school environment. I am perfectly aware that my experience is limited to one high school in one city. Nevertheless, I will make a generalization. My interactions with students and teachers and observations of the curriculum and extracurricular activities reinforced my belief that the US public education system prepares students to be active citizens and independent thinkers. The schools incorporate Civic Education into their curriculum, teaching students about government structures, the democratic processes, civic rights and responsibilities and the importance of civic engagement. Schools strive to develop students' critical thinking skills by encouraging them to analyze information, evaluate arguments, and form their opinions based on evidence. This is often fostered through activities like class discussions, debates, and research projects. Teachers often encourage students to ask questions, explore topics independently, and pursue their interests through projects and research. These strategies develop a spirit of curiosity and intellectual independence.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3om_W1-oO8LLrZYb9FUcKjEbSqMrmskcy5qtYcWQ9B6GsXJj9ZR1D78ANz1jkO9DsACjnGnQUrXuJcrS9vXU8RCWQ5cTXBzVzfeCshjtlEFju3jL4vXBtvah6lRKDyskuubY4THJVT92JT1ss8qBHQq3GC4fX4VRWaEpgLJV2BVH9FgbpnDH5eJiCEaM/s913/5.%20Cross-cultural%20lesson%20at%20Vel%20Phillips%20Memorial%20High%20School%20b.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="607" data-original-width="913" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3om_W1-oO8LLrZYb9FUcKjEbSqMrmskcy5qtYcWQ9B6GsXJj9ZR1D78ANz1jkO9DsACjnGnQUrXuJcrS9vXU8RCWQ5cTXBzVzfeCshjtlEFju3jL4vXBtvah6lRKDyskuubY4THJVT92JT1ss8qBHQq3GC4fX4VRWaEpgLJV2BVH9FgbpnDH5eJiCEaM/w640-h426/5.%20Cross-cultural%20lesson%20at%20Vel%20Phillips%20Memorial%20High%20School%20b.jpg" width="640" /></a></div><i>Photo: Kateřina teaches a cross-cultural lesson at Vel Phillips Memorial High School, October 2022, Madison, Wisconsin.<br /></i><div><br />The whole program at UW-Madison and the local high school was demanding. We often started at 9 a.m. and finished as late as 7 p.m.. Yet, we still had time to attend various cultural and sporting events the organizational team had prepared for us. The volleyball match between the teams of UW-Madison and the University of Florida, which an incredible 17,000 people attended, the football match between two local high schools, the Willy Street festival, UW Homecoming Parade, hiking at the Devil's Lake State Park or the unforgettable weekend in Chicago. We also had time to explore the city of Madison. The city's location on an isthmus is genuinely unique, with lakes Mendota and Monona bordering each side of the land strip. I will never forget sitting by the lake in the autumn sun during the lunch break.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHDi7xJrDZo6_VqaBmhzV9AFRXbcor46sGNXUjt3GZOKOXIdlH71vXnhEdZmGW5SgrzJGv1epqx83YcFET5yGTgk-V5B4ONth6djFQpfuVrghgrne5oMCYeCDRgXwf_vCcmkUq01fw3L2yjV-ufhPdwDMaUnEtBAuGN_L_QJ1JC1BT3IarTkwglfL9EHE/s1570/8.%20Sunset%20at%20Lake%20Mendota%20b.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1050" data-original-width="1570" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHDi7xJrDZo6_VqaBmhzV9AFRXbcor46sGNXUjt3GZOKOXIdlH71vXnhEdZmGW5SgrzJGv1epqx83YcFET5yGTgk-V5B4ONth6djFQpfuVrghgrne5oMCYeCDRgXwf_vCcmkUq01fw3L2yjV-ufhPdwDMaUnEtBAuGN_L_QJ1JC1BT3IarTkwglfL9EHE/w640-h428/8.%20Sunset%20at%20Lake%20Mendota%20b.JPG" width="640" /></a></div><i>Photo: Sunset at Lake Mendota, Madison, October 2022. </i><br /><div><br />The icing on the cake was the final conference in Washington, D.C. It was when I realized I had just experienced something unique and unrepeatable. I had an experience. I was pretty sure that it affected me, but I didn´t know how it affected me. After those three days in Washington, D.C., I remember feeling “Whatever I choose to do, I can. I can move the entire globe.” And even though the feeling didn't last long after returning to the Czech Republic (Yes, the W-curve of cultural adaptation, phase crisis again), I sometimes try to recreate the feeling in myself and my students. As pathetic as it may sound, I think I am a different person, personally and professionally. In retrospect, my Fulbright experience through the TEA program has transformed my perspective on teaching—it's no longer just an occupation but a mission. As I step into the classroom each day, I am reminded of the profound impact education has on shaping not only individual lives but entire societies. Through education, we have the power to cultivate critical thinking, empathy and active citizenship. Teach like democracy depends on it. Because it does.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgeOnqPaGa8DHGsarq8CC5x44WmZ6guvKaXPN0qIE3SWcEd96xZMpflZD9HDfKNssvNPWNHPVu5VXxXTIgcdCXxcXrChISTkxz1V3tKhWblQ2ics2Eb4R2cSO7MkHXHTPr4JkBG2WdDoLKC2nSPS5I0clJ3exJe2BVaWFT1YCxnEixi4l-mlZ_3C6qyqmo/s937/9.%20White%20House%20group%20photo.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="671" data-original-width="937" height="458" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgeOnqPaGa8DHGsarq8CC5x44WmZ6guvKaXPN0qIE3SWcEd96xZMpflZD9HDfKNssvNPWNHPVu5VXxXTIgcdCXxcXrChISTkxz1V3tKhWblQ2ics2Eb4R2cSO7MkHXHTPr4JkBG2WdDoLKC2nSPS5I0clJ3exJe2BVaWFT1YCxnEixi4l-mlZ_3C6qyqmo/w640-h458/9.%20White%20House%20group%20photo.JPG" width="640" /></a></div><i>Photo: With fellow grantees in front of the White House, </i><i>October 2022, </i><i>Washington, D.C.</i> </div><div><div><ol start="1" style="margin-top: 0cm;" type="1">
</ol></div></div>Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-51321501891798211882024-02-22T15:09:00.019+01:002024-02-23T11:20:39.042+01:00Soňa Hříbalová: Proč se vyplácí jezdit i po "Rough Roads"?<h3 style="text-align: left;">Soňa Hříbalová je materiálová <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqeLYzaqeSije77IilLJCqJpPDJR_zspzCNFHwfP2NT3gGt46i5CfqlWTJsiLCff6m0xjjkpsSOvZg6fLySPYkzZ0yPhUKHPLO8DICmuUoNe1dJ7LZpGYQuvur9tkgU5UOs8qRsU0bDMK_WHSgFbEOxnetizp9tWoX1L3_CdJr9emE37d1US0uQFtLPlU/s5409/E_01.jpeg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="3606" data-original-width="5409" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqeLYzaqeSije77IilLJCqJpPDJR_zspzCNFHwfP2NT3gGt46i5CfqlWTJsiLCff6m0xjjkpsSOvZg6fLySPYkzZ0yPhUKHPLO8DICmuUoNe1dJ7LZpGYQuvur9tkgU5UOs8qRsU0bDMK_WHSgFbEOxnetizp9tWoX1L3_CdJr9emE37d1US0uQFtLPlU/w400-h266/E_01.jpeg" width="400" /></a></div>technoložka. V Ústavu skla a keramiky na Fakultě chemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze se věnuje modelování rozptylu světla v transparentní keramice a bezolovnaté piezoelektrické keramice. V roce 2022/2023 vycestovala společně s manželem do USA s cílem prozkoumat mechanismy degradace bezolovnatých materiálů pro výrobu piezoelektrické keramiky, která se využívá třeba k výrobě ultrazvuků ve zdravotnictví, parkovacích senzorů v automobilovém průmyslu nebo v inkoustových tiskárnách. Vzhledem k tomu, že dlouhodobě působila v Akademickém senátu a ve studentské iniciativě pro podporu doktorandů, získala Fulbright-Masarykovo stipendium pro špičkové vědce a vědkyně, kteří jsou navíc aktivní v občanském nebo veřejném životě. Jejím americkým domovem se tak na osm měsíců stala Pennsylvania State University. Nyní už je zpátky v Praze a své vydřené zkušenosti a poznatky předává svým kolegům i studentům.</h3><p>Spousta z nás miluje cestování, prozkoumávání nových míst, sezna<span style="text-align: justify;">mování se s cizí kulturou a
vše, co k tomu patří. Mnoho z nás se i proto zúčastnilo výměnných programů jako
je například Erasmus, ale zjistili jsme, že každodenní život a práce nebo
studium v cizí zemi bývá velice odlišné ve srovnání s pouhým výletem. Jak v tom
dobrém, tak v tom špatném. Takový zážitek, ač často velice náročný, mnoho z nás
posunul v osobním i profesním životě. Fulbrightovský zážitek je oproti tomu ale
ještě mnohonásobně silnější a má, alespoň podle mé zkušenosti, také
mnohonásobně větší dopad na život, a sice ve všech jeho oblastech.</span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1pkzQk4j5FWlJ3PUWL8LZ3gMyXNra3CQNaQObR6aJu2Doomd4wUsXSjRWGApsqXUt2BzwuSPJd_04sEl09zZHUEU25T9zM-ZzmSrPviCB8g96UerxonZ7QXjlNgKNG2n_N4_bzqc9lOJW-HoJM_9TqVIMsUpFx4WJAEjUe927_Ua29vSdB8d3_Cv-HUk/s4032/B_02.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1pkzQk4j5FWlJ3PUWL8LZ3gMyXNra3CQNaQObR6aJu2Doomd4wUsXSjRWGApsqXUt2BzwuSPJd_04sEl09zZHUEU25T9zM-ZzmSrPviCB8g96UerxonZ7QXjlNgKNG2n_N4_bzqc9lOJW-HoJM_9TqVIMsUpFx4WJAEjUe927_Ua29vSdB8d3_Cv-HUk/w480-h640/B_02.jpg" width="480" /></a></div><i>Foto: Soňa Hříbalová při vánočním výletě v Mohavské poušti v Kalifornii, prosinec 2022.</i> <span style="text-align: justify;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="text-align: justify;">Když jsem v září
2022 balila kufry, tak jsem se proklínala, proč tohle dělám. Místo toho, abych
si užila léto, jela na svatební cestu a v relativním klidu dokončila probíhající
experimenty, hekticky jsem obíhala úřady, doktory a na poslední chvíli jsem
zařizovala vše, co bylo třeba, abych mohla odjet do USA. Odjezd byl celkem drsný,
protože jsem se akorát vrátila ze stáže v Itálii, a tak opravdu nebylo času nazbyt. Navíc
jsem vůbec nevěděla, co čekat. Ve Spojených státech jsme ani já ani manžel nikdy
předtím nebyli. Nápad přihlásit se do soutěže o Fulbright-Masarykovo stipendium
mi vnukl email přeposlaný vedoucím Ústavu skla a keramiky VŠCHT Praha, na
kterém studuji doktorát. Tento email obsahoval stručný popis toho, co by měl
zájemce splňovat, a já se v tomto popisu poznala. Naše skupina tehdy ve
Státech ani neměla žádný kontakt nebo spolupráci. Věděla jsem, že mě můj
školitel podpoří, a tak jsem začala hledat a našla jsem skupinu, která o mě
měla zájem. Pak už to šlo ráz na ráz. Napsala jsem návrh projektu, prošla
pohovorem a potom přišla osudová zpráva - projekt byl přijat a mě a mého manžela
čekalo osm měsíců na Penn State.</span></p><p class="MsoNormal"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0Xs0fHFNohR4xPDuq2Y6eM60TsCAYZfFeau_E-gJFiZaMOFoNjThV5zTLtRwqdRMlqE5VOA2PiobVnPZ1nD0JfafYAvEH2e3J-ZFz72tlzxcPSIjwsCFj-Jpj0GPCou9dhuSIJMPzSsg6mqRM6tPLYiR8ebVKbqIgZGWRfiLuWS4JqK5lKPYHz_gGrk0/s4032/A_01.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0Xs0fHFNohR4xPDuq2Y6eM60TsCAYZfFeau_E-gJFiZaMOFoNjThV5zTLtRwqdRMlqE5VOA2PiobVnPZ1nD0JfafYAvEH2e3J-ZFz72tlzxcPSIjwsCFj-Jpj0GPCou9dhuSIJMPzSsg6mqRM6tPLYiR8ebVKbqIgZGWRfiLuWS4JqK5lKPYHz_gGrk0/w640-h480/A_01.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: Budova Materials Reasearch Institute - americké pracoviště Soni Hříbalové při jejím pobytu na Pennsylvania State University, podzim 2022. </i><span style="text-align: justify;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="text-align: justify;">Najednou jsme se
probudili ve filmu. Bydleli jsme v domě pronajatém od milého profesora akustiky
Steva. Hned za dveřmi jsme měli nádherný kampus a klasické univerzitní městečko. Jako z filmu (nebo spíše ze snu) bylo také moře možností naučit se mnohé techniky
přípravy a charakterizace materiálu, kterému se dlouhodobě věnuji – tzv. „KNN”. KNN
je zkratka pro niobát sodno-draselný (K</span><sub style="text-align: justify;">x</sub><span style="text-align: justify;">Na</span><sub style="text-align: justify;">1-x</sub><span style="text-align: justify;">NbO</span><sub style="text-align: justify;">3</sub><span style="text-align: justify;">),
což je jedna z možných bezolovnatých alternativ k dnes široce využívanému „PZT”,
které naopak olovo obsahuje. Oba tyto materiály jsou piezoelektrické, což
znamená, že pokud na ně aplikujeme mechanické napětí, tak vzniká elektrické
napětí a naopak – aplikováním elektrického napětí vede k velice malé (ale zato
velice přesné) změně jejich rozměru. Tohoto užitečného jevu se využívá ve velké
řadě každodenních aplikací, například v parkovacích senzorech nebo v
ultrazvucích, které známe od lékaře. Technologie, která umožnila rozšíření
lékařských ultrazvuků, byla vyvinuta Robertem Newnhamem, školitelem vedoucí skupiny,
do které jsem přijela - Susan Trolier-McKinstry. Bylo tedy jasné, že se jedná o obrovskou příležitost, která ale v žádném případě nebude zadarmo.</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="text-align: justify;">Můj projekt
spočíval ve zkoumání degradace tenkých vrstev KNN. Jedna věc je připravit
materiál s dobrými vlastnostmi, ale další, neméně důležitý aspekt pro aplikaci
takového materiálu je to, aby si své vlastnosti zachoval i při jeho používání.
Aby toho bylo možné docílit, je třeba nejprve porozumět mechanismům jeho
degradace. KNN je však pověstné tím, že má povahu trochu jako kočka. Vždy si
bude natruc dělat, co chce, a čím víc po něm něco chcete vy, o to víc vám dá za
vyučenou.</span></p><p class="MsoNormal"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1QGnYUS8BMmRb8jWcFk80u4JVqtOECBmmmDtdOhaC3I2oabBZQXoK0qPqsHj9x9RFdzeNvji4A534T81jOPFD-59jXf5mMv-vNcOIxgO2r_1G6VYnxaxzupKQESFfX06b4Bbar5yJIry4ggqg_sEPBE_PWuVRp02Y2Xi6xe3VGb5C9Aeuq1PY-mrxmXI/s4032/C_02.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1QGnYUS8BMmRb8jWcFk80u4JVqtOECBmmmDtdOhaC3I2oabBZQXoK0qPqsHj9x9RFdzeNvji4A534T81jOPFD-59jXf5mMv-vNcOIxgO2r_1G6VYnxaxzupKQESFfX06b4Bbar5yJIry4ggqg_sEPBE_PWuVRp02Y2Xi6xe3VGb5C9Aeuq1PY-mrxmXI/w640-h480/C_02.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: Soňa Hříbalová se symbolem Pennsylvania State University, jaro 2023. </i><span style="text-align: justify;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="text-align: justify;">Hned po příjezdu
jsem se pustila do obrovského množství školení, která bylo nutné absolvovat,
abych získala přístup do laboratoří. Videomateriály, tutoriály, praktická
cvičení, testy a zkoušení. Připadala jsem si jako zpět na bakalářském studiu.
To byl první významný kulturní šok, který (zpětně vzato) vedl k některým
pozitivním změnám v mém přístupu k práci.</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="text-align: justify;">Když jsem se
konečně dostala do laboratoře a provedla první sadu měření, radost mě rychle přešla. Výsledky nedávaly sebemenší smysl – připomínaly šum, který ale
šumem z principu věci nemohl být. Když jsem toto (dle ostatních relativně
triviální) měření opakovala, získala jsem jiná, ale stejně nesmyslná data.
Vyzkoušeli jsme vše možné i nemožné k odhalení příčiny, ale po dlouhém
testování se ukázalo, že to nemůže být přístrojem, měřením samotným a patrně
ani materiálem (však přeci v této skupině provedli stovky, ne-li tisíce
takových experimentů, a taková data nikdy předtím neviděli). Že by tedy byl
problém v lidském faktoru? Tlak na to tento problém vyřešit se stupňoval. Jak
můj vnitřní (přeci nepromrhám takovou příležitost kvůli své neschopnosti), tak
ten vnější (do projektu jsou třeba výsledky a vedoucí skupiny začínala také
dost tlačit na pilu).</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="text-align: justify;">Trvalo to čtyři
měsíce, ale ukázalo se, že problém nebyl ve mně, v měření samotném, ale že
se tak KNN celou dobu doopravdy chovalo, a tedy že to, co vypadalo jako
šum, má fyzikální podstatu. A dokonce se nám podařilo přijít na to, proč tomu tak bylo, a
přispět tak k pochopení některých vlastností tohoto vzpurného materiálu. V
tomto ohledu vás ale prozatím musím nechat napjaté, protože detaily vysvětlíme až v našem připravovaném článku.</span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Raději bych se teď zaměřila na to, co mi tento projekt a útrapy s KNN přinesly mimo úzkou oblast
mého výzkumu. Na začátku projektu
jsem se domnívala, že hlavní věc, kterou si z pobytu ve Státech odnesu,
bude primárně odbornost a sekundárně nový pohled na to, jak přistupovat ke
vědě, k výuce a zkrátka ke všemu, co s tím souvisí. Teď si uvědomuji, že, i
když odborné dovednosti, které jsem se díky tomuto pobytu naučila, mají významný
dopad na mou kariéru, tak svým přístupem k výuce, vedení studentů a
celkově k životu jako takovému mám možnost pozitivně ovlivnit daleko více věcí.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgzabjCjZLjSfBeGDuGeCITfTCBSRxcUzQxnBe4Lwra_OweY0BJA3Y9bbfdXj34bkf51bd4pr442J0xkEvfVvHt6WNBisXe0mUtRM2-eYshu-tMaNWYgwaa5-quY3y0KGUbRLNQAWAjuXrCFJwIZ0DlAO8g8qBzkovSP47kUJ3Bq7hlUiVgHLzSjDH4co/s4032/D_01.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgzabjCjZLjSfBeGDuGeCITfTCBSRxcUzQxnBe4Lwra_OweY0BJA3Y9bbfdXj34bkf51bd4pr442J0xkEvfVvHt6WNBisXe0mUtRM2-eYshu-tMaNWYgwaa5-quY3y0KGUbRLNQAWAjuXrCFJwIZ0DlAO8g8qBzkovSP47kUJ3Bq7hlUiVgHLzSjDH4co/w480-h640/D_01.jpg" width="480" /></a></div><i>Foto: Soňa Hříbalová před hlavní budovou Pennsylvania State University, jaro 2023. </i><br /><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Asi každý vědec je
zvyklý, že výsledky někdy nikam nevedou, něco nefunguje a někdy prostě nevidíme cestu ven. Přesně takové situace často vedou k syndromu podvodníka,
kterému se vyhnou snad jen ti nejsebevědomější nebo naopak ti nejuvědomělejší
z nás. Představte si čtyři měsíce (a tedy polovinu projektu) v cizině, ve
velice prestižní skupině bez rozumného výsledku. Toto, v kombinaci s
obrovským tlakem vyvíjeným od vedoucí skupiny, mě naučilo mnoho. Kromě
toho, že se s KNN musí jednat s pokorou, teď vím, že takovou situaci
dokážu zvládnout a vyřešit a objevila jsem své tvrdé limity. Naučila jsem se,
že si za svými výsledky (ač zdánlivě nesmyslnými) musím po vyloučení své chyby
více stát a teď si také uvědomuji, jak bych si přála, aby ke mně v takové
situaci přistupovalo okolí, což jistě uplatním při práci se studenty. Musím
také zmínit něco, čemu na VŠCHT s úsměvem říkáme „inženýrské řešení
problému“ (netradiční řešení ve specifickém stylu, které vede k výsledku) – to
je naše silná stránka, za kterou bychom se neměli stydět. Naopak náš prostor ke zlepšení vnímám v ocenění píle a tvrdé práce, která se u
nás ne vždy vyplatí tak jako ve Spojených státech.</p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Američané jsou
mistři ve vysvětlování složitých věcí jednoduše. Proto bych v přístupu
k výuce chtěla vyzdvihnout jeden důležitý rozdíl, který si z mého
pohledu v Čechách málo uvědomujeme. Nutno poznamenat, že VŠCHT
v tomto ohledu považuji za pozitivní výjimku. Když něco vysvětlujeme, mělo
by být naším cílem, aby to pochopil každý v dané skupině lidí. Pokud tomu
tak není, pak to nevysvětlujeme vhodným způsobem, a je tedy třeba upravit způsob
jakým danou problematiku vysvětlujeme nebo najít jiné řešení. Pokud se utvrdíme
v tom, že jako vyučující děláme vše správně a že problém je pouze ve
studentech, na jejich zdánlivě hloupé dotazy odpovídáme tak, že už to přeci
dávno měli umět a podobně, dosáhneme jen toho, že v nich vzbudíme nechuť
k dané problematice (v lepším případě) nebo k učení jako takovému (v
horším případě). Nakonec místo toho, abychom přispěli ke vzdělání, dojde
k přesnému opaku. Přestože jsem toto vždy vnímala, tak mi pobyt ve
Spojených státech pomohl načerpat inspiraci, jak s tímto aspektem zacházet
a jak vysvětlovat věci lépe.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixr7Pee20aDb5PwsqdnR82FJzVgWhdZ1jo319E6Fw-9XSSgE6ljjeI-qVaRNGmlk_mY7LhWfmmD5nPtbn2l6D5P5OcaZXoKsV0fEQGmXl-XXFs8AYLKrc0JShgQQr4jR1KXO5QqpKv1S3UkiCpMnhAsqaH6giVqQzuwc8BqvPj2ffY2PEflMJ1tjJP1AY/s4032/A_03.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixr7Pee20aDb5PwsqdnR82FJzVgWhdZ1jo319E6Fw-9XSSgE6ljjeI-qVaRNGmlk_mY7LhWfmmD5nPtbn2l6D5P5OcaZXoKsV0fEQGmXl-XXFs8AYLKrc0JShgQQr4jR1KXO5QqpKv1S3UkiCpMnhAsqaH6giVqQzuwc8BqvPj2ffY2PEflMJ1tjJP1AY/w640-h480/A_03.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: </i><i>Budova Materials Reasearch Institute - americké pracoviště Soni Hříbalové při jejím pobytu na Pennsylvania State University, podzim 2022. </i><br /><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span lang="CS">Abych tento příspěvek zakončila na lehčí notu, chtěla bych zmínit dva příklady
z každodenního života, které ukazují, co dobrého si od Američanů můžeme
vzít. Začíná to něčím tak jednoduchým jako je pouhá odpověď <i>Mám se dobře</i> na běžnou otázku <i>Jak se máš?</i> I když by jistě
byla spousta důvodů, proč bych si na něco mohla začít stěžovat tak, jak je to u
nás typické. S odpovědí „Mám se dobře“ se člověk najednou cítí hned o
trošičku lépe, než kdyby místo toho začal hledat důvody, proč se dobře nemá
(nebo naopak poslouchal, proč se dobře nemá jeho protějšek). Když jsem se
vrátila do Čech, slyšela jsem také otázku: „Hele, a jak je to tam
s držením dveří? No víš… Jak se říká, že v Americe chlap nemůže
ženský ani podržet dveře?“ Došlo mi, že i zde jde o nepochopení situace,
podobně jako když nám připadá neupřímné odpovědět, že můj den je fajn,
i když jsem si ráno doma zapomněla peněženku. Máme v hlavě silně zakořeněné přesvědčení, že podržení dvěří je základní slušnost. Ve Státech je ale základní
slušnost (alespoň podle mého dojmu) pomoci každému bez ohledu na to, o koho se jedná. V obou zemích si dveře vzájemně držíme asi nakonec podobně často a řekla
bych, že se máme i podobně dobře. Je za tím ale trochu jiný „mindset,“ jehož drobnou úpravou můžeme náš vlastní každodenní život kolem sebe změnit o kousíček k lepšímu.
Ale neberte mě za slovo, občas je taky fajn říct, že náš den zrovna nestojí za nic </span><span lang="CS" style="font-family: Wingdings;">J</span><span lang="CS">.</span></p>Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-19761182105214513332024-02-15T09:31:00.005+01:002024-02-15T10:45:01.755+01:00Kevin Schug: Calm, Relaxed and Excited - Why Not?<h3>Kevin Schug is a chemist. During the <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4kX5K4LKEZtqmDTDdV7tYKIzhS4M_INT5o6-zEMhsOJPyvo41LiH2S8N4nCsEAJDlW_s2EozPNrUBUWpfL8kCsdy-nurbVw4l9SZ64bo-mJfyc_XX1uOGoiIoIfKa7IighyjQ7CI3VzMr3zlLQ8sSx04rlJEOUa9vYxISlKcXLijk9MKVlMtJ7Egrshc/s3392/20240210_114858.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="3392" data-original-width="2544" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4kX5K4LKEZtqmDTDdV7tYKIzhS4M_INT5o6-zEMhsOJPyvo41LiH2S8N4nCsEAJDlW_s2EozPNrUBUWpfL8kCsdy-nurbVw4l9SZ64bo-mJfyc_XX1uOGoiIoIfKa7IighyjQ7CI3VzMr3zlLQ8sSx04rlJEOUa9vYxISlKcXLijk9MKVlMtJ7Egrshc/w300-h400/20240210_114858.jpg" width="300" /></a></div>current Spring semester, he teaches analytical chemistry and English for chemists at the Faculty of Science of Palacky University in Olomouc. As a Professor of Analytical Chemistry at The University of Texas at Arlington, Kevin has been to the Czech Republic before, mostly to attend conferences, to meet with research partners or to explore the Czech countryside together with his wife. This January, he traveled to the country for five months as a Distinguished Scholar of the Fulbright Program. He shares that: "Many friends and colleagues have asked me how I can justify simply picking up from my everyday life and leaving to live in Europe for the better part of a year. To them, I say, “why not?”" Just a few days after his arrival, Kevin joined other American Fulbright grantees in the country at a mid-year conference that took place in Třešť, right in the middle of the Vysočina Region. To Kevin's surprise the Fulbright crowd was much younger (and louder) than he expected, as the dominant cohort consisted of 29 English Teaching Assistants, who help Czech teachers to teach English language at secondary schools all over the country. Kevin immediately felt a sense of close-knit community among the grantees. He admits that it will be tough to spend five months far away from his wife Dani and their three sons, but he is excited to see what the time will bring.</h3><div>As I begin my stay as a Fulbright – Palacky University Distinguished Scholar, I must reflect on what this time means for me. I would not consider myself new to the Czech Republic. I do not face any of the normal anxiety one might have moving abroad to a new city for the first time. I have traveled a lot and I have lived abroad a couple times before. I know Olomouc quite well, after having visited probably close to ten times in the past 20 years. I know the people here at Palacky University well, having hosted many students in my own laboratory in Texas and having collaborated extensively with its faculty. Further, Prague is a common location for large scientific conferences, and I have probably visited there as many times as I have Olomouc. As a post-doctoral fellow at the University of Vienna in Austria from 2003 – 2005, my wife and I visited many towns and cities in the Czech countryside, simply in search of adventure and new experiences. I have attended the Colours of Ostrava and I have attended the Five-Petalled Rose festival in Cesky Krumlov. I have visited many breweries across Czech, to taste the beers where they were made. I know the Czech people to be friendly and I know the Czech food and drink to be enjoyable. <br /><br />Though I am completely calm about my surroundings, probably the most challenging aspect of this stay will be that I am away from my family for an extended period of time. While current virtual communication possibilities make this easier, I leave a loving wife and three wonderful boys at home. Though Fulbright CZ provides for dependent support for families to join grantees, for this time in life, it did not make sense for my children to leave their schooling behind for several months. My oldest (18) will graduate from high school in May. My middle son (16) will train to earn a starting spot on the high school football team. My youngest (13) will have lacrosse and basketball. All of them are also in pivotal academic moments in their schooling to prepare for the future.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhk4S3zgSl9vqsh_nqjMBOyMR4u4zp6GoqO3QQmwxecdBH7RpEnKeDFtOi-dAeUBqgoezokUYcgqyTCKM_330uwYrDNKBLYKAdOF1gHDUAP86asaHEdZVPLW-f9mWAwfWblfbQCT2D1h-LLodAm8kCRWjcJR1gM10ZZYFJ6V0tZlJ7jpbtuXkrFqSLwzCg/s4000/20231102_192819.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="4000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhk4S3zgSl9vqsh_nqjMBOyMR4u4zp6GoqO3QQmwxecdBH7RpEnKeDFtOi-dAeUBqgoezokUYcgqyTCKM_330uwYrDNKBLYKAdOF1gHDUAP86asaHEdZVPLW-f9mWAwfWblfbQCT2D1h-LLodAm8kCRWjcJR1gM10ZZYFJ6V0tZlJ7jpbtuXkrFqSLwzCg/w640-h480/20231102_192819.jpg" width="640" /></a></div><i>Photo: Kevin with his wife Dani and their son Luke after an American football game, Carroll High School, Texas, Fall 2023. </i><br /><div><br /></div><div>I have some concrete goals associated with my stay. I will teach some courses, such as English for Chemists, and I will convey my analytical chemistry expertise in lectures and seminars to students. I will consult with masters and doctoral students about their research. I will meet with faculty and hopefully kindle, or rekindle, some productive research relationships going forward. However, I cannot help but think of these things as secondary or bonus to my upcoming five-months in the Czech Republic. <br /><br />I recently attended the mid-year conference held by the Czech Fulbright commission. It was an exceptional experience. This served not only as my official orientation to the program but also as a chance to meet other scholars, students, and English teaching assistants who are current grantees of the Fulbright program in the Czech Republic, as well as administrators of the program. For those that had already been here for four or more months, this meeting was an important check-in. I was impressed by the level of community and interaction those grantees exhibited. It was clear that life-long friendships lay in the forge and under development. For those for whom this meeting represented the start of their Fulbright adventure, I could feel the excitement and wonderment for what was to come. In my conversations with each of them, I realized I was in a rather unique position, with my prior knowledge and experience with the Czech Republic.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlJt5UMkeJi9ieR6BEXjs2wnk7F8sqGKiABaiFA9Q_DcmLfng6EMIhpaI2qamaWGKTbbsElYXA2dP3B2YXgAWM8lXmgpHIbmqNbEHlLZ1flM9m2ANjSk-Ktxl3pvv9nIsqUVhp4gvmVOcFRU2F5WuAqVnSjDy3utzo1c5PbvZe9hVMDe4lxxMMsfl2np0/s4032/IMG_6628%20a.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlJt5UMkeJi9ieR6BEXjs2wnk7F8sqGKiABaiFA9Q_DcmLfng6EMIhpaI2qamaWGKTbbsElYXA2dP3B2YXgAWM8lXmgpHIbmqNbEHlLZ1flM9m2ANjSk-Ktxl3pvv9nIsqUVhp4gvmVOcFRU2F5WuAqVnSjDy3utzo1c5PbvZe9hVMDe4lxxMMsfl2np0/w640-h480/IMG_6628%20a.jpg" width="640" /></a></div><i>Photo: Kevin and other Fulbrighters during a group discussion on the first day of Fulbright mid-year conference in Třešť, February 1, 2024.</i><br /> <br />I was asked about the goals of my stay by many, and I could easily recount the duties I would fulfill and my hope for future professional relationships. However, as I formulated my answer, I realized my main goal was just to have an experience, without any preconceived notions about what this would entail. <br /><br />I have found over the last ten years or so that I really enjoy writing. I do plenty of technical writing and editing, but I prefer the type of writing where I can simply sit and think and formulate words on paper. This may include musings about science, but I also like to try to convey softer topics. Through my past writing experiences, I have been told that people who read my work appreciate my levity and the insight into me and my thoughts. It is rewarding when I hear such views. While I am here in the Czech Republic, I want to practice this type of writing and reflect often on my experiences. I have a great many personal goals on this front, and I just hope that I can achieve a few of them during my Fulbright stay. <br /><br />If I am honest, one of the main reasons for pursuing this Fulbright was to get away from my everyday life. It is not that I have much of anything to complain about my daily life, and I am certainly not including a desire to be away from my family as any significant motivation for seeking change. However, as I sit here, just one week into my stay, I feel calm and relaxed. I am excited about the personal growth I can experience with some time by myself to consistently reflect on life and the world around me, without nearly as many distractions as I would have at home in the U.S. And of course, to be able to do this in the beautiful Czech city of Olomouc is an exceptional opportunity.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6KdtAARdutGVcOw4PF0HQATdG8ydJ6GN7Km9W0FFGF1j9ytDpxmsaK1Ec6qxO3kgVx3syhMzyB1L8kZLRDb-qCXtE4vLK3GYG_YOXDBRk0FFOnMJLTz3vF0r9yatYzNRwNbLV0Vctb_FS1mRdIVOHNf9hjEhujvt0ZBgEHXNT3Kf4QMdCP543pDZjPjk/s3392/20240210_111242.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3392" data-original-width="2544" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6KdtAARdutGVcOw4PF0HQATdG8ydJ6GN7Km9W0FFGF1j9ytDpxmsaK1Ec6qxO3kgVx3syhMzyB1L8kZLRDb-qCXtE4vLK3GYG_YOXDBRk0FFOnMJLTz3vF0r9yatYzNRwNbLV0Vctb_FS1mRdIVOHNf9hjEhujvt0ZBgEHXNT3Kf4QMdCP543pDZjPjk/w300-h400/20240210_111242.jpg" width="300" /></a></div><i>Photo: Kevin walks through the beautiful downtown of Olomouc, February 2024.</i> <br /> <br />Many friends and colleagues have asked me how I can justify simply picking up from my everyday life and leave to live in Europe for the better part of a year. To them, I say, “why not?” If my stage in life and work has afforded such an opportunity, why not take it? I think that many Americans today are so stuck in their everyday routine that they just simply do not consider taking a step like this to be realistic. What is life, if not to take every chance to live it to the fullest and experience new things? All opportunities come with drawbacks. But if the advantages outweigh the drawbacks, as is clearly the case for me here, then I say one owes it to themselves to get out of their comfort zone and have new experiences. It is even more exciting when you do not necessarily know what all of those experiences may be. <br /><br />I am truly thankful to the Fulbright program for giving me this opportunity to contribute and to reflect. I believe I will return home refreshed and a better person, all around. However, in the meantime, I do not want to rush the experience. I will take none of it for granted and will appreciate every moment it has given me.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtWmSR0zihlgtSddtcIwWremZs7qdD3RkBGsu2k9cbv34jSuv6cbKh8mYGjdUqZaJHl2iCmJItoV-BY_TPBgnxjjmpzQEkLgXmhFHrPMRRB3UeFKZfRLbNi3LGT8pwKpbSBsELD6HjcNdmsB4DkABvyH2GWIR_VWAwc2BdCBcG4cR0KNDUiXr7ef2fO90/s4032/IMG_6637%20a.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtWmSR0zihlgtSddtcIwWremZs7qdD3RkBGsu2k9cbv34jSuv6cbKh8mYGjdUqZaJHl2iCmJItoV-BY_TPBgnxjjmpzQEkLgXmhFHrPMRRB3UeFKZfRLbNi3LGT8pwKpbSBsELD6HjcNdmsB4DkABvyH2GWIR_VWAwc2BdCBcG4cR0KNDUiXr7ef2fO90/w640-h480/IMG_6637%20a.jpg" width="640" /></a></div><i>Photo: American Fulbrighters meet at the mid-year conference at Castle Třešť, January 31, 2024. </i>Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-18148891246607999892024-02-08T07:46:00.013+01:002024-02-09T08:43:22.524+01:00Eva Gartnerová: Arts management a srozumitelnost umění a kultury<h3><span id="docs-internal-guid-445b7dc1-7fff-fbbd-2a69-66ce14583596"><span style="font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variant-position: normal; vertical-align: baseline;">Eva Gartnerová je vedoucí oboru Arts<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgT_P9Ru-mv5Fet4IYyEcNvxHQmxE-sDRGP6QnlnmY-fzmagmTSr57720o6wjx6nto6CSLp6OmJFd07qLjqcfd-xbUV53Qe9ZG3JRMXBsio-CAHVvV2kHQCukpb3HY6IuQBkbB8PTHy3CUZrp8eA1PISX4xCwcND3nTfMgZGbgpl49Qun4iraLGpyN6uQc/s1419/profile%203.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1419" data-original-width="1060" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgT_P9Ru-mv5Fet4IYyEcNvxHQmxE-sDRGP6QnlnmY-fzmagmTSr57720o6wjx6nto6CSLp6OmJFd07qLjqcfd-xbUV53Qe9ZG3JRMXBsio-CAHVvV2kHQCukpb3HY6IuQBkbB8PTHy3CUZrp8eA1PISX4xCwcND3nTfMgZGbgpl49Qun4iraLGpyN6uQc/w299-h400/profile%203.jpg" width="299" /></a></div>Management na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Zabývá se především komunikací kulturních institucí a kreativním zapojením publika. V akademickém roce 2021/2022 vyjela s Fulbrightovým stipendiem do USA a po dobu devíti měsíců mapovala způsoby a trendy v oblasti tzv. “audience engagement” v amerických muzeích a galeriích. Jejími hlavními hostitelskými institucemi bylo Ulrich Museum of Art při Wichita State University, University of Arizona Museum of Art a Smart Museum of Art při University of Chicago. Strávila tak tři měsíce v Kansasu, tři měsíce v Arizoně a tři měsíce v Illinois. Ulrich Museum of Art, tedy první hostitelské univerzitní muzeum, bylo založeno v roce 1974 s cílem zprostředkovávat široké veřejnosti nejvyšší možnou kvalitu uměleckého zážitku. Do stálé expozice patří přes 300 prací malíře Fredericka Judda Waugha, které muzeu věnoval podnikatel Edwin A. Ulrich, jehož jméno instituce připomíná. Venkovní prostředí univerzity doplňuje 81 monumentálních děl mezinárodně uznávaných umělců, a veřejná vysoká škola v Kansasu se tak může pyšnit umístěním v žebříčku deseti nejlepších univerzitních kampusů</span></span>. I obě další muzea na University of Arizona a University of Chicago mají za cíl oslovovat kromě studentů a zaměstnanců univerzity i širokou veřejnost, inspirovat a rozvíjet kreativitu, podporovat dialog o sociálních, politických i ekonomických otázkách a pochopitelně také propagovat vynikající díla rozmanitých umělců a umělkyň. </h3><div><div><b><i>Rozhovor s Evou Gartnerovou vznikl ve spolupráci s Ladislavem Loukotou ze stránky <a href="https://www.facebook.com/VedatorCZ/" target="_blank">Vědátor</a> a je třicátým prvním dílem seriálu příběhů k 30. výročí Fulbrightovy komise. Videozáznamy najdete začátkem každého měsíce na našem <a href="https://www.youtube.com/user/CzechFulbright" target="_blank">YouTube</a> kanále a <a href="https://www.facebook.com/czechfulbright/" target="_blank">Facebooku</a>. Koncem týdne Vám přinášíme textovou verzi rozhovorů zde na blogu.</i></b></div><div><br /></div></div><b>Co si má laik představit pod pojmem "arts management"? </b><br />Pod pojmem arts management si laik i profesionál může představit pomyslný most mezi uměním, designem, kulturou, hudbou, divadlem, novým cirkusem a jejich publikem. Arts management je ten most, který se snaží umění a kulturu přinést a interpretovat různým cílovým skupinám. Ne vždy jenom široké veřejnosti, ale i odborníkům, umělcům, stakeholderům a tak dál.<div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuI2u9INaX7tR2nNO177UyKjYSsvt1YUwYZ0sY8LtBjdSMEOnqWyaI6x2qjhqRDHrKrPt6JRY2t6Am_wTOOemPbUI2p0JwjBSIuabHPgs4xBljLrsIAswfn6dzZ-RXwiC1lnZHpMOhi7vRxyzt438Ip6dDmTZtWONWiqVTMxQX-VCOl4NKk4lUYzo5y54/s801/kolaz_zivot-na-atelieru_01.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="654" data-original-width="801" height="522" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuI2u9INaX7tR2nNO177UyKjYSsvt1YUwYZ0sY8LtBjdSMEOnqWyaI6x2qjhqRDHrKrPt6JRY2t6Am_wTOOemPbUI2p0JwjBSIuabHPgs4xBljLrsIAswfn6dzZ-RXwiC1lnZHpMOhi7vRxyzt438Ip6dDmTZtWONWiqVTMxQX-VCOl4NKk4lUYzo5y54/w640-h522/kolaz_zivot-na-atelieru_01.jpeg" width="640" /></a></div><i>Foto: Koláž výstupů ateliéru Arts Management na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, podzim 2023. </i><div><br /><b>Jaká byla vaše cesta k art managementu? Působí to jako obor, který má blízko k marketingu i archivářství, ale zároveň je od nich dost daleko.</b><br />Já jsem se k oboru arts management dostala více méně postupně. Studovala jsem magisterské studium marketingové komunikace, kde jsem přičuchla k několika kulturním festivalům, projektům, koncertům a tak dále. A následně jsem vlastně byla oslovena, abych začala pracovat jako produkční v Univerzitní galerii G18. Při této práci jsem zjistila, že téma a fenomén univerzitní galerie v Česku není akademicky nebo výzkumně nějakým způsobem uchopen, takže jsem se rozhodla začít studovat doktorát. A tak jsem se čím dál více zajímala o kulturní management, což je v podstatě arts management. Dá se říct, že to jsou synonyma s drobnými odlišnostmi. Když jsem se potom vracela zpátky, tak jedna kolegyně vedoucí ateliéru Arts Management šla na mateřskou. Tím se mi naskytla příležitost vlastně stát se vedoucí ateliéru, takže ho mám teď jako každodenní chleba.<br /><br /><b>V čem se liší americké pojetí galerií, že vás zaujalo jako téma výjezdu do USA? </b><br />Já jsem se vlastně do USA rozhodla vycestovat, když jsem dokončovala disertační práci zaměřenou na univerzitní galerie. Jedno z mých zjištění bylo, že české univerzitní galerie nedisponují žádnými uměleckými sbírkami, což je odlišuje od západnějšího cípu Evropy nebo právě od Ameriky a od Austrálie. Vzhledem k tomu, že mám pořád marketingový background, zajímají mě komunikace, práce s veřejností a komunity. Chtěla jsem zjišťovat, jakým způsobem můžou univerzitní galerie sloužit jako platforma pro setkávání, pro sociální přesahy a pro komunitní plánování. Vzhledem k tomu, že obor audience engagement, česky práce s publikem, je na nejvyšší úrovni právě v USA, rozhodla jsem se prozkoumat tuto oblast právě tam. Fulbright byla skvělá příležitost sepsat myšlenky na papír, ten projekt strukturovat a vlastně zjistit, jakým způsobem se na to téma dá podívat z výzkumného úhlu pohledu.<br /><br /><b>Uvedla jste, že příběhů z USA máte na čtyři semestry. Můžete vypíchnout jeden, který vás nejvíce ovlivnil? </b><br />První takový intenzivní příběh, který se mi z Fulbrighta vybaví, je to, jakým způsobem jsme se potkali a seznámili s architektkou a tzv. muzejní docentkou z Kalifornské MOMA. Byl to krásný příběh, který začal následovně - když jsem se hlásila na Fulbrighta, poprosila jsem emeritní rektorku Umělecké akademie v Bělehradě, aby mi napsala doporučující dopis. Ona ho napsala, což možná i pomohlo ve výběrovém řízení, a když jsem jí potom psala děkovný e-mail, že si její podpory moc vážím a že to vyšlo, řekla mi, že její sestra, Dragana Sešić, působí právě v San Franciscu, a že tam dělá muzejní docentku. Doporučila mi, abych se jí ozvala. Když jsem se potom spojila s paní Draganou Sešić, doufala jsem, že si udělám výlet k ní do muzea, kde nějak probereme audience engagement právě v Kalifornii. Odhadovala jsem to setkání tak na dvě hodiny. Nakonec nás tahle ta paní pozvala k sobě na celý týden. Měli jsme tak možnost projít celou MOMA, seznámila nás s celým muzejním sborem, a představila pozici muzejního docenta a jakým způsobem tato role zapadá do organizační struktury amerických muzeí. Mimo jiné nám také ukázala San Francisca s východoevropským dotekem, protože sama je původně právě ze Srbska. </div><div><br /><b>Po návratu z Fulbrightova pobytu jste převzala ateliér Arts Management na UTB. Co je nejzásadnější změna, kterou jste zde pod vlivem Fulbrightova pobytu zavedla? </b><br />Nevím, jestli to můžu nazvat změnou, protože je to start něčeho úplně nového. Nicméně v rámci ateliéru Arts Management jsme díky mému Fulbrightovskému pobytu v dubnu 2023 úspěšně akreditovali nový bakalářský program zaměřený na kreativní odvětví a digitální kulturu. Ten na základě americké zkušenosti propsané inkluzí, diverzitou, mezioborovou spoluprací, udržitelností a vůbec intenzivní prací s publikem staví právě na těchto hodnotách.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnk7Cnfkb3NDeYjdftqk1tpxn6ManE3xG6qJdHJf5VNecRcDRgrW6zUJcQFxInOCS0egYBs1qi06mfSr7RrbW0X64IkwZ3glaW_TRDqGsJpPjErozCiBkIs2Kn4KECNWdn1pVJJhTVAEt2gjy9EtAFiXBRGkf1rHKZTArxTTOKhAv5Q_9Lua70nODIDn8/s3579/Organizace%20Family%20Fun%20Day%20na%20Ulrich%20Museum%20of%20Art%20(z%C3%A1%C5%99%C3%AD%202021).jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2386" data-original-width="3579" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnk7Cnfkb3NDeYjdftqk1tpxn6ManE3xG6qJdHJf5VNecRcDRgrW6zUJcQFxInOCS0egYBs1qi06mfSr7RrbW0X64IkwZ3glaW_TRDqGsJpPjErozCiBkIs2Kn4KECNWdn1pVJJhTVAEt2gjy9EtAFiXBRGkf1rHKZTArxTTOKhAv5Q_9Lua70nODIDn8/w640-h426/Organizace%20Family%20Fun%20Day%20na%20Ulrich%20Museum%20of%20Art%20(z%C3%A1%C5%99%C3%AD%202021).jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: Family Fun Day na Ulrich Museum of Art, září 2021.</i><div><br /><b>Jaká jsou obecně u nás specifika univerzitních muzeí a galerií oproti těm mimouniverzitním? </b><br />Univerzitní galerie a univerzitní muzea se oproti těm klasickým liší v několika aspektech. Ten první je v roli zřizovatele, kdy vlastně univerzitní galerie nebo muzeum je zřizováno univerzitou, potažmo fakultou nebo nějakou součástí, což je většinou vlastně velmi úzce spojeno s výukou, s tvůrčí činností, s publikační činností, s výzkumem a podobně. Jsou tam specifika také v tom, že univerzitní galerie, tím, že jsou zasazeny do akademického prostředí, si mohou dovolit v několika aspektech být více experimentální, být více otevřené, zahrnovat právě studenty z různých oborů a propojovat právě tu akademickou část s širokou veřejností, a stávají se tak platformou k setkávání a k popularizaci umění i vědy.<br /><br /><b>Co potřebuje česká umělecká scéna z hlediska muzeí a galerií? V čem bychom se měli inspirovat v zahraničí? </b><br />Západní Evropa, Amerika, Austrálie, Singapur mají v galeriích a muzeích vytvořenou mnohem lepší organizační strukturu. Mají samozřejmě větší dotace na financování a s tím související lidské kapacity. Je tam silnější vzájemné propojení a vzájemné diskuze mezi kunsthistoriky, kurátory, ale i lidmi, kteří se věnují právě práci s publikem nebo komunikaci jako takové. Myslím si, že by každý měl vědět to, že arts management je komplexní disciplína, že pro něj není důležité jenom znalost dějin umění nebo znalost umění jako takového, ale že jsou v něm důležité aspekty právě sociologie, psychologie, behaviorální analýzy, ale také právě managementové, organizační a komunikační dovednosti a že arts managerem se může stát v podstatě kdokoliv, kdo má zájem pomáhat zpřístupňovat umění a kulturu širšímu publiku.<br /><br /><b>Tradiční závěrečná otázka: Co by podle vás měl každý laik vědět o tématu arts managementu, ale podle vás to většina lidí neví? </b><br />Česká galerijní a muzejní scéna potřebuje vzájemný respekt a pochopení toho, že arts management nebo marketingová komunikace nebo jakýkoliv komunikační prvek pomáhá umění a kultuře stát se více přístupným veřejnosti. Arts management není sprosté slovo a nemá za cíl dehonestovat umění. Jeho cílem je měnit formáty komunikace tak, aby umění a kultura bylo srozumitelné všem.</div></div><div><br /></div><div><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjL1AufbbIInsDqIQ4ggucFaUlyIudGu0eT_pIxFN-TO2lgABRoW0-WCVK5iUS_MaabzBt318A0xsIqZ2EEqecgrOxxSo8DX9wnVOXy9AOgwHrCD5FTQ9a9M8FT8BJjlL-5jOZDNjVbUzT3wAHKw0ptCPsm5GdbIA114Vsh_xbpyrjxpn1Qlcwz5ivy_DQ/s5322/2I0A7347.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4258" data-original-width="5322" height="512" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjL1AufbbIInsDqIQ4ggucFaUlyIudGu0eT_pIxFN-TO2lgABRoW0-WCVK5iUS_MaabzBt318A0xsIqZ2EEqecgrOxxSo8DX9wnVOXy9AOgwHrCD5FTQ9a9M8FT8BJjlL-5jOZDNjVbUzT3wAHKw0ptCPsm5GdbIA114Vsh_xbpyrjxpn1Qlcwz5ivy_DQ/w640-h512/2I0A7347.jpg" width="640" /></a></div><div><i>Foto: Eva Gartnerová a blízká spolupracovnice při stipendijním pobytu na Wichita State University Khadija z Maroka, jaro 2022, Ulrich Museum of Art.</i></div>Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-60040263503249570982024-01-25T14:57:00.017+01:002024-01-25T20:12:25.556+01:00Avery Morris: Retracing Gideon Klein’s Footsteps<h3 style="text-align: left;">Avery Morris is a violinist and a Doctoral <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmZRXKVpPeefuKCkJ8pTLKGXhzAvuGy_qy-LoYoZwY1-oRc-rWWdVu3YniOVzw0VmXfdBBgtxAWlmAsBzaj9raJqqP3Ry_sOmE33GoovB9ohyphenhyphenU3bRDkzGswv-nI5g6Za5daGJzfPLgcvJrXjqllL_b4VsXJf_erY4DJkvpi5W36V1Ek2YSqtHRCifThXw/s5472/AVERY_06_10_23_229.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="5472" data-original-width="3648" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmZRXKVpPeefuKCkJ8pTLKGXhzAvuGy_qy-LoYoZwY1-oRc-rWWdVu3YniOVzw0VmXfdBBgtxAWlmAsBzaj9raJqqP3Ry_sOmE33GoovB9ohyphenhyphenU3bRDkzGswv-nI5g6Za5daGJzfPLgcvJrXjqllL_b4VsXJf_erY4DJkvpi5W36V1Ek2YSqtHRCifThXw/w266-h400/AVERY_06_10_23_229.jpg" width="266" /></a></div>Candidate of Musical Arts in violin performance at Stony Brook University. This year, she is spending nine months at the Music and Dance Faculty (HAMU) of the Academy of Performing Arts in Prague as a Fulbright Student grantee researching Gideon Klein's lost works and the legacy of Czech Musical Modernism. Avery has a special passion for the music of this Czech composer Gideon Klein, who died at the age of 26 in Fürstengrube, a subcamp of Auschwitz after his internment in Terezín. Avery discovered Klein by chance during the pandemic, when looking for music to play together with her twin sister. She immediately got hooked, and started to explore Klein's music, as well as his destiny. Klein experimented with genres ranging from jazz and blues to serialism and microtonal music – a style later labeled by the Nazis as "degenerate music." Avery's curiosity grew more, so applying for a Fulbright Student grant to the Czech Republic was a logical next step. Reflecting on the first half of her stay, Avery shares that: "It’s so rare that musicians get the chance to dive this deep into the pieces they perform and composers they study. To not only see the composers' manuscripts for instance, but to walk on the very cobblestones they did, to taste the "svíčková," to hear the bell towers ring and be immersed in the Czech language." </h3><div>I was struck by an image I saw recently of Gideon Klein walking with a friend along the Legion Bridge in front of the National Theatre in Prague, on the same cobblestones I’ve walked on countless times. Not too far away from the bridge is Dvořák Hall, where Klein performed as a pianist while studying at the Prague Conservatory, as well as his family’s home on Rašínovo nábřeží. A short walk from my current apartment is the very flat Klein took piano lessons in as a young boy. The immaculately preserved city of Prague, which I am continuously in awe of, remains a type of musical time capsule into the pre-WWII, rich (yet much too short) musical life of Gideon Klein whose works are the subject of my Fulbright research.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfGL22LKzH0edBP9IjN9Lig-AIpAa8KVw98RjeUXtkAmWwQm6q5fJPVl4NmotUG3tmAA1npDC9c2K9vM7ptAjTvddv57ufMW7id7wVeRJPCfZu0iuzzYnK6-sGGnWo-tpkNdhMDNYpfmhxJaTka_vpMIKQDMnkjNBuPnoP6sVwdh90AFqOcJkri_uEiJs/s4748/AVERY_06_10_23_220.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4748" data-original-width="3165" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfGL22LKzH0edBP9IjN9Lig-AIpAa8KVw98RjeUXtkAmWwQm6q5fJPVl4NmotUG3tmAA1npDC9c2K9vM7ptAjTvddv57ufMW7id7wVeRJPCfZu0iuzzYnK6-sGGnWo-tpkNdhMDNYpfmhxJaTka_vpMIKQDMnkjNBuPnoP6sVwdh90AFqOcJkri_uEiJs/w426-h640/AVERY_06_10_23_220.jpg" width="426" /></a></div><i>Photo: Avery walks in Prague, September 2023. The photo and the profile photo were taken by Marie Hejl Brousilová. </i><br /><br />At the start of the pandemic a simple online search of violin/viola duets to play with my sister, led to my initial discovery of Czech Modernist composer Gideon Klein (1919-45) and his music. A current doctoral candidate in violin performance, I was particularly struck by his 1939-40 duo composed using quarter tones, a type of microtonal music in which a composer writes using pitches in-between standard chromatic notes – and this became the topic of a lecture recital I gave at my university. This technique which he learned from composer Alois Hába was an example of what the Nazis considered “degenerate music.” Prior to his deportation to Terezín when he was studying in Prague, Klein also experimented with genres ranging from jazz and blues to piano concerti, harpsichord pieces, and serialism. <br /><br />However, today Klein is mostly known for his String Trio (and Piano Sonata) written in Terezín and very few musicians are familiar with Klein’s history of rich experimental music. The primary reason for this is clear: unlike Klein’s Terezín works, this music was lost for roughly 50 years. It was found in a suitcase in the attic of a house in Prague in the 1990s. Some of these works exist only in manuscript; others only in sketches. Currently housed at the Jewish Museum in Prague, many of these pieces have never been transcribed, published or even performed. <br /><br />For my Fulbright research, I have been working to transcribe Klein’s lost works and sketches; analyzing, researching and performing them at locations of significance to Klein through the support of my affiliate the Academy of Performing Arts in Prague (HAMU) and my advisor Dr. Iva Oplištilová. My project aims to explore what might have been by sharing these works with the city in which they were composed over 80 years ago, as many were never performed during Klein’s lifetime and still haven’t been performed to this day. <br /><br />I’ve been fortunate enough to have performed some of Klein’s sketches as well as complete works during my time so far in Prague. Some performances include: a house concert last November (just across the street from Klein’s very apartment!) with cellist (and Fulbright alum) Tomáš Jamník and pianist Ivo Kahánek, accompanied by a discussion led by recent Klein biographer, Dr. David Fligg. Other concerts included a November 2023 performance at the United States Ambassador’s residence in Prague for Ambassador Bijan Sabet and embassy staff. Upcoming performances include a concert featuring Klein’s quarter tone works with violist Eva Krestová (alongside the premiere of a new composition by Fulbright grantee Andrew Harlan!) at Castle Niměřice and Atrium Žižkov, and a house concert of Klein’s vocal works and sketches to be held this spring.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNa4GcWR6WVBS24lctrpLpWYBaqjCKtjkaQpl3U2Zi9azW7fWV3H5ieLf_0siAK8Os6wB0ycreRQ3KQOOBDdU2lj_MhV7MPAjH5pLjrvFTx0CaklomxkfTD1dH0WIJpD6Hh5PmapXEY1CfTu5v3MswE7iUALoNoJODvPv0zgEuUsMECdM5ORNdmU2z3hs/s1909/IMG_1337.PNG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1162" data-original-width="1909" height="390" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNa4GcWR6WVBS24lctrpLpWYBaqjCKtjkaQpl3U2Zi9azW7fWV3H5ieLf_0siAK8Os6wB0ycreRQ3KQOOBDdU2lj_MhV7MPAjH5pLjrvFTx0CaklomxkfTD1dH0WIJpD6Hh5PmapXEY1CfTu5v3MswE7iUALoNoJODvPv0zgEuUsMECdM5ORNdmU2z3hs/w640-h390/IMG_1337.PNG" width="640" /></a></div><i>Photo: Avery Morris speak about her transcription of Klein's solo violin work before performing it for likely the first time in Prague, Fall 2023. </i> </div><div><br />Since scholarship and performance tradition of Klein’s pre-Terezín works is relatively thin, I have been able to explore different settings for programming his music. At the start of the war when all Czech universities were shut down, Klein and his sister Lisa would perform in what were considered “illegal” house concerts. Artists, writers and intellectuals gathered at these – and Klein performed under the pseudonym Karel Vránek. It has been therefore important to me that during my time in Prague, my performances are not held only in formal concert halls but also in homes, surrounded by fellow musicians and enthusiasts.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKizyNfsNbYZrMyeD7-cpVTYMA1FCBJO_LM-QvwEcRQ87IGCCvQycOoU_S4uvWDboyRgYFgIAsSqDbr2X762u8WSob4ihwdd79ECDxx8xHSziKtpxb6WlAwTN8UledoH0Zu2W1oGN5b_2TUZuyXxYDYgeilmTkMbkd90WylZzjIaMhOhUdKIi_WQbY6q4/s2082/IMG_8865.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1124" data-original-width="2082" height="346" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKizyNfsNbYZrMyeD7-cpVTYMA1FCBJO_LM-QvwEcRQ87IGCCvQycOoU_S4uvWDboyRgYFgIAsSqDbr2X762u8WSob4ihwdd79ECDxx8xHSziKtpxb6WlAwTN8UledoH0Zu2W1oGN5b_2TUZuyXxYDYgeilmTkMbkd90WylZzjIaMhOhUdKIi_WQbY6q4/w640-h346/IMG_8865.jpg" width="640" /></a></div><i>Photo: Avery Morris (violin), Tomáš Jamník (cello), Ivo Kahánek (piano) performing for biographer Dr. David Fligg, and others at a house concert across from Klein's very apartment building, Fall 2023, Prague.</i><br /> <br />In addition to my performances, I have been working on drafting critical reports for my transcriptions, as well as documenting my analyses and observations of Klein’s pre-Terezín works and sketches. <br /><br />I feel so grateful for the support I’ve received to pursue a project that I have been so passionate about for a while now. It’s so rare that musicians get the chance to dive this deep into the pieces they perform and composers they study. To not only see the composers' manuscripts for instance, but to walk on the very cobblestones they did, to taste the "svíčková," to hear the bell towers ring and be immersed in the Czech language. These elements undoubtedly make their way into the rich history of Czech music and performance, and I would truly never be able to find them anywhere else!<br /></div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXSDhzpwvHDPoGHMRHoFwlAFNxKY3Qeq3vPcPrwQjG2ct_rMAdVZukLpv4uER4vXbRaVxG7xAx_02JRxg8VtuCsjEx2XgCDb9tK32qLDzZb2PrKxmiTZFB6UTQkMQ6YiYOGrPVq3swJhma4Y3s7rWG06QmrTBdXZ-Q9M0SmEJZwy7gH8jg1l8uGJUqtzk/s2044/IMG_1336%20(2).jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1164" data-original-width="2044" height="364" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXSDhzpwvHDPoGHMRHoFwlAFNxKY3Qeq3vPcPrwQjG2ct_rMAdVZukLpv4uER4vXbRaVxG7xAx_02JRxg8VtuCsjEx2XgCDb9tK32qLDzZb2PrKxmiTZFB6UTQkMQ6YiYOGrPVq3swJhma4Y3s7rWG06QmrTBdXZ-Q9M0SmEJZwy7gH8jg1l8uGJUqtzk/w640-h364/IMG_1336%20(2).jpg" width="640" /></a></div><i>Photo: Avery Morris (violin) and Tomáš Jamník (cello) perform Gideon Klein's Duo for Violin and Cello, alongside a piece by Philip Glass for U.S. Ambassador to the Czech Republic Bijan Sabet (pictured in the front row), Fall 2023, Prague.</i><br />Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-55944828266252248162024-01-11T12:06:00.002+01:002024-01-11T13:29:30.413+01:00Kenneth C. C. Yang: Employing Computational Techniques to Understand Human Experiences<h3 style="text-align: left;">Kenneth C. C. Yang is <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMz7fkylRJFjFU4m4rMM80uzdz3qFdOPOqAZrItYsob-yqdJL3tdY9jxTMq8fn0yGoa5LtT2Q0jXmFQwEHoAyLv_x4OMhs3HvZEFzkcUrWD6fgFehG81yx94p-yYGFMrn8xBOfqHreAgs8IRez_JBBxZS1M2IVtz4HGJeYGYpX7pElJtNT_XgHyqbWLgU/s5472/Fulbrightgrantees_19_09_23_245.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="3648" data-original-width="5472" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMz7fkylRJFjFU4m4rMM80uzdz3qFdOPOqAZrItYsob-yqdJL3tdY9jxTMq8fn0yGoa5LtT2Q0jXmFQwEHoAyLv_x4OMhs3HvZEFzkcUrWD6fgFehG81yx94p-yYGFMrn8xBOfqHreAgs8IRez_JBBxZS1M2IVtz4HGJeYGYpX7pElJtNT_XgHyqbWLgU/w400-h266/Fulbrightgrantees_19_09_23_245.jpg" width="400" /></a></div>a professor of communications. As a native of Taiwan before immigrating to the US for his teaching position, he has transformed his research interests from traditional social sciences to data and computational research of unstructured texts and discourses produced by human beings. Trained as a new media researcher at Ohio State University at Columbus, Kenneth is constantly amazed by the advances and impacts of technologies on contemporary human experiences and how researchers are empowered for their research. During Fall 2023, Kenneth served as a Fulbright Distinguished Scholar at the Department of Media and Journalism Studies of Masaryk University (MUNI) in Brno. Kenneth offered an undergraduate course in New Media Advertising that introduced MUNI students to the latest developments of new technologies and how these technologies can be utilized for their careers in the field of communication. At the end of the semester, students proposed their new media advertising campaigns to promote Brno, the third largest city where MUNI is located. When asked about his teaching experiences with the Czech students in his classes, Kenneth shared a couple of observations with implementing the American-type pedagogy.</h3>The Erasmus program offers courses taught in English and possibly with instructors from overseas. So, I assume that students taking my classes have prior experiences with non-Czech pedagogy, thus without too much resistance. However, my interactions with these students have found that they were more accustomed to lecture-only pedagogy that does not integrate student participation and teamwork into the teaching activities. Compared with my American students, they are more shy and less active in speaking up in class. I would not say this experience constitutes a cultural shock because I had some understanding of the instruction styles in the Czech classroom when I prepared my proposal for the Fulbright Grant. The September 17-18 orientation program at Prague also helped me confirm my past literature readings on how Czech students learn.”<div><br /><div><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJBaAbj5WtDSvZu3alVjgOQt-uXzDy-N5egH5Gd0tTcSIXoO6TIYI00wbLNzFWS8K0BhPa9EhqcdiDgMLF7Dg8PN-UUJLjlJPa7x4C8KzLe-1Ykv3HcveoQP02Hwnst16hD-OGYXDknsdCszF1Wkr7qQ-SHshxLFmDEaQK9IMqvLaWoIdH-eCCU0MiEzQ/s1430/FIGURE%201.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="806" data-original-width="1430" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJBaAbj5WtDSvZu3alVjgOQt-uXzDy-N5egH5Gd0tTcSIXoO6TIYI00wbLNzFWS8K0BhPa9EhqcdiDgMLF7Dg8PN-UUJLjlJPa7x4C8KzLe-1Ykv3HcveoQP02Hwnst16hD-OGYXDknsdCszF1Wkr7qQ-SHshxLFmDEaQK9IMqvLaWoIdH-eCCU0MiEzQ/w640-h360/FIGURE%201.jpg" width="640" /></a></div><div><i>Photo: Students in the New Media Advertising Class Shared their Campaign to Promote Brno, Fall 2023.</i> </div><div><br />Coming from a teaching culture emphasizing students’ active learning in the higher education classroom, I have intentionally included different ACUE pedagogical approaches (ACUE stands for The Association of College and University Educators). For example, students must complete pre-lecture readings before attending the class sessions, and PowerPoint files were shared instead of asking them to jot down what the instructor would say in class. Instead of asking them to speak up in front of the class, I have encouraged them to work as a team to create a more comfortable space to transition more smoothly into a more American pedagogical approach by working with their peers. While I am still analyzing the quantitative and qualitative data I have collected, their narratives before they exited the class at the end of the semester found that students in these classes found weekly assignments favorable. One student said "the weekly assignments helped satisfy the learning objectives present in each lesson. Therefore, they did help me earn more effectively", "They are a good method to do assignments and yes they helped me more to learn effectively…...", "I think it was helpful to understand more about the course and to show our knowledge taught in weekly study materials."<br /><br />Instead of requiring students to ask questions in front of the class, I have adopted the Exit Assignment approach that I learned from the ACUE certification modules. So that all students will write down their questions, I can address them in the next class before they leave the classroom. The approach is perceived favorably, as one student said, “especially as -3 assignment as a big role to encourage students to ask questions."</div><div><br /></div><div><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4VCbTHJailcQ8SwQhAndOpxfLD3tq5F9pAt-NGXBgTOiFg1pwG29MwNPAPpyqPxnJQpQuqSBL9GzjqEay9YSeQ7AkTXwcTBlP9mHP8KpWO9PiwZ30EmtGwFQBPZ6VPY10yP3_CL5IoqElbnW_YYv6U1Eb_qJ8AkVjEMljzoQnav6sZHdRYJoUtB2Qz5o/s1430/FIGURE%202.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="806" data-original-width="1430" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4VCbTHJailcQ8SwQhAndOpxfLD3tq5F9pAt-NGXBgTOiFg1pwG29MwNPAPpyqPxnJQpQuqSBL9GzjqEay9YSeQ7AkTXwcTBlP9mHP8KpWO9PiwZ30EmtGwFQBPZ6VPY10yP3_CL5IoqElbnW_YYv6U1Eb_qJ8AkVjEMljzoQnav6sZHdRYJoUtB2Qz5o/w640-h360/FIGURE%202.jpg" width="640" /></a><br /><i>Photo: Students in the New Media Advertising Class Shared their Campaign to Promote Brno, Fall 2023.</i><br /><br />The implementation of team-based learning is perceived positively among students because this approach could create more student engagement and help them learn better. I strongly believe each class session should be like a movie trailer to entice and motivate students to learn by themselves. One student said, "We really enjoyed during teamworks together. I think they were really engaging and helpful." Another student said, "It helped me a lot. It was interesting! Also, working with a team helped me to be responsible a team person! Thank you so much." The overall positive assessment about teamwork and team-based learning is generally shared by students as seen in this reflective narrative, "it does help learning more effectively, working on teams is good for sharing ideas and learn with each other."<br /><br />I have found these experiences with my students at MUNI beneficial to my teaching improvement and research. I have submitted a paper based on my pedagogical implementations and observations (based on data collected from a mixed research method) to a conference that will be held in Poland this year. I have to thank Dr. Iveta Jansová at MUNI for helping me with administrative matters at the beginning of the semester before I was granted access to the Information System at MUNI. It helped me to get my classes started smoothly. Her warm welcome with several social activities was useful for me to fit in despite the short stay.</div><div><br /></div><div><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEipdg04lqjrK4HG0oqKSHt0hwwEY0XXg7EJstxmD9zAxsdnHWFr0pgi7ASqSBDnF5vopUWxkoPOOidIxl3GZi7iaY_dB-9SDan7s_TePoY19kps5HblOnXXwrKqxcS9hvSOEHyvMoYlUnBuCzmMEUglFP6KsB2GVcv1JThjZdAKpVGIIBCJsb8CdHNnxwA/s882/FIGURE%203.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="598" data-original-width="882" height="434" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEipdg04lqjrK4HG0oqKSHt0hwwEY0XXg7EJstxmD9zAxsdnHWFr0pgi7ASqSBDnF5vopUWxkoPOOidIxl3GZi7iaY_dB-9SDan7s_TePoY19kps5HblOnXXwrKqxcS9hvSOEHyvMoYlUnBuCzmMEUglFP6KsB2GVcv1JThjZdAKpVGIIBCJsb8CdHNnxwA/w640-h434/FIGURE%203.jpg" width="640" /></a><br /><div><i>Photo: Event Announcement at the Charles University’s Webpage, Fall 2023.</i></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div><div>During my stay in the Czech Republic, I was honored to accept the invitation to speak at The Institute of Communication Studies and Journalism at the historical Charles University in Prague. Thanks to this opportunity, I met more undergraduate and graduate students, and I presented my recent research that employed computational text mining techniques to analyze digital game players’ experiences playing the Squid Game. During the 90-minute presentation, titled “Employing a Computational Text Mining Method to Investigate Gameplayers’ Experiences in Squid Game: Theoretical and Methodological Implications for Communication Researchers”, I claimed that Squid Game’s success was partially due to the emergence of an international streaming platform, Netflix, and a Hollywood’s global approach to creative culture production that ultimately transformed a South Korean drama into a global sensation. The lecture demonstrated the latest applications in computational text mining techniques and how these techniques can help communication scholars analyze communication discourses in a new media era.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMB6ZUttZllxDAlf1K_wFJuL4jwLja012bx-HlV3qlnb0e1XZG7D6I_zc8RdDVpAZjSNOau684Dk-fbuUZmweTGl-OTV9zU8OCVb5uGZls8Sg-BIALjRfQJpVVGv9IZZjLWsXUpI3dnPzv_J0C-1Q2ZktrqdQQd3uwm3veHvkAD0VZIbSsvqx8IIWLBWU/s3176/class%20CH%20UNI.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2193" data-original-width="3176" height="442" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMB6ZUttZllxDAlf1K_wFJuL4jwLja012bx-HlV3qlnb0e1XZG7D6I_zc8RdDVpAZjSNOau684Dk-fbuUZmweTGl-OTV9zU8OCVb5uGZls8Sg-BIALjRfQJpVVGv9IZZjLWsXUpI3dnPzv_J0C-1Q2ZktrqdQQd3uwm3veHvkAD0VZIbSsvqx8IIWLBWU/w640-h442/class%20CH%20UNI.jpg" width="640" /></a></div><div><i>Photo: Kenneth’s Presentation at Charles University, Prague, November 2023.</i></div></div></div></div></div>Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-56605399351247283872024-01-04T13:57:00.011+01:002024-01-04T19:48:48.211+01:00Fizah Yousuf: Science Is Universal<h3 style="text-align: left;">Fizah Yousuf is a biologist. <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgj-1vOB8fKGVvNavM39Dp0PbZqt9UF4uS3ov9-vmkN9KiaSbA-8Hv784jj0alouphqEhTqbsv09uH0j080GzVX_EvhFHLzDBDZdpH5hypRqXit9ems5y0hdyHftg6aKS4zEeBujEvMrr_NsX8CD3rJCTXhH_0Q_Trko2lU4MaL-Q6g4PIHm2SDiqkTik8/s400/Fulbrightgrantees_19_09_23_583.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="297" data-original-width="400" height="297" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgj-1vOB8fKGVvNavM39Dp0PbZqt9UF4uS3ov9-vmkN9KiaSbA-8Hv784jj0alouphqEhTqbsv09uH0j080GzVX_EvhFHLzDBDZdpH5hypRqXit9ems5y0hdyHftg6aKS4zEeBujEvMrr_NsX8CD3rJCTXhH_0Q_Trko2lU4MaL-Q6g4PIHm2SDiqkTik8/w400-h297/Fulbrightgrantees_19_09_23_583.jpg" width="400" /></a></div>In her research, she focuses on further understanding the syphilis bacteria, and one day, she would like to see a syphilis vaccine being developed and globally distributed. Originally from Boston College, Fizah has joined a lab at the Faculty of Medicine of Masaryk University in Brno, and together with her international team, she hopes to contribute to the development of the syphilis vaccine. Her passion for the prevention and treatment of infectious diseases started during the COVID-19 pandemic. At that time, Fizah studied COVID-19, and she took classes on immunology and vaccinology. After learning about the recent quiet resurgence of syphilis, she has been determined to contribute to the prevention of this ailment with her research. After her Fulbright experience in the Czech Republic, she plans to attend medical school and become a medical practitioner focusing on infectious diseases.</h3><h3></h3><div><div><b><i>This interview is the 30th part of our Fulbright series to celebrate 30 years of the Fulbright Program in the Czech Republic. Interviews are conducted in cooperation with Ladislav Loukota from <a href="https://www.facebook.com/VedatorCZ/" target="_blank">Vědátor</a> platform. Video recordings of all the live interviews are published on our </i></b><b><i><a href="https://www.facebook.com/czechfulbright/" target="_blank">Facebook</a></i></b><b><i> page on the first Wednesday of every month, and are available on our <a href="https://www.youtube.com/user/CzechFulbright" target="_blank">YouTube</a> channel. On Fridays, we offer a written version of the interview on our blog.</i></b><br /><div><br /></div><b>How close are we today to vaccines on syphilis-causing bacteria? Why is this research important when we can effectively combat syphilis using antibiotics? </b><br />Syphilis in modern society is often thought of as a disease of the past. It is commonly conceived as something of history that we have treated for good with antibiotics. This was true until about 15-20 years ago. We started to see a rise of syphilis all over the world despite the use of antibiotics. There are a few reasons for that. Firstly, there has been some antibiotic resistance that has developed with the bacteria, making antibiotics ineffective. Secondly, there is very little education about syphilis and preventative measures that can be taken against it, so people are getting syphilis and not realizing it since they are unable to recognize the symptoms. This highlights the need for a syphilis vaccine as a preventative measure against the antibiotic-resistant bacteria and to prevent syphilis transmission in general. There is still a lot of work to be done in the field before we are able to have an effective global syphilis vaccine, but I am hoping that my research is able to shed light on the targets that should be used in a vaccine.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5F7afU9YHKNRDWuW3oiq_epFByIYrsn7v4u5QCKmw7bBIQz6HZYFWGgAy-nakmclIEoJr7DgkQvzsxjS1VvwpAxM4GR43C63Ifm3ptf5JQPbxiTN6kbCV9OfdvxJHwjLgmVmZrxK654I1reQUVO54IkDaLGZJ_KIY9uhIPN1MQL__r9MnURTJONFPnog/s612/Untitled.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="459" data-original-width="612" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5F7afU9YHKNRDWuW3oiq_epFByIYrsn7v4u5QCKmw7bBIQz6HZYFWGgAy-nakmclIEoJr7DgkQvzsxjS1VvwpAxM4GR43C63Ifm3ptf5JQPbxiTN6kbCV9OfdvxJHwjLgmVmZrxK654I1reQUVO54IkDaLGZJ_KIY9uhIPN1MQL__r9MnURTJONFPnog/w640-h480/Untitled.png" width="640" /></a></div><i>Photo: Syphilis bacteria, Fall 2023. </i><div><br /><b>Why is the syphilis vaccine so complicated that we still don't have the vaccination? What are the challenges of this disease? </b><br />One big handicap is that the cultivation of the syphilis bacteria is extremely difficult in vitro. The bacteria has only been successfully cultivated over a long period of time in a couple labs in the world, our lab being one of them, because of the difficulty of the process. In vitro treponema cultivation is necessary to study the outer membrane proteins that would be necessary to study for a vaccine. The difficulty of cultivating syphilis in vitro has hindered a lot of advancement in the field, and I believe that because it is widely accepted to be a disease of the past, not much attention is given to this disease. <br /><br /><b>In what way are you contributing to the research of the vaccine? Why do you think we have a shot at vaccines today, given its lengthy development? </b><br />In my research, I will be first studying the differences in proteins in various strains of syphilis that have been found globally. This will help me to get an idea of the structural differences between the strains that confer functional differences. I will then hopefully be able to characterize the proteins of the syphilis antigen to determine which proteins are responsible for antibody linkage and therefore would be a successful candidate for a vaccine target.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiN3Ir8sJfdcYtm87hahmqxZlmrxf15KyRbHDFWMoF2V8l7BrS-RigoVQ7fuWanpYC9NlQ1FkqAlBBwXoOZOp6bKCne1z5T5tK4ifbWml9LQCaaqBs4EBED4V_7VjJFnzP5Ep2oRdvIHsdN5bVGz_7iQcW5FYpwoXoResL-Ib1KhyXJGYSpqyNu95wZNdM/s801/profile%202.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="801" data-original-width="589" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiN3Ir8sJfdcYtm87hahmqxZlmrxf15KyRbHDFWMoF2V8l7BrS-RigoVQ7fuWanpYC9NlQ1FkqAlBBwXoOZOp6bKCne1z5T5tK4ifbWml9LQCaaqBs4EBED4V_7VjJFnzP5Ep2oRdvIHsdN5bVGz_7iQcW5FYpwoXoResL-Ib1KhyXJGYSpqyNu95wZNdM/w470-h640/profile%202.png" width="470" /></a></div><i>Photo: Fizah at her lab, Masaryk University in Brno, Fall 2023.</i> <br /> <br /><b>Why did you choose this particular topic of your research, and of your career? </b><br />I have a few years of research experience in infectious diseases and I find this topic particularly interesting after we have all witnessed the massive effects a pandemic can have on society. The covid-19 pandemic prompted me to start asking questions about the scientific nature of infectious disease and the social and public health effects it has had on our world. I joined a lab to study covid-19 and took classes specifically studying vaccines and immunity. This is where I learned about the comeback of syphilis and the hindrances to a vaccine. Because this is a dangerous disease that is often left out of mainstream scientific conversations, I decided I wanted to contribute to this cause. I am planning on attending medical school in the States next year and am strongly considering becoming an infectious disease specialist. I hope to not only practice medicine but be involved in clinical research and global health policy related to infectious disease. I believe this research will give me a strong understanding of the scientific nature and public health effects of syphilis that I can use to inform further research and clinical work in my future career.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKQAOVOpRL95tscnI8XEWgtF4tNtecx7l1sVe-16UIt-_wCfW6nQpRz-W5aYH1nQHO-oRty9RjxVDQ3wKEYjpBXaqhmbukopVwLxg-AXBmGKx28eaPYfCJU_dxTqz3btE4ATA0sIReXRE07IprmzjHlS7N8nkwd5gSgnXyKqO3D7LVVDo61yZbxOd8Fqc/s934/profile.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="782" data-original-width="934" height="536" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKQAOVOpRL95tscnI8XEWgtF4tNtecx7l1sVe-16UIt-_wCfW6nQpRz-W5aYH1nQHO-oRty9RjxVDQ3wKEYjpBXaqhmbukopVwLxg-AXBmGKx28eaPYfCJU_dxTqz3btE4ATA0sIReXRE07IprmzjHlS7N8nkwd5gSgnXyKqO3D7LVVDo61yZbxOd8Fqc/w640-h536/profile.png" width="640" /></a></div><i>Photo: Fizah in front of her host institution in Brno, December 2023.</i> <br /> <br /><b>What brought you to the Czech Republic for your stay? How has your experience been so far studying at Masaryk University? </b><br />I really wanted to get an authentic experience in the heart of Europe for my Fulbright. When I was trying to find a lab that would support research aligned with my interests, my lab at Masaryk University really stood out in terms of the facilities and opportunities but also in terms of the location and culture. I have been lucky enough to have traveled a lot growing up, but I have never experienced Czech life. I wanted to try something new and push myself out of my comfort zone. I heard that the Czech Republic is a hidden gem of Europe with beautiful sights and a rich history which has really proven to be true. So far, I have also had a very positive experience at Masaryk University. My lab professor Dr. Šmajs is incredibly helpful, supportive, and always available to help me learn. I have been really lucky to have such great PhD and Masters students that have been able to guide me and inspire me to think of new solutions to our problems. There is great flexibility with my opportunities here, and I feel it is comforting to know that science is so universal across the world.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBK3YCJcPnnJTWmBLtzO-IJhIbC_-XAVqiRbuI0l36ArCLsz05rJFygLLhLBqIj4DtyJAAmdYIn2RWDPqcQgCHvDTTU6-j5JEHv5wvPpGFnJ04JfznonWSqp6vaXHuxPJUxw5rsrP1-wluOhHwTnUQNyk5xD9AAH-eu5b7-pLPcMOiIpuN_VhP0xgvOKo/s710/05571FAD-69A5-419A-9B6E-24A302A6709C.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="543" data-original-width="710" height="490" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBK3YCJcPnnJTWmBLtzO-IJhIbC_-XAVqiRbuI0l36ArCLsz05rJFygLLhLBqIj4DtyJAAmdYIn2RWDPqcQgCHvDTTU6-j5JEHv5wvPpGFnJ04JfznonWSqp6vaXHuxPJUxw5rsrP1-wluOhHwTnUQNyk5xD9AAH-eu5b7-pLPcMOiIpuN_VhP0xgvOKo/w640-h490/05571FAD-69A5-419A-9B6E-24A302A6709C.jpeg" width="640" /></a></div><i>Photo: Fizah and her friends and Fulbright colleagues Rachel, Jasmine and Zoe, October 2023, Brno.</i> <br /><div><br /><b>Are there any specific aspects of the academic environment or research facilities that have stood out to you during your short study visit in the Czech Republic? </b><br />There are many differences between the Czech and American academic environments. The academic track is structurally different here, but many aspects remain the same. The research facilities are cutting-edge at Masaryk and they are highly efficient labs, similar to ones I worked in in the United States. The lab environment is very collaborative and the other researchers view everyone as part of the team trying to find answers together, so they see helping one another not as a burden but as a necessary element of the field. <br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfd47eZq6SiKuRHyGHtxTNR4xPkfWL3JEYLuygqJhUMEgQt_U9NfZ8wJfMbbuj3_PHO0R5VMtA1x9ZlLEqQlnP7uE_EqW6Q3WV8wW3tQK6QNX_L-YBjHyCtrwxDk4Y2NSWk-5XU0GOW9PRyVVQm3tE1vUNxqXCH0l75xnKs6SOfMoVvHU5eTOeElsr9-w/s5472/Fulbrightgrantees_19_09_23_501.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3648" data-original-width="5472" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfd47eZq6SiKuRHyGHtxTNR4xPkfWL3JEYLuygqJhUMEgQt_U9NfZ8wJfMbbuj3_PHO0R5VMtA1x9ZlLEqQlnP7uE_EqW6Q3WV8wW3tQK6QNX_L-YBjHyCtrwxDk4Y2NSWk-5XU0GOW9PRyVVQm3tE1vUNxqXCH0l75xnKs6SOfMoVvHU5eTOeElsr9-w/w640-h426/Fulbrightgrantees_19_09_23_501.jpg" width="640" /></a><br /><i>Photo: Fizah talks to Ambassador Bijan Sabet and his wife Lauren at the welcome reception for new Fulbright grantees at the residence of the U.S. Ambassador in Prague, September 2023. </i> <br /><br /><b>In terms of cultural differences, what aspects of daily life or academic practices have you found distinct between your experience in the United States and your current stay in the Czech Republic?</b><br />I would say there isn’t this flagrant “culture shock” that everyone likes to use, but more subtle cultural nuances. There are little things that are different in everyday life. Firstly, the demeanor of the people is different than in America. Czech people, while not as warm when first meeting you, are very generous and welcoming when you get to know them. Also, it is a much less religious society than what I am used to in the US. There is a more relaxed work atmosphere and it seems like people get more free time to have a life outside of work. There are random differences also like the way you seat yourself at restaurants instead of being seated and there is a stigma against speaking loudly on public transportation which I had to quickly learn. The difficult language has been one of the trickiest parts, but luckily in most parts of the city I can get by with my minimal Czech knowledge. I have had the amazing opportunity of learning about Czech traditions and holiday celebrations through conversations during English lessons I teach a couple times a week after work. I learned about the differences in Halloween, Christmas, and New Year's celebrations and they taught me about historic cultural traditions like “hody” and St. Martin’s festival.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLX8NOA8VVQdyN1xuJ8lLxe9ezhObyMRvVAVtbtS993oEm4XpEHBQnnIJr_ndqIz9mbiSj-nWsilLbY9wumJsxt-wDQYv3uhWxfMF_n4YW4FxOjChermGPotRK0p1lzGhrUkh9RmfqoqNteKEXDAKNvL0FrKSTLfugijweBE8_3bNSAMJT1Izipmfp06I/s1024/234671DD-A3C2-4F5B-B0F7-4F9E0813CE8E.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLX8NOA8VVQdyN1xuJ8lLxe9ezhObyMRvVAVtbtS993oEm4XpEHBQnnIJr_ndqIz9mbiSj-nWsilLbY9wumJsxt-wDQYv3uhWxfMF_n4YW4FxOjChermGPotRK0p1lzGhrUkh9RmfqoqNteKEXDAKNvL0FrKSTLfugijweBE8_3bNSAMJT1Izipmfp06I/w640-h480/234671DD-A3C2-4F5B-B0F7-4F9E0813CE8E.jpeg" width="640" /></a></div><i>Photo: Fizah explores the Czech Republic with Fulbrighters Rachel and Rafael, November 2023, Kutná Hora.</i> <br /> <br /><b>Have you had the opportunity to collaborate with Czech researchers or students during your visit, and if so, how has that collaboration enhanced your research on syphilis-causing bacteria?</b><br />Yes, I collaborate all the time in the lab. I am constantly asking the PhD students and professors questions about their research, their ideas on my research, and where we can move forward in the field. I would not be able to do the research I am doing without their guidance and expertise, and being able to talk through ideas with others in my lab has been integral to any progress. They are very eager to hear about the way science is done in the US and I am very interested in seeing how they proceed differently here. Language or cultural barriers do not hinder our ability to work together towards scientific progress.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijJMaU6-PGjaRBMSPN2idrC6yAGvNp-o_XSjx1-CK434v7nSeasz4FY293z0p-EqwxyN6GD0WP96l1J7KPWLS9NRAIjTO762rzZxoQQlr_Z9qoIVmb0oO57CTeSlNrK3AUEf_rAlfQLqvlwcvaH2KmQ9rFrgpoWb_Zwqqu1cLMOLUDMSJtBdRC9HdsUAE/s5472/Fulbrightgrantees_19_09_23_467.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3648" data-original-width="5472" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijJMaU6-PGjaRBMSPN2idrC6yAGvNp-o_XSjx1-CK434v7nSeasz4FY293z0p-EqwxyN6GD0WP96l1J7KPWLS9NRAIjTO762rzZxoQQlr_Z9qoIVmb0oO57CTeSlNrK3AUEf_rAlfQLqvlwcvaH2KmQ9rFrgpoWb_Zwqqu1cLMOLUDMSJtBdRC9HdsUAE/w640-h426/Fulbrightgrantees_19_09_23_467.jpg" width="640" /></a></div><i>Photo: Fizah and English Teaching Assistants Bromina, Autumn, Rachel and Aditi at the welcome reception for new Fulbright grantees at the residence of the U.S. Ambassador in Prague, September 2023.</i><br /> <br /><b>And finally our traditional last question - what is the one thing you consider to be the most important about your research or topic, but most people are not aware of it? </b><br />I would say that we need to emphasize education and prevention when it comes to syphilis. It is not something that is discussed or taught usually, but it is clearly a public health threat that needs to be taken seriously. More babies are being born with syphilis and suffering from birth defects everyday. We need to learn how to take preventative measures against STDs, learn the symptoms, and know our options for treatment. My team and teams across the world are working very hard to understand the bacteria better, but other preventative measures like education and awareness need to be taken in conjunction with the potential vaccine given its challenges. This is an easily preventable and treatable disease if only the public had more access to resources regarding syphilis, so we all need to work our hardest to prevent these unnecessary tragedies.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrkwoMrgQ0i83mN-Mz-dtHZoAvOl-zkWRW4hlguJx3WTe7-3vFDtBykYGg33yZCicZUCvnZLoraMwqrC54Zc05BhzVoipwY4w-Fk6hDNm0xaVTYhF2BcMC43tHU-WPrA5M2kRQKpMtXV6bMN7oO-HyX10NGOr9WJQkdn-wOadmoMwna2-77OdQNMCTlp0/s5007/Fulbrightgrantees_19_09_23_596.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="5007" data-original-width="3338" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrkwoMrgQ0i83mN-Mz-dtHZoAvOl-zkWRW4hlguJx3WTe7-3vFDtBykYGg33yZCicZUCvnZLoraMwqrC54Zc05BhzVoipwY4w-Fk6hDNm0xaVTYhF2BcMC43tHU-WPrA5M2kRQKpMtXV6bMN7oO-HyX10NGOr9WJQkdn-wOadmoMwna2-77OdQNMCTlp0/w426-h640/Fulbrightgrantees_19_09_23_596.jpg" width="426" /></a></div><i>Photo: Fizah with her dear friend and fellow Fulbrighter Jasmine Su, September 2023, Prague. </i><br /></div>Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-73182880163288445392023-12-21T15:00:00.001+01:002023-12-21T15:00:00.134+01:00Alex, Amzie, Emily, Jen, Lizzy, and Parker: Our Fulbright Love Story<h3><span style="font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variant-position: normal; vertical-align: baseline;">Alexandra Saulenas, Amzie <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYxI-Mcb-7wvnRpdmZEkjEN8WRji6V4-sxf30R0GWJ7z97bo2YVf-NTO33qcyGtKUAaPclGDNHTJkwhg3dslDLDAeb-lUDz4rN_hGnuVIKW1_sDdNcMrmBRo-BXyxkIiaL_sRpldPR5EYdA8LgaKNFElJdTajArxHM-jz2GijAS9wdnq8GVKhEqGmKQas/s1172/profile.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="877" data-original-width="1172" height="299" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYxI-Mcb-7wvnRpdmZEkjEN8WRji6V4-sxf30R0GWJ7z97bo2YVf-NTO33qcyGtKUAaPclGDNHTJkwhg3dslDLDAeb-lUDz4rN_hGnuVIKW1_sDdNcMrmBRo-BXyxkIiaL_sRpldPR5EYdA8LgaKNFElJdTajArxHM-jz2GijAS9wdnq8GVKhEqGmKQas/w400-h299/profile.jpg" width="400" /></a></div>Dunekacke, Emily Kohlman, Jennifer Dorn, Lizzy Ehren, and Parker Henry are lifelong friends and also 2018/2019 Fulbright alumni. Their friendship journey began over eight years ago in the lobby of a Brno Hotel. In late August of 2018, 30 new, excited and nervous English Teaching Assistants and Fulbright Commission staff met for the first time to start the in-country orientation. At the end of the four-day training, the ETAs traveled to their host towns. Alex and Emily took a bus to Znojmo, as Alex was placed at the Nursing School and Emily at the Gymnázium and Pedagogy School in Znojmo. Lizzy was placed at Gymnázium Hustopeče, Jen at Gymnázium Zábřeh, Amzie at Gymnázium Svitavy and Parker at Gymnázium Šlapanice. At that time, no one would have guessed how much travel, adventure, support and joy this group would share. Today, six years after the start of their Fulbright journey, we can surely call this a Fulbright love story. The group keeps in touch, and they meet at least once a year in person: “We are always sure to incorporate a little piece of the Czech Republic in our travels, be it finding a Czech bakery in rural PA or visiting the site of the Pittsburgh Agreement, which founded independent Czechoslovakia. Every year, we raise a glass of Pilsner and pay homage to the amazing country that brought us together.”<span face="Arial, sans-serif"><span style="font-size: 13pt; white-space-collapse: preserve;"> </span></span></span> </h3>There we were, standing in a hotel lobby in a city far, far away (Brno). We had come from all corners of the US and we were embarking on day 1 of our Fulbright journey in the Czech Republic. Everyone exchanged nervous smiles and excited chatter. Alex reflects on that moment, “We knew we were about to have a once in a lifetime experience as English Teaching Assistants in our small Czech towns, but I don’t think we could have anticipated the incredible bonds that we would build with our fellow grantees along the way.” There in that hotel lobby were the people who would become not just our friends, but our newfound family.<div><br /><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjm2NQYuzHpx26wASJjNokzIlzW9iCzpPyo87H8PfRm0P3CexSViEDELuMJkM-rxu2uueTlLP_k9o_WGltZioWlWdkWYl7dVecLcS3_CxCGQNBiQNYuPe4gaTBTNRJ40fNW0b1r4_znr-JQxzytpizg2exawGB6I7p7Z4HY0Srl1t0EY_9Y_rKx8UrQ8pc/s3840/_20180826_221254.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2160" data-original-width="3840" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjm2NQYuzHpx26wASJjNokzIlzW9iCzpPyo87H8PfRm0P3CexSViEDELuMJkM-rxu2uueTlLP_k9o_WGltZioWlWdkWYl7dVecLcS3_CxCGQNBiQNYuPe4gaTBTNRJ40fNW0b1r4_znr-JQxzytpizg2exawGB6I7p7Z4HY0Srl1t0EY_9Y_rKx8UrQ8pc/w640-h360/_20180826_221254.JPG" width="640" /></a></div><i>Photo: 2018/2019 English Teaching Assistants walk through the downtown of Brno on the first day of their in-country orientation, August 2018. </i> <br /><br />Our friendship was born out of a simple Facebook message. We were looking for some nearby travel buddies to explore our new home. We quickly realized we all shared a similar sense of curiosity and adventure. Traveling with people is not always easy, but we discovered during a weekend trip to Brno that this group somehow traveled together perfectly. On that trip, a few traditions started, such as Parker’s iconic pancakes and a love of finding places off the beaten path. We traveled all over the Czech Republic, from the Hustopeče Almond Festival to Znojmo wine tastings, visiting lots of cafes in between. We shared stories from our budding lives in our host towns and even taught a few lessons at each other’s schools. Nestled in Southern Moravia, we found an unexpected yet unmatched camaraderie.<div><br /><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgA9YJBPV2aY8-u4tZqyF2QvvG5A6V4vnTZy959HLFB0x5WhF2hvBNpbbZv536Wg33RiBch_AEbwbtSj8B-BTcFvL9zzcLYyL296SyDi2yKlJKEXGWHfmNXdzGojPn1BCsdLhLyoqLIrFRSC118wqFCU11scgJBNEVc2-F8jWOF7G6Bq4Y3PYvi3WZlCfY/s1207/Photo%201,%20Jan%202019.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1207" data-original-width="907" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgA9YJBPV2aY8-u4tZqyF2QvvG5A6V4vnTZy959HLFB0x5WhF2hvBNpbbZv536Wg33RiBch_AEbwbtSj8B-BTcFvL9zzcLYyL296SyDi2yKlJKEXGWHfmNXdzGojPn1BCsdLhLyoqLIrFRSC118wqFCU11scgJBNEVc2-F8jWOF7G6Bq4Y3PYvi3WZlCfY/w480-h640/Photo%201,%20Jan%202019.JPG" width="480" /></a></div><i>Photo: Alex, Parker, Lizzy, and Jen atop the Brno Old Town Hall, January 2019.</i></div><div><br />But all good things must come to an end, right? As the final days of our grant approached, we hesitated to say goodbye. It was difficult to envision life after such a transformative year without the people who had made it such.</div><div> <br />But thankfully, our journey did not end there. In the words of Lizzy, “Living in the Czech Republic on a Fulbright grant was such a unique experience. When I got back to the US, as much as they tried, my friends and family could not understand my newfound deep love of Czech culture or relate to my stories as an American living abroad. This group is the sole place in my life where I can share these experiences and they truly understand. I get so much joy swapping memories.”<br /><br />During 2020, stuck at home, we took to Zoom. We had regular hang outs where we talked and reminisced. “When the pandemic hit and my life in the idyllic Moravian town felt so far away, talking with this group made me feel closer to the people and the school in my Czech home. When I was in the Czech Republic, this group were my primary American companions. There, they made me feel closer to my American home.” says Lizzy.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYJ6mECi9Arjm9pFDsm3UW85AyO-sYYqKxLruMcuJDE8DBeKbCyM_rdqYP4CXnv2O-2_138PMz0i2Ce8Tc0fN5dX4M0x2hu-65hnJbBoKNB5E_GUkQZJ9YrjcQltEGrYLvTGBZBOQ_0jQq4v1Iahyphenhypheny7R5yjyqZiqUK77nPEtxddrZ0o9ThIBSiDIQbL4s/s1572/Photo%203,%20May%202020.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1572" data-original-width="1179" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYJ6mECi9Arjm9pFDsm3UW85AyO-sYYqKxLruMcuJDE8DBeKbCyM_rdqYP4CXnv2O-2_138PMz0i2Ce8Tc0fN5dX4M0x2hu-65hnJbBoKNB5E_GUkQZJ9YrjcQltEGrYLvTGBZBOQ_0jQq4v1Iahyphenhypheny7R5yjyqZiqUK77nPEtxddrZ0o9ThIBSiDIQbL4s/w480-h640/Photo%203,%20May%202020.jpg" width="480" /></a></div><i>Photo: Celebrating Amzie and Parker’s birthdays over Zoom. Parker baked a carrot cake and mailed a slice to everyone. Amzie sent party supplies to everyone as well, May 2020.</i></div><div> <br />Over Zoom, we devised a plan to journey to rural Nebraska in 2021 to attend the largest Czech heritage festival in the US. Reuniting felt like magic. We picked up right where we left off, enjoying koláče and listening to traditional Czech folk music on the streets of Wilbur, Nebraska. Since then, our travels have continued. We have avoided major destinations, visiting our hometowns. We learned how to harvest corn in Nebraska, made a Wisconsin cheese charcuterie tray, ate jello salad from Lizzy’s mom in Minnesota, and visited a warehouse filled with thousands of old bicycles in Pittsburgh. Every year we hold a vote and plan out an annual trip together. This year we will be venturing to the mountains of Vermont to sample some maple syrup and enjoy leaf peeping together.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvwQd1Jo-P3KloJPFrr7mt2Bt_WOfqliaHxRO0jBU8c8iWxh7w9wcvtJGjlYW3FJOG3q9-nHl4uNPYQqg4ICil4O_RhWr9vsP42T0J1BkZuiF9fOvLQEMeoj8Fv0vobA5Bjz_DzWfyoZGI-umalMXmhzKNydXNoSfZF82kg14ahbnseHix-sGL74tqw2w/s1114/Photo%204,%20Aug%202021.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1114" data-original-width="641" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvwQd1Jo-P3KloJPFrr7mt2Bt_WOfqliaHxRO0jBU8c8iWxh7w9wcvtJGjlYW3FJOG3q9-nHl4uNPYQqg4ICil4O_RhWr9vsP42T0J1BkZuiF9fOvLQEMeoj8Fv0vobA5Bjz_DzWfyoZGI-umalMXmhzKNydXNoSfZF82kg14ahbnseHix-sGL74tqw2w/w368-h640/Photo%204,%20Aug%202021.JPG" width="368" /></a></div><i>Photo: Posing in front of the historical marker for Wilbur, Nebraska - the Czech capital of America, August 2021.</i> </div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWyqVVegOe3erVRzf2JYEesXIACTF_Du0PwCUDld1OLqRe6eZya7_z-_JEAM4Hc8RXFCHMF-D-PJLdtrENpPpRjRw7YWENcw84rQM6RLEbq45qvIGyp6KFcP-O67PcX01E9BKvgkH2Ohd_UFJYUym96Bx9S8U6MQLKvLPigKXquSU39Y0U1MO7MTS4kew/s1440/Photo%205,%20Aug%202022.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1440" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWyqVVegOe3erVRzf2JYEesXIACTF_Du0PwCUDld1OLqRe6eZya7_z-_JEAM4Hc8RXFCHMF-D-PJLdtrENpPpRjRw7YWENcw84rQM6RLEbq45qvIGyp6KFcP-O67PcX01E9BKvgkH2Ohd_UFJYUym96Bx9S8U6MQLKvLPigKXquSU39Y0U1MO7MTS4kew/w640-h480/Photo%205,%20Aug%202022.jpg" width="640" /></a></div><i>Photo: Kayaking in Wisconsin, August 2022.</i></div><div><div><br />We are always sure to incorporate a little piece of the Czech Republic in our travels, be it finding a Czech bakery in rural PA or visiting the site of the Pittsburgh Agreement, which founded independent Czechoslovakia. Every year, we raise a glass of Pilsner and pay homage to the amazing country that brought us together.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdJE3A0_9l10pq1pE-QFimTcIlNKULmNnr4TODv0iT6UaofBwpQQQH45MGwTnrLy9CujafKVcga4368qv3DJdQWBcGKxx6YzRZ2b123k_lKXf0XlvRBeUHaGrkCRdmJnVEup-cBpn3GLURHwRCP6qiCGDWAy7yZxyeIKq_vLIenuxhRwqhcczOnislzIw/s1496/Photo%206,%20Aug%202023.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1207" data-original-width="1496" height="516" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdJE3A0_9l10pq1pE-QFimTcIlNKULmNnr4TODv0iT6UaofBwpQQQH45MGwTnrLy9CujafKVcga4368qv3DJdQWBcGKxx6YzRZ2b123k_lKXf0XlvRBeUHaGrkCRdmJnVEup-cBpn3GLURHwRCP6qiCGDWAy7yZxyeIKq_vLIenuxhRwqhcczOnislzIw/w640-h516/Photo%206,%20Aug%202023.JPG" width="640" /></a></div><i>Photo: Visiting the site of the signing of the Pittsburgh Agreement in Pittsburgh, PA, August 2023.</i><br /><div><br /></div><div>We have been able to watch each other grow over the years. Together we have navigated new jobs, new homes, and new loves. We have celebrated each other’s milestones, soon to include 3 upcoming weddings! What’s the secret to our long-lasting friendship? Commitment, curiosity, and the same love for adventure and discovery that brought us together in the beginning. As Parker puts it, “We laid a great foundation during our grant period, but it’s taken a strong sense of dedication, initially spurred by the pandemic, to make sure we all plan and execute our trip each year. As we grow into our separate careers and communities, vacation days are precious! Yet the first week of August is now sacred, reserved for another opportunity to reminisce on our grant year.”</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWz4ALJQu-gZUMKg8QBvTMrCpF9TaoyY8kYdNT8Q5XzrNFewpVAme9ETqDzwHWKJreZ18rLmXxDRwPdxH-gTRNDksXrtKKNc_rL0Tsen4PVpLNiupZF1DFMpOTzvalgoENZwcsRgfDLkhpqjtLdNT6U2mvFPXThxdgDL0Fewa1tk6nqGVyYeGM8tKrzic/s1104/Photo%207,%20Aug%202022.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1104" data-original-width="828" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWz4ALJQu-gZUMKg8QBvTMrCpF9TaoyY8kYdNT8Q5XzrNFewpVAme9ETqDzwHWKJreZ18rLmXxDRwPdxH-gTRNDksXrtKKNc_rL0Tsen4PVpLNiupZF1DFMpOTzvalgoENZwcsRgfDLkhpqjtLdNT6U2mvFPXThxdgDL0Fewa1tk6nqGVyYeGM8tKrzic/w480-h640/Photo%207,%20Aug%202022.JPG" width="480" /></a></div><i>Photo: Sharing smiles and laughs in Minnesota, August 2021.</i></div><div><br />In 2018 we were united by our curiosity and desire to learn more about Czech culture. In 2023, the same excitement ties us together as we continue to explore the world around us and create new memories while cherishing those made during our grant year. <br /></div></div><div><br /></div><div><i><b>Note: </b>The profile picture shows </i><i>Parker, Amzie, Emily, Alex, Lizzy, and Jen enjoying some final moments together in Prague at the end of year conference, </i><i>June 2019</i><i>.</i></div></div></div>Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-31635178807787647552023-12-05T15:32:00.011+01:002023-12-06T12:58:33.805+01:00Katelyn Johnson: Through Sociology to Motivation Towards Critical Thinking and Justice<h3 style="text-align: left;">Katelyn Johnson is a sociologist and <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRYKBYDZcsKpYxok4m57qtQvj6k87cyatpe3vzhjNk8wxdQxFyXTMCVSSyD_10RTYfH5DvS7cFEXZmzMpZAPmYZAht3q9WKz8Jd463LbEkrwp7B0npJnCFFHTjJLc5cLJglVveRcCQYN70MvkGKm0j2EFRrXjfBFU48h0b2uoVCxdKQwGALVVGaLLSj1c/s813/Katelyn.png" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="813" data-original-width="608" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRYKBYDZcsKpYxok4m57qtQvj6k87cyatpe3vzhjNk8wxdQxFyXTMCVSSyD_10RTYfH5DvS7cFEXZmzMpZAPmYZAht3q9WKz8Jd463LbEkrwp7B0npJnCFFHTjJLc5cLJglVveRcCQYN70MvkGKm0j2EFRrXjfBFU48h0b2uoVCxdKQwGALVVGaLLSj1c/w299-h400/Katelyn.png" width="299" /></a></div>an aspiring educator. To broaden her education experience at the University of Arkansas in Fayetteville, she spends the current Fall semester studying sociology at the Faculty of Social Sciences of the Charles University in Prague as a Gilman Scholar. Reflecting on her first time abroad, Katelyn says that: "[S]ociology is focused on studying social structures as well as patterns of behavior within those structures, simply being in a foreign country and culture surrounded by a different language and code of social interactions has felt like one ongoing research project. So, for me, going around the city and meeting new people has been an endless resource." <a href="https://www.gilmanscholarship.org/" target="_blank">The Benjamin A. Gilman International Scholarship Program</a> is one of the U.S. State Department scholarship programs; it enables students of limited financial means to study or intern abroad in order to provide them with skills critical to U.S. national security and economic prosperity.</h3><div><b><i>This interview is the 29th part of our Fulbright series to celebrate 30 years of the Fulbright Program in the Czech Republic. Interviews are conducted in cooperation with Ladislav Loukota from <a href="https://www.facebook.com/VedatorCZ/" target="_blank">Vědátor</a> platform. Video recordings of all the live interviews are published on our </i></b><b><i><a href="https://www.facebook.com/czechfulbright/" target="_blank">Facebook</a></i></b><b><i> page on the first Wednesday of every month, and are available on our <a href="https://www.youtube.com/user/CzechFulbright" target="_blank">YouTube</a> channel. On Fridays, we offer a written version of the interview on our blog.</i></b></div><div><b><i><br /></i></b></div><b>In what ways do Czech college courses differ from those in the United States, and what lessons can be drawn from these differences?</b><br />The first big difference I noticed is that I am in the classroom fewer times a week here than at home. The same amount of work and attention is expected of you as a student but the teaching style here seems to rely more on self-motivation from the student because the professors here aren’t going to make sure you’re reading every little thing, they just expect you to do the work assigned and be prepared to discuss it. I have had a few teachers with a similar approach in the US but the culture around classroom instruction is clearly a bit different. <br /><br /><b>As a Fulbrightee, what research opportunities or resources have you found in the Czech Republic that are particularly beneficial to your studies in sociology?</b><br />Because sociology is focused on studying social structures as well as patterns of behavior within those structures, simply being in a foreign country and culture surrounded by a different language and code of social interactions has felt like one ongoing research project. So, for me, going around the city and meeting new people has been an endless resource.<div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3koG2NPY8Mbz0cQXiqqM7-aHm1xlqCOUFHRdzfLQBSO65vZd9RJMq9HGi5qXIRVO0tW0cKk3FXtS8yFH1VT9F4d75wz7Zc7d3Gu42-xg5kwFosYCGWFGkfPuHFwIQ1zHtoowDw6NMOgw7XeIf06QqY3BJ3Rs0_TsKW2tExIE4tCoV7VfTXw8t_x3Slt8/s4032/%C4%8Cesky%20Raj.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3koG2NPY8Mbz0cQXiqqM7-aHm1xlqCOUFHRdzfLQBSO65vZd9RJMq9HGi5qXIRVO0tW0cKk3FXtS8yFH1VT9F4d75wz7Zc7d3Gu42-xg5kwFosYCGWFGkfPuHFwIQ1zHtoowDw6NMOgw7XeIf06QqY3BJ3Rs0_TsKW2tExIE4tCoV7VfTXw8t_x3Slt8/w640-h480/%C4%8Cesky%20Raj.jpg" width="640" /></a></div><i>Photo: Katelyn on a hike in Český ráj, Fall 2023</i>. <br /><div><br /><b>Why did you pick the Czech Republic for your foreign stay? Did you consider other alternatives? </b><br />The Czech Republic was not actually my first choice when I was considering studying abroad. I was minoring in French language when I first started looking at options, so studying in France was at the top of my list. However, after figuring out a realistic budget for my travels I knew I would have to find somewhere else to study. Prague was a place that I didn’t know much about but as I started to do more research I realized what a wealth of history and beauty was here and the affordability of this destination was a welcome perk. <br /><br /><b>How was your stay? What surprised you, and on the contrary, what expectations were correct? </b><br />My stay has been wonderful! As I already mentioned, price was a big consideration for me as I was largely relying on scholarships to help get me here, but I am so glad that I ended up in Prague, it really felt meant to be. I think that I have been the most surprised with how people interact, or rather, don’t interact with each other in public. The culture between strangers here is very much “keep to yourself.” I know that people aren’t being rude when they don’t say a small “hello” or give a wave as you cross paths, but coming from a small city in Arkansas where these sorts of things are nearly compulsory, it was an adjustment. As far as confirmed expectations go, I was pretty sure that the language barrier would be difficult to overcome and I feel that that holds true. While many people speak English and I can usually order my coffee or a meal with no trouble, it’s more in the everyday immersion that sticks with me. Not being able to read the signs or overhear a conversation (and understand it) builds over time.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitD2lIKvT1bBhaL78n5cIPAFRbKczc1QfLUnUs6zJKA8z83K3lHnyBKHwPqGR5DnPjwGEUjbvQxMEn2-S79CkwG7H6mBjA0z2um31npuiD2p4nKsNHlbOuqyWtdFqFTB4ALC7vO3MggRTdTAsTr-on7654WnU2mpjEj9ZeQBpEzI6eRR26chbI5_4f-zA/s1024/D%C3%ADv%C4%8D%C3%AD%20K%C3%A1men.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitD2lIKvT1bBhaL78n5cIPAFRbKczc1QfLUnUs6zJKA8z83K3lHnyBKHwPqGR5DnPjwGEUjbvQxMEn2-S79CkwG7H6mBjA0z2um31npuiD2p4nKsNHlbOuqyWtdFqFTB4ALC7vO3MggRTdTAsTr-on7654WnU2mpjEj9ZeQBpEzI6eRR26chbI5_4f-zA/w640-h480/D%C3%ADv%C4%8D%C3%AD%20K%C3%A1men.JPG" width="640" /></a></div><i>Photo: Katelyn with friends explore Dívčí kámen, a castle ruin located in South Bohemia, end of Summer 2023.</i> <br /> <br /><b>As an aspiring educator, what approaches to teaching and disseminating knowledge do you find most effective, and how might you adapt them for Czech or American students?</b><br />I have found through my own education that any lesson plan that can be applied to or informed by personal experience helps to make the material stick with you. Because of this I am always excited by the sharing of personal experiences in class discussions and would try to encourage that among my own students. Both in classes here in Prague and back home in Arkansas, I have had great conversations with classmates and professors that have broadened my mind and way of thinking about different issues. <br /><br /><b>In what ways do your experiences and research in the Czech Republic influence your long-term goals in academia?</b><br />I think that I will forever be unwinding this experience and folding it into how I interact with others in the world, my students especially. It has given me a wonderful appreciation for difference and the unknown that, because it has enriched my lived experience and educated me, will inevitably be integrated into how I educate others.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh42c_oEwmOqJJylqQjJqjLuwtkGP2sTnU9hnj3eIQE3N17TjdOM8X3VJQp-oNmUaQZ7WYOflOCCGVpG_dboJQm4w5FWh96ylWMchJeceFyF4tRMdhLJdwqWsggWsdh9_QuO8Lt5x9wqhPJf0w5kh4MNxIk6UpoJl1NxWbjP8APtxY4eu9TgMINgPUJamk/s4032/Pruhonice.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh42c_oEwmOqJJylqQjJqjLuwtkGP2sTnU9hnj3eIQE3N17TjdOM8X3VJQp-oNmUaQZ7WYOflOCCGVpG_dboJQm4w5FWh96ylWMchJeceFyF4tRMdhLJdwqWsggWsdh9_QuO8Lt5x9wqhPJf0w5kh4MNxIk6UpoJl1NxWbjP8APtxY4eu9TgMINgPUJamk/w640-h480/Pruhonice.jpg" width="640" /></a></div><i>Photo: Katelyn on a walk in Průhonice park, south of Prague, Fall 2023. </i><br /> <br /><b>Why do you study sociology? What motivated you to find interest in this particular field? </b><br />I actually started my college journey in a physical therapy program, but after the first year I was no longer excited to show up every day and I was feeling unsatisfied with higher education. I would think, “This can’t be what it’s supposed to feel like?” So on a whim, I enrolled in a general sociology course and I have never looked back. I think what drew me in initially was how sociology put a practical language to the passion, as well as the frustration I felt towards social issues in America. My professor was a wonderful and fiercely intelligent woman who would gracefully lead us to understanding by asking deep questions rather than just telling us something she thought we should know. That style to me is real educating. <br /><br /><b>What is the one thing everybody should know about your field, but you often realize it is not a well known fact? </b><br />I think that studying sociology makes you a more empathetic and less passive human being and citizen. I am of the mind that most people are good and that they want themselves and others to be happy and not have to struggle for basic needs. Sociology works to illuminate the structures in our society that either maintain or mitigate these social issues and I have found that when people learn to think past ideology and see the harm that exists in the lives of many they want to do something about it. That motivation towards critical thinking and justice that sociological studies instill is the overlooked fact behind all of the social sciences. </div></div><div><br /></div>Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-18857360545258288532023-12-01T08:34:00.004+01:002023-12-01T12:03:47.988+01:00Olga Šilová: Deset dní na americké střední škole<h3 style="text-align: left;">Olga Šilová je učitelka angličtiny, <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCQElNyyKOosQBKL4ZGzVOediFlQYx3HtJsAVk7dmz5spjOipVr1Vz1FE-6L63Hikfjx0IiFx8yS7WM3Qz6XFgKFT4JdbdheaLFb16DMWW_zB8eBFqPtyOWoJig12Wq-BwfBg2bjrhGU8QflBl0lOERo0LiVbjbAybtDmADPLQX-aufdaGVa7ACdIPHZw/s5008/Olga%20%C5%A0ilov%C3%A1%20b.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="5008" data-original-width="3339" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCQElNyyKOosQBKL4ZGzVOediFlQYx3HtJsAVk7dmz5spjOipVr1Vz1FE-6L63Hikfjx0IiFx8yS7WM3Qz6XFgKFT4JdbdheaLFb16DMWW_zB8eBFqPtyOWoJig12Wq-BwfBg2bjrhGU8QflBl0lOERo0LiVbjbAybtDmADPLQX-aufdaGVa7ACdIPHZw/w266-h400/Olga%20%C5%A0ilov%C3%A1%20b.jpg" width="266" /></a></div>španělštiny a češtiny na Obchodní akademii Tomáše Bati ve Zlíně. V polovině září vyrazila na šest týdnů do USA jako stipendistka Fulbrightova programu Teaching Excellence and Achievement (zkráceně Fulbright TEA). Svou zlínskou střední školu vyměnila na pět týdnů za University of Wisconsin ve městě Madison a pět týdnů se ve skupině 21 učitelů ze střední a východní Evropy věnovala posilování mediální gramotnosti a kritického myšlení ve výuce. Během čtyř let existence programu do USA vyjelo 14 učitelů z celé České republiky. Letos na podzim spolu s Olgou Šilovou do Madisonu vyjela angličtinářka a němčinářka z Akademie a Gymnázia Světlá nad Sázavou a do paralelního programu na University of North Colorado ve městě Greeley kolega angličtinář a dějepisář z Gymnázia Písek. Lákadlem školení je také praktikum na americké střední škole - Olga Šilová každé úterý a čtvrtek učila společně s americkými kolegy v místní škole Monona Grove. V čem se americké střední školy liší od těch českých? Jaká je atmosféra v americké třídě? Jsou američtí studenti jiní než jejich čeští kolegové? </h3>"Is Czech Republic Even a Country?" Tuto otázku jsem dostala od studenta v první lavici, když mě představili na americké střední škole Monona Grove. Nebyla to moje první hodina, takže jsem už věděla, že studenti v USA nemají problém se vás na cokoli zeptat. Než jsem stihla zareagovat, moje americká kolegyně Kailey byla rychlejší a bleskově na PC třídě ukázala mapu Evropy i s ČR. Takže jsme si to vysvětlili a teď už o nás vědí.<div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1FaeXI5gpo6nVVQP3kX0wTUdGxqRVl7Nuh3nqtI4UYuQZgGDL3tR134u9SRK1NXtxvQLYqMcQaSXwF_o-B3cmQrIEjSOuVyDe1bpuqZa_2V0FK8bUbbT2tpiu0Z2Hoa-0rFnjZJpx0dshcQ_kA5vaVw08sBaflCrMATp7mhVuMLHcdK2bvtMsYOJzz4o/s1718/Monona%20Grove.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1176" data-original-width="1718" height="438" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1FaeXI5gpo6nVVQP3kX0wTUdGxqRVl7Nuh3nqtI4UYuQZgGDL3tR134u9SRK1NXtxvQLYqMcQaSXwF_o-B3cmQrIEjSOuVyDe1bpuqZa_2V0FK8bUbbT2tpiu0Z2Hoa-0rFnjZJpx0dshcQ_kA5vaVw08sBaflCrMATp7mhVuMLHcdK2bvtMsYOJzz4o/w640-h438/Monona%20Grove.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: Olga Šilová a americké kolegyně a kolega na střední škole Monona Grove, září 2023. </i><div><div><br />A jaké jsou moje zkušenosti „Fulbright TEA“ učitele po pěti týdnech (vždy úterý a čtvrtek) na „high school“? Škola v Madisonu je obrovská a má moc pěkné vybavení. Typické chodby se skříňkami, jak to známe z filmů a seriálů. Velikou knihovnu s rozpočtem, který můžeme jen závidět. Americké státní školy se ale od sebe celkově nesmírně liší; je to dané lokalitou a z toho vyplývajícím financováním, které se odvíjí od výše daně z nemovitosti na konkrétním místě. A v Madisonu to může být klidně 10 tisíc dolarů ročně za dům. Takže „moje“ škola rozhodně patří k těm šťastnějším. Obrovská je mnohoúčelová tělocvična, ale i jídelna (někteří mají nárok na snídani i oběd zdarma). Zajímavostí je třeba bazén, posilovna, školní televizní studio nebo učebna keramiky. Keramiku si můžete vybrat jako jeden z předmětů. Kromě povinné angličtiny, matematiky a společenských věd je většina předmětů na výběru studenta. Celkově mají 7–8 předmětů, z nichž jsou všechny 90minutové. Tady možná příjemně překvapím naše studenty, že jejich američtí kolegové jsou ve škole ještě déle než oni. Každý týden 20 dvouhodinovek, celkem tedy 40 hodin.<br /><br />I přesto, že hodně učitelů nechává při výuce otevřené dveře, učebny působí tak nějak méně hlučně. To je možná dáno kobercem. A v žádné třídě nechybí americká vlajka, citáty a celková výzdoba podle vkusu každého vyučujícího. Neboť zde chodí studenti za učitelem, ne naopak.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlYM0RwmsXPpqJQKvR99BIvnAUC1ifHVrSMYA1Yx8QZFW54abFNXTU0fSouRgILhrffn3WRp2nCqI_x7xyhu04LgrSMnPhmTAQWEui3ru323LqYxnDP4KiCd515UMwXdZQif21JcZttFbDw6TXFLeeXusBZU9i0HcXuPLfobHczV2k8z3oar6j7vZanmo/s4376/20230928_105620%20b.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2604" data-original-width="4376" height="380" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlYM0RwmsXPpqJQKvR99BIvnAUC1ifHVrSMYA1Yx8QZFW54abFNXTU0fSouRgILhrffn3WRp2nCqI_x7xyhu04LgrSMnPhmTAQWEui3ru323LqYxnDP4KiCd515UMwXdZQif21JcZttFbDw6TXFLeeXusBZU9i0HcXuPLfobHczV2k8z3oar6j7vZanmo/w640-h380/20230928_105620%20b.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: Třída společenských věd na střední škole Monona Grove, září 2023, Madison.</i><br /><div><br />Fotky a videa z americké školy jsme asi každý viděli. To zajímavější jsou ale studenti. Můj první postřeh: Vypadají stejně jako ti naši… Nosí stejné oblečení. Zajímají je stejné věci. Odpoledne nebo o víkendu mají mnozí brigádu, baví je sporty, rádi se vídají s kamarády, vyrážejí na nákupy, poslouchají hudbu…<br /><br />Postřeh detailnější: Jsou sebevědomější. Kladou dotazy, okomentují vaši práci nebo oblečení. Ptají se: Proč tohle děláme? Pro učitele výzva. Ale správná, řekla bych. Vědí, že klást dotazy je v pořádku, očekává se to od nich a formuje to jejich myšlení. Americké studenty nic moc nepřekvapí. Do třídy přijdou dva tři cizí lidé, oni pokračují v práci nebo v hovoru a vůbec si vás nevšímají.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCY0BVJ2a4WM0ARsIEcSfCzIS3n0BrTTwNinJzPtpIKqSm6Lx9xDg4xs3EyPeoaVqjwUrytRYoLYftJCwyI4LoDufMfgbjx3izeL0qnexOD3EgozcrZkJUs3GX6JVYJdB4_2RwQ3e-GzLMHYevk27CcawkEBggEKrpv46KyXGLkM0COYg2A5co6j-rUhs/s4624/20231024_090828.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2604" data-original-width="4624" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCY0BVJ2a4WM0ARsIEcSfCzIS3n0BrTTwNinJzPtpIKqSm6Lx9xDg4xs3EyPeoaVqjwUrytRYoLYftJCwyI4LoDufMfgbjx3izeL0qnexOD3EgozcrZkJUs3GX6JVYJdB4_2RwQ3e-GzLMHYevk27CcawkEBggEKrpv46KyXGLkM0COYg2A5co6j-rUhs/w640-h360/20231024_090828.jpg" width="640" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><i>Foto: Hodina na střední škole Monona Grove, září 2023, Madison.</i> </div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><i style="text-align: left;"> </i></div>Ve škole je pestrá škála lidí a výjevů. Do učebny vjede vozíčkář se svým psem, nikdo se nedá vyrušit. Student s poruchou chování si pinká během sokratovského semináře tenisákem, většinu lidí (ani učitele) to nevyvede z míry. V jiné hodině leží na zemi v pozici žáby buldok jménem Honey, psychická podpora jedné ze studentek. Všichni relativně soustředěně pracují.<br /><br />Jak probíhají hodiny cizích jazyků? Učí se rodilí mluvčí nepravidelná slovesa? Co se stane, když studenti něco provedou? Co je sokratovský seminář? Jaké úkoly má ve škole policejní komisař? A co je nejvíc zaujalo na našem školství a na České republice?<br /><br />V listopadu zlínské kolegy a kolegyně pozvu na besedu o americké škole s promítáním fotek a ráda odpovím nejen na tyto dotazy.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPqPYLtJNZPtKppcTAEc3XOvegJQpmU3kYj4nYBE1ukvxsR4LjeQ8iGfZQPBdjrJFf_HdH3FdYGy0MnCPfA_0345Ugd0GL50tPKModEvHIbyTua62i8K0p8Z9zssoepC3XyzqmonddF3uCZDdglf-Ogpu9o6TgIGc62MQH-uqfbTIevloz9Fh5fG-LHc4/s2416/20230915_154850%20b.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1748" data-original-width="2416" height="464" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPqPYLtJNZPtKppcTAEc3XOvegJQpmU3kYj4nYBE1ukvxsR4LjeQ8iGfZQPBdjrJFf_HdH3FdYGy0MnCPfA_0345Ugd0GL50tPKModEvHIbyTua62i8K0p8Z9zssoepC3XyzqmonddF3uCZDdglf-Ogpu9o6TgIGc62MQH-uqfbTIevloz9Fh5fG-LHc4/w640-h464/20230915_154850%20b.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: Se skupinou kolegů a maskotem univerzitních Badgers na břehu jezera Mandota, září 2023, Madison.</i> <div><br /><div><br /></div><div><i><b>Poznámka:</b> Výběrové řízení do dalšího ročníku programu Fulbright TEA s výjezdem na podzim 2025 Fulbrightova komise spustí v lednu 2024. Pro podrobnější informace sledujte náš web a sociální sítě. </i></div></div></div></div>Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-47731097843884371892023-11-20T15:31:00.002+01:002023-11-20T15:31:55.851+01:00Iveta Jansová: Discovering One's Privileges in the Journey of a Lifetime<h3 style="text-align: left;">Iveta Jansová is a cultural <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAYhe-iMNqA-s7F6kEunNICYz7MUmlfK1LZsnZWTdcxrkAF4h64vlftOvSPAcWQ5bEvhQ-lz4Q6IYjno3QzmOtpH3yhTwN7lBxnEjtxXigg9yVLz_ol3jlDuuz5IYyKRACLh_1G12Oqk13zXerhBYG4f7eV_WJHZ5hNrcC8OWGyfJd0y_I1UMfRWG3zdU/s5472/Profile%20picture_Iveta%20Jansova_434A4257.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="3648" data-original-width="5472" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAYhe-iMNqA-s7F6kEunNICYz7MUmlfK1LZsnZWTdcxrkAF4h64vlftOvSPAcWQ5bEvhQ-lz4Q6IYjno3QzmOtpH3yhTwN7lBxnEjtxXigg9yVLz_ol3jlDuuz5IYyKRACLh_1G12Oqk13zXerhBYG4f7eV_WJHZ5hNrcC8OWGyfJd0y_I1UMfRWG3zdU/w400-h266/Profile%20picture_Iveta%20Jansova_434A4257.JPG" width="400" /></a></div>studies scholar, and she specializes in audience, fan studies, and media representation of marginalized identities. She received her PhD and Master's degrees from the University of Palacký in Olomouc at the Department of Media and Cultural Studies and Journalism. She is an Assistant Professor, Head of Internationalization, and Deputy Head of the Department of Media Studies and Journalism Department at Masaryk University in Brno, Czech Republic. She teaches courses on marginalized identities, fan studies, and mandatory media and cultural studies intro classes. In the Summer of 2022, Iveta spent six weeks in New York as part of the Study of the U.S. Institutes (SUSI), New York University's Multinational Institute of American Studies (MIAS). The Topic of her summer stay was American Culture and Values. </h3><b>Covid-19 has taken over the world </b><br />When I learned about the opportunity to apply for the summer institutes in the U.S., moreover in my dream city, New York, I was beyond happy, even though, at that time, I did not believe I could be selected. It is only thanks to my boss's support I applied and, to my utter disbelief, was later also selected. However, the situation at that time was very turbulent. When I was preparing to apply for the SUSI program, the world was going out of the worst that the COVID-19 pandemic has offered. Until the moment we left our respective countries, we were not sure we would be able to arrive in New York safely. On the day of my departure, I had to go through a Covid test, but the same day, the U.S. canceled the necessity to have one. At that moment, however, I had already taken it, so even if I did not have to have it anymore, a positive result could still hold me back from the travels. Fortunately, everything worked out in the end, and I arrived safely in JFK, New York that evening.<div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWrvQXB6CaLfl5Qrk-MiB1HmNR2gBgteplA5Q-7QLu4s91TLfkql2CC5eAaF3VquWgOwpY75u6wTZ0a3ZuL2eU2yrTZmTdZlkNFW3ErWzVPaKfLtOzOlqGaoEpK24YRIX4iP61BHWKpsv57eAfExcX3ULK0AfQsMIS0zFCZGDQO0cW8hSALD9zEGtZdgI/s1086/Picture%201.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="812" data-original-width="1086" height="478" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWrvQXB6CaLfl5Qrk-MiB1HmNR2gBgteplA5Q-7QLu4s91TLfkql2CC5eAaF3VquWgOwpY75u6wTZ0a3ZuL2eU2yrTZmTdZlkNFW3ErWzVPaKfLtOzOlqGaoEpK24YRIX4iP61BHWKpsv57eAfExcX3ULK0AfQsMIS0zFCZGDQO0cW8hSALD9zEGtZdgI/w640-h478/Picture%201.png" width="640" /></a></div><i>Photo: A view from Central Park, summer 2022. </i><br /><div><br /><div><b>Feeling at home in the city of infinite possibilities </b><br />Even though the beginnings of the trip were, let's say, a bit nerve-wracking, New York was a love at first sight. I immediately felt at home and safe. No one paid me any attention on the streets, and for the first time in my life, I felt I could be anyone. The organizers had a fantastic 6-week plan for us, a program consisting of lectures and sightseeing to live through the American experience, to see and feel the values and culture. There was also a touch of freedom to our stay. The lectures and sightseeing were our first contact with the space that, however, called out for further investigation on our own if we were interested. I think I speak for everyone when I say that we were interested. We were a lively group exploring the city through cuisine, walks, and more. I personally enjoyed the benefits of using the city bikes and I biked more than 380 kilometers (230 miles) through Manhattan and all the other boroughs in my journey. While I genuinely enjoyed the official program, in which I am not afraid to say that we saw it all (Statue of Liberty, Times Square, all the boroughs and their histories, Broadway, and much more), I loved to explore on my own, on the bike or with any other scholar who wanted to join. I biked everywhere and I found my favorite spot: Brooklyn Bridge Park, overseeing Brooklyn and Manhattan Bridges.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhftzYnKHm39CKLcG1pLTP7LEYdVCmE_I4K1hNGi2T9z7tv24M4-Ng4GpYSJNZ2BNKVcLIYoDjCu25yN9oAadfqHQKtbGkQAgHwTOsNgzSAo-XmIbi7DosXvkYXYiJLp6_GuCZZo2lw7B0NNusHD6mhb3ZgL-__I3JSh3QS2OGfTYif-0GjJnUy_M-kolQ/s1600/Picture%202.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhftzYnKHm39CKLcG1pLTP7LEYdVCmE_I4K1hNGi2T9z7tv24M4-Ng4GpYSJNZ2BNKVcLIYoDjCu25yN9oAadfqHQKtbGkQAgHwTOsNgzSAo-XmIbi7DosXvkYXYiJLp6_GuCZZo2lw7B0NNusHD6mhb3ZgL-__I3JSh3QS2OGfTYif-0GjJnUy_M-kolQ/w480-h640/Picture%202.JPG" width="480" /></a></div><i><div><i>Photos: Me on a bike at Time Square and on the Brooklyn bridge, summer 2022.</i></div></i></div><div><i><br /></i><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6SkmpXRBs_sYI43yQb0XkHdGlNCmx61VUJtKx1HuyPX0UpQ8-oqLmolCmnqoRZ2AZpGEGuWUXOw2gGvMqEusPrfw_k0N6rra4OPCe1axJ-a39-ib0z7fgSlOLSOc9K5TgiLcPMfjsP0MsbuEItAzk7XwuEEQhPGkd1SJTTmDgHTGjMyCB9G2Q6QksnrQ/s1092/Picture%203.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="816" data-original-width="1092" height="478" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6SkmpXRBs_sYI43yQb0XkHdGlNCmx61VUJtKx1HuyPX0UpQ8-oqLmolCmnqoRZ2AZpGEGuWUXOw2gGvMqEusPrfw_k0N6rra4OPCe1axJ-a39-ib0z7fgSlOLSOc9K5TgiLcPMfjsP0MsbuEItAzk7XwuEEQhPGkd1SJTTmDgHTGjMyCB9G2Q6QksnrQ/w640-h478/Picture%203.png" width="640" /></a><br /><br /><b>One's deeply seeded privileges </b><br />Aside from the possibility to explore and learn about the city of my dreams, the most enriching part of my stay was meeting with other scholars and with some of the people in the organization team. We learned much about ourselves and others in the group through our scholarly and informal collective talks. Firstly, we had very lively discussions during the lectures. We tackled fundamental questions of identity, and it was crucial that all of our different identities could enter the conversation and shed light on the hardship they entail. In my case, I have learned about my privileges as a white, European female professor. I have always been aware of that. I teach about marginalized identities, after all, but never in my life have I had to face it so much. The everyday casual racism is just everywhere, even in very unexpected places. While all participants were professors or scholars, and we were treated with respect behind the university walls, we were treated very differently on the streets, at the airport, etc. This taught me the most; it taught me to listen more to others and their stories, and I will be forever grateful for that. One more connected issue: I could be on the site when people took to the streets to protest the overruling of Roe v. Wade. A group of us went to show our support, and it empowered us all.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgvpcyeSDL0vzGoZmWCJYJuvUs2422VwOOn9Po5hYHW9nGAHgPZeYwJKZ-zrsj30v7PFMpZRESnNuzcRYPcL1rewCCOqFSbb4c1IgOguNsA_MBgeo2Iwg5uNF7HyFREIt6R8LMP-uJMfFaJGMhVbiKno6h3SgSbWgu59BxnHAhS29YcQKfUE2cwvvChMU/s1024/Picture%204.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="768" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgvpcyeSDL0vzGoZmWCJYJuvUs2422VwOOn9Po5hYHW9nGAHgPZeYwJKZ-zrsj30v7PFMpZRESnNuzcRYPcL1rewCCOqFSbb4c1IgOguNsA_MBgeo2Iwg5uNF7HyFREIt6R8LMP-uJMfFaJGMhVbiKno6h3SgSbWgu59BxnHAhS29YcQKfUE2cwvvChMU/w480-h640/Picture%204.JPG" width="480" /></a></div><i>Photo: Me holding a sign in a protest at the Washington Square Park, summer 2022. </i><br /> <br /><b>Friends and networks for a lifetime </b><br />I already explained that meeting and talking with others was one of the most significant gains of the whole experience. To my surprise, I feel I have found friends for life. There were a few special ones that I am still in contact with and have visited or will visit soon. A smaller group of the 2022 NYU SUSI alumni got to meet this year in Florence, Italy, during a SUSI Alumni Workshop, and it was like no time had passed. So, thank you, Fulbright Commission, for bringing these people into my life and enriching it forever. I am motivated to apply for the more extensive Fulbright scholarship when the time is due, so hopefully, this is not the last time we meet.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIjLu1I8wCRI86TymUWuOIn31cFO8GHIDLibsM1X1EdZi6m84W-RfYuNBH37Fgc1uc_PzbEOdTX3CLbfaGA7tRC-fK1J5tVqlLajsf2smoybwWPQeAgrs1TGi80Q4xyVinrLvE9k9T5ovydgsF-vUj51LioBmE53e_TsMobAZyRlivHRBC-ZFjYBTOeFU/s2048/Picture%205.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIjLu1I8wCRI86TymUWuOIn31cFO8GHIDLibsM1X1EdZi6m84W-RfYuNBH37Fgc1uc_PzbEOdTX3CLbfaGA7tRC-fK1J5tVqlLajsf2smoybwWPQeAgrs1TGi80Q4xyVinrLvE9k9T5ovydgsF-vUj51LioBmE53e_TsMobAZyRlivHRBC-ZFjYBTOeFU/w640-h480/Picture%205.JPG" width="640" /></a></div><i><div><i>Photo: A group photo from NYU, summer 2022.</i></div></i> <br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTE8izslhZ_puc_bvflP-9VlEHz-OWVLuTK73-VH-RjVPCs6VcegDoN-ODFnh32J94HyFTjkUG156hSCRENZBG41LmJLsEOrJJSNOCbhfb1wMnykTG7piGaqXRfOYEjlsnmVHKaiUDaj-_-iqB35AsomQX5Yg9eEbkTaAsDanDCu6ty3aFrn-ivxk-yKc/s1024/Picture%206.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="647" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTE8izslhZ_puc_bvflP-9VlEHz-OWVLuTK73-VH-RjVPCs6VcegDoN-ODFnh32J94HyFTjkUG156hSCRENZBG41LmJLsEOrJJSNOCbhfb1wMnykTG7piGaqXRfOYEjlsnmVHKaiUDaj-_-iqB35AsomQX5Yg9eEbkTaAsDanDCu6ty3aFrn-ivxk-yKc/w404-h640/Picture%206.JPG" width="404" /></a></div><i><div><i>Photo: A forever running buddy, summer 2022.</i></div></i><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQt4byl8Y9dvrTzmhxDyRBo0gfu-dYsWP6_-q0vxu2Sq40fIk63o926Qi0vTQsWpIM_m1DJIXOkRurjiMSDi2ABnvTWx4wL23lK8wtIb_wUe5YzDUB_qs2GnJalL5XWqxh1FqNSKqCr-bLGad46tAtqXDKd6Vfcky4YuAQRf2EJcXUYopjfHrNabkmlUM/s1080/Picture%207.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="607" data-original-width="1080" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQt4byl8Y9dvrTzmhxDyRBo0gfu-dYsWP6_-q0vxu2Sq40fIk63o926Qi0vTQsWpIM_m1DJIXOkRurjiMSDi2ABnvTWx4wL23lK8wtIb_wUe5YzDUB_qs2GnJalL5XWqxh1FqNSKqCr-bLGad46tAtqXDKd6Vfcky4YuAQRf2EJcXUYopjfHrNabkmlUM/w640-h360/Picture%207.JPG" width="640" /></a></div><i>Photo: SUSI Alumni of NYU in Florence 2023, summer 2022.</i></div>Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-18191473070239129892023-11-08T16:37:00.006+01:002023-11-09T10:08:34.646+01:00Bohuslav Melichar: Americká zkušenost k nezaplacení<h3 style="text-align: left;">Bohuslav Melichar je onkolog. <div class="separator" style="clear: both; text-align: right;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJuBEeEgEnKbNzCLsZ8AqjeNOpSlBBSGr616ejLRFxfHwSFmlvPn46yvszpcatqrLu_ITDUehZLTA_qWlf1Lpdrpi4K01qPrXkLn1axt3owGDXIS-OgrQlZOVjAOF5KCQnJRZ3EsxN1etoMOwnBFXNmRdvnENXIIISKHPCXI5x-wai9vuWE7SB4ggdwh4/s560/profMelicharRozhovor.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="420" data-original-width="560" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJuBEeEgEnKbNzCLsZ8AqjeNOpSlBBSGr616ejLRFxfHwSFmlvPn46yvszpcatqrLu_ITDUehZLTA_qWlf1Lpdrpi4K01qPrXkLn1axt3owGDXIS-OgrQlZOVjAOF5KCQnJRZ3EsxN1etoMOwnBFXNmRdvnENXIIISKHPCXI5x-wai9vuWE7SB4ggdwh4/w400-h300/profMelicharRozhovor.jpg" width="400" /></a></div>V současné době působí jako Přednosta Onkologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc. Všeobecné lékařství vystudoval v roce 1989. Po sametové revoluci využil do té doby zcela nepředstavitelné možnosti zahraničních stáží, a strávil tak dva měsíce v rakouském Innsbrucku, tři měsíce ve francouzském Bordeaux a létě roku 1994 vyjel s Fulbrightovým stipendiem do USA. Působil v jednom z největších institutů zaměřených na léčbu a výzkum nádorových onemocnění v M.D. Anderson Cancer Center při University of Texas ve městě Houston. Během pobytu prošel několika laboratořemi, publikoval v prestižních časopisech, osvojil si angličtinu, pronikl do aspektů vědecké práce a zažil profesionální management vědeckého týmu. Věnoval se buněčné terapii, což položilo základ jeho dalšímu výzkumu v oblasti imunoterapie nádorových onemocnění. </h3><div><b><i>Rozhovor s Bohuslavem Melicharem vznikl ve spolupráci s Ladislavem Loukotou ze stránky <a href="https://www.facebook.com/VedatorCZ/" target="_blank">Vědátor</a> a je dvacátým osmým dílem seriálu příběhů k 30. výročí Fulbrightovy komise. Videozáznamy najdete začátkem každého měsíce na našem <a href="https://www.youtube.com/user/CzechFulbright" target="_blank">YouTube</a> kanále a <a href="https://www.facebook.com/czechfulbright/" target="_blank">Facebooku</a>. Koncem týdne Vám přinášíme textovou verzi rozhovorů zde na blogu.</i></b></div><div><br /></div><div><b>Budeme se dnes zaobírat zdravotnictvím, které se v České republice a v USA z hlediska systémů pojištění značně liší. Který systém je podle vás jako onkologa lepší?</b><br />Já rozhodně preferuji systém péče, který je u nás, protože americký systém je zatížen velkými nerovnostmi přístupu. Sami Američané teď s tím bojují. Ne každý americký pacient má přístup k těm nejnovějším léčebným metodám, zatímco u nás ten přístup je rovnoměrný. Každý občan této země je pojištěn a má přístup ke všem modalitám léčby. Bohužel ne všichni to úplně doceňují a často musíme diskutovat s pacienty o takových zanedbatelných věcech jako třeba doprava za lékařem. Z pohledu toho, o jak závažné onemocnění se jedná, je to zcela zanedbatelný problém. Myslím si, že mnoho z nás si neváží toho, co tady vlastně máme.<br /><br /><b>Co vám výjezd do Spojených států dal? Co se z něj mohou lékaři naučit dnes?</b><br />Já jsem se tam naučil velmi mnoho. Jsem klinický lékař, ale tam jsem pracoval převážně ve výzkumu, i když jsem se také samozřejmě podíval do nemocnice. Tehdy, v roce 1994, vlastně necelých pět let po sametové revoluci, se nám otevřel svět a člověk chtěl poznat, jaký ten svět je. Před rokem 1989 bych vůbec nedoufal, že se takhle někam podívám. Ve Spojených státech je věda na špičkové úrovni. Česká republika ale v mnoha ohledech Ameriku od té doby dohnala či dohání. Tehdy byly možnosti zcela nesrovnatelné. Dodnes je rozhodně inspirativní např. tamní organizace vědy. Myslím si, že i v současné době je studijní pobyt ve Spojených státech velkým přínosem. Amerika je z našeho pohledu sice charakterizovaná velkými nerovnostmi, věda a akademická sféra je tam však špičková. Já jsem se tam naučil nejenom spoustu dílčích poznatků, ale také systém organizace, práci v týmu a z tohoto pohledu to pro mě byla zkušenost k nezaplacení.</div><div><br /><b>Nejste prvním olomouckým lékařem, kterého v rámci našeho rozhovoru o Fulbrightu zpovídám. Znají se Fulbrightisté mezi sebou, potkáváte se?</b><br />Kolegů, kteří vyjeli do zahraničí, je celá řada i na naší fakultě. Samozřejmě většina stipendistů je z jiných oblastí - ze společenských věd nebo z technických oborů. Je jich celá řada. Stýkáme se občas všichni neoficiálně a někdy i při oficiálních příležitostech. Ta setkání byla v posledních letech méně četná vzhledem k pandemii, ale stále jsme v kontaktu, protože podobné zkušenosti nás sbližují.<br /><br /></div><div><b>Co se v onkologii od vašeho výjezdu do USA změnilo? Často se objevují nové studie slibující nové typy léčby, daří se je však dostávat i na kliniky?</b><br />Fascinující na onkologii je, že nové léčebné postupy, které jsou úspěšné, do praxe přijdou prakticky ihned. Je to dáno tím, že nádory jsou život ohrožující onemocnění, takže není, na co čekat. Od toho mého pobytu v USA před 30 lety se onkologie zásadním způsobem změnila. Tehdy jsem se tam zabýval oblastí nádorové imunologie, a právě v oblasti imunoterapie nádorů je v posledních letech asi ten největší pokrok. S pomocí imunoterapie dokážeme dnes řadu nádorových onemocnění úspěšně léčit a někdy i vyléčit. Je to třeba patrné u karcinomu plic, kterým se poměrně významně zabývám. Imunoterapie zcela zásadním způsobem změnila léčebné postupy, a dokázala tak zachránit řadu pacientů s nádorovým onemocněním. Totéž platí třeba o karcinomu prsu, kde ten pokrok je již delší dobu. Opět se jedná o onemocnění, které je z velké části vyléčitelné, a dokážeme tak pacientky navrátit do normálního života.<br /><br /><b>Jedna věc jsou objevy, druhá věc je ale cena za jejich zavedení do praxe. Jak si v tomto ohledu stojí Česká republika?</b><br />Samozřejmě, náklady na léčbu novými metodami jsou vysoké. Léčba je obecně drahá, musíme u každého léku zvažovat jeho přínos. V řadě případů jsou léky díky různé cenové politice u nás dostupnější než ve Spojených státech. Všechno je relativní a hlavním faktorem, který zlepšuje dostupnost péče, je, že práce lékařů a zdravotnického personálu u nás není tak drahá jako ve Spojených státech. My lékaři zde ošetříme více pacientů a naše odměna nebo obecně personální náklady na lékaře nejsou tak vysoké. Náš zdravotní systém je u nás v řadě případů mnohem efektivnější a myslím si, že i to, že nemáme k dispozici tolik prostředků, nás naučilo být úspornější než jsou třeba naši američtí kolegové.<br /><br /><b>Jak vypadá práce přednosty kliniky? Je možné se pro veškerou byrokracii dostat ještě k léčbě?</b><br />Tak samozřejmě byrokracie zde je, to je součástí té práce, nicméně zase to není tak vysoká pozice, aby se člověk nezabýval medicínou. Jako přednosta kliniky nemůžete přestat být aktivním lékařem, takže já každý týden vidím desítky ambulantních pacientů, chodím na vizity a většinou na tu administrativu mám čas jen mimo tuto činnost. Ty desítky či stovky e-mailů každý den vyřizuji často brzy ráno nebo pozdě večer. Nedovedu si představit, že bych tu práci dělal bez toho, abych byl aktivním lékařem a participoval na výuce mediků a účastnil se vědeckých projektů.<br /><br /><b>Proč jste se vlastně původně rozhodl pro onkologii? Není to obor, se kterým by se pojila zrovna veselá pověst. Zvažoval jste i jiné specializace nebo zaměření?</b><br />Já jsem se pro medicínu rozhodnul před 40 lety. Letos tomu bude 40 let od doby, kdy jsem nastoupil na lékařskou fakultu. Ono tehdy zase těch možností tolik nebylo. Zajímaly mě přírodní vědy i společenské vědy, ale společenskými vědami se tehdy člověk moc dobře zabývat nechtěl, pokud nechtěl zbytek života lhát nebo strávit ve vězení. Medicína je však obor, který potřebuje každá společnost, a tehdejší ideologie do této oblasti pronikala mnohem méně než do jiných oblastí. Mě v medicíně vždy fascinovala problematika onkologie, protože to je oblast, která s sebou nese ohromné stigma a lidé se jí bojí. Před určitým nebezpečím ale nemá cenu utíkat a je potřeba se mu postavit. Nikdy jsem nelitoval toho, že jsem se rozhodl právě pro onkologii. Žádná jiná oblast neudělala takový pokrok jako právě oblast nádorových onemocnění.<br /><br /><b>Tradiční závěrečná otázka: Co by podle vás měl každý laik vědět o tématu onkologie, ale podle vás to běžný člověk neví? </b><br />Problematika nádorových onemocnění je stále jistým tabu a řada lidí si myslí, že osoby, které onemocní, josu ztracené. Tak tomu ale není a je třeba, aby se lidé nebáli jít k lékaři, nebáli se diagnózy a aktivně se léčili. V naší zemi je systém péče o nádory naštěstí centralizován do velkých center – vlastně Fakultní nemocnice Olomouc je jedno z velkých komplexních onkologických center. Pacienti by se neměli bát se na nás obrátit, i když je třeba někdo posílá jinam. Velké nemocnice mají kapacitu postarat se o všechny nemocné. Je důležité, aby pacienti vyhledali odborníka, aby se neléčili u různých léčitelů a aby ten boj s nádorovým onemocněním nevzdávali. Řadu nemocných dokážeme vrátit do normálního života.<br /></div>Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-38078588782583632982023-11-02T16:04:00.010+01:002023-11-03T10:49:58.808+01:00Daniela Vrbová: Dobré časy v New Orleans – a nikdy jinak!<h3 style="text-align: left;">Daniela Vrbová je novinářka. <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHoWoXrGsO9IHDXbMULW_24RlIdNYNSLU1_5mgBqdhKCAbNSBnobsth_yw_itzoLG6PwbShp-rpHbTPzyEc77Wg3sGQXNgywSQPkmGmfkQVbmGOifiLJPoVWjgZukS2rLsO_6mK_DNwrSfAl2c25o_alW279TKHsvrf6cf97l0f-eTvqMMaS3FDAow0bc/s3067/profile.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="2300" data-original-width="3067" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHoWoXrGsO9IHDXbMULW_24RlIdNYNSLU1_5mgBqdhKCAbNSBnobsth_yw_itzoLG6PwbShp-rpHbTPzyEc77Wg3sGQXNgywSQPkmGmfkQVbmGOifiLJPoVWjgZukS2rLsO_6mK_DNwrSfAl2c25o_alW279TKHsvrf6cf97l0f-eTvqMMaS3FDAow0bc/w400-h300/profile.jpg" width="400" /></a></div>Od roku 2007 působí v Českém rozhlase, momentálně jako redaktorka a moderátorka na stanici Český rozhlas Plus. Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a anglistiku-amerikanistiku v kombinaci s dánštinou na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na Kodaňské univerzitě. Během studií pobývala v Argentině, jako stážistka působila v BBC World Service a v dánském deníku Weekendavisen. V akademickém roce 2022/2023 získala jako jedna ze dvou stipendistů mimořádné Fulbright stipendium pro komunikaci vědy, a strávila tak šest měsíců v New Orleans, v mezioborovém New Orleans Center for the Gulf South na Tulane University. Během pobytu v USA pro posluchače Českého rozhlasu připravila seriál seriál o dopadech změny klimatu na místní obyvatele. Do Ameriky odjela s partnerem a dvěma malými dětmi, které rozdíl mezi životem v Evropě a Americe shrnuly do věty: „V Praze se lidi v parku nepřevlékají za růžové jednorožce.“</h3><div>Když máte letenku do Ameriky s datem příletu na Silvestra a vaším stipendijním působištěm je New Orleans, můžete si vsadit, že vás čekají živelné měsíce. <br /><br />Slavné louisianské město je centrem hudby, oslav, netradičních svátků a světově známého karnevalu Mardi Gras. Je ale také místem zatíženým temnou historií otroctví a rasismu, současnými problémy s násilnou kriminalitou a nejistou budoucností kvůli změně klimatu a přidruženým jevům. Pro novináře tedy naprosto ideální cíl. A tak jsme vyrazili.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjL-8VvYYdvhmxl2MxITTzoezk9DGBKjneYWHddMTFjT1RaCfvcqmhgnr0bvPWaXasHu5KEIpELe-Kj66zE92GJLRGbdcdnjfAnDWJ2-eVnAtRSJFrhsYnc1yGGLB0eWeuD6xzegkqa9m2s9mpTHY2rORPEGg0grtmBTyW5YIyuXrutYpPSgbaIxmQ2CcM/s4000/10.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="4000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjL-8VvYYdvhmxl2MxITTzoezk9DGBKjneYWHddMTFjT1RaCfvcqmhgnr0bvPWaXasHu5KEIpELe-Kj66zE92GJLRGbdcdnjfAnDWJ2-eVnAtRSJFrhsYnc1yGGLB0eWeuD6xzegkqa9m2s9mpTHY2rORPEGg0grtmBTyW5YIyuXrutYpPSgbaIxmQ2CcM/w640-h480/10.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: Podvečerní pohled na New Orleans, leden 2023. </i></div><div><br /><b>Sladce mámivé </b><br />Přílet na Silvestra byl neplánovaný. Kvůli vánoční ledové bouři v USA byly zpožděny a posunuty tisíce letů, včetně našeho. Na přestupním letišti v New Yorku nás uvítal chaos a nervózní davy lidí. Prodírali jsme se jimi ověšeni zavazadly (která jsme museli po příletu vyzvednout a znovu podat) s mátožným, respektive spícím dítětem v náručí. V New Orleans jsme přistáli krátce po půlnoci posledního dne roku 2022. Děti, řízené vnitřním českým časem, se po příjezdu do našeho nového bydliště probudily a začaly ho nadšeně prozkoumávat. Navzdory značnému vyčerpání z cesty jsme si ani my, dospělí, nemohli nevšimnout útulné verandy (porch) v tom nejlepším jižanském stylu, s křesílky a houpačkou. V jediném okamžiku jsme s úlevou seznali, že nás Big Easy celou dobu nemámilo prázdnými sliby a že nám tu bude dobře.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgn9T-0dnNwAZ4teDYpjWGtQ5uqaKt5GsDYriMmjB4C2JdOlczRPVRGcF8sSwgBrBkqcDun2kbzbolqSQ7xfU1E3BBEVjd20u09oSUSPKeg1nvluO3-xuK55j1jF1QJUxLAvBOpvJuoPvlweWXIJIki0nM_Xk1e0JKnyoVbUWMneSeQZtwbI4VgW5_nEUk/s4000/14.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="4000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgn9T-0dnNwAZ4teDYpjWGtQ5uqaKt5GsDYriMmjB4C2JdOlczRPVRGcF8sSwgBrBkqcDun2kbzbolqSQ7xfU1E3BBEVjd20u09oSUSPKeg1nvluO3-xuK55j1jF1QJUxLAvBOpvJuoPvlweWXIJIki0nM_Xk1e0JKnyoVbUWMneSeQZtwbI4VgW5_nEUk/w640-h480/14.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: Staleté stromy poskytují stín v horkých dnech a dotvářejí atmosféru města, únor 2023.</i><p class="MsoListParagraph" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18pt;"><o:p></o:p></p>Tohle mámení mě drželo nad vodou dlouhé měsíce před odjezdem. Každodenní rutinu v Praze mám celkem nabitou i bez cestování. Obstarávat při ní ještě všechny administrativní náležitosti pro pobyt v USA pro sebe a rodinu, hledat ubytování, školy a školky, ale také s předstihem zařizovat české povinnosti jako třeba daně nebo zápis do první třídy, to vše na pozadí války na Ukrajině, která v Česku v té době vykolejovala řadu věcí a emocí, přineslo asi nejvytíženější období v mém životě. Kdykoli jsem už myslela, že se ve všem tom zařizování utopím, představila jsem si New Orleans jako maják s nevtíravým, měkkým světlem signalizujícím ten správný kurz přes oceán, a potom ještě kousek proti proudu majestátní řeky Mississippi. <br /><br />To světlo nezhasínalo ani s prakticky dennodenními notifikacemi na telefonu o tom, že byl v New Orleans opět někdo zastřelen. <br /><br /><b>Zločinem prolezlé </b><br />Co se může z Evropy zdát jako bezmála bojiště, je při bližším pohledu město skládající se ze vzájemně protkaných relativně bezpečných a nepříliš bezpečných zón. V obou případech samozřejmě s prostorem pro (ne)šťastnou náhodu. <br /><br />Pravidla pro držení zbraní jsou v Louisianě totiž hodně benevolentní. Může ji u sebe mít i psychicky nemocný člověk a soudíc podle dennodenního zpravodajství, je střelba pro řadu lidí první, skoro až instinktivní reakcí, když je něco rozzlobí. <br /><br />Nezkušený, neozbrojený cizinec se ale velmi brzy naučí vycítit atmosféru místa a přizpůsobit mu svoje chování. Bděle pozoruje své okolí a – výpočetní terminologií řečeno - „na pozadí“ mysli mu neustále běží skenování kolemjdoucích a vytváření tras pro případnou záchranu. Postupně si tenhle proces internalizuje tak, že konstantní bdělost začne produkovat i vedlejší účinky. Jako třeba schopnost plně si vychutnat život tady a teď nebo být pozorný k detailům, které by jinak možná ani nezaznamenal.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPn8hCAW-jRyNYCesp63HYbKBXD9bLss8ptfKUCX6BiQ-CJIfFDIGahuTwm2ynWz9X3VAdbrfAzvaCWbr3Iy8kkGXrqYM-xidDTHJSt7z02-abf8M3y-G7FlPKedLLQtZl1f0a3K_rBlfLCmiV48KKX7tJrBrly6lSlYPIu5WYlpuEDZm3r1FQDdTqBwU/s4032/12.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPn8hCAW-jRyNYCesp63HYbKBXD9bLss8ptfKUCX6BiQ-CJIfFDIGahuTwm2ynWz9X3VAdbrfAzvaCWbr3Iy8kkGXrqYM-xidDTHJSt7z02-abf8M3y-G7FlPKedLLQtZl1f0a3K_rBlfLCmiV48KKX7tJrBrly6lSlYPIu5WYlpuEDZm3r1FQDdTqBwU/w640-h480/12.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: Ikonické neworleánské tramvaje, které vstoupily i do dějin světové dramatiky, únor 2023.</i><p class="MsoListParagraph" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18pt;"><o:p></o:p></p>I tak je potřeba si přiznat, že jsme měli štěstí. Ve dvou případech stačil rozdíl několika desítek minut a náš život se mohl ubírat úplně jiným směrem. Případně se neubírat už nikam. V obou situacích byly obětí střelby náhodné osoby. Včetně dětí. <br /><br /><b>Otroctvím zatížené </b><br />Stálici táborákových playlistů, píseň „Černý muž pod bičem otrokáře žil“, jsem od dětství považovala za vyprávění o pravěku s jistou uměleckou nadsázkou. Proto mě v New Orleans dost zaskočila setkání s lidmi, kteří ještě pamatovali svoje pra-prarodiče otroky, a předávali dál jejich vyprávění o tom, jak je pán nechal zbičovat za jedno opomenuté vejce během inventury kurníku. Neméně silným zážitkem byla také možnost prolistovat si v univerzitním archivu originály kupních smluv a jakési „osobní karty“ otroků, které doprovázely každý transfer k novému pánovi.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiUrb2HtEw4tgeEXH98EF_Sti3DDew1TnyoX2YWHrgvBiS7sO_ouV8wasfrSXNK6l2iT1xfzLSVX_JETPSBEXhduS-11ZvNi72ZLjRFRDEBRORmL3BIh6t9VPyb5BWfiEjuiSgsJuISchG5YHq5dqLX-7z8IFkF4JHrSLHEHw3lYn6aIj4F-9mRSmPPjI/s3767/4.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2826" data-original-width="3767" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiUrb2HtEw4tgeEXH98EF_Sti3DDew1TnyoX2YWHrgvBiS7sO_ouV8wasfrSXNK6l2iT1xfzLSVX_JETPSBEXhduS-11ZvNi72ZLjRFRDEBRORmL3BIh6t9VPyb5BWfiEjuiSgsJuISchG5YHq5dqLX-7z8IFkF4JHrSLHEHw3lYn6aIj4F-9mRSmPPjI/w640-h480/4.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: Univerzitní campus, leden 2023.</i><br /> <br />Podle zasvěcenějších lidí v mém okolí, kteří mohou lépe srovnávat, prochází vyrovnávání se s otrokářskou minulostí v New Orleans momentálně důležitou fází. Veřejně se mluví o dlouhodobých sociálních dopadech někdejšího nerovného postavení černochů ve společnosti a o potenciálním plošném odškodném za prožitá příkoří. Stále častěji se relativizuje bohatství a luxus otrokářských rezidencí. Do jejich vzniku a chodu se totiž dlouho nezapočítávala práce lidí, kteří za ni nikdy nebyli zaplaceni. Vznikají expozice, upomínkové tabule a prohlídkové trasy (doporučuji hlavně Whitney Plantation nebo Hermann-Grima House), které nabízejí pohled na dané místo z pohledu otroků, a nikoli jeho pánů. <br /><br />Rozdíl v těchto perspektivách je diametrální. Ještě víc mě ale překvapilo, že se objevují teprve v posledních letech, tedy skoro sto šedesát let po zrušení otroctví. Nechci nikoho bohorovně soudit, jen jsem netušila, že je tato historie až takhle živá.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoauSGJu6NCH4b1xOeGs99WYwAsFaOokBlvJP7l9hhP30AJsDoatzTVYAUcO0a04MdWwUVXjOe-DWZoRJGDbNpyiP0gxedU62lJYSrmr9ABlbDZttwsbwmupC75TaDGsOGYz5dZ9vOGDtLfS9rJuxV5zqD9GZ5Dk229cYtEnguzUbU7BErWZeIcQqvvHw/s4032/2.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoauSGJu6NCH4b1xOeGs99WYwAsFaOokBlvJP7l9hhP30AJsDoatzTVYAUcO0a04MdWwUVXjOe-DWZoRJGDbNpyiP0gxedU62lJYSrmr9ABlbDZttwsbwmupC75TaDGsOGYz5dZ9vOGDtLfS9rJuxV5zqD9GZ5Dk229cYtEnguzUbU7BErWZeIcQqvvHw/w640-h480/2.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: Závěrečná přednáška pro veřejnost a diskuse s kolegyněmi z Tulane University, květen 2023. </i><br /> <br />Podobným obrozením procházejí podle všeho i původní obyvatelé Louisiany, tedy desítky indiánských kmenů, které byly od momentu evropské kolonizace všelijak přesouvány a vyháněny ze svých území. Podle vyprávění jejich členů, které jsem měla možnost vidět nebo slyšet, platily pro Indiány ještě v 60. letech 20. století v oblasti vzdělání a zaměstnání podobná segregační pravidla jako pro černochy. Až v posledních dekádách (někdy často jen letech) se znovu začínají vyučovat jejich jazyky, dokumentovat historie jednotlivých kmenů a znovuoživovat tradice a zkušenosti, hlavně co se týče znalostí přírody a adaptace na měnící se podmínky k životu. <br /><br /><b>Změnou klimatu stižené </b><br />Ve svém fulbrightovském projektu jsem se zaměřila na inkluzivní komunikaci komplexního tématu klimatických změn. Původně jsem si myslela, že inkluzi je potřeba vytvářet napříč generacemi. Pak ale přišla válka na Ukrajině a ze sociologických šetření začalo vysvítat, že rozdělující linií v přijímání informací je spíše socioekonomické postavení lidí. <br /><br />Pro Český rozhlas Plus (tedy médium, jehož obsah je dostupný všem a zdarma) jsem proto vytvořila sérii pořadů a článků o vybraných problémech postupující klimatické krize a o odpovědích na ni ze stran louisianských úřadů a obyvatel. Budou hurikány, které pravidelně dopadají do jižní oblasti tohoto státu, v dalších dekádách silnější, nebo naopak zeslábnou? Co způsobilo vznik nového tornádového koridoru na severu země? Jaké důsledky má zvyšování hladiny moří, které tu od roku 2010 postupuje dvakrát až třikrát rychleji, než je celosvětový průměr? Jaká rizika jsou spojená s technologií zachytávání a ukládání uhlíku pod zem? Jak vypadá takzvaná klimatická migrace v praxi? A lze ji usměrňovat, jak si představují některé úřady?</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUn2UejgVlT8jeOvywgtc-XKdZESBgUu21YvX9gEFOW1ZVkamGMlTs5RJnYdgDpzWOH1hJ7KrDqUcC9cCAYCBxVBSbSO2HZEwQuOGPbaeL7iN7g8cP2Rfk5I7FIcQo-gXhO7O7pDQuFNf_7dDyNiI9dsKc-lkwgrHIKMDtJX8xk_LhJWoPkU08CPdgnnM/s1600/5.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUn2UejgVlT8jeOvywgtc-XKdZESBgUu21YvX9gEFOW1ZVkamGMlTs5RJnYdgDpzWOH1hJ7KrDqUcC9cCAYCBxVBSbSO2HZEwQuOGPbaeL7iN7g8cP2Rfk5I7FIcQo-gXhO7O7pDQuFNf_7dDyNiI9dsKc-lkwgrHIKMDtJX8xk_LhJWoPkU08CPdgnnM/w480-h640/5.jpg" width="480" /></a></div><i>Foto: Natáčení ve vesnici, jejíž obyvatelé byli kvůli stoupající hladině moře řízeně přesunuti jako první oficiální klimatičtí uprchlíci v USA, březen 2023.</i><br /> <br />Odpověď na poslední otázku je samozřejmě „ne“. Klimatická migrace se totiž projevuje plíživě a někdy onou poslední kapkou vedoucí k rozhodnutí opustit svůj domov a hledat si nový jinde, vlastně s klimatem (ve smyslu počasí) vůbec nesouvisí. Ve výsledku nejčastěji rozhodnou ekonomické důvody. Neschopnost zaplatit astronomicky vysoké pojištění nemovitostí, a tím splácet hypotéku. Chybějící síly znovu a znovu opravovat majetek po zásahu hurikánu, tornáda, záplav, sucha, změny složení vody, a dalších živelních pohrom. Důležitou roli při rozhodnutí odejít hraje i erodující občanská vybavenost, a tím i mizející nabídka pracovních míst. Ve vylidňujících se oblastech se nevyplatí udržovat školy, pobočky bank, obchody, volnočasové aktivity, případně je neustále obnovovat po zásahu výše uvedených živelních událostí.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimMuvGHESd59ClE0qNRPhRxtU0oyj4qA3hVkPkxqSpFC23VIBgYje3MfDlPy2qnIKMpfBovCnJ5x2C6aNZcXFYyN1TXdGCn-0YActok5xIEjVyGHT2xOUT97Nw7Q6GFMeO_GB3OLpaVKk4e56ti4uaEG3oHgyvt1sgNH-fjuZSmNjobILJuU6gg9lvDbU/s3495/13.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2428" data-original-width="3495" height="444" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimMuvGHESd59ClE0qNRPhRxtU0oyj4qA3hVkPkxqSpFC23VIBgYje3MfDlPy2qnIKMpfBovCnJ5x2C6aNZcXFYyN1TXdGCn-0YActok5xIEjVyGHT2xOUT97Nw7Q6GFMeO_GB3OLpaVKk4e56ti4uaEG3oHgyvt1sgNH-fjuZSmNjobILJuU6gg9lvDbU/w640-h444/13.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: Kvůli nestabilnímu podloží je každý most v New Orleans a jeho okolí ukázkou důmyslného inženýrství, duben 2023. </i><br /><br />Exponovaná místa jako právě pobřeží Louisiany, ale i samotné New Orleans, přestávají být konkurenceschopná v mnohých oblastech průmyslu a služeb. Musejí totiž počítat s rozsáhlými výpadky během pravidelných hurikánových sezón, započítávat vyšší náklady na pojištění majetku a investice do nikdy nekončících oprav dopravní infrastruktury. Připočtěte k tomu již zmíněnou míru kriminality a vyjde vám třaskavý mix faktorů, které v daném místě výrazně snižují kvalitu života. <br /><br />V případě Louisiany je ale důležité dodat, že za tyto (z ekonomického a společenského pohledu) zhoršující se podmínky nemohou pouze změny klimatu. Ty jen zintenzivňují dopady tamní průmyslové činnosti na pevnině a v pobřežních vodách. Zařízení na těžbu ropy, zemního plynu a další průmyslové závody si celá desetiletí příliš nelámaly hlavu s ohleduplností vůči životnímu prostředí a nevhodně vyprojektované vodohospodářské a inženýrské stavby zase přinesly nezamýšlené důsledky pro louisianskou geologii a stav vod.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4f8LKa8EcnnIXTqlpXdf7vNYpP-iqky9RU10Gxk0hNjVypCJHEI7Pr-nETYSS9jibg5BvQtUJ9U1U2TQMCekBLnue22Hs7cSz7irpV2PhCoc0smKYYvD-1LrhMTKCUx5Nde9Uf1ItRjBXwB9ePPqpWn6kTGTPSCX35cNCoHFL0EQpZLoYWz57T_vTdbg/s4032/6.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4f8LKa8EcnnIXTqlpXdf7vNYpP-iqky9RU10Gxk0hNjVypCJHEI7Pr-nETYSS9jibg5BvQtUJ9U1U2TQMCekBLnue22Hs7cSz7irpV2PhCoc0smKYYvD-1LrhMTKCUx5Nde9Uf1ItRjBXwB9ePPqpWn6kTGTPSCX35cNCoHFL0EQpZLoYWz57T_vTdbg/w640-h480/6.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: V Louisianě, včetně blízkého okolí New Orleans, se nachází mnoho závodů, zejména petrochemického průmyslu, únor 2023.</i><br /> <br />Z pohledu vnějšího pozorovatele s novinářským fokusem na zpravodajské hodnoty (čti: problémy) je tedy New Orleans skutečně cennou laboratoří při předjímání otázek, které můžeme za pár let řešit i v Evropě. <br /><br />Původní cíl mého projektu, tedy generačně inkluzivnější komunikaci o změně klimatu, jsem však nakonec také dostala příležitost alespoň trochu prozkoumat. Společně se sociologem prof. Christopherem Oliverem z „mé“ americké hostitelské instituce Tulane University jsme připravili seminář a seznam literatury na téma aktivistického upozorňování na klimatické otázky. Se studenty jsme následně v hodině diskutovali o definicích klima-aktivismu, klima-vandalismu a klima-terorismu a (mnohdy sporné) efektivitě prostředků jejich komunikace. <br /><br /><b>Kulturou a radostí prosycené </b><br />New Orleans se potýká s celou řadou problémů, ale kdykoli jsem místním vysvětlovala, čím jsem se k nim přijela zbývat, divili se, proč. „To zní nějak smutně,“ namítali a zvali mě radši na drink, večeři, party nebo koncert. Profesorka, na jejíž doporučení jsem do USA přijela, se nejraději setkávala ve zmrzlinárně nebo na lavičce u dětského hřiště.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZem3apTKL31hdcutd38XaJ8V2AFLj9HqVovn_uuKoXyzJxwGGQXMrRt5oGseHMQv3jukvac6DEtA7XQ2fchQk8jO43_1L4RhQUEEBWLur1JdWBy2HibtC7n5VeSJf_zwqBQmRM5_Jrdz_tKE-Pc2LfuwNjT7ZiQ7S9kg0bxECsefSVNje9cn142YdnQ4/s4032/22.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZem3apTKL31hdcutd38XaJ8V2AFLj9HqVovn_uuKoXyzJxwGGQXMrRt5oGseHMQv3jukvac6DEtA7XQ2fchQk8jO43_1L4RhQUEEBWLur1JdWBy2HibtC7n5VeSJf_zwqBQmRM5_Jrdz_tKE-Pc2LfuwNjT7ZiQ7S9kg0bxECsefSVNje9cn142YdnQ4/w640-h480/22.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: S profesorkou, která mě do USA pozvala, jsme nejraději chodily na koncerty a na zmrzlinu, duben 2023.</i><br /> <br />„Laissez les bons temps roulez“ je oficiální heslo města a jeho obyvatelé ho naplňují každý den. Úsměvy, pohodovým přístupem říznutým laxností jižních národů (New Orleans leží nejen na americkém Jihu, ale také v severním Karibiku), zálibou v kulinářství a oceňováním hodnoty kultury v jakékoli podobě. Ideálně však v té pouliční, dostupné všem. <br /><br />V New Orleans se nemůžete ocitnout na příšerném koncertě. Veškerá hudební produkce je na vysoké úrovni. Karneval Mardi Gras naprosto překonal naše očekávání svojí intenzitou, barevností a bohatstvím tradic a rituálů. Po vynikajícím jídle se nám stýská dodnes. Díky zájmu mého muže o dramatiku Tennesseeho Williamse jsme měli možnost vidět jeho hry přímo v místech, o nichž pojednávají, což jim dodalo nový rozměr. Nešlo na čas žít v tak kulturně bohatém městě a nezaznamenat vyprávění umělců, spisovatelů nebo občanských aktivistů. Tyto materiály momentálně ještě zpracováváme do krátkých dokumentárních filmů a podcastů.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSlADxQ1lQya9pe-ZKO7C6AOppwDoTDUChyphenhyphenaVydGWG0dAbVQSeMsEWKtNvAw_7BGCTP-pWgAB3rKSA-Lpbv3Wrma3ET3pgQzdqPJsG7wVTWOzLL33JMz3v40Flgt1detwIyUcEB58JWWN21eaxskkkKJD9p-ArmoWu-AGSJcOZXzEMLTW88iVcDemrWiM/s4032/16.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSlADxQ1lQya9pe-ZKO7C6AOppwDoTDUChyphenhyphenaVydGWG0dAbVQSeMsEWKtNvAw_7BGCTP-pWgAB3rKSA-Lpbv3Wrma3ET3pgQzdqPJsG7wVTWOzLL33JMz3v40Flgt1detwIyUcEB58JWWN21eaxskkkKJD9p-ArmoWu-AGSJcOZXzEMLTW88iVcDemrWiM/w640-h480/16.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: Karneval Mardi Gras bere dech svou opulentností a pestrostí tradic, únor 2023.</i><br /> <br />Neworleánci, které jsme potkali, byli nejen velice přátelští, ale i nápomocní. Naprosto pomíjeli věty jako „nejde to“, „to máte problém“, „nepřekážejte“ a rovnou přecházeli k návrhu řešení. Stávalo se nám to nejen s přáteli, ale i s naprosto cizími lidmi jako třeba řidiči městské hromadné dopravy, úřednicemi nebo učitelkami. Mít možnost poznat tenhle přístup beru jako nejlepší suvenýr z cesty. Kdykoli se na mě v Praze někdo zamračí nebo se v práci valí jeden rádoby problém za druhým, nasadím úsměv a po těle se mi rozprostře neworleánský klid.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSdyan6HliQFChKdkzAK58815Q29aiI2Z9bmNJQ_H3mBYP7Dyhe6mb9_14SvKQo1w6i_O2MWltfe8mK4pOtn3VOU7RZ98FOzjttuFZLOjyqCxeKbj5tYqVMCZlz-fpfl98EXLguLpmoyvBFaEgjHhQpzFBFFrlralbTS8VYvwZ0NG-f2C1x2J9D9JIBIw/s3626/24.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2864" data-original-width="3626" height="506" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSdyan6HliQFChKdkzAK58815Q29aiI2Z9bmNJQ_H3mBYP7Dyhe6mb9_14SvKQo1w6i_O2MWltfe8mK4pOtn3VOU7RZ98FOzjttuFZLOjyqCxeKbj5tYqVMCZlz-fpfl98EXLguLpmoyvBFaEgjHhQpzFBFFrlralbTS8VYvwZ0NG-f2C1x2J9D9JIBIw/w640-h506/24.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: V ulicích čtvrti Treme, únor 2023.</i><br /> <br />Na tomto místě chci také poděkovat novinářce Julii Urbišové, která ve městě léta žije. Přestože jsme se předtím neznali, po prvním kontaktu nám okamžitě nabídla pomoc s praktickými věcmi, dávala nám užitečné rady a zvala k sobě na dýchánky. Když se našim dětem zastesklo po českém jídle, které jsme v podmínkách našeho pronájmu nedokázali připravit, okamžitě se dožadovaly Julie, protože ta v jejich očích uměla zařídit úplně všechno.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKbCWYS-aPogj-5XRMrb3GJnEnjfPblzuw-DBeLuODNRIDVfDwliekv2rf3qv8swgRLGs29qrsaYSbYz8O-18SibIOElaJS_1ncGoIptQcZzhCpowrYRDi0yXDApndZjegUyi7_HdncAMswgsaYBhyEbNPI4GL6w5VoZf9ymJXKsIzsg4x7GKugmRPc18/s4032/25.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKbCWYS-aPogj-5XRMrb3GJnEnjfPblzuw-DBeLuODNRIDVfDwliekv2rf3qv8swgRLGs29qrsaYSbYz8O-18SibIOElaJS_1ncGoIptQcZzhCpowrYRDi0yXDApndZjegUyi7_HdncAMswgsaYBhyEbNPI4GL6w5VoZf9ymJXKsIzsg4x7GKugmRPc18/w480-h640/25.jpg" width="480" /></a></div><i>Foto: Díky novinářce Julii Urbišové jsme do života města mohli proniknout mnohem rychleji. Zde pod jejím dohledem konzumujeme tradiční dubnovou pochoutku - raky, duben 2023</i><br /> <br />Mimochodem, co si jednou budou z Ameriky pamatovat děti, netušíme. Už teď ale mají můj obdiv za to, jak se z naprosté nuly dokázaly v novém prostředí adaptovat, naučit se jazyk, najít si kamarády, prospívat ve škole, odtančit baletní představení a absolvovat všechny poznávací výlety, na něž jsme je neustále tahali. Karnevalová atmosféra města a permanentní oslavy čehokoli se jim pochopitelně moc líbily. Když jednou šestiletá dcera na hřišti popisovala rozdíl mezi Prahou a New Orleans, shrnula ho větou „v Praze se lidi nepřevlékají v parku za růžové jednorožce“ (inspiroval ji k tomu pohled na dospělého muže, který právě tento kostým navlékal). Po návratu do Česka dodnes při zaslechnutí pouličních hudebníků radostně volají: „Podívej, tady taky bydlí Američané!“</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgl_eXCx19Mf0CR95wOqs-pUR7muTzJ7oBPSS86Io6Lm_m7IegKn5c4jYYQyObCyDqQfsueg7366OtFb5qQh6wQ71Oh2kM0E5p8vn3YGQ3DQmV9lI3BAikOoU8b9kQPyDqyMSbOrzjhBfJpsGVq3ekj3785X_myelrzsUBmCp5S8HL3THzPzqf8BLToxCw/s4032/19.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgl_eXCx19Mf0CR95wOqs-pUR7muTzJ7oBPSS86Io6Lm_m7IegKn5c4jYYQyObCyDqQfsueg7366OtFb5qQh6wQ71Oh2kM0E5p8vn3YGQ3DQmV9lI3BAikOoU8b9kQPyDqyMSbOrzjhBfJpsGVq3ekj3785X_myelrzsUBmCp5S8HL3THzPzqf8BLToxCw/w640-h480/19.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: I Velikonoce v New Orleans končí jako party v ulicích, duben 2023. </i> <br /><br />Děkujeme senátorovi Williamu Fulbrightovi za geniální myšlenku, kterou pojal. Funguje to! Náš dík má i česká Fulbrightova komise, že nás vybrala a umožnila nám prožít nezapomenutelný půlrok. A láskyplné pozdravy a věčnou vzpomínku posíláme houpačce a křesílkům na naší porchi. Takové umí jen New Orleans!<br /></div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4TkD-LAM_n7mHJDFkBR__R6cnxfQxMYF0xRP3Q-Ff80xLsHSLWAXWzXoWUE1S1LAN4KcXcNO9TqnU5eHwGdb7Da_6q47cNDLQERjufIIVZ-WZzyTRQsBuTiSaoVMeB7nYU3sFkanUdwcf6Ug3iFwghjNooOcoAcRxnYuD87XANTNxSpV25i7gg3zU1RE/s408/27.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="356" data-original-width="408" height="558" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4TkD-LAM_n7mHJDFkBR__R6cnxfQxMYF0xRP3Q-Ff80xLsHSLWAXWzXoWUE1S1LAN4KcXcNO9TqnU5eHwGdb7Da_6q47cNDLQERjufIIVZ-WZzyTRQsBuTiSaoVMeB7nYU3sFkanUdwcf6Ug3iFwghjNooOcoAcRxnYuD87XANTNxSpV25i7gg3zU1RE/w640-h558/27.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: Sednout si na houpačku na verandě a jen tak nechat plynout život. To je New Orleans, březen 2023.</i>Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-74116036139028188392023-10-26T13:24:00.006+02:002023-10-26T15:50:11.392+02:00Jessie, Madison, Rilie & Jim: American Day at Gymnázium Chomutov<h3 style="text-align: left;">Jessie Beddow, Madison Hales, <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEismnUrQ_5NaYd22oh_I_ihc9BQpE4QWBD0lL0zJMnyJ68VY5Q7eTQfC6ffV4jEVdl_8DAYA2fG4sMjx03JeUnYHRWy6F5U8oMGzixrX7ufshDpn0SoYzoBjXfQP7at8RZQzNVnPhsvDUxMAbeWET305hCpedUEWRbkfMkNN8AJJRVISVhsmSa9o2yJ7a8/s3354/_20231006_123726%20b.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="2165" data-original-width="3354" height="259" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEismnUrQ_5NaYd22oh_I_ihc9BQpE4QWBD0lL0zJMnyJ68VY5Q7eTQfC6ffV4jEVdl_8DAYA2fG4sMjx03JeUnYHRWy6F5U8oMGzixrX7ufshDpn0SoYzoBjXfQP7at8RZQzNVnPhsvDUxMAbeWET305hCpedUEWRbkfMkNN8AJJRVISVhsmSa9o2yJ7a8/w400-h259/_20231006_123726%20b.JPG" width="400" /></a></div>Rilie Atkinson and Jim Thomas are current Fulbright English Teaching Assistants located in the North-West Bohemia region of Czechia. Because of their geographical location, they constitute one “nest” - a group of ETAs and their Czech mentors who are encouraged to communicate and collaborate throughout the school year. The first in-person meeting of the whole “nest” happened on October 6th, when the group was invited to participate in a traditional, annual event at Gymnázium Chomutov. None of the guests knew what to expect, but the reality blew everyone’s mind. As if someone waved a magic wand, the grantees felt as if they were transported back to an American high school, full of cheerleaders, American football players, hot dogs, cornhole, and music. Students and staff were encouraged to dress up for this unique day. As an American, what does it feel like to participate in a Czech celebration of U.S. culture? Was there nostalgia? And could the program happen at a U.S. high school today? </h3><b>Perspective of Jessie Beddow, ETA at Gymnázium Chomutov</b><br />It was the night before America Day and I was frantically sipping tea and taking medicine. The timing could not have been worse for getting sick. Students had been preparing for weeks, and they were buzzing with excitement about their costumes and cheerleading routines. Some groups were even practicing before school. I was determined to make it to the event.<div><br /><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_G3VGQdABseYrj-M5noZpDKUNjrIIIIbxowtZJw0MCFPIxxMmCJBR6W3RL4Tb2L40Hs4l0yTuS2cuiDRp-NSejXNzNID9gfPaEycMjfP2uRUFLGlS3k0vUhyphenhyphenKvJM3iKV7mzwGREp_C4CoLSYw4D3CgU3bwpIpnpuHf7jXLkDznQC2yI8-9wcUfc3saDE/s4032/_20231006_124507.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2268" data-original-width="4032" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_G3VGQdABseYrj-M5noZpDKUNjrIIIIbxowtZJw0MCFPIxxMmCJBR6W3RL4Tb2L40Hs4l0yTuS2cuiDRp-NSejXNzNID9gfPaEycMjfP2uRUFLGlS3k0vUhyphenhyphenKvJM3iKV7mzwGREp_C4CoLSYw4D3CgU3bwpIpnpuHf7jXLkDznQC2yI8-9wcUfc3saDE/w640-h360/_20231006_124507.JPG" width="640" /></a></div><i>Photo: Each class of students at Gymnázium Chomutov participated in a dance competition, October 6, Chomutov. </i> <br /><br />On the morning of, I put on a cowgirl hat and headed up the hill to Gymnázium Chomutov. Each year, the school selects a different English-speaking country to highlight for a day. Past years have included the United Kingdom, Australia, and New Zealand. This year it was America Day, and each class competed against each other in various activities: mechanical bull riding, cheerleading, basketball, pumpkin carving, and American baking were among the competitions. I also introduced the idea of doing cornhole, which was a new game for many students.<div><br /><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDXU4SNMNmZt2UkY-0TkePiM8LHaAsBdFU-bK5NOP-YKs6FAU-JafM7Q0Mpq-61AmOsubp1_MnAKsR60fnJ2LhZB2Mamk_sQjcfZnXyn72lko0-4n588gK7xaId0FwEhBzodeZi1UTw0u9jbuZqp1SNq4w6TC7g5ac9wImYr8aYj3OkxoySdlohh4NS6U/s2930/_20231006_124000(1).JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1939" data-original-width="2930" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDXU4SNMNmZt2UkY-0TkePiM8LHaAsBdFU-bK5NOP-YKs6FAU-JafM7Q0Mpq-61AmOsubp1_MnAKsR60fnJ2LhZB2Mamk_sQjcfZnXyn72lko0-4n588gK7xaId0FwEhBzodeZi1UTw0u9jbuZqp1SNq4w6TC7g5ac9wImYr8aYj3OkxoySdlohh4NS6U/w640-h424/_20231006_124000(1).JPG" width="640" /></a></div><i>Photo: Jessie, the ETA at Gymnázium Chomutov, and her fellow Fulbrighter Rilie Atkinson, who teaches at High School of Crafts and Arts in Kladno. </i> <br /><br />Leading up to America Day, I was curious about how my country would be represented. Often, what students see of the U.S. is through short-form TikTok videos and Hollywood films. When I arrived, it truly felt like I was back at my American high school for the day. Songs like “Sweet Home Alabama” played as I walked around and talked to students dressed like Spongebob, Mount Rushmore, and other famous American characters and landmarks. I watched in awe as students did a catwalk performance to showcase their outfits. My fellow ETA’s and I joked that we never would have had the confidence to do that in high school! As I watched U.S. Presidents and members of the Kardashian family, I was reminded that my country is comprised of so many different cultures and influences. It made me reflect on the many different positive, and negative, connotations that the U.S. has throughout the world. I am excited to explore these topics with students throughout the year.<div><br /><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWMy0vSLYCBAOU072uRjqYqRlNKiBOG0Su02VqNjZytkoVrQxS82bZkODzZnOK47ctstKEV3rAY2Zxf9nFEOpzsnigZVzh6d-W0o-DZXjurbhKohouKAZs4WQRbZaHPKxt7t-eIVbHQCnfnulUoSTUAKsRu6rQ6QGSaClrXOFMQOwyuuC-pOUTdfyZnQM/s3701/_20231006_123047.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2268" data-original-width="3701" height="392" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWMy0vSLYCBAOU072uRjqYqRlNKiBOG0Su02VqNjZytkoVrQxS82bZkODzZnOK47ctstKEV3rAY2Zxf9nFEOpzsnigZVzh6d-W0o-DZXjurbhKohouKAZs4WQRbZaHPKxt7t-eIVbHQCnfnulUoSTUAKsRu6rQ6QGSaClrXOFMQOwyuuC-pOUTdfyZnQM/w640-h392/_20231006_123047.JPG" width="640" /></a></div><i>Photo: Students dressed up as Mount Rushmore, October 6, Gymnázium Chomutov. </i><br /> <br />By the end of the day, when my mentor announced the winners of the various events, I was left feeling so much pride and gratitude for this community that I get to be part of. On a day when I felt a little sick, my students provided energy, enthusiasm, and a little taste of my home back in the States.<br /><br />I get really excited by the idea of continuing to collaborate with other Fulbright ETAs. Whether we are leaning on each other for advice with lesson plans or inviting each other to school events and community activities, it is so important to have a support system to celebrate the wins with. America Day felt like a win, and I was glad to share that with Madison, Rilie, Jim, and their students.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxuZDS43W73ULmYO8QaPIY5eS6qTfNOWhqQvEb08dKBzjeKPgX8ZCtTqk0ldVgzF9Bxo7TbyLYIPhoSm-dY-O_6Pzu_LEU_sbT_XljI2PUFkBrcoFuIMbewTlbzie9JJFso7cvagYTrk6WrT86zyA7bf5Oh08PYXLrHDyfI7ZhsDBbUSZOUzTS3WUdlJY/s3495/_20231006_123157.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2069" data-original-width="3495" height="378" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxuZDS43W73ULmYO8QaPIY5eS6qTfNOWhqQvEb08dKBzjeKPgX8ZCtTqk0ldVgzF9Bxo7TbyLYIPhoSm-dY-O_6Pzu_LEU_sbT_XljI2PUFkBrcoFuIMbewTlbzie9JJFso7cvagYTrk6WrT86zyA7bf5Oh08PYXLrHDyfI7ZhsDBbUSZOUzTS3WUdlJY/w640-h378/_20231006_123157.JPG" width="640" /></a></div><i>Photo: Students dressed up as hippies, October 6, Gymnázium Chomutov. </i> </div><div><br /><b>Perspective of Madison Hales, Gymnázium Česká Lípa</b><br />As our car pulled up to Gymnázium Chomutov, my eyes encountered an array of American symbols. Students walked around in costumes such as hippies, American celebrities, the Founding Fathers, and many more historical and cultural figures. American pop music filled the air while students explored the decorated school grounds. My students and I were curious and excited for what the day would entail. <br /><br />Our morning began with singing the Star Spangled Banner and then watching a cheerleading competition. With smiles on their faces, the students in the crowd clapped and cheered on their classmates as they watched the cheerleading performances. Even the students from Gymnázium Česká Lípa felt the high energy from their surroundings and were showing off their own dance moves to one another. Afterward, we headed over to the mechanical bull and competed to see who could stay on the bull the longest. The competition didn’t stop there because we then headed over to the field to play a fun game of horseshoe toss.<div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQvhiQl1Q8U17vQ8FC9XmHwjeYZty9EEJRFVEXDFeXZVQgSIEittHJJ-gbjprhze5ehqzgBk4VOCYLUJMuQ8cuM5e16Vod7SImzY7lboM8lOKOD444TkWLA35zm0dOG3PO_TjuN8KHgsZ9hdLQLc-Mf9h-DH3CTUUHg2YdvhGD1MrNmF2ewgscV2JricA/s3037/_20231006_124255.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1758" data-original-width="3037" height="370" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQvhiQl1Q8U17vQ8FC9XmHwjeYZty9EEJRFVEXDFeXZVQgSIEittHJJ-gbjprhze5ehqzgBk4VOCYLUJMuQ8cuM5e16Vod7SImzY7lboM8lOKOD444TkWLA35zm0dOG3PO_TjuN8KHgsZ9hdLQLc-Mf9h-DH3CTUUHg2YdvhGD1MrNmF2ewgscV2JricA/w640-h370/_20231006_124255.JPG" width="640" /></a></div><i>Photo: Jan Poštolka, an English teacher and Madison's mentor at Gymnázium Česká Lípa competes on the mechanical bull, October 6, Gymnázium Chomutov. </i> </div><div> <br />Although not all of these activities were a part of my high school experience (unfortunately, there is no bullriding in Michigan), there were feelings that brought me back to my high school teenage years. The day was filled with community and school spirit. Students from across all of the schools supported one another throughout the day's events. Onlookers at the fashion show hyped one another up with cheers and claps as their classmates strutted the runway. Students gave one another high-fives and pats on the back after they had attempted and amusingly fallen off the mechanical bull. During the dance lesson at the end of the day, everyone helped each other learn the dance moves and danced together with joy and smiles on their faces. The attendees of America Day, both Czech and Americans, came together to celebrate American culture as one supportive and uplifting community. The day was a snapshot of U.S. school spirit and the universal feeling of community. <br /><br /> Overall, I truly enjoyed having the opportunity to join the other ETAs and their schools during this day of celebration of U.S. culture. We look forward to future collaborations between our schools where we can share our own experiences, traditions, and insights into U.S. life & cultural topics.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlMx07jMaQHm_NPlO4xTgy_MmXxmlW1kXM43FbCdetUmMgwqG8E36Chyphenhyphen4EWWWUlLUNOudwjUBpX7U1w80iSu5wcEctTzKpxcUddtChksQUCbF7pBAUaiK1AnAI2eca3e6z9iiJmSEwtDqjeJ8dAN4s_AJP_j43r_XKIX6jJLNaqCyA_bWZhdVajsjdR3o/s3477/DSC_4721.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2268" data-original-width="3477" height="418" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlMx07jMaQHm_NPlO4xTgy_MmXxmlW1kXM43FbCdetUmMgwqG8E36Chyphenhyphen4EWWWUlLUNOudwjUBpX7U1w80iSu5wcEctTzKpxcUddtChksQUCbF7pBAUaiK1AnAI2eca3e6z9iiJmSEwtDqjeJ8dAN4s_AJP_j43r_XKIX6jJLNaqCyA_bWZhdVajsjdR3o/w640-h418/DSC_4721.JPG" width="640" /></a></div><i>Photo: Representatives of Gymnázium Česká Lípa, October 6, Chomutov. </i></div><div><br /></div><b>Perspective of Rilie Atkinson, High School of Crafts and Arts in Kladno</b><br />On the morning of America Day, I was doing my best to convince the handful of students that arrived before school that the day would be worth the lack of sleep and long drive to Chomutov. In reality, I was anxious that we would all come home with mixed impressions and tired limbs. Since coming to the Czech Republic I’ve been met with varying opinions about the United States, our political system, and the overall culture of our country. It can be taxing at times to be a sort of representative of a diverse body of people, values, and ideas. I genuinely did not know how a school could put together an event that would capture a positive cultural experience and entertain a large body of Czech students.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCXxvdLIo3eqZ80ySkBy2lQOURco7Dcp95yfeWgDXFvz345jE67PBzsvb9l4-M6YNyEo-xXeNLCHJldZEUhfVaiaX73t0pzivtwiQQ4jNisQveRomTTusBjda__-xvJ0kXrW_35vDV73o87ZvsYkGJMgI4QXtLzpw-HmHDZx6EagPU6ghy7P4bHB7LbFY/s4032/_20231006_123755.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2268" data-original-width="4032" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCXxvdLIo3eqZ80ySkBy2lQOURco7Dcp95yfeWgDXFvz345jE67PBzsvb9l4-M6YNyEo-xXeNLCHJldZEUhfVaiaX73t0pzivtwiQQ4jNisQveRomTTusBjda__-xvJ0kXrW_35vDV73o87ZvsYkGJMgI4QXtLzpw-HmHDZx6EagPU6ghy7P4bHB7LbFY/w640-h360/_20231006_123755.JPG" width="640" /></a></div><i>Photo: Athletes of Gymnázium Chomutov, October 6. </i> <br /><br />I’m happy to say that this has been one of my favorite experiences since coming on my Fulbright adventure. Not only did my students and I bond over cake pops and key lime pie, we were all able to laugh and participate in incredible activities that made me feel back at home. From the cheerleading to cornhole to sitting court-side at a basketball tournament, I felt like I was in high school again (in the best possible way). The ETAs and I commented a few times on how the music and atmosphere were sweetly nostalgic. I felt like a guest of honor and am grateful for the welcoming environment and all the hard work that was visibly orchestrated. My students could not stop talking about riding the mechanical bull or watching the costume contest the entire ride home. We had meaningful discussions, and many asked me for recipes for the food items we tried. It was lovely to see what people outside of the United States think of our country, and I cannot express enough how gracious the students at Jessie’s Gymnasium were to invite us! </div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhm4x_8V5HTpYUUiaWvMP1AF8IRCq0zDRS5iiMBmhzyxnxevLQwinvmQmg5BrISLcyvw0CEm62v71bVZWG7vDVSPTkFydRlsOlz-AdyoaMulDq-KOvuHeYmTkpe6LDbBdmdEq9ZIOgvUvR-8EXUTBHGmPWpqSBBCw2hsPMWXbne8yeEP7_odbD4DkmIA44/s3854/_20231006_124205.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2194" data-original-width="3854" height="364" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhm4x_8V5HTpYUUiaWvMP1AF8IRCq0zDRS5iiMBmhzyxnxevLQwinvmQmg5BrISLcyvw0CEm62v71bVZWG7vDVSPTkFydRlsOlz-AdyoaMulDq-KOvuHeYmTkpe6LDbBdmdEq9ZIOgvUvR-8EXUTBHGmPWpqSBBCw2hsPMWXbne8yeEP7_odbD4DkmIA44/w640-h364/_20231006_124205.JPG" width="640" /></a></div><i>Photo: Tomáš Žerava, an English teacher and mentor of ETA Rilie Atkinson at High School of Crafts and Arts in Kladno, completes on a mechanical bull, October 6, Gymnázium Chomutov. </i><div><div><b><br /></b></div><div><b>Perspective of Jim Thomas, Hotel Management, Business Academy & Engineering School in Teplice</b><br />Growing up in the UK, a lot of my impressions about the U.S were second-hand, much like the students at Chomutov. While I recognised that it wasn’t bull riding, horseshoe throwing and cheerleading all-day every-day, it wasn’t until I arrived in the U.S for university that I got a real idea of what the country was actually like, even from an outside perspective. This made it really interesting for me to see the kinds of activities and cultural markers that America Day would include. The day was full of energy - 8 in the morning and the entire school was out practicing and performing their cheerleading routines, something I was not expecting at all.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEF3QWyFrLInOhFWFfZcTw4VOyW6sOQjdP-vKZjnl7MUfOgBKL60gfDAvQcWKJ9QijlFSa-qIRq9WWdni6UAr9LjiytILXFnaMicNucrCiVjQS_zq5nzAYpiObQarpW5HSqALlXYH4EVVKKSGlrz8ONqzv57-nUX0R4cJk0VcufNAxSukaVw6_vs7Aeik/s3601/_20231006_124408.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2198" data-original-width="3601" height="390" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEF3QWyFrLInOhFWFfZcTw4VOyW6sOQjdP-vKZjnl7MUfOgBKL60gfDAvQcWKJ9QijlFSa-qIRq9WWdni6UAr9LjiytILXFnaMicNucrCiVjQS_zq5nzAYpiObQarpW5HSqALlXYH4EVVKKSGlrz8ONqzv57-nUX0R4cJk0VcufNAxSukaVw6_vs7Aeik/w640-h390/_20231006_124408.JPG" width="640" /></a></div><i>Photo: Cheerleading competition at the beginning of American Day, </i><i>October 6, Gymnázium Chomutov. </i><br /><div><br />While it would be impossible to truly capture the essence of any country, let alone one as cosmopolitan as the U.S, in just one school event, I think that Jessie managed to create an atmosphere that was in two parts authentic but also allowed the students to explore some of the more over-the-top, stereotypical parts of American culture they may have heard about but never had the chance to experience. There was such enthusiasm and joy in the students from the off which I think is a testament to the work Jessie and the staff at the Gymnázium put into the day, it really paid off!</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgI37kExXaWEidrZeIKDlHKOqZkbmWF8kPHnRluyklOeAoLsng_8jmU5j5a7d2jHo4rj4cgKMflWNFGc9g_btzKc3-7iZwWUqy7I5zqF2UHyJ9wyc2PK6zEKzsY40ayKucxNbZrXVasrKvJncKSyBX6_ALZGlchVaHa_M91XM1P_vCe7oWya9AyAFQPSSw/s3581/_20231006_124046.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2268" data-original-width="3581" height="406" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgI37kExXaWEidrZeIKDlHKOqZkbmWF8kPHnRluyklOeAoLsng_8jmU5j5a7d2jHo4rj4cgKMflWNFGc9g_btzKc3-7iZwWUqy7I5zqF2UHyJ9wyc2PK6zEKzsY40ayKucxNbZrXVasrKvJncKSyBX6_ALZGlchVaHa_M91XM1P_vCe7oWya9AyAFQPSSw/w640-h406/_20231006_124046.JPG" width="640" /></a></div><i>Photo: A delicious and beautiful treat at the school's baking competition, </i><i>October 6, Gymnázium Chomutov. </i><i> </i></div><div><div><br />After a full day of competitions, costumes, and American treats, we got a true taste of U.S. culture in the Czech Republic. It was amazing to spend a day among hundreds of Czechs who wanted to celebrate the U.S. based on what they have learned inside and outside of the classroom. The day was a small snapshot into the richness and diversity of U.S. experiences, and it was eye-opening to see how students in a small town view American pop culture, politics, and history. These are topics that we will continue to explore throughout our remaining eight months in Chomutov, Česká Lípa, Kladno, and Teplice. <br /></div></div></div></div></div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFHt4-D_mRd_jDJn1ZsGbJ7AkGY_RiR7w0D2kO9mC9Nf_OhJyAP2Jp1itnSIsA0Firlj_bT3QwqS1704gpSzCjpwykDXr-pzXoy9q8JQ7KtSsyw6mzRCStDZElXr8v71n4qtbzXvyRvDn34qlzWobRSJoqSE71bvt2N79RSUrGOPqaVPwYr9GljFwcG18/s3220/_20231006_124127.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2161" data-original-width="3220" height="430" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFHt4-D_mRd_jDJn1ZsGbJ7AkGY_RiR7w0D2kO9mC9Nf_OhJyAP2Jp1itnSIsA0Firlj_bT3QwqS1704gpSzCjpwykDXr-pzXoy9q8JQ7KtSsyw6mzRCStDZElXr8v71n4qtbzXvyRvDn34qlzWobRSJoqSE71bvt2N79RSUrGOPqaVPwYr9GljFwcG18/w640-h430/_20231006_124127.JPG" width="640" /></a></div><i>Photo: Jessie, Madison, Rilie and Jim happily taste cakes and vote for the best one at the school's baking competition, </i><i>October 6, Gymnázium Chomutov. </i></div></div>Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-83689628248107347932023-10-12T19:59:00.002+02:002023-10-13T12:10:15.401+02:00Karolína Kripnerová: Moje cesta do Ameriky<h3 style="text-align: left;">Karolína Kripnerová je <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiInsTHFip9W2GF7-T8XWXsYazZKeEaBuNBTtSZrUe7W_4j_I4fnsfYKy0fgL4WwLUx4k4fKmUMNl2K92fzrSCqdLLm92X_dbdOuJ8OcNebksTqcLix1QYn0PDPOZSQZOhA1QglGu9b7uhBAb2m8mxEk0vL347Y5UyuC6USQXUHFUY7esNa6fx-gYvxQzg/s6000/KK2205-464.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiInsTHFip9W2GF7-T8XWXsYazZKeEaBuNBTtSZrUe7W_4j_I4fnsfYKy0fgL4WwLUx4k4fKmUMNl2K92fzrSCqdLLm92X_dbdOuJ8OcNebksTqcLix1QYn0PDPOZSQZOhA1QglGu9b7uhBAb2m8mxEk0vL347Y5UyuC6USQXUHFUY7esNa6fx-gYvxQzg/w400-h266/KK2205-464.jpg" width="400" /></a></div>architektka. Její specializací je sociálně udržitelná architektura. V roce 2017 spoluzaložila spolek Architekti bez hranic, kde s týmem kolegů a kolegyň z oblasti architektury a designu usiluje o zlepšení kvality veřejného prostoru. Karolíny hlavním tématem je bezdomovectví - dlouhodobě se zabývá otázkou, jak mohou architekti přispět k řešení tohoto celospolečenského problému. Na jaře 2023 vyjela na Fulbright-Masarykovo stipendium pro osoby aktivní v neziskovém sektoru. Propojila se s americkou organizací Community Solutions, která si konec bezdomovectví vytyčila jako svůj stěžejní cíl, a po boku amerických kolegů tři měsíce zkoumala fenomén bezdomovectví v ikonickém New Yorku. Aby byla její americká zkušenost pestřejší a intenzivnější, rozhodla se naplno využít tzv. grace period, což je dvouměsíční lhůta, kterou stipendisté automaticky dostávají ke svému vízu navíc, aby měli dostatek času přestěhovat se z domovské země do USA a potom zase zpět. Karolína tyhle dva měsíce využila k cestování, a poznala tak obdivuhodný kus USA. </h3>Jsem architektka a zajímají mě sociální přesahy v architektuře. Konkrétně se věnuji tématu bezdomovectví a otázce, jak mohou architektky a architekti přispět k řešení tohoto společenského problému. Po zmapování situace v Česku a v evropském kontextu mi přirozeně přišlo na mysl prozkoumat situaci v zámoří. Fulbrightovo stipendium bylo skvělou příležitostí, jak tuto myšlenku zrealizovat. Vycestovala jsem jako spoluzakladatelka neziskové organizace Architekti bez hranic, ve které se právě sociálním přesahům v architektuře věnujeme. <br /><br />Druhou a neméně důležitou složkou mého nápadu byla zvědavost a překonávání výzev. Proto jsem měla od začátku jasno, že jestli do Ameriky, tak do New Yorku. Zároveň jsem si také k tříměsíčnímu stipendiu automaticky připočítala dva měsíce grace period, kterou jsem hodlala využít na cestování. Protože pracuji na volné noze, mohla jsem si to dovolit. Samozřejmostí bylo sáhnout do vlastních úspor, ale zpětně viděno to byly nejlépe investované peníze. Do sebe. <br /><br />Amerického partnera k mému výzkumnému projektu „Architektura a bezdomovectví“ jsem na akademické půdě v daném termínu nenašla, a tak jsem se navzdory získanému doktorátu rozhodla pro neziskový program, a mým partnerem byla organizace Community Solutions, jejíž zakladatelka je architektka a cílem organizace je zlepšování fungování amerického systému v terénu. Tato praktická složka se ukázala být výhodou, navíc moje mentorka je kapacitou ve svém oboru a zná všechny důležité aktéry napříč specializacemi.<div><br /><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgABMZgjvgW6V6ICWnqQdhxIB0NWDfR_q6hC-yKssKQ3BOHamqLZLvPra-y7fwvailABZHcQyflp17JaK4mwqiOA0UxW7go8JFfSNAl1LbrDDCX6mFr7GqC5-7iy1qseg6rtQg_-RzpydlhULuSCfjA1Fe_xco8oS7ddlnQHlaSE6SGMGZw66f4joC_yKk/s1024/5923E66D-CC23-4952-B236-C9F7C6284EA6_1_105_c.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgABMZgjvgW6V6ICWnqQdhxIB0NWDfR_q6hC-yKssKQ3BOHamqLZLvPra-y7fwvailABZHcQyflp17JaK4mwqiOA0UxW7go8JFfSNAl1LbrDDCX6mFr7GqC5-7iy1qseg6rtQg_-RzpydlhULuSCfjA1Fe_xco8oS7ddlnQHlaSE6SGMGZw66f4joC_yKk/w640-h480/5923E66D-CC23-4952-B236-C9F7C6284EA6_1_105_c.jpeg" width="640" /></a></div><i>Foto: Přednáška v Českém centru New York, červen 2023. </i></div><div><br />Jak se začal pobyt blížit a množily se organizační povinnosti, moje prvotní lehká rozhodnutí se zdála být těžší a těžší. Do Států jsem se chystala sice už podruhé, ale zato sama. A měla jsem před sebou měsíc cestování, což je skvělé, ale taky náročné. Když to shrnu, odlétala jsem s malou dušičkou a můj první pohled na studenou březnovou skyline velkoměsta New Yorku nebyl spjatý s úžasem ale s pochybami (spojenými s těžce vydolovanou rozhodností), které vyjádřila věta – jestli to tady přežiju, tak už asi všude. Ale nebojte, ten úžas přišel. <br /><br />Procestovala jsem jižní část východního pobřeží – New Orleans, roadtripem celou Floridu, Washington a Philadelphii. Okusila jsem také výhody fulbrightovské sítě, kdy jsem v Miami získala zázemí u skvělého Rudiho Ettricha, Fulbrightera z minulých let, který se usadil na Floridě. <br /><br />Po měsíci jsem se vrátila ke svému kufru uloženém v NYC, vybalila batůžek a začala si zvykat v novém domově. První byt jsem opustila po pár nocích, závěrečnou tečkou byl noční objev švábů a podobné havěti. Tak jsem si svůj kufr a batůžek zase sbalila a svůj výzkum začala od podlahy – stála jsem na ulici Brooklynu bez domova. Pár dní jsem věnovala pročítání inzerátů, obvolávání a pobíhání po obhlídkách bytů, intenzivní období přineslo ovoce – našla jsem útočiště ve Williamsburgu, lepší místo jsem si pro začátek snad ani nemohla přát. Mladou hipsterskou čtvrť, kde i po půlnoci lidé seděli ve vyhlášené cukrárně a pojídali dortíky jakobynic, doplňovala dobrá dostupnost Manhattanu, a také Domino park, ze kterého je na mrakodrapy jeden z nejhezčích pohledů. Samozřejmě jsem během pobytu v NYC začala běhat, jednak proto, že prostě běhají všichni, ale hlavně také, že ráno s výhledem na Brooklynský a Manhattanský most s pozadím „párátek“ atakujících mraky stojí zato. V druhé části pobytu jsem se přesunula na Manhattan. Když už tak už. Ve městě a Americe vůbec je spousta věcí, které si jednoduše totiž zkusit chcete. Znáte je z písniček, knih a filmů, a najednou jsou na dosah ruky. <br /><br />Pracovní část pobytu by se při bližším rozebírání také dala popsat, že měla dramatický vývoj, ale omezím se na to, že mě to neuvěřitelně bavilo. Začala jsem sice u bezdomovectví, ale postupně jsem zkoumala vlastně celou americkou společnost. Její (ne)funkční systémy, historii, politiku, ekonomiku a vybírala si témata, která se jakožto společenský problém projeví v nárůstu lidí bez domova. To má důsledky a příčiny (nejen) v urbanismu, dostupnosti bydlení a veřejném prostoru, které zase úzce souvisí s architekturou. Navíc profese architekta vám dává určité nástroje, jak nahlížet na společenský problém podobným prizmatem jako na nefungující půdorys. Hledáte, kde je problém, a navrhujete, jak ho zlepšit. Výstupem mého výzkumu byly dvě přednášky: v Českém centru New York a v National Czech and Slovak Museum and Library v Cedar Rapids, Iowa, rozhovor pro FocusOn, a v příštím roce připravujeme výstavu v pražské galerii architektury VI PER. Vernisáž bude začátkem března, jste zváni! <br /><br />Newyorský zážitek byl opravdu intenzivní – město mě jednoduše fascinovalo; opravdu nespí! Nabízí snad vše, jen to musíte najít. Kultura, rozmanití lidé, jazyky, kuchyně, příležitosti, neformální setkání, malebná zákoutí, neuvěřitelné stavby, všudypřítomná hudba, fascinující město pod městem – metro, krásné parky, síť přátel a známých – vše dohromady vytvořilo nezapomenutelný koktejl. <br /><br />A můj americký výlet jsem završila druhým měsícem cestování. Tentokrát už v uvolněné atmosféře ve stylu „ryba ve vodě“. Procestovala jsem Boston, Montreál, Toronto, Detroit, Chicago, Cedar Rapids, Denver, Las Vegas. Poté jsem městský způsob života vyměnila za stan, karimatku a vařič a v půjčeném autě procestovala a prochodila čtyři národní parky. Z tolika krásných pohledů a zážitků vypíchnu snad jen dechberoucí Grand Canyon, jinak bych se zase musela rozepsat! Ale stejně ještě dodám, že vedle pohledů si moc cením setkání s mnoha spolucestovateli, známými a přáteli, které jsem během těch úžasných pěti měsíců měla možnost poznat, strávit s nimi čas a učit se od nich.<div><br /><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgG4Y-emWAXgv4P5x71Qy4I5_FuA7L835qh10IbWf1COYT2uuCKgqHBPE8e_hbBVwxUymiEw68mgVJgpZEL-rd6c7jbTpYO-0for0v9AHOsXh2wKsnmOspLpxK5Y3Dragbg773e9IqZ6FjtTUartd0sEMgkFaRzc0DSaG7STanu9D1cEgSw4dZO2dCK9-c/s1024/2837E5B6-4ED3-4D08-8AB7-C24621C8B0FD_1_105_c.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgG4Y-emWAXgv4P5x71Qy4I5_FuA7L835qh10IbWf1COYT2uuCKgqHBPE8e_hbBVwxUymiEw68mgVJgpZEL-rd6c7jbTpYO-0for0v9AHOsXh2wKsnmOspLpxK5Y3Dragbg773e9IqZ6FjtTUartd0sEMgkFaRzc0DSaG7STanu9D1cEgSw4dZO2dCK9-c/w640-h480/2837E5B6-4ED3-4D08-8AB7-C24621C8B0FD_1_105_c.jpeg" width="640" /></a></div><i>Foto: Grand Canyon, červenec 2023.</i> </div><div><br />Mockrát děkuji panu Fulbrightovi, že měl po druhé světové válce tento skvělý nápad. Velké díky patří Fulbrightově komisi, že mě vybrala mezi stipendisty, vážím si toho. Děkuji mojí rodině a přátelům, kteří mě během celé cesty podporovali. A vám všem přeji, abyste tuto příležitost také dostali a naplno ji využili, je to super! <br /><br /><i>Autorem profilové fotky je Patrik Jursa.</i><br /></div></div></div></div>Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-71923429486935023082023-10-05T11:49:00.006+02:002023-10-05T12:41:07.094+02:00František Štěpánek: Od pracích prášků k léčivům<h3 style="text-align: left;">František Štěpánek je chemický <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3LT-4Y-nuNzr-1BfYVo9bY3nTKXc_FfRplZctSMfB4U1kBp7hZSKSCT0yTLLglFp9-nFytXk0VovSCn0QnQBaQH8ESI9gux9u3SPwnNHBDkYKf7dfrMmFloh_2lfxevsKlUfTG1ejycdbjlMgmL1b3ggtJ2_2Yr9E8YDWNaZ1rWj4GHhj1fKXbPcaONo/s800/4bc4ba38a01980f37e95b67ee63d98dd.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="533" data-original-width="800" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3LT-4Y-nuNzr-1BfYVo9bY3nTKXc_FfRplZctSMfB4U1kBp7hZSKSCT0yTLLglFp9-nFytXk0VovSCn0QnQBaQH8ESI9gux9u3SPwnNHBDkYKf7dfrMmFloh_2lfxevsKlUfTG1ejycdbjlMgmL1b3ggtJ2_2Yr9E8YDWNaZ1rWj4GHhj1fKXbPcaONo/w400-h266/4bc4ba38a01980f37e95b67ee63d98dd.jpg" width="400" /></a></div>inženýr. Působí jako profesor na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. V Ústavu chemického inženýrství se zabývá funkčností mikro- a nanočástic. Jeho studia začala na pražské VŠCHT, titul PhD však získal pod dvojím vedením i na Univerzitě Pierra a Marie Curie v Paříži. Po škole strávil šest let ve Velké Británii. V laboratořích firmy Unilever nejprve vyvíjel spotřební chemii zejm. v práškové formě, např. tedy prací prášky. Poté přednášel a vedl výzkumnou skupinu na londýnské Imperial College. Na jaře roku 2021 společně s rodinou strávil čtyři měsíce na Rutgers University v New Jersey s Fulbrightovým stipendiem. V Ústavu chemického a biochemického inženýrství americké univerzity s mezinárodním týmem kolegů a kolegyň zkoumal design a výrobu personalizovaných léčiv. Proč je převážná část dostupných léků ve formě tabletky? A může mít vliv na účinnost léku jeho tvar?</h3><div><div><div><b><i>Rozhovor s Františkěm Štěpánkem vznikl ve spolupráci s Ladislavem Loukotou ze stránky <a href="https://www.facebook.com/VedatorCZ/" target="_blank">Vědátor</a> a je dvacátým sedmým dílem seriálu příběhů k 30. výročí Fulbrightovy komise. Videozáznamy najdete začátkem každého měsíce na našem <a href="https://www.youtube.com/user/CzechFulbright" target="_blank">YouTube</a> kanále a <a href="https://www.facebook.com/czechfulbright/" target="_blank">Facebooku</a>. Koncem týdne Vám přinášíme textovou verzi rozhovorů zde na blogu.</i></b><br /><br /><b>Existují již nějaké příklady aplikované nanotechnologie? Jaké budoucí aplikace mimo medicínu vidíte? </b><br /> Řada léků využívající nanotechnologie v praxi již je. Jde totiž o již schválené účinné látky, dosud podávané v tabletkách či infuzích, u nichž se zjistilo, že je lze formulovat také do nanočásticové podoby. Díky tomu získaly například zvýšenou biodostupnost nebo zvýšenou specificitu k cílové tkání. <br />U těchto léků je určitá výhoda v tom, že už není třeba znovu testovat toxicitu té vlastní látky, farmakokinetiku a tak dále, a je možno se zaměřit přímo na formulaci. To je oblast, ve které jsme v naší laboratoři poměrně aktivní. Pracujeme například na tzv. nanočásticových depotních systémech, což je formulace, která už je v praxi používaná. Zde jde o to připravit nanočástice s takovou distribucí velikostí a takovou rychlostí rozpouštění, aby po jejich injekční aplikaci třeba do svalu vytvořily částice tzv. depo. To znamená shluk nanočástic, které zde vydrží třeba po dobu 30, 60, 90 dnů a pozvolna se z něj uvolňuje účinná látka kombinací velmi pomalého rozpouštění a enzymatického odštěpení té účinné látky od nosiče. To je jedna z aplikací, která je reálná už v klinické praxi. <br />Další takovou oblastí, která je již v současné době nasazená, je příprava nanočástic, které se dávají do formulací pro orální podání. To znamená tabletky či kapsle, kde nám jde o to zrychlit rozpouštění látek, které jsou špatně ve vodě rozpustné. Lék se tak připraví formě nanočástic, což výrazně zvýší tzv. specifický povrch, čili plochu v poměru k hmotnosti dané účinné látky. Tím lze až o několik řádů zrychlit rozpouštění, což je žádoucí u řady léčiv. V klasické podobě může být totiž podíl podané látky, která se nakonec vstřebá do organizmu, třeba jenom v pár procentech. Většina léku tak vlastně projde trávícím traktem, aniž by se vstřebala. Pokud se nám ale podaří takový lék formulovat do nanočástic, které se rozpustí, tak je možno biodostupnost zvýšit teoreticky až ke 100 procentům. I na tom pracujeme jak u nás v laboratoři, tak je aktivně vyvíjena řadou farmaceutických společností v pokročilé fázi.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXOVdnO4Ny_zkdQE7XPLdlE81_a02y6p4zzQOk3e-r2FKeAou0xMeRwe0OXjcL7rjYUnctFGhjBvOHfROab3EIDetjO3vzS3PlxVgIzf61XMpjZFDomgOEFnlTvgtmFfwBa5vnTr8oKgx0brGi6_AHxV-ZrhKJwTZdfsNS5kBUj9czM7LCSh9SSwUSRGA/s1280/af9c6b5e-marblemat-vscht.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="853" data-original-width="1280" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXOVdnO4Ny_zkdQE7XPLdlE81_a02y6p4zzQOk3e-r2FKeAou0xMeRwe0OXjcL7rjYUnctFGhjBvOHfROab3EIDetjO3vzS3PlxVgIzf61XMpjZFDomgOEFnlTvgtmFfwBa5vnTr8oKgx0brGi6_AHxV-ZrhKJwTZdfsNS5kBUj9czM7LCSh9SSwUSRGA/w640-h426/af9c6b5e-marblemat-vscht.jpeg" width="640" /></a></div><i>Foto: Detail kapsle s tzv. personalizovaným léčivem, tedy směsí léků připravených na míru konkrétnímu pacientovi, jaro 2023, VŠCHT, Praha. </i> <br /><br /><b>Co ale nově vyvíjené nanočástice, které nevyužívají existující léčiva? O různých experimentech užívajících nanočástice k léčbě rakoviny slyším od poloviny minulé dekády. Platí pro ně totéž? </b><br />To je druhá oblast nanočástic, kterou bych nazval více výzkumnou. Zde se často jedná i o nové účinné látky. Tady už jde o kombinaci nanočástic nejenom jako nosičů účinné látky, ale i vývoj nové účinné látky jako takové. A zde je pravda, že existuje řada projektů popsaných a rozpracovaných, které vypadají slibně – ale finálních klinických aplikací z různých důvodů už tolik není. <br />Velmi často je tou hlavním příčinou prostá skutečnost, že co zprvu vypadá jako slibně se vyvíjející nápad, se nakonec nedostane až do fáze finálního produktu. Důvodů toho může být vícero. Jedním může být otázka stability. Velmi často nanočásticové systémy fungují v kapalném skupenství, jenže v něm také řada účinných látek poměrně rychle degraduje. To je mimochodem důvod, proč je většina léků na trhu ve stavu pevném, tedy v tabletkách, kapslích, případně v prášcích, které se až před použitím znovu redispergují do vody. Jakmile je nějaká věc ze svého principu kapalná, tak mívá nízkou stabilitu – a právě to často bývá důvodem, proč se v pozdějších fázích vývoje ukáže, že daný produkt nemá perspektivu. <br />Další častou příčinou toho, proč se slibně tvářící systém nedostane přes všechny fáze předklinického vývoje, je nízká specificita. To znamená, že akumulace v cílové tkáni, ať už je to nádor nebo jiná tkáň, funguje slibně na buněčných kulturách nebo i ve zvířecích modelech, ale hůře to už jde na lidských subjektech. Zde je totiž už větší diversita konkrétních jednotlivých fyziologií, přeci jen i ta laboratorní zvířata jsou si velmi podobná navzájem… Takže se nakonec stane, že jakmile je nějaký lék vystaven širšímu statistickému souboru subjektů, dojde k tomu, že procento úspěšnosti se rapidně sníží a v porovnání s nejlepší existující terapii, již nový lék nemusí mít dostatečný přínos. Alespoň ne takový, aby to opodstatnilo zvýšené náklady.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyAnMFpBA800dwRLLNt3skpUydKhsC1Y-_JftdWYkUYI7NoKEo-JJYIWcdULv4fGFOBcJRexShF7L0wjkGFz5AvAKxQEZjKobS0QMElZRwzrc7nIcKnXhMW0yl6l_oQYIESEJheFmCgySJbBqGMZ6VweJAY4-ATXf75XNWbckKGAx4MF0y7tvZhJe44aA/s1200/IMG_4218-1200x800.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="800" data-original-width="1200" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyAnMFpBA800dwRLLNt3skpUydKhsC1Y-_JftdWYkUYI7NoKEo-JJYIWcdULv4fGFOBcJRexShF7L0wjkGFz5AvAKxQEZjKobS0QMElZRwzrc7nIcKnXhMW0yl6l_oQYIESEJheFmCgySJbBqGMZ6VweJAY4-ATXf75XNWbckKGAx4MF0y7tvZhJe44aA/w640-h426/IMG_4218-1200x800.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: Detail kapsle s tzv. personalizovaným léčivem, tedy směsí léků připravených na míru konkrétnímu pacientovi, jaro 2023, VŠCHT, Praha. </i><br /><br /><b>To musí být pro výzkumníky dost frustrující, narážet na takové opakující se problémy. Stalo se to i vám? </b><br />Určitě ano, řekl bych, že jde o nezbytnou součást konfrontace se světem. Ekonomika, ale i další praktické aspekty, se ve fázi akademického výzkumu mnohdy nestudují, ale projeví se až ve fázi, kdy se prvotní nápad někdo pokusí uvést do praxe. To je velmi často důvodem, proč se mnohé nanočásticové systémy nedostávají do aplikace s takovou mírou, jakou bychom očekávali podle toho, jaký se v tom dělá výzkum. <br />I můj náhled na problematiku byl, musím říct, naivní nebo minimálně přehnaně optimistický. Když se podívám na to, jakým projektům se v naší laboratoři věnujeme, na čem pracují moji studenti a kolegové, tak je to více při zemi vůči projektům, se kterými jsem tady na VŠCHT začínal v roce 2008. Dá se říct, že jak se postupně dostáváme k nanočásticovým systémům, snažíme se dnes o co největší jednoduchost. To je asi hlavní aspekt – čím víc je v takovém systému složek a různých funkčních komponent, tím vyšší je pravděpodobnost, že tam něco z různých důvodů selže. A to nejen z technických, ale i ekonomických důvodů. Jenže právě ta přemíra komponentů může být také zajímavá z hlediska vědeckého a publikačního. <br />Takže my jsme se v poslední době dostali k systémům poměrně jednoduchým z hlediska složení, ale přesto velmi silným z hlediska funkčnosti nanočásticového systému. Například nanokrystalky spočívají v tom, že je čistá účinná látka namleta na částice ve velikosti řádově desítek nanometrů, která je poté stabilizovaná fosfolipidy. To jsou látky, které jsou tělu vlastní, takže u nich nehrozí negativní imunitní odezva či jiné negativní vlivy. Výsledkem jsou systémy, které se velmi rychle vstřebají do buněk a mají velmi dobrou farmakokinetiku – a hlavně umožní testovat stejnou formulací o stejném složení jak v ranném stádiu, kdy to je skutečně ještě na buněčných kulturách, tak i poté na zvířecích modelech, až do lidských subjektů.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrtq7FOcz1m-YTS6cqQGevBAwXPvOas160lkT0b3r_WptlWLd6jJyaVEEtDQoRMFrw1rGwbbdItH5p-mwXUAiM6MBa4Z9TNDalHuAjNIibdQfondPfWnBsqeAe3gjLJXcA5DZdQj7oL9E5yMhTokKIQ8mluNTVbsbVR9k1XorMQ46uRXwt_e-9pOcmPR4/s1024/7DB136A2-F097-457E-B81F-B532E18F758A_1_105_c.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrtq7FOcz1m-YTS6cqQGevBAwXPvOas160lkT0b3r_WptlWLd6jJyaVEEtDQoRMFrw1rGwbbdItH5p-mwXUAiM6MBa4Z9TNDalHuAjNIibdQfondPfWnBsqeAe3gjLJXcA5DZdQj7oL9E5yMhTokKIQ8mluNTVbsbVR9k1XorMQ46uRXwt_e-9pOcmPR4/w640-h480/7DB136A2-F097-457E-B81F-B532E18F758A_1_105_c.jpeg" width="640" /></a></div><i>Foto: Technologická linka na kontinuální granulaci a výrobu farmaceutických tablet, jaro 2023, firma GEA, University of Sheffield. </i><br /><br /><b>Zmínil jste nanokrystalky, kterým se věnujete ve i vaší laboratoři. Co je jejich výhodou, proč vás zaujaly? </b><br />Jeden z častých kamenů úrazu, zejména u nových molekul, je skutečnost, že testy v ranné fázi vývoje se dělají pro špatně rozpustné látky pomocí rozpouštědla DMSO. To je sice skvělé rozpouštědlo, rozpustit se v něm dá téměř cokoliv, ale zároveň může dávat falešně pozitivní výsledky. Umožní totiž permeabilizaci, to znamená zvýšení propustnosti buněčných membrán – a řada molekul, která takto funguje v laboratorních testech, už nefunguje poté ve fázi předklinických a klinických testů. Danou látku je totiž nutné opět přeformulovat do nějaké jiné formy vhodné pro podání lidem, například krystalů – a v této formě poté již nevykazují takovou účinnost kvůli nízké rozpustnosti nebo nízké permeabilitě. <br />Výhoda nanokrystalků, které jsme si i patentovali, je kromě výše zmíněného zlepšení rozpustnosti právě to, že umožňují pracovat se stejnou formou jak v ranné fázi vývoje, tak i v pozdějších studiích – v předklinických testech na zvířecích modelech nebo v klinických studiích. </div><div><br /><b>Četl jsem, že k nanočásticím jste se dostal skrze původní bádání u pracích prášků. Proč jste se ale vůbec původně dostal k chemii? Co vás na ní lákalo? </b><br />Moje cesta k vědě nebo chemii asi klasicky začala na střední škole, kde mě zkrátka hodně bavily předměty spojené s chemií, fyzikou, matematikou, biologií. Když jsem se později rozhodoval, kam jít studovat, hledal jsem školu, kde se právě technické předměty kombinují a jsou i trošku prakticky zaměřené, takže padla volba na Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. No a během doktorského studia jsem se postupně začal zajímat o sypké materiály v práškové formě, jejich rozpouštění, způsoby výroby a strukturování. Moje první práce po absolvování doktorského studia byla ve Velké Británii ve vývojových laboratořích firmy Unilever, což je výrobce s potřební chemie, kosmetiky, potravin. <br />Konkrétně jsem byl ve skupině, která zabývala detergenty, pracími prášky. Hodně nás zajímala otázka rychlosti rozpouštění, uvolňování různých složek, jako jsou enzymy a parfémy a různá změkčovadla a další složky té formulace. Právě skrze to jsem se postupně dostal i k farmaceutickým formulacím, které jsou v mnohém podobné. Jenom se nejedná o rozpouštění prášků v bubnu prací pračky, ale v žaludku lidského těla. To je ale z hlediska složitosti látek, které se tam vyskytují a komplexnosti prostředí a změny pH, v mnohem podobné. <br />Takto jsem se postupně dostal k otázce farmaceutických procesů, systémům pro doručování léčiv a od granulí a mikročástic až právě k nanočásticím a nanoformulacím. Druhá věc, která mě na práci ve vědě baví, je možnost přicházet do kontaktu s odborníky z jiných oblastí, jak geografických, tak aplikačních. I proto jsem se během celého svého profesního života snažil se záměrně vystavovat mezinárodnímu prostředí.</div><div><br /></div><div><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVLkRbhOfkunKHCFK9A_QiiNpxMhS0Ru5xWlQLs3AxYNZgxw-lT7iS_5nX6xG9Fc5c1zELfSAad-8vruMpXDakWFXhTgMU_Kh5NtjhKb7UiSAbdAs0mB7CqWWOwtQgJfRD3hbhbrMkrcu4jGpIMABrRoAfWtOGxj3dGPfsmqNeVnPgWDOpg4FGjsrbZXc/s940/C30AFF7B-BCD6-449B-92AF-EF84A72FC7DF_1_105_c.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="666" data-original-width="940" height="454" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVLkRbhOfkunKHCFK9A_QiiNpxMhS0Ru5xWlQLs3AxYNZgxw-lT7iS_5nX6xG9Fc5c1zELfSAad-8vruMpXDakWFXhTgMU_Kh5NtjhKb7UiSAbdAs0mB7CqWWOwtQgJfRD3hbhbrMkrcu4jGpIMABrRoAfWtOGxj3dGPfsmqNeVnPgWDOpg4FGjsrbZXc/w640-h454/C30AFF7B-BCD6-449B-92AF-EF84A72FC7DF_1_105_c.jpeg" width="640" /></a><i>Foto: Společná fotka s americkým hostitelem prof. Rohitem Ramachandranem, jaro 2021, Rutgers University, New Jersey. </i></div><div><br /><b>S tím se pojí i vaše cesta na fulbrightovskou stáž, je to tak? </b><br /> Část svého života jsem strávil v zahraničí, zejména ve Francii a Velké Británii. Poté, co jsme v České republice absolvovali tu fázi, kdy naše děti byly malé a byli jsme pevně zakotveni, mi Fulbright poskytl novou příležitost znovu strávit nějaký čas v zahraničí, tentokrát ve Spojených státech. Bylo to pro mě velmi inspirativní, byť relativně krátké období. <br />Na pobytu v USA jsme byli s celou rodinou, takže i děti měly možnost zažít americkou kulturu a chodit tam do školy. Toto období bylo pro mě osobně i profesně velmi obohacující a za to jsem velmi vděčný. Myslím si, že mě tato zkušenost nabila novými nápady a energií, posune mě dopředu a pomůže mi pokračovat ve výzkumné práci.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5ohY0N59hIsTUPuI_9Vlv6nqTbxMmytMyd78SXI6jMmVPBqZyt27I3RYEn1waaOBkfwywxbESioINc1j1HogYHOtkCEu0lGTWJ8aU4cVXUX9UgATlPEIwB431pKQgtlwVyc1S9OgmzbRpFIx1frY8_3xAj2OIImocixB8uWjehTbJ-hY0sMcZLTXuV8w/s1278/FD561C1F-CFA8-4D85-BF74-A3914ACDA769.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="1278" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5ohY0N59hIsTUPuI_9Vlv6nqTbxMmytMyd78SXI6jMmVPBqZyt27I3RYEn1waaOBkfwywxbESioINc1j1HogYHOtkCEu0lGTWJ8aU4cVXUX9UgATlPEIwB431pKQgtlwVyc1S9OgmzbRpFIx1frY8_3xAj2OIImocixB8uWjehTbJ-hY0sMcZLTXuV8w/w640-h480/FD561C1F-CFA8-4D85-BF74-A3914ACDA769.jpeg" width="640" /></a></div><i>Foto: S rodinou v USA, jaro 2021, Rutgers University, New Jersey. </i><br /><br /><b>Tradiční závěrečná otázka: Co by podle vás měl každý laik vědět o tématu vývoje léků, ale dle vás to často lidé nevědí? </b><br /> Co se týče farmacie a farmaceutických produktů, měl bych zmínit, že lék není pouze účinná látka, tedy molekula, která má konečný farmakologický účinek. Ve skutečnosti je stejně důležitá a často dokonce důležitější role tzv. formulace, což zahrnuje skupenství, velikost částic, a zda je účinná látka v krystalické nebo amorfní formě, a také další pomocné látky, s nimiž je tato účinná látka ve finálním léčivém přípravku smíchána. Právě toto ovlivňuje, jaký má lék účinek v těle, jak dobře se vstřebává a jak efektivní je. Myslím si, že tato skutečnost je často opomíjena.</div></div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsUXT6U5oV8P_M0KxP5BrViXIBdXhiiYHciDKuN1CoyDC2LARF3xP1VhajkAEUghNxEDwiAU-TnmsX-BqRWAJMtygvUYsjsWRfghxNDoBaTJ6M-f-LyBzdCNuIC1Fth6PwEzkiI-Z8sxgPN61mPOtE63fu80T8uocZfNuOKGtWOOOQXtYesMFg5UxcgaM/s768/2FDFEDDD-B279-4EEC-B5AF-C3F2CCC7DA48_1_105_c%202.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="579" data-original-width="768" height="482" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsUXT6U5oV8P_M0KxP5BrViXIBdXhiiYHciDKuN1CoyDC2LARF3xP1VhajkAEUghNxEDwiAU-TnmsX-BqRWAJMtygvUYsjsWRfghxNDoBaTJ6M-f-LyBzdCNuIC1Fth6PwEzkiI-Z8sxgPN61mPOtE63fu80T8uocZfNuOKGtWOOOQXtYesMFg5UxcgaM/w640-h482/2FDFEDDD-B279-4EEC-B5AF-C3F2CCC7DA48_1_105_c%202.jpeg" width="640" /></a></div><i>Foto: František Štěpánek na Rutgers University, jaro 2021, New Jersey. </i></div>Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-53543801710131001892023-09-25T15:32:00.002+02:002023-09-26T15:20:38.677+02:00Dawn Norris: Neboj! A Story of Growth and Cultural Connection<h3 style="text-align: left;">Dawn Norris is a sociologist. She <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7eaIXYL5CAhy5ObAbFPlcZKNZVFlgIPaBMcV8ejcijVRFrbn-p0-h2tIw8D91bo98UrQbnvzEgo_2j40UMt4519PRhsRjUeBE4NzeGMnTZpSbl-5glyivlHfRLsIEdX-17RM5IL6Hbbadw3eVgZDcg6piTU1OgLfo4mFPtDnBLnq_-4CXCQA3wnX1KCg/s497/Picture1.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="497" data-original-width="372" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7eaIXYL5CAhy5ObAbFPlcZKNZVFlgIPaBMcV8ejcijVRFrbn-p0-h2tIw8D91bo98UrQbnvzEgo_2j40UMt4519PRhsRjUeBE4NzeGMnTZpSbl-5glyivlHfRLsIEdX-17RM5IL6Hbbadw3eVgZDcg6piTU1OgLfo4mFPtDnBLnq_-4CXCQA3wnX1KCg/w300-h400/Picture1.jpg" width="300" /></a></div>received her PhD and Master’s degrees from the University of Maryland, College Park. She is a professor at the University of Wisconsin-La Crosse, where she teaches courses on how work/occupations, mental illness, and age link to the broader society. In Spring 2023, Dawn spent five months in Prague as a Fulbright Scholar. She taught "Sociology of Work in the Czech Republic and in the United States" at the Faculty of Arts of Charles University in Prague. Together with her Czech students, Dawn examined how national history, structure and culture impact trends and experiences on the job market. In addition, she conducted research on the meaning of work and unemployment to people living in and around Prague.</h3><u><div><u>Departure: Fear and Excitement</u></div></u>I didn’t tell anyone that I was scared. For months, all I had talked about was Prague, Prague, Prague. I was excited, but also terrified. Almost six months in the Czech Republic as a Fulbrighter? What an opportunity! So I didn’t tell anyone that I almost passed out from nerves right before I left for my flight. I was on my way… <br /><br /><u>Arrival: Confusion and Apartment Drama </u><br />Arriving in glorious Prague, my first two weeks were a mixture of excitement, jet lag, and…surprises. Navigating the streets of Prague was harder than I thought. Where exactly was that grocery store that Mapy.cz showed? Where in the world could I find a blow dryer? Oh, at DATART. (Whispers: What is DATART?) I was living with only a mini-fridge and no kitchen or laundry facilities. I had to improvise, and every little “simple” thing took several hours to accomplish.<div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihqY6wrZOSYinM2rq7t9K2pBfRFp5g-giGIY5d9255D8s7EHFrQsfE2-exZ-b-go-O63W_WhC2TS5FxqnXokg18MD9wLQEES1fqj9aSEGFmDOe0_2L_HxGO6EkMZEvDeVMfwIjBxsAQjfsmkGXou45adLtnk7zCluQDpogyTmb2aVmeRZRWXAvfuVTWnY/s510/Picture2.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="510" data-original-width="383" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihqY6wrZOSYinM2rq7t9K2pBfRFp5g-giGIY5d9255D8s7EHFrQsfE2-exZ-b-go-O63W_WhC2TS5FxqnXokg18MD9wLQEES1fqj9aSEGFmDOe0_2L_HxGO6EkMZEvDeVMfwIjBxsAQjfsmkGXou45adLtnk7zCluQDpogyTmb2aVmeRZRWXAvfuVTWnY/w300-h400/Picture2.jpg" width="300" /></a></div><div><div><div><i>Photo: Me with jet lag, January 2023, Old Town. </i><br /> <br />And then came the apartment drama. I had a place to stay for the first few days, but the apartment I had hoped to live in long-term was, well, let’s just say “not as advertised.” When you don’t know where you’ll live in a few days and you are halfway around the world from everyone you know, a unique sense of panic occurs. I still had not even recovered from jet lag. I felt completely out of my depth. But a few days later I found what would be my beloved new home for the next five months – a small loft apartment in the Karlín neighborhood. Everything I needed – including high ceilings and a view of cats in the window of the apartment across the street – was contained in my newfound 30 square meters. <br /><br />On move-in day, my landlord took me on a neighborhood tour. It was then that I saw something that would ultimately represent my entire time in the Czech Republic. As we approached the pedestrian tunnel between the Karlín and Žižkov neighborhoods, he pointed at the word painted above the tunnel. He asked if I knew what it meant. I replied, “Neboj. It means don’t be afraid.” He smiled and said in surprise “Yes!” “Neboj” became a philosophy I learned to live by.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg88OxmdHmMCw7ZiRM9m6wsC8a515xWf8v0-4ro1E6YDIhqJK3FVV2TQAv-YRCYz9Uhrcu1E0YU0Ngp4xmvyqL7JlKwi_9hO1Kcym0GZP2eajAvb1rbCm8vXIhGOl1WwtCRdjbonUJKIzqhz34jnCjBcDEKAbn5aH7Y4mW6RjG6uGphkRkNYoOE60qiQK8/s586/Picture3.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="586" data-original-width="440" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg88OxmdHmMCw7ZiRM9m6wsC8a515xWf8v0-4ro1E6YDIhqJK3FVV2TQAv-YRCYz9Uhrcu1E0YU0Ngp4xmvyqL7JlKwi_9hO1Kcym0GZP2eajAvb1rbCm8vXIhGOl1WwtCRdjbonUJKIzqhz34jnCjBcDEKAbn5aH7Y4mW6RjG6uGphkRkNYoOE60qiQK8/w300-h400/Picture3.jpg" width="300" /></a></div><i>Photo: Entrance to the Karlín-Žižkov tunnel, May 2023.</i><i style="text-align: center;"> </i><div> <br /><u>Research Time: “You Can’t Recruit That Way!” </u><br />After settling into my apartment, attending the Fulbright mid-year meeting/orientation, and starting the teaching portion of my Fulbright, I finally felt like I was getting my sea legs. I was making friends, exploring Prague, and working with a talented interpreter who would help me with my upcoming research interviews. I was so excited to begin my research project on unemployed Czechs’ views about what work and unemployment meant to them. <br /><br />I felt confident and ready to start. But then I tried to recruit research participants. I tried to use the same techniques I had used in my US research on this topic. I visited the unemployment office (Úřad Práce), contacted temporary agencies, and so on. But I was quickly informed that EU privacy laws did not allow me to recruit this way, nor would these laws allow these agencies to pass along my information, even through social media.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiP2yELniew7Z-tshBRFANdBd4A6R4DRRdwSOIlQdM0UGOxty1SkCF4vFDdohSzCoJyCGNcOpXzG_XKV9w4nWdKsRxLRi1tUTxyuN2glORnCJNrNjlGY74CNpm8hFJp95JEzjnEJM36z3ro5Opt_yqbaSpc_mt_RFxZRN6uEY3sPmIAhySIkkIp_b7-M9Y/s595/Picture4.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="446" data-original-width="595" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiP2yELniew7Z-tshBRFANdBd4A6R4DRRdwSOIlQdM0UGOxty1SkCF4vFDdohSzCoJyCGNcOpXzG_XKV9w4nWdKsRxLRi1tUTxyuN2glORnCJNrNjlGY74CNpm8hFJp95JEzjnEJM36z3ro5Opt_yqbaSpc_mt_RFxZRN6uEY3sPmIAhySIkkIp_b7-M9Y/w400-h300/Picture4.jpg" width="400" /></a></div><i>Photo: Úřad práce bulletin board, Feburary 2023.</i><div> <br /><u>Hitting Bottom and Turning It Around </u><br />Okay, this was a real problem. Eighty percent of my Fulbright time was to be spent on research, but I still only knew a few Czechs, and none of them were unemployed. You can’t just walk up to people on Na Příkopě and ask if they had ever lost a job. I felt so dejected. I worried that I would “fail” my Fulbright. (Note to reader: For the record, “failing one’s Fulbright” does not exist.) I chastised myself for not being prepared enough. <br /><br />Then I remembered the tunnel. Neboj. Don’t be afraid. Part of the Fulbright experience is learning to adapt. This would be my major test. I told myself there was a way. I (involuntarily) thought of nothing else for several days. I talked to my colleagues and students. They told me about the participant recruitment agencies that are typically used by social science researchers. I got excited, but then realized their cost was prohibitive. Once again, I brainstormed solutions and back-up solutions. An idea! I contacted my home institution to explore small grants. And another crash: being on an “unpaid leave of absence” from my US home institution made me ineligible for institutional grants. Other grants would take too much time to get because I needed to collect my data in the next four months. Okay, back to work figuring this out. More brainstorming and putting my head together with others. I would have to cover the cost myself, but if I slightly modified my research and applied for one of my home institution’s data analysis grants upon my return it would be workable. I had gone through the tunnel. Neboj. Problem solved.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCX8j1rv9HaMCMEU5FZELSGoMKWNVj9L3bDjvPKQdSlwTOQKLG-i0XB5YpEVhMTCyfvK9kE89nMThgaN2sCIJzxy12u2E74sFbv2TxBDX7hCQthEWcWPJsbRVoV42yHKvnOg0mu6ar5ngEU37wBPvmoz_g80RTUQN4y8R1QdXQWTADbfMHT0jQ6pixje4/s518/Picture5.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="518" data-original-width="389" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCX8j1rv9HaMCMEU5FZELSGoMKWNVj9L3bDjvPKQdSlwTOQKLG-i0XB5YpEVhMTCyfvK9kE89nMThgaN2sCIJzxy12u2E74sFbv2TxBDX7hCQthEWcWPJsbRVoV42yHKvnOg0mu6ar5ngEU37wBPvmoz_g80RTUQN4y8R1QdXQWTADbfMHT0jQ6pixje4/w300-h400/Picture5.jpg" width="300" /></a></div><i>Photo: Me “moving forward” inside the tunnel, March 2023.</i><div> <br />I moved forward. Participants came and talked…and talked…and talked. There was so much to learn from what they shared. But the most important thing I learned was that I can always figure out a solution, imperfect as it might be. If I went step-by-step, allowed myself to be creative, and asked for help it would work out. I felt proud of myself for persevering, and very grateful for other people’s support in this process. <br /><br /><u>The Turn: Am I Really Living? Friends, Work, and Life </u><br />With the research project under way I finally had a stable schedule. This meant I had more time to connect with Czechs and expats, and to explore the Czech Republic. My research participants described their views on work as “only a part of life,” unlike in the US where it is often one’s entire identity. As I thought about this I began to slow down and find new and valuable parts of my own identity. At the end of the research interviews, participants often had questions about the US. They asked about work, politics, and the differences between the 50 states. I thoroughly enjoyed these exchanges. It felt like the Fulbright mission of cultural exchange was occurring before my eyes in the simplest, yet most effective manner possible. We were having conversations, and through these conversations I realized that I had focused too much on work at the expense of other parts of my identity.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMqi3-6evLegehQprc5ItUSPbRV8v7R5lLYDT1lvYH0-5-Qdr7XJHssk-fGKRnA3PPwGTqTFl13EicclmeccqQhATsgdBI_bLUjS5T-rCkIf1GFjr7D9wSzY9k0L8m_UqqAHDEfOFfsYLRMkBevOkMO4W2fA4QlN8KrvdsrfM2Scr7jyrfKgQxCHo7xJc/s375/Picture6.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="281" data-original-width="375" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMqi3-6evLegehQprc5ItUSPbRV8v7R5lLYDT1lvYH0-5-Qdr7XJHssk-fGKRnA3PPwGTqTFl13EicclmeccqQhATsgdBI_bLUjS5T-rCkIf1GFjr7D9wSzY9k0L8m_UqqAHDEfOFfsYLRMkBevOkMO4W2fA4QlN8KrvdsrfM2Scr7jyrfKgQxCHo7xJc/w400-h300/Picture6.jpg" width="400" /></a></div><i>Photo: Words on the wall helped me reflect, Spring 2023 (“Are you living or only existing?”).</i><br /> <br />But after these discussions I had a new perspective. I began to think differently about work, and balanced work with other parts of my life in a healthier, happier way. This is the greatest gift I received during my stay. It has changed my life and I am eternally thankful. <br /><br />So I now had time and energy to fully embrace this new world I was living in. An accidental wrong turn during a walk led me to a Masopust (Czech Mardi Gras) parade.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtEeUBlNw1HmJ7NoL9kngG0MtDYVQa6NKzA1vZot8nstlnZuxYJN80NtOrWaecxV-dbTYYQWiaJ7w1qzj0k9ysNg4IHSo8LtwN2cEgf7W7mIX-9bSe2nz1GnkMcnm2yJiTnwdKYMr6e0hmpXi0MUjyLN3dfGvpJfSjPrtIYZWUIMAVZqmaAIcEYByhl8g/s570/Picture7.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="428" data-original-width="570" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtEeUBlNw1HmJ7NoL9kngG0MtDYVQa6NKzA1vZot8nstlnZuxYJN80NtOrWaecxV-dbTYYQWiaJ7w1qzj0k9ysNg4IHSo8LtwN2cEgf7W7mIX-9bSe2nz1GnkMcnm2yJiTnwdKYMr6e0hmpXi0MUjyLN3dfGvpJfSjPrtIYZWUIMAVZqmaAIcEYByhl8g/w400-h300/Picture7.jpg" width="400" /></a></div><i>Photo: Start of Masopust Festival, Karlín, Feburary 2023.</i><br /><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div>I bought a painted egg at a Velikonoce (Easter) market. (Note: This fragile work of art made it all the way to the US. Within two days my cat Goffman knocked it to the floor and it shattered.)</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2YQe7VEfqdj_2956hnFh-QoGBdPVxp1lJkVX4qSVbPhU-90-94O0AdON8Fh_T-faI-zo_GE6b4imtJQLxlD2C7vy9PPyq70UZ03lGIJsUEEksZ_S7Z0yzhyqZi5UQQc2afrPOni-FrMV01xIUynTfNoL-_N8buB99ZLMgyZLUweM_EXRPfIC3Y2OiN_s/s456/Picture8.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="456" data-original-width="342" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2YQe7VEfqdj_2956hnFh-QoGBdPVxp1lJkVX4qSVbPhU-90-94O0AdON8Fh_T-faI-zo_GE6b4imtJQLxlD2C7vy9PPyq70UZ03lGIJsUEEksZ_S7Z0yzhyqZi5UQQc2afrPOni-FrMV01xIUynTfNoL-_N8buB99ZLMgyZLUweM_EXRPfIC3Y2OiN_s/w300-h400/Picture8.jpg" width="300" /></a></div><i>Photo: Painted egg from the Old Town Velikonoce market, March 2023. </i><br /> <br />I had great conversations and debates with my students at Charles University (CU).</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzI4pGsHUjV29tlKDwLWjAipaM4pReU8KXBXCUXkJtI72tbTmxwFFxcIdrlTXnhJngs7j5628ae9wdoH0VYN30ZhfbpeczJHncbOMqOhgbi2jmaNwp0hGQtR-ZjLeXbQYIE8_MRZQQ-QGQTQg3OkqBcn2X7ix9IUewimqyfBtchkK088hGGfndhV1hdSY/s440/Picture9.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="304" data-original-width="440" height="276" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzI4pGsHUjV29tlKDwLWjAipaM4pReU8KXBXCUXkJtI72tbTmxwFFxcIdrlTXnhJngs7j5628ae9wdoH0VYN30ZhfbpeczJHncbOMqOhgbi2jmaNwp0hGQtR-ZjLeXbQYIE8_MRZQQ-QGQTQg3OkqBcn2X7ix9IUewimqyfBtchkK088hGGfndhV1hdSY/w400-h276/Picture9.jpg" width="400" /></a></div><i>Photo: Me with my students at Charles University, May 2023. </i><br /><div><br /></div><div>Every day connecting with Czech culture brought new adventures and happiness. I had coffee with Czech friends and CU colleagues. Several of my friends from Fulbright hosted a birthday dinner for me (dumplings!) that I will never forget. I visited Brno, Chotěboř, Turnov, and Zlín. Two of my CU colleagues even invited me to hike the Karlštejn area with them and their families. I felt included in this wonderful culture.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5wpU2ennxrCCaX8RTV2Dr4_coQHjiwRSR8y7MwMQ8gikpQBfiiZAFW_MUTyWT_LJPtTT-FxmQhpl5Km3pMRKPtXevaSzVRGobTqcFU-zq91212iQeavR2h6cnlRIVZV2zpKWVXbMivJNCRlaJcy_s4jFyBnNRs18SRP3QXmlE0k9v9B46CCg2F3Fws00/s625/Picture10.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="469" data-original-width="625" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5wpU2ennxrCCaX8RTV2Dr4_coQHjiwRSR8y7MwMQ8gikpQBfiiZAFW_MUTyWT_LJPtTT-FxmQhpl5Km3pMRKPtXevaSzVRGobTqcFU-zq91212iQeavR2h6cnlRIVZV2zpKWVXbMivJNCRlaJcy_s4jFyBnNRs18SRP3QXmlE0k9v9B46CCg2F3Fws00/w400-h300/Picture10.jpg" width="400" /></a></div><i>Photo: With a friend in front of Vinohrady’s Basilica of St. Ludmila, March 2023.</i> <br /> <br /><u>Oh No! I’m Leaving in One Month! </u><br />I had graded my students’ final exams. I had completed my research interviews. I had been saying my goodbyes to many of my fellow Fulbrighters who had already left. Suddenly, I realized that soon it would be me. It was almost time to return to the US. As the final days approached, I realized how much the Czech Republic had become a part of me. I would be leaving my apartment, my friends, my job, and my neighborhood – all of which had become a part of my identity. I reflected on how to hold on to the many new parts of myself when I returned to my home culture, which now seemed foreign to me. I chose to bring home a healthier work-life balance, a greater sense of adventure, excitement, and curiosity, and the sense of peace and contentment I had found in the Czech Republic. <br /><br /><u>Leaving and Learning </u><br />Looking back now, three months since my return, I have brought back so much with me – a fuller sense of self, lifelong friends, greater resilience, and stronger connection to the Czech culture. Neboj. With perspective, connection, and a little thought, there is always a solution, and there is always joy.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrDIa9-Rwfzh_8o2gilGHw4cmo2llOV3bR1yaTdF71WJORYKVcRgYoC8-zaHHchqXKwzZcvV86MMDBGJx3Y8wKvVy2PeqYodjNHdxlE3iGVl2YABSWH8JWiM-fV3-aD1-8yiaR5srUv2lblOddwS4sN1eh9qrmiVh0-dDqOyfu18IgBwhIpLu6wQbFoHE/s704/Picture11.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><i><img border="0" data-original-height="529" data-original-width="704" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrDIa9-Rwfzh_8o2gilGHw4cmo2llOV3bR1yaTdF71WJORYKVcRgYoC8-zaHHchqXKwzZcvV86MMDBGJx3Y8wKvVy2PeqYodjNHdxlE3iGVl2YABSWH8JWiM-fV3-aD1-8yiaR5srUv2lblOddwS4sN1eh9qrmiVh0-dDqOyfu18IgBwhIpLu6wQbFoHE/w400-h300/Picture11.jpg" width="400" /></i></a></div><i>Photo: Saying goodbye to CU colleagues/friends and students, Karlín Barracks, June 2023.</i></div><div><i><br /></i></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJVdifUTep13VKYyyE9bRM3uNXMkV-eDFJPaTzYZYBe7nkTEx69WeytQRh4191OUkw9kQbK-dDc7eY9Z_Pst-J-sbFr6pSVxzUP5MA8v4aOJDg4UghpKtKcTzvJt1U9NRa1aSEoX9820VSk5RvxCkj5y-lhHzJCwyaQtI7J9eq30VWNQbrxH1eRekughE/s923/Picture12.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="923" data-original-width="692" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJVdifUTep13VKYyyE9bRM3uNXMkV-eDFJPaTzYZYBe7nkTEx69WeytQRh4191OUkw9kQbK-dDc7eY9Z_Pst-J-sbFr6pSVxzUP5MA8v4aOJDg4UghpKtKcTzvJt1U9NRa1aSEoX9820VSk5RvxCkj5y-lhHzJCwyaQtI7J9eq30VWNQbrxH1eRekughE/w300-h400/Picture12.jpg" width="300" /></a></div><i>Photo: Window sign, Prague, June 2023.</i> </div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQgjt3mwAGZ2cRGaJJXIgBGULky6M-ONL5rLR7ILVP_zmxTWubDxt5CQ6SRBrH8nB2U_ggjy1qatK8h01VIGi3kEvulOYshipnFzX7RVYYI1C2FIKfypa5BeuZvIGWa0s94gT_lneKOofHDlfjiTVj6F5PUG3YSm90BkhbTgXRw_dsdaaN7jtxmPIX0Ec/s578/Picture13.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="578" data-original-width="434" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQgjt3mwAGZ2cRGaJJXIgBGULky6M-ONL5rLR7ILVP_zmxTWubDxt5CQ6SRBrH8nB2U_ggjy1qatK8h01VIGi3kEvulOYshipnFzX7RVYYI1C2FIKfypa5BeuZvIGWa0s94gT_lneKOofHDlfjiTVj6F5PUG3YSm90BkhbTgXRw_dsdaaN7jtxmPIX0Ec/w300-h400/Picture13.jpg" width="300" /></a></div><i>Photo: Sunset over St. Vitus Cathedral and the Vltava River, June 2023.</i><br /></div></div></div>Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-8427509510177413002023-09-14T09:48:00.003+02:002023-09-14T17:07:03.468+02:00Cassandra Gutterman-Johns: Fulbright Stuck in the Shopping Cart<h3>Cassandra Gutterman-Johns<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGdeZi6aukvpLON1SshEdAzyo8LZ6Pm6PO77gqDj_pvuwk1uO5u6rSv9aTzmAPJVIT7qA3dSyyngrAhbE55aMe85d5yg4UnldOmUFPUw2D_3kNl-YtU5NM4r73o3rvOLRNnjqotkbdHvKFNYBEAmH9qnuC_emaEqDH7nsZhpm17V4Gg_pE8tOIXkVvDpE/s2947/profile%201.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="2135" data-original-width="2947" height="290" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGdeZi6aukvpLON1SshEdAzyo8LZ6Pm6PO77gqDj_pvuwk1uO5u6rSv9aTzmAPJVIT7qA3dSyyngrAhbE55aMe85d5yg4UnldOmUFPUw2D_3kNl-YtU5NM4r73o3rvOLRNnjqotkbdHvKFNYBEAmH9qnuC_emaEqDH7nsZhpm17V4Gg_pE8tOIXkVvDpE/w400-h290/profile%201.jpg" width="400" /></a></div>is a creative writer and stage manager. In the 2022/2023 academic year, Cassandra served as a Fulbright English Teaching Assistant (ETA) at Gymnazium Strakonice, South Bohemia. With a BA in Creative Writing and Theater and minors in Gender, Sexuality and Feminist Studies and Comparative American Studies, Cassandra was placed at a school that applied for an ETA in order to introduce students to a new culture, to discuss current themes, such as gender and multiculturalism, and to promote students' English conversation and debate skills. Cassandra enthusiastically built on her students’ tradition and interest in theater, and she helped lead an after-school drama club, where her students experimented with rhetorical techniques, practiced public speaking, and sharpened their English language skills in a creative way. She also led two conversation clubs at her school, participated in a community choir, and volunteered in English classes for young children. In her free time, Cassandra cooked and baked, and she explains that: “Food became the cornerstone on which I built community in my new home.” This month, <a href="https://www.google.com/maps/d/viewer?mid=1SF0jLxVpTUkkS8htvzlwoLG7_v0xq8w&ll=49.78477557861578%2C15.855870200000009&z=8" target="_blank">30 new ETAs</a> are starting their Fulbright journey all over the Czech Republic, and Cassandra hopes to ease their transition by reflecting on her experience with building a new community and, at times, fighting isolation. </h3>Cooking for One<br /><br />I arrived in Strakonice without any tupperware containers. My mentor had assured me in emails that the kitchen in my apartment was stocked with everything I could need: pots, pans, cutting boards, plates, silverware, a truly unnecessary amount of glassware, and I had spent a not insignificant amount of time squinting at the zoomed in photos he had sent, trying to get the lay of the land. I would have a kettle. I would have a stove. I would have a fridge. What could I be missing?<br /><br />Tupperware. Freezer Space. A mixing bowl. Home. <br /><br />The first afternoon, my mentor took me shopping at the co-op minimart around the corner. He was going to be away for the weekend, but he told me, pointing from my balcony, that there was a bigger store if I went down the road, around the corner, and past the shopping center. Later in the year I would travel on my own to Český Krumlov, Italy, and Ireland, but the big grocery store in town was my first solo trip. I set out with Google Translate, a shopping list, and a sense of assurance–I knew how to go grocery shopping. But I didn’t even make it inside before I began to struggle. Unable to ask for help, I watched as person after person undid the chains that held the lines of shopping carts together. I didn’t have a coin (or a bank account, or any koruna), so eventually I stuck my new apartment key into the slot. I was rewarded with a shopping cart, but I had a new fear: what if I couldn’t get my key out? The literal means of entry–to my apartment and to my Fulbright–was stuck in the shopping cart. <br /><br />Shopping in a foreign country is a little like entering a parallel universe. They have all the same things, or at least most of the same things (in a year of looking I never found black beans), but they’re in a different place, the packaging is different, or there’s a variety you’ve never seen before. And of course, everything is in Czech. I had no idea what to make of hladká mouka, polohrubá mouka or hrubá mouka, so I left the store with lots of questions and no flour. Cheese is either sliced in a package or behind the deli counter–and I was far from confident enough to try to talk to the woman at the counter. Pasta, fortunately, is easily recognizable and usually labeled in Italian, and vegetables are vegetables are vegetables. I managed to stumble my way through the checkout by nodding and looking confused and nearly cried in relief when I returned the cart and my key popped out.<div><span id="docs-internal-guid-49063a94-7fff-c6f3-6e42-e3209eb7cf18"><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: "Times New Roman", serif; font-size: 12pt; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space-collapse: preserve;"><br /></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvkyAZiZqO0vtkGzjc5XJzGjAjp8vQeJs18Jv6xyfBHlUYwDYSwXmPf-jTNgQWWvaMn5SFhDhr2eUJv9cq-IHgb3-ByQoLVP7iP9xMQjBI30zi2gX_vp9wGv1ZL8iGNZrts1tj_xkiBLtcd6lK1ZqRi6U9ZYLSnifhXdbQC4osYhGGrQz0DoDtv-0VBU0/s4032/school.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2268" data-original-width="4032" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvkyAZiZqO0vtkGzjc5XJzGjAjp8vQeJs18Jv6xyfBHlUYwDYSwXmPf-jTNgQWWvaMn5SFhDhr2eUJv9cq-IHgb3-ByQoLVP7iP9xMQjBI30zi2gX_vp9wGv1ZL8iGNZrts1tj_xkiBLtcd6lK1ZqRi6U9ZYLSnifhXdbQC4osYhGGrQz0DoDtv-0VBU0/w640-h360/school.JPG" width="640" /></a></div><i>Photo: Cassandra in front of her school in Strakonice, Fall 2022.</i><p></p>Walking home, I was overwhelmed by how difficult the simple task of grocery shopping had been. I could not imagine how quickly I would feel comfortable traveling on my own, venturing beyond the grocery store and beyond my town. At that point, I felt sure I was going to fail.<br /><br />And what do we do when we feel like we’re failing? We tend to resort to something we know. For me, this has always been cooking. The rhythm of following a recipe is centering. An empty flat feels more like home when you have a hot meal to eat. I was rewatching The West Wing when I first arrived, so I sat down to dinner with CJ, Josh, and Toby. It wasn’t until I went back into the kitchen to clean up that I realized I didn’t have any way to store my leftover pasta. I searched the cabinets: pots, pans, plates, glasses, glasses, glasses (why were there so many glasses?), silverware, more pots, some random spices that had been left behind–no tupperware. And nobody to eat the rest of the pasta. Dinner, which had always been a family event in my house, was now a solitary affair. I put the lid on the pot and put the whole thing into my still mostly empty fridge. I made myself a cup of tea. I called my mom. <br /><br />It would take me a few weeks, but by the end of September my fridge was stocked and I had bought a small pack of containers. My leftovers filled the fridge and my belly, and on occasion the bellies of my colleagues and friends. <p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: "Times New Roman", serif; font-size: 12pt; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space-collapse: preserve;"><br /></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6c-PTUmgetrnGhsg3dMO3tPKlrLKhmi7gvNDWTavv76BNLW3ho8oFnUJjGDR1PbCkmncmG5ZPhuMXB9ogxT21mdz3TOyL53FVcD5IwqMAm5zCeJ7Ebx2K5EIYrPDoK43l6fonce3yVcS-BCgsV98iJJ0tWjb5LONzsi0LlKtQmyj1za28LKqrdwUuq-Y/s410/Halloween.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="308" data-original-width="410" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6c-PTUmgetrnGhsg3dMO3tPKlrLKhmi7gvNDWTavv76BNLW3ho8oFnUJjGDR1PbCkmncmG5ZPhuMXB9ogxT21mdz3TOyL53FVcD5IwqMAm5zCeJ7Ebx2K5EIYrPDoK43l6fonce3yVcS-BCgsV98iJJ0tWjb5LONzsi0LlKtQmyj1za28LKqrdwUuq-Y/w400-h300/Halloween.jpg" width="400" /></a></div><i>Photo: Sharing treats with students at a Halloween party, Strakonice, October 2022.</i><p></p>Sharing a meal is one of the easiest ways to connect across a language barrier. In the first weeks of my grant I was invited to dinner at several of my colleague’s houses. In the school canteen, other teachers told me about the traditional Czech foods that were on my plate. I shared a pumpkin pie at Halloween. Several teachers brought me hnětýnky, a fall festival treat traditional in Southern Bohemia. I taught another teacher and her family how to make “real American” chocolate chip cookies. I made my classes pumpkin cookies for Thanksgiving. At Christmas, I was given dozens and dozens of traditional Czech cookies, and I gave out American ones in return. Part way through the fall a colleague’s brother died. Not knowing what else to do, I brought them soup. In this way, food became the cornerstone on which I built community in my new home.<p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: "Times New Roman", serif; font-size: 12pt; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space-collapse: preserve;"><br /></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOHlGrKsdBdN1eQT8F-msEglm3nQZCeRTLEy_z7foGXtUnCRm0qkPEhwQaZupIl8vObdHEzpcegusRQLCEHYe30-fWEFaFB_vCegOS2ufb2S6fIkPt7hR5fMVLDqNuQnYmp626CNM639BDW-wutgTUbOLnEl5RMvbozZRiAzB9XvYo7ezCmMKv6ppFTHI/s308/coockies.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="231" data-original-width="308" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOHlGrKsdBdN1eQT8F-msEglm3nQZCeRTLEy_z7foGXtUnCRm0qkPEhwQaZupIl8vObdHEzpcegusRQLCEHYe30-fWEFaFB_vCegOS2ufb2S6fIkPt7hR5fMVLDqNuQnYmp626CNM639BDW-wutgTUbOLnEl5RMvbozZRiAzB9XvYo7ezCmMKv6ppFTHI/w400-h300/coockies.jpg" width="400" /></a></div><i>Photo: Pumpkin Cookies to share in Thanksgiving lessons, Strakonice, November 2022.</i><br /><p></p>And yet, even among so many kind and welcoming teachers, there were days I felt lonely. The thing about cooking for one is that you always have leftovers. I ate vegetable soup for most of November. I filled my tiny freezer with food I was sick of eating, then had to eat it later. Most nights, I ate alone.<br /><br />When you go to the Czech Republic on an ETA grant, you are prepared to spend 20 hours a week in the classroom. You will have some lesson planning to do, and you’ll run a few clubs. You might join a local choir, as I did, or a local sports team, or another group in your town. But even if all of that takes up 40 hours, and you manage to sleep 8 hours a night, you’ll have 72 more hours to spend.<p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: "Times New Roman", serif; font-size: 12pt; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space-collapse: preserve;"><br /></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9SDgEIxqXBMO0jCMCt89oWs3CuWPPzL_9sTTALpfXoYX9R9KpG_cnkaNRNznUquDdKQl_taSGSqE8spjdjkaEXuck6HustTpOPbSfo1DrNMZnNroBLj8a6ye0PTn2j5nl8yThlYwoB8WXcjQkAsrdFGiprtKA4tqoJxZNM1okjpfoyBVUHy_MXZJnNho/s410/Skiing.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="308" data-original-width="410" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9SDgEIxqXBMO0jCMCt89oWs3CuWPPzL_9sTTALpfXoYX9R9KpG_cnkaNRNznUquDdKQl_taSGSqE8spjdjkaEXuck6HustTpOPbSfo1DrNMZnNroBLj8a6ye0PTn2j5nl8yThlYwoB8WXcjQkAsrdFGiprtKA4tqoJxZNM1okjpfoyBVUHy_MXZJnNho/w400-h300/Skiing.jpg" width="400" /></a></div><i>Photo: </i><span style="font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline;"><i>Discovering new favorite places with Margaret, Italy, March 2023.</i><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: 12pt; white-space-collapse: preserve;"><i> </i>
</span></span></span><p></p>When you are preparing for your Fulbright, I think most people plan ways to get involved in their town and at their school. We are asked to come up with ideas for building community. We are all eager to meet new people and try new things. We are instructed to say “yes” as much as possible. Yes, I’ll try this, yes, let’s do that. But even if you say “yes” to everything, it will not fill 72 hours. At the end of the day, even at the end of a wonderful day, where you taught good classes and loved the lunch in the canteen and had good conversations with the other teachers and had 20 students show up for your club and went to your practice or rehearsal and hit every note, you still might come home to your flat and eat dinner alone. As much as anything, my Fulbright experience taught me to be comfortable spending time by myself.<p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: "Times New Roman", serif; font-size: 12pt; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space-collapse: preserve;"><br /></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWkH1efVlhMfo422mu5fVEY4JZun1-ZThL-mdeJW3A49-MbjwSk1s0Pc-QTYUorH2_1fza7dTuYkPGWpt8bN-xa6KX3xOptB0jOfnzxuB-9KJsiM3ZKOCarT9jl6HeC1IsVpXKY_RyvddhyYoFtU_Dh24h2BeK2YDdrq_rQv2SyvCzpSlw88740xFUXvk/s308/Cake.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="308" data-original-width="173" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWkH1efVlhMfo422mu5fVEY4JZun1-ZThL-mdeJW3A49-MbjwSk1s0Pc-QTYUorH2_1fza7dTuYkPGWpt8bN-xa6KX3xOptB0jOfnzxuB-9KJsiM3ZKOCarT9jl6HeC1IsVpXKY_RyvddhyYoFtU_Dh24h2BeK2YDdrq_rQv2SyvCzpSlw88740xFUXvk/w225-h400/Cake.jpg" width="225" /></a></div><i>Photo: </i></span><i>Taking myself out for cocoa, Strakonice, Winter 2022.</i></div><div><span><i><br /></i>The key, I learned, is generosity. When you’re cooking for one you always have leftovers–or you always have something to share. Give yourself space to grow comfortable. Sit in a cafe alone. Take yourself out for dinner. Go on a solo trip. And then call your friends and tell them all about it. And the next day, go sit in a cafe with your students, or get dinner with another teacher, or meet up with other Fulbrighters and travel somewhere new. Find something to share. Throughout my grant, there were weeks when I had nothing going on, and months when I didn’t spend a single weekend at home. At the end of April, in the midst of maturita exams and traveling to program days at other schools, and preparing for programs at my own school, I spent a quiet evening making myself a birthday cake. I had never had to make my own birthday cake before, and I deeply missed my family and friends. But the next day, when I brought the cake to school, I had a room full of teachers to share it with. They shook my hand and wished me all good things for the next year. That weekend, I went on a trip with one of my best friends on the program. She brought me cookies–another treat to share, this one split over tray tables on the train to Budapest.<p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: "Times New Roman", serif; font-size: 12pt; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space-collapse: preserve;"><br /></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZCtrbFoGxDY6eHPBrRf1KHVrtl84hXzowR535gBxNj_TMxpZkEONYWKqTJxjDHf9LrozzwUbsusu3hUcMwweprZhl1OCJMqeJvVqvA8gt81h1kRf3979-miUnPPqPgZrmAx_UYBgEP_aX7f9Z1qhnKMDuyiocLO6PNGejre2ee3YchP_2qhocFtVTMK8/s308/Budapest.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="308" data-original-width="231" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZCtrbFoGxDY6eHPBrRf1KHVrtl84hXzowR535gBxNj_TMxpZkEONYWKqTJxjDHf9LrozzwUbsusu3hUcMwweprZhl1OCJMqeJvVqvA8gt81h1kRf3979-miUnPPqPgZrmAx_UYBgEP_aX7f9Z1qhnKMDuyiocLO6PNGejre2ee3YchP_2qhocFtVTMK8/w300-h400/Budapest.jpg" width="300" /></a></div><i>Photo:</i> </span><i>Sharing a meal with <a href="https://czechfulbright.blogspot.com/2022/12/anna-zittle-moments-and-memories.html" target="_blank">Anna</a> in Budapest, Hungary, April 2023.</i><span><span style="font-family: "Times New Roman", serif; font-size: 12pt; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space-collapse: preserve;"><br /></span><p></p>In May, gathered for the Fulbright Farewell, our cohort reflected on the highs and lows of our grant. Another ETA articulated what seemed like a universal truth, or at least one that I had been feeling all year: “the highs were really high, and the lows were really low. But it was all worth it.” I don’t remember who said it, but they were absolutely right. I would do it again in a heartbeat. The lows of my year were low: I was homesick, I was lonely, I had to eat my leftovers alone. But highs were so high: I traveled to some of my favorite places I’ve ever been, I found amazing friends, and I connected with the teachers and students at my school, through my lessons, on outings with teachers, and by sitting down to share a meal.<p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: "Times New Roman", serif; font-size: 12pt; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space-collapse: preserve;"><br /></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhk5qsjarvKyYg8Dw2Wnbw0POh52B4I1BUR2gEmJ2eAYKMlfqG10Z3_RDHh2LjYI0LN4NzKDbs84VB-oNg83nDll6_xYgfYIEiIPv30Nl0-pcHG4m50zvAB56dTQBjwKJWB5mKT06nDIXSYsAwfKuZte5M-DI-LqiML5fAwUJQSOI6imS02Di9A9MkS2Uk/s471/Other%20ETAs.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="353" data-original-width="471" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhk5qsjarvKyYg8Dw2Wnbw0POh52B4I1BUR2gEmJ2eAYKMlfqG10Z3_RDHh2LjYI0LN4NzKDbs84VB-oNg83nDll6_xYgfYIEiIPv30Nl0-pcHG4m50zvAB56dTQBjwKJWB5mKT06nDIXSYsAwfKuZte5M-DI-LqiML5fAwUJQSOI6imS02Di9A9MkS2Uk/w400-h300/Other%20ETAs.jpg" width="400" /></a></div><i>Photo: </i></span><i>One last meal with the ETAs, Prague, June 2023.</i></div>Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-66654179291809719332023-09-07T09:42:00.002+02:002023-09-08T08:15:34.829+02:00Mandy Lee: There Is No Material like Glass<h3>Mandy Lee is an artist <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjiJd6K7YzQDP9zzuHp-lMX8qi0DkQioTblxx7K5THrBCOtzC8aggj2XVtHNf1Lnx1kDL-ep1gDadnu6G7ULgPJOHIG1gIWFd0Gf6Wixh-zZDWtX62E4VcARPFZbDUxnRxzobtxshOSj_h6FJBO1xEqrgyRfbrN9jIk2XRjUvSJgCzUwEEL2q7iVhA5UVg/s4512/10_Lee_Profile%20(1).jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="3008" data-original-width="4512" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjiJd6K7YzQDP9zzuHp-lMX8qi0DkQioTblxx7K5THrBCOtzC8aggj2XVtHNf1Lnx1kDL-ep1gDadnu6G7ULgPJOHIG1gIWFd0Gf6Wixh-zZDWtX62E4VcARPFZbDUxnRxzobtxshOSj_h6FJBO1xEqrgyRfbrN9jIk2XRjUvSJgCzUwEEL2q7iVhA5UVg/w400-h266/10_Lee_Profile%20(1).jpg" width="400" /></a></div>and architect. In 2022/2023, she spent nine months in the Czech Republic, exploring the evolution of making and conceptualization of Czech glass from 1948 until today. In September, Mandy came to the Tomáš Baťa University in Zlín from the Rhode Island School of Design in Providence. Her local Fulbright mentor and guide <a href="https://www.blogger.com/blog/post/edit/5505706446951709745/6665417929180971933#">Petr Stanický</a>, a Fulbright alumnus himself, currently heads the Glass Department at Univerzita Tomáše Bati in Zlín, and he was an invaluable source of information, inspiration, as well as tips for further exploration of various glass traditions all over the country. Throughout her stay, Mandy traveled extensively to research and compare various glass making techniques in “Crystal Valley” in northern Bohemia, Karlovy Vary, Janštejn, Valašské Meziříčí, among many others. She created a body of work in response to her travels. When comparing the Czech and American glass scene, Mandy shares that: “Something that really stands out to me is the different types of schooling—there are schools dedicated to several methods of glass-working so some students have been working with glass pretty intensively in a specialized way since they were teens.” </h3><div><b><i>This interview is the 26th part of our Fulbright series to celebrate 30 years of the Fulbright Program in the Czech Republic. Interviews are conducted in cooperation with Ladislav Loukota from <a href="https://www.facebook.com/VedatorCZ/" target="_blank">Vědátor</a> platform. Video recordings of all the live interviews are published on our </i></b><b><i><a href="https://www.facebook.com/czechfulbright/" target="_blank">Facebook</a></i></b><b><i> page on the first Wednesday of every month, and are available on our <a href="https://www.youtube.com/user/CzechFulbright" target="_blank">YouTube</a> channel. On Fridays, we offer a written version of the interview on our blog.</i></b></div><div><b><i><br /></i></b><b>How did found out about Fulbright, and what motivated you pick the Fulbright stay? Did you thought about other alternatives?</b><br />I found out about Fulbright through my university, Rhode Island School of Design, when I was a graduate student pursuing my Master in Fine Arts degree in glass. Having lived in the U.S. my whole life, I thought it would be interesting to be in another country for an extended period of time. While I had always wanted to travel to Czechia, it wasn’t until I started considering Fulbright more that it clicked and thought maybe it would be great to be in Czechia for an extended period.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEV49lefT5HLYaioejhaI4q4fFJKXzFGs0Ea3e93fpozLS22e9JJIgX_ucv5xw06LcJzW4-yIZlyH4B8cTGIFMoRmwPDw2rSWtY4KFU4MgEfa7NkOvZwJyGjjMV0LtqAv0RChYpuzcMody_DzoflhUC_6wo60uCcD9hXv0uMjBxDsrL2cGjf53IkCQqy8/s1024/00_GalleryOpening.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="710" data-original-width="1024" height="444" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEV49lefT5HLYaioejhaI4q4fFJKXzFGs0Ea3e93fpozLS22e9JJIgX_ucv5xw06LcJzW4-yIZlyH4B8cTGIFMoRmwPDw2rSWtY4KFU4MgEfa7NkOvZwJyGjjMV0LtqAv0RChYpuzcMody_DzoflhUC_6wo60uCcD9hXv0uMjBxDsrL2cGjf53IkCQqy8/w640-h444/00_GalleryOpening.jpeg" width="640" /></a></div><i>Photo: Mandy with her sculpture, "Several Stories in a Stone: 150 Years of Glass in Valašské Meziříčí" as part of the group show, Z povahy věcí, at the Galerie Sýpka in Valašské Meziříčí, Spring 2023.</i><br /><div><br /><b>In connection to that - what did motivate you to be interested in glass art? What do you find interesting about glass? And how did you learn about the Czech glass?</b><br />Really, I just thought glass was such an interesting material in how it is made and what it can do. You can do so much with glass—it can be blown, hollow, cast, solid, cut. It can defy gravity despite being quite heavy! There is no material like it. I started working with glass during my final year of studying architecture as an undergrad. My entry into glass wasn’t really refined and maybe a little dangerous—my learning how to “work with glass” looked like trying to melt beer bottles with a welding torch which would just cause it to explode.<br />I learned about Czech glass when I visited the Corning Museum of Glass and saw really just the largest glass sculptures that I had ever seen. Huge, mostly solid, glass sculptures, which in the glass world are all pretty much mean that it wasn’t easy to make and, if made today, would be really expensive. How was any of that possible? So I had already fell into the rabbit hole at that point because there are so many interesting glass-facts dating back hundreds of year before that.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYWqEYjo35UMUTV9Rew6z-rnDV5Sgpa699mkh1ZvpdF9HT40mkzWfHvKwDssumc9RhNPaLD28_Tj6ZtYPEmaz4sJVJBDHIEJFUaQZZYT5JgYNW5pwZYr-aibKuOYgvDK3U6Gdg9xU4PQZXzpVyozTTNeALkNtQS8C_5KiGF_YCwGmoIOkGZye0AeifkF0/s1280/00_ValMezGlassSchool.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="1280" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYWqEYjo35UMUTV9Rew6z-rnDV5Sgpa699mkh1ZvpdF9HT40mkzWfHvKwDssumc9RhNPaLD28_Tj6ZtYPEmaz4sJVJBDHIEJFUaQZZYT5JgYNW5pwZYr-aibKuOYgvDK3U6Gdg9xU4PQZXzpVyozTTNeALkNtQS8C_5KiGF_YCwGmoIOkGZye0AeifkF0/w640-h480/00_ValMezGlassSchool.jpeg" width="640" /></a></div><i>Photo: Mandy was inspired history of the glass school, Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská in Valašské Meziříčí, and glass history in the Moravian region. She had the opportunity to learn from the teachers at the school and work in the shop throughout her time in Czech Republic.</i> <div><br /><b>How was your stay here? What surprised you the most - especially considering you stayed in Zlín, while many foreign student don't move outside of Prague?</b><br />It has been great and I have loved it. I enjoy being in a non-tourist centered area. I think it’s really been interesting to learn about certain cultural attitudes, traditions, art, food/drink (I didn’t realize slivovice was a Moravian specialty) in Moravia. It’s hard to explain, but what surprised me the most is the different levels that you can find relatability, kindness, with others, even if you don’t know each other’s languages that well. Tož tak!</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRtkLcGuWurwlmVnbatjJ-3-_9p_uEdAK6qzG3VHQ2pHEHDVs4Ktea5cSjfDq9LxtHvYNeyk0VJIALeCPnrGk77u2d0uF1wAwTbW2-ch8du_T_dP-g2CAYoY_wQjKvjVM-OVE_RVKCi36GotduCIDsP0LEG6MbZaqO-nhrHcHcas6Kt7kpGXxZwF57H30/s3512/00_FulbrightVisitIntDay.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2591" data-original-width="3512" height="472" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRtkLcGuWurwlmVnbatjJ-3-_9p_uEdAK6qzG3VHQ2pHEHDVs4Ktea5cSjfDq9LxtHvYNeyk0VJIALeCPnrGk77u2d0uF1wAwTbW2-ch8du_T_dP-g2CAYoY_wQjKvjVM-OVE_RVKCi36GotduCIDsP0LEG6MbZaqO-nhrHcHcas6Kt7kpGXxZwF57H30/w640-h472/00_FulbrightVisitIntDay.JPG" width="640" /></a></div><i>Photo: Student social event at Tomáš Baťa University in Zlín, Spring 2023. From right to left Petr Stanický, Mandy's host and mentor, Andrea Semancová, Fulbright Program Officer, Mandy and her husband.</i> <div><br /><b>What is the most striking new knowledge about glass art will you take with you to the U.S.?</b><br />I’ve learned so much more about the history and lineage in a way that I didn’t expect and not sure I could in the U.S. One of my favorite moments was being invited to experience of making glass from batch—or raw materials. Basically you saw sand and other ingredients transform into glass—it was magic! <br /><br /><b>Can you compare Czech and American approach to glass art?</b><br />Something that really stands out to me is the different types of schooling—like there can be very technical school dedicated to technical and/or art glass-making so some students have been working with glass pretty intensively in a specialized way since they were teens. One of the glassworkers I know is a second-generation glassworker. You don’t really see that multigenerational aspect as much in the U.S.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRm_6jeFsK26u4j5h-UHyJcGUdTVT18pYTQg3PcL2GIJRDe0z95PQEFv28vgtmg8NXh136vi4LVrSJcJjV34QfQxEL__0uposWLqFYDDGDxo5jFKA6SU7OT3e54WhaB6kVNbuxLLbKrvEW64J9Qy1_tRJwZcx1y20LfqRftUJ29pT3m1YD94-PB_pmnrM/s1280/00_LasvitAjetoHotshop.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="1280" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRm_6jeFsK26u4j5h-UHyJcGUdTVT18pYTQg3PcL2GIJRDe0z95PQEFv28vgtmg8NXh136vi4LVrSJcJjV34QfQxEL__0uposWLqFYDDGDxo5jFKA6SU7OT3e54WhaB6kVNbuxLLbKrvEW64J9Qy1_tRJwZcx1y20LfqRftUJ29pT3m1YD94-PB_pmnrM/w640-h480/00_LasvitAjetoHotshop.jpeg" width="640" /></a></div><i>Photo: Visit of Lasvit Ajeto hotshop, Winter 2023, Lindava.</i> <br /><br /><b>How many foreign students did you encounter in Zlín? Did you find you have something in common?</b><br />I’ve met many! I was kindly invited by the Office of International Students to different events and Czech language classes so I met students from so many places including Iraq, Pakistan, India, Kazakhstan, Ukraine, Nigeria, Georgia to name a few. I think programs like Fulbright are really important because you get to meet people, sometimes for a more extended period, and realize that in one-on-one situations. Based on a cookout I went to, I’ve learned that there are so many different ways to use a grill, but basically everyone likes to eat the food that comes off of it. So there’s always that. And based on my fellow Czech language class attendees I think another commonality is that many of us think Czech is not the easiest language to learn. But we are trying!</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-QNhlM26YXEH9pkgQPlWcOTKutw3w6FjO3nycreWQXI_bQMcGpqtzdkrKku4garDrN4AS9NlRa3RqM662NFgj99IWBezx7uYAUG56RYGL60mgVOqGBDAft6FSJdzxWI8aq7kmY7rP9hl0J0IwudmVJFZ9EltsO57rH_lVCCI1YfgKO8hyqh31IU9Q2mY/s2016/00_FulbrightFriends.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1512" data-original-width="2016" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-QNhlM26YXEH9pkgQPlWcOTKutw3w6FjO3nycreWQXI_bQMcGpqtzdkrKku4garDrN4AS9NlRa3RqM662NFgj99IWBezx7uYAUG56RYGL60mgVOqGBDAft6FSJdzxWI8aq7kmY7rP9hl0J0IwudmVJFZ9EltsO57rH_lVCCI1YfgKO8hyqh31IU9Q2mY/w640-h480/00_FulbrightFriends.jpg" width="640" /></a></div><i>Photo: Mandy with other U.S. Fulbrighters in the Czech Republic, May 2023, Prague. </i><div><br /><b>Is there something you would do differently, or something you'd suggest your younger self?</b><br />A former professor and mentor told me something along the lines of it being okay to not have a linear career path—put your effort into what you are currently doing and the future will sort itself out. I wish I heard—and believed—that earlier, because I really think that taking the circuitous path is why I am here.<br /><br /><b>The traditional final question: What do you think everyone should know about the subject of glass art? </b><br />If you are able to get access to a glass studio, try it! Just avoid the glass bottle/welding torch method.<br /></div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcjU2C3nEfkYfvLvMCvIzPr5KEI97bn6VJ7edHNgT5tn5Ej3IBr115A2SJ0FRsPGaH41bNrCw5izb3r-6qfs85_Bv1_B1_cARTGAXhqmEP5U7hSr_9lDKz_uuQFS37-njsljAapU1axmUKFaDcIAfqfC1BhQeiSG8g7Xe9FrBW3jzDuYauXnUOMSzBmVQ/s1600/00_VaseleVanoce.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcjU2C3nEfkYfvLvMCvIzPr5KEI97bn6VJ7edHNgT5tn5Ej3IBr115A2SJ0FRsPGaH41bNrCw5izb3r-6qfs85_Bv1_B1_cARTGAXhqmEP5U7hSr_9lDKz_uuQFS37-njsljAapU1axmUKFaDcIAfqfC1BhQeiSG8g7Xe9FrBW3jzDuYauXnUOMSzBmVQ/w640-h480/00_VaseleVanoce.JPG" width="640" /></a></div><i>Photo: Mandy and her husband exploring Czech Christmas traditions in Zlín, December 2022.</i> Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-27631495599879916522023-08-23T09:47:00.001+02:002023-08-25T08:36:51.732+02:00Tara Shelley: The Power of Experiential Learning<h3 style="text-align: left;">Tara O’Connor Shelley is a criminologist. <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhD60lQfxfUekWExq1GKMjdsP5VbiUseg3djudTWFr9ufuaZ4_nuHkOuQxtbNDvkzkmuCqziteUh-JmPbKsOaJ0ctrJBHxaztc5XoWFNjFfrQ_llAbPV3mBQOi9eepHjRptc5gpAElYIQIwdLVjF2SDwRj5qubrJ5k-cygvgZ5VtVA077W-MTifxoL3gX0/s640/Tara%20Shelley%20Photo.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="512" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhD60lQfxfUekWExq1GKMjdsP5VbiUseg3djudTWFr9ufuaZ4_nuHkOuQxtbNDvkzkmuCqziteUh-JmPbKsOaJ0ctrJBHxaztc5XoWFNjFfrQ_llAbPV3mBQOi9eepHjRptc5gpAElYIQIwdLVjF2SDwRj5qubrJ5k-cygvgZ5VtVA077W-MTifxoL3gX0/w320-h400/Tara%20Shelley%20Photo.jpg" width="320" /></a></div>She received her Ph.D. in Criminology and Criminal Justice at Florida State University and her master's in Justice, Law and Society from the American University. She is a professor and director of the Institute on Violence Against Women and Human Trafficking in the School of Criminology, Criminal Justice, and Public Administration at Tarleton State University located in Texas. In 2020, she was a Fulbright Scholar at the Police Academy of the Czech Republic in Prague. She taught "Basics of Criminology and Crime Prevention" and provided a formal presentation to faculty, staff, and students on her research related to Chronic Stress in Policing. </h3><div>Three years after her Fulbright, in June 2023, Tara returned back to the Czech Republic with colleague Dr. Rhonda Dobbs and a group of 18 students from Tarleton State University. “I traveled to the Czech Republic as a study abroad student long ago and discovered the power of experiential learning. As a result, I am passionate about providing my students with experiential learning opportunities because it is critical for student development and success. As a Fulbright scholar, I developed new connections and experiences that I can now share with my students.”<div style="text-align: left;"><br /></div>Eighteen students from various undergraduate, Master’s, and the Criminal Justice Doctoral Program participated in the study abroad trip. Students learned about the history and culture of the Czech Republic, criminal justice in the Czech Republic, diplomatic security, drug policy and harm reduction strategies, domestic violence and victim services, human trafficking, hate crimes, the Holocaust, war crimes in the Ukraine, and human rights issues. Tarleton students were exposed to guest lectures from local experts and engaged in daily field excursions to a variety of venues. Several Tarleton students on the trip work as police and probation officers in the U.S. and they enjoyed meeting and interacting with their Czech counterparts during program activities. Partnering and hosting institutions included the University of New York in Prague (UNYP) and the Police Academy of the Czech Republic (POLAC). “I am grateful to the Fulbright Commission for helping me form partnerships that our students can benefit and learn from. POLAC and UNYP were generous hosts to the Tarleton students and these partnerships provided meaningful learning experiences for our students that they will never forget.”<div><span><span face="Roboto, sans-serif" style="background-color: white; color: #1c2b33; font-size: 10.5pt; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space-collapse: preserve;"><br /></span></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDH1DTBdr0R2EHcl8x-AE_YYA2ZToFd8PuwwdWfwtDu6DG66NHIxnIX1YSmCna_5y97AOFjYbgf5gBR05ZeOptQ4lZncNapZ73e_duvTHL7w0U8LX7NJfozgOwcXPVKoKQ-QDTILorkRN1yDI3YUp-wpUYm771n8z9nu1on1buR5xLnvsQtDZ3qR7Cpj8/s1317/1.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="912" data-original-width="1317" height="444" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDH1DTBdr0R2EHcl8x-AE_YYA2ZToFd8PuwwdWfwtDu6DG66NHIxnIX1YSmCna_5y97AOFjYbgf5gBR05ZeOptQ4lZncNapZ73e_duvTHL7w0U8LX7NJfozgOwcXPVKoKQ-QDTILorkRN1yDI3YUp-wpUYm771n8z9nu1on1buR5xLnvsQtDZ3qR7Cpj8/w640-h444/1.jpg" width="640" /></a></div><i>Photo: Tarleton Study Abroad Students with Commander of the Civil Disturbance Unit for the Czech National police, June 2023, Prague.</i><div><i><br /></i><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVkQBRub1hktIx3d4PNrYuGcXUFbn7Eg2BLJwfMm-eC5kmx6zSP4EuoGYFQbz0GUDT-AtPEH44AAv4Bo9MnCbuqyrt4FQcKq4HT9QDaEZCXppHOHkTSIiz_Pb1Mv_a-URbRvdp_BxN_QZukFfpPD0UnfAdLsfAWT165ZAXt2-or5B4ORQE2Tvgg2fB1Xc/s1381/2.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="823" data-original-width="1381" height="382" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVkQBRub1hktIx3d4PNrYuGcXUFbn7Eg2BLJwfMm-eC5kmx6zSP4EuoGYFQbz0GUDT-AtPEH44AAv4Bo9MnCbuqyrt4FQcKq4HT9QDaEZCXppHOHkTSIiz_Pb1Mv_a-URbRvdp_BxN_QZukFfpPD0UnfAdLsfAWT165ZAXt2-or5B4ORQE2Tvgg2fB1Xc/w640-h382/2.jpg" width="640" /></a></div><i>Photo: Dr. Shelley and Tarleton Study Abroad Students with Faculty and Administrators at the Police Academy of the Czech Republic</i><i>, June 2023, Prague</i><i>.</i></div><div><i><br /></i></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGPTJnWorXvtDtMNT4sOJKIjr1OSjZ3xZSQrxz-oIDptOeaHYzXsXLWOqNGEjvQ3hRwWvbdWlL-0rhlRhtzCBVWQpbvq8bvrx3QdUHAp9YDnZtSY5CxfeFeVc4fIKgLC2kZTFJYx6YtDutWwSbrFLuI2CrbPhJp8oTlFPynacZZ8XophAc3w5mcBF_8DQ/s676/3.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="587" data-original-width="676" height="556" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGPTJnWorXvtDtMNT4sOJKIjr1OSjZ3xZSQrxz-oIDptOeaHYzXsXLWOqNGEjvQ3hRwWvbdWlL-0rhlRhtzCBVWQpbvq8bvrx3QdUHAp9YDnZtSY5CxfeFeVc4fIKgLC2kZTFJYx6YtDutWwSbrFLuI2CrbPhJp8oTlFPynacZZ8XophAc3w5mcBF_8DQ/w640-h556/3.png" width="640" /></a></div><i>Photo: Tarleton Police Practitioner Students with Czech Police Officers at the Police Academy</i><i>, June 2023, Prague</i><i>.</i></div><div><i><br /></i></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVN6mDIzWWP-2wgbC5QbSUr74FW09wKq29NBouelkvgVwww17UgIE-aXmts77oPmmG7uixH07gpzWWWAws0yfdH8MlxRPy1AsEuNdQaZRkduJN3cUntQJ_mEOSFpQAh6MeUo_axbGulSrqN0L0RORQTKI9eh_eAAql4zdR01t_LetIea4avfCQn9MRHQE/s894/4.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="644" data-original-width="894" height="462" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVN6mDIzWWP-2wgbC5QbSUr74FW09wKq29NBouelkvgVwww17UgIE-aXmts77oPmmG7uixH07gpzWWWAws0yfdH8MlxRPy1AsEuNdQaZRkduJN3cUntQJ_mEOSFpQAh6MeUo_axbGulSrqN0L0RORQTKI9eh_eAAql4zdR01t_LetIea4avfCQn9MRHQE/w640-h462/4.png" width="640" /></a></div><i>Photo: Tarleton Police Practitioner Students with Police Officials and Faculty at the Police Academy of the Czech Republic</i><i>, June 2023, Prague</i><i>.</i></div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZmJQlU8LFVIEbTuzriIIMXxmX1L7DOqG0JdsXkrpgGPe5tZkkl-hCKaP1xJ91wUgL6v3OmD-MUPd0GCnJU07-QcJ3X9ydfOoHk9M2LkwRZovezaB5S9MJ-2VzNi7fKz9lJToJeRY1HiRijewn2DOTwcBCkFFri8TP5jp356D94grqubaQqG_KxD9H68Y/s1255/5.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="812" data-original-width="1255" height="414" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZmJQlU8LFVIEbTuzriIIMXxmX1L7DOqG0JdsXkrpgGPe5tZkkl-hCKaP1xJ91wUgL6v3OmD-MUPd0GCnJU07-QcJ3X9ydfOoHk9M2LkwRZovezaB5S9MJ-2VzNi7fKz9lJToJeRY1HiRijewn2DOTwcBCkFFri8TP5jp356D94grqubaQqG_KxD9H68Y/w640-h414/5.jpg" width="640" /></a></div><i>Photo: Tarleton Study Abroad Students at the Spanish Synagogue in Prague</i><i>, June 2023</i><i>.</i></div><div><i><br /></i></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgx_xmLU8DmVxqwnl6DUuE86symLCS6WhG1wOXocuPSb9anpnFCXG8P_AlM-xEog6WpxCvlKtTN9c81YlUDe7hsUtZg2Eo6UDRYnBJ7fv-Z4Lqq5L7BgpsVpqunwDm8lZr4BOANrdisi3hfBV6DiPNriuJ2McVRQIryum5VWJ7h8L__QFHh84gkjTHteXQ/s1429/6.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="926" data-original-width="1429" height="414" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgx_xmLU8DmVxqwnl6DUuE86symLCS6WhG1wOXocuPSb9anpnFCXG8P_AlM-xEog6WpxCvlKtTN9c81YlUDe7hsUtZg2Eo6UDRYnBJ7fv-Z4Lqq5L7BgpsVpqunwDm8lZr4BOANrdisi3hfBV6DiPNriuJ2McVRQIryum5VWJ7h8L__QFHh84gkjTHteXQ/w640-h414/6.jpg" width="640" /></a></div><i>Photo: Tarleton Study Abroad Students Meeting with Diplomatic Security Agent, U.S. Department of State at the American Center in Prague, June 2023</i>.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixvI3St_v6UeMoarIVfasqEkBaHfHkTWY27nJkGlvHKOD7UO4RC06pzxtqcFmUXTycySqwM5XusaTD6JrDDPjriIVGdgJ572TOh5YeJzpWicXzJUUV-vHwvk83FnbWMULKAFvLbBHF9vKw6r6-xWlSYJJ9s8rJZEtOU_YhZpbnII_hq_oLTSeo2AEb7Xs/s1799/7.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1220" data-original-width="1799" height="434" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixvI3St_v6UeMoarIVfasqEkBaHfHkTWY27nJkGlvHKOD7UO4RC06pzxtqcFmUXTycySqwM5XusaTD6JrDDPjriIVGdgJ572TOh5YeJzpWicXzJUUV-vHwvk83FnbWMULKAFvLbBHF9vKw6r6-xWlSYJJ9s8rJZEtOU_YhZpbnII_hq_oLTSeo2AEb7Xs/w640-h434/7.jpg" width="640" /></a></div><i>Photo: Dr. Shelley and Tarleton Study Abroad Students Visiting Všehrdy Prison, Czech Republic and Meeting with Prison Staff, </i><i>June 2023</i><i>.</i><div><div><div> <span style="font-family: "Times New Roman", serif; font-size: 12pt;"></span><p></p></div></div></div></div>Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-14089065800754125302023-08-17T10:29:00.020+02:002023-08-17T20:36:34.559+02:00Odeya Rosenband: Finding Home in the Czech Republic<h3 style="text-align: left;">Odeya Rosenband is a journalist. In the <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWb2I-NXJYxXnF_Xr8qzznmC0P7kWL1pypAfN_Z44Q0RdU5Kq60wKOPj-oU3apIgaZq4Jtp5Ef6RU3SjLLnXLTjlNseh5mlwGFs2aHGNj_NXCyexUo7GLbXVFqsFQMmjgtmsg9QvB-DyNuImv8OpDH1CO-dkDBs0xvQ2CfJvgX_liP4v0n9ihDeaL8jI4/s1454/profile%202.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1454" data-original-width="1012" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWb2I-NXJYxXnF_Xr8qzznmC0P7kWL1pypAfN_Z44Q0RdU5Kq60wKOPj-oU3apIgaZq4Jtp5Ef6RU3SjLLnXLTjlNseh5mlwGFs2aHGNj_NXCyexUo7GLbXVFqsFQMmjgtmsg9QvB-DyNuImv8OpDH1CO-dkDBs0xvQ2CfJvgX_liP4v0n9ihDeaL8jI4/w279-h400/profile%202.jpg" width="279" /></a></div>past school year of 2022/2023, she spent ten months assisting English language teachers at Gymnázium Čajkovského in Olomouc. With a BA from Cornell University in Government, English and Near Eastern Studies, Odeya quickly became a popular English conversation teacher, a creative music educator and a sought-after companion for any cultural event in the regional university hub of the city of Olomouc. With family heritage in Czech lands and intimate familiarity of Klezmer music, Odeya was excited about the opportunity to explore Jewish community in her host town. This personal part of her Fulbright mission turned out to be one of the highlights of her grant: "I didn’t fall in love overnight... I would sit around the table with people whom I had nothing else in common other than this one thing… and that was more than enough. We didn’t need to be the same age, speak the same language or be born in the same country to feel so deeply and intimately understood because our values were the same... I didn’t only find a home but I also found a family." After she finished her Fulbright grant, Odeya wanted to experience more of a European lifestyle and worked on farms throughout Switzerland, Austria and Moravia. Now, back home in New York City, Odeya pursues a career in Jewish community life. </h3>I had never visited the Czech Republic before I moved in. Like any other place, there is a lot you can learn about it from afar, from its culture. You can picture Prague with the calculated strokes of Kafka and Kundera, you can feel the weight and honesty of Czech love through Dvořák and Janáček. But to really know a place, to really live there, is to be a part of a community.<br /><br />In the American university system, there are a lot of shortcuts to finding community: through your dormitory, your major, the extracurriculars you join, the libraries you frequent, the list goes on. These shortcuts, largely, are a byproduct of a little bit of interest and a larger bit of luck. In college, for better and for worse, it can be easy to find yourself in a community where you don’t even have any deep commonalities with the other members. So when I moved to Olomouc in August 2022 and I didn’t know anyone or anything, all the shortcuts were gone. “Community” wasn’t waiting for me with open arms at every corner, demanded by every quarter card or flier. Hard to believe but living in the Czech Republic was the first time I had to actually rely on my true self — and not whatever constructs were being imposed upon me — to feel out the nooks and crannies of where I felt I best belonged.<div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibrxnJNv0X3HAOpjjwXY9SgS0-be9Ucebum-F9gxGGi-rUULc4YvPdyZiszpZAdwCdwF0-dBYQTLTfcNw35OOhu8gI_aPWxZHnZ8s4nOwu_cmHJZP_0vHD1lANheJrMvzo26ZTXU9Ch_SPZaZxJp-VVLv1yxNBzfllyz8fOcRmT2UAPVl9lMm5QIBEvbQ/s474/unnamed%20(11).jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="317" data-original-width="474" height="268" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibrxnJNv0X3HAOpjjwXY9SgS0-be9Ucebum-F9gxGGi-rUULc4YvPdyZiszpZAdwCdwF0-dBYQTLTfcNw35OOhu8gI_aPWxZHnZ8s4nOwu_cmHJZP_0vHD1lANheJrMvzo26ZTXU9Ch_SPZaZxJp-VVLv1yxNBzfllyz8fOcRmT2UAPVl9lMm5QIBEvbQ/w400-h268/unnamed%20(11).jpg" width="400" /></a></div><i>Photo: Odeya with her students at Gymnázium Čajkovského, Spring 2023, Olomouc.</i><div><br />Beyond its incredible tradition, one of the main reasons I applied for a Fulbright to the Czech Republic was because I wanted to be a part of the country’s Jewish community. Not only because of the deep roots Jewish life has had in the region overall, but also because it is a history which is my own. I craved the opportunity to be myself in a place where my family historically couldn’t, to reimagine and to rebuild. When asked how I planned to “engage with the host community and share [my] own culture and values,” one of the very first questions on the Fulbright application, I explained how important it would be for me to feel connected to a center of local Jewish life. Understandably, however, this was a topic mentors of mine had warned me against writing about. In a country with not that many Jews even remaining, especially outside of the bigger cities where Fulbright ETAs are not placed, why would I limit myself?</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpEFBF_HKYIu8D_JSwyM0XqCSz4fvsMkw6r2w3hyhZITnrJKNmFg8nO6o4AX4fVcjkO1pT5UrNGvW6Ay55McO5PVy-i_nmijbkBzUTIC8WfVbLXU29PXk05E-b4IYZGnl2UiOVxkz0vp6UI41c1gaW-RqKhKt22n0NmbpwGNbF8vX22iw8uLKRPy7QJX8/s4032/IMG_5451.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpEFBF_HKYIu8D_JSwyM0XqCSz4fvsMkw6r2w3hyhZITnrJKNmFg8nO6o4AX4fVcjkO1pT5UrNGvW6Ay55McO5PVy-i_nmijbkBzUTIC8WfVbLXU29PXk05E-b4IYZGnl2UiOVxkz0vp6UI41c1gaW-RqKhKt22n0NmbpwGNbF8vX22iw8uLKRPy7QJX8/w300-h400/IMG_5451.jpg" width="300" /></a></div><i>Photo: Odeya's great-grandfather's immigration card. At the top it says "Issued in Prague" in Hebrew. </i><br /> <br />But if there is one piece of advice I have for incoming applicants, it is to be as honest as possible — with your application and with yourself. Really think about what it takes for you to feel at home, reflect on how you will realistically connect with people who might not speak your language. The incredible efforts and lengths the Czech Republic’s Fulbright Commission went to in order to place me in a town with an active Jewish community validated, for me, the mission and success of the Fulbright Program as a whole.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrLARJAzA1-E_udExXly2bDuPzhBtwxpNvNsqAfC2DBhZawYaaZky5Yy1MosNhPJ9Dj2bXt-GgSw3THdpBbFgw9j5VZBgRRu_Xt7NKEzCef_1SY3FDdk2ElzZINzSczpff1PmijMvGRAB-aSmVYj1iz717PVzz2kTCPvHlLo8zlrlhjP-oYLBaGETIyyc/s512/unnamed%20(2).jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="512" data-original-width="384" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrLARJAzA1-E_udExXly2bDuPzhBtwxpNvNsqAfC2DBhZawYaaZky5Yy1MosNhPJ9Dj2bXt-GgSw3THdpBbFgw9j5VZBgRRu_Xt7NKEzCef_1SY3FDdk2ElzZINzSczpff1PmijMvGRAB-aSmVYj1iz717PVzz2kTCPvHlLo8zlrlhjP-oYLBaGETIyyc/w300-h400/unnamed%20(2).jpg" width="300" /></a></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><i>Photo: Preparing Hanukkah foods in Olomouc, December 2022. </i></div> <br />I fell in love with my host city of Olomouc, a city with one of the Czech Republic’s largest remaining Jewish communities (there are a little over 100 members registered with Olomouc’s Jewish Kehilla). I didn’t fall in love overnight, but through holiday meals and prayer services, Shabbat dinners and Hanukkah activities, Holocaust memorials and anniversary commemorations. Every Friday night at the Jewish community center, I would sit around the table with people whom I had nothing else in common other than this one thing… and that was more than enough. We didn’t need to be the same age, speak the same language or be born in the same country to feel so deeply and intimately understood because our values were the same. <br /><br />Most of the Czech Republic’s surviving synagogues are now museums — and throughout my grant, I made it a point to visit every single one of them. In significant part due to the Holocaust and later the communist regime, there is a heavy air of devastation and fear understandably surrounding the community. Many of the Jewish families I was lucky enough to feel a part of practice in secret. Towns where Jewish people once lived in the thousands now don’t have any Jewish residents remaining, and the fact is that Olomouc soon won’t either. The community is aging out and because of this, I found it even more vital and urgent to be a part of it, to hear their stories and learn from them.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiV1L2deaO7AfTPxZeOU6thzYNfKIY-5WxPY8cGoDmoTgvVqCXHXPSLPqAkhTkyQiDkVEmpnaavjCPJV3F8d94swX_jaY284ik4JpCNqkPnbXxavRfCGXoq41wA5hFtidiMBYd0e5KYVqd3dNQ0iKYfnS_u0NB7Lr9tQCpVquRh2-C4iW8loVCuaQFHqHk/s512/unnamed%20(1).jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="512" data-original-width="384" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiV1L2deaO7AfTPxZeOU6thzYNfKIY-5WxPY8cGoDmoTgvVqCXHXPSLPqAkhTkyQiDkVEmpnaavjCPJV3F8d94swX_jaY284ik4JpCNqkPnbXxavRfCGXoq41wA5hFtidiMBYd0e5KYVqd3dNQ0iKYfnS_u0NB7Lr9tQCpVquRh2-C4iW8loVCuaQFHqHk/w300-h400/unnamed%20(1).jpg" width="300" /></a></div><div><i>Photo: Odeya visited her fellow grantee placed in Holešov, and of course she could not miss the local synagogue, Spring 2023. </i> <br /><br />My engagement with the Jewish community in the Czech Republic was the absolute greatest part of my Fulbright. I can’t capture in words how truly special it felt, how it made me never feel far from home and how it taught me what I need to feel fulfilled. Every moment around a holiday table felt like a glorious act of rebellion; each time I entered a synagogue I felt like the omnipotent leader of a revolution. As cheesy as it sounds, I didn’t only find a home but I also found a family. And expressly because of my experiences in the Czech Republic, I have chosen to pursue a career in Jewish community life back in New York now that my grant has concluded.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgf78IQgxZ0fyWS72SBl2QYYVnqRVtJE2yPwONdSC6a5xiyzAmf7xD53mXPh6G6y3Ih8hEcrdtj4XN9ios4J6YaCrr9PAnOIAZTdLZbda2PJLlSEv73HLmhPSY7RlqcPm3EwkYi9dApT2lia6RuBFwz2G5iVhEv1DR04pncHiGi7aZdjd8ZxbJ3yKy3WWw/s484/unnamed%20(10).jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="283" data-original-width="484" height="234" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgf78IQgxZ0fyWS72SBl2QYYVnqRVtJE2yPwONdSC6a5xiyzAmf7xD53mXPh6G6y3Ih8hEcrdtj4XN9ios4J6YaCrr9PAnOIAZTdLZbda2PJLlSEv73HLmhPSY7RlqcPm3EwkYi9dApT2lia6RuBFwz2G5iVhEv1DR04pncHiGi7aZdjd8ZxbJ3yKy3WWw/w400-h234/unnamed%20(10).jpg" width="400" /></a></div><div><i>Photo: Rosh Hashanah holiday dinner in Prague, September 2022. </i><br /> <br />Being a part of this minority community also, of course, came with the expected burdens of being a part of most any minority community. In my case, moments were extremely overwhelming and lonely due to instances of antisemitism I witnessed. I walked past numerous swastikas on my way to work everyday, some colleagues would tell me about the “greedy Jews” and how “Hitler wasn’t that bad.” One teacher even told my students not to crack any Nazi jokes in front of me… they could wait until I left the room. It would have been easy to go the other way and hide, but I found a lot of comfort in leaning on the new community I had found. When teachers asked me to teach about Easter, a holiday I knew nothing about, I snuck some Passover slides into my presentation. I was honest with people I met about the reasons why I wanted to be in the Czech Republic (at the intersection of their natural pride and innate skepticism, a question Czechs love to ask). Intensely, I found the Czech Republic an incredible place to be Jewish. </div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifX2YHFGvJ7RVRI99bZ_mF5LZLZlbDYQiZtJbOZaGdwRNuZ9uIWFmqyHBEvMt1P-Gw658M_JEO0lMkXwr0BK9nyEnE4dJE918mGi7ztdYHDv8TFTaVRy5VAJ13AwQ66fWUBf88_9-JCxf4jgbcsMPgpTi5lgttqTYXW2aSgyCHLeniC73xgN4f-vG3sqA/s512/unnamed%20(9).jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="346" data-original-width="512" height="270" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifX2YHFGvJ7RVRI99bZ_mF5LZLZlbDYQiZtJbOZaGdwRNuZ9uIWFmqyHBEvMt1P-Gw658M_JEO0lMkXwr0BK9nyEnE4dJE918mGi7ztdYHDv8TFTaVRy5VAJ13AwQ66fWUBf88_9-JCxf4jgbcsMPgpTi5lgttqTYXW2aSgyCHLeniC73xgN4f-vG3sqA/w400-h270/unnamed%20(9).jpg" width="400" /></a></div><i>Photo: Odeya with fellow grantees, ETAs Charlie, Julia and Cassandra, September 2022, Prague. </i><br /><br />I wanted to be an ETA in the Czech Republic because as a means for understanding people who are different from ourselves, the pursuit of language is the most striking antithesis to my ancestors’ experience. At heart, the Fulbright fellowship is all about community — being a part of a community you would otherwise never have the opportunity to be a part of. For some people this is a badminton team or swimming club, an orchestra or dance group. For me, it was the Jewish community. A community that has found home in the Czech Republic for hundreds of years, a community that has been through unimaginable devastation and a community that, despite ongoing discrimination, has persevered and knows how to celebrate the happy moments. I just got lucky to be a part of it.</div></div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi55_xokAJZxDe2Vs0woE2cSMLCR1vynVB-EXNHzDy4DecSGEmCtQEJLLDu3nL81Oa0QtDHJq0U6Oh37gKFE4fTM1QIPBIKerxifTBUOQpV0ZrbDuBDYp1JNSG0CpWR00JPIBnAiOE7bhDjBosTWzZp0iGjtxczxWCQFO2mqfG-PPxOu5uK2O2yKHauz2U/s512/unnamed%20(5).jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="512" data-original-width="418" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi55_xokAJZxDe2Vs0woE2cSMLCR1vynVB-EXNHzDy4DecSGEmCtQEJLLDu3nL81Oa0QtDHJq0U6Oh37gKFE4fTM1QIPBIKerxifTBUOQpV0ZrbDuBDYp1JNSG0CpWR00JPIBnAiOE7bhDjBosTWzZp0iGjtxczxWCQFO2mqfG-PPxOu5uK2O2yKHauz2U/w326-h400/unnamed%20(5).jpg" width="326" /></a></div><i>Photo: Odeya with her Fulbright friends, Fall 2022, Brno. </i>Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-34587162558671041942023-08-03T16:00:00.001+02:002023-08-03T16:00:00.134+02:00Nina Fárová: Genderová rovnost je o větší svobodě pro všechny<h3 style="text-align: left;">Nina Fárová je socioložka <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg58izZt12JZ5nI1IwoRvcZ8F3NMaC8SX7vSiiGlf1sw97z6FFeZHNY2sBmW17aHpH8ACz5QloP-SOjbo4HkKQL86zKMDrrVNpGw2V_96aC_rpmMMtpD_u-frvO4d0DytpDPR_IKPFJYHjsxZzrDKfIlUc03smGgWfRSZjFiS5he8mFHLdWb9bHEkSHDZI/s1067/avcr_portrety_sociologicky-ustav_tisk-5.png" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="710" data-original-width="1067" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg58izZt12JZ5nI1IwoRvcZ8F3NMaC8SX7vSiiGlf1sw97z6FFeZHNY2sBmW17aHpH8ACz5QloP-SOjbo4HkKQL86zKMDrrVNpGw2V_96aC_rpmMMtpD_u-frvO4d0DytpDPR_IKPFJYHjsxZzrDKfIlUc03smGgWfRSZjFiS5he8mFHLdWb9bHEkSHDZI/w400-h266/avcr_portrety_sociologicky-ustav_tisk-5.png" width="400" /></a></div>a soustředí se na gender ve vzdělávání a technologiích. Jako postdoktorandka aktuálně působí v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR, v oddělení Národní kontaktní centrum - gender a věda, a také jako odborná asistentka na Katedře sociologie Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové. V akademickém roce 2021/2022 vyjela s Fulbright-Masarykovým stipendiem do USA a sedm měsíců v legendární San Francisco Bay Area mapovala, jak chytré technologie proměňují uspořádání, úkoly, péči i vztahy v domácnostech. Zázemí pro její výkum jí poskytla San Francisco State University, konkrétně Department of Women and Gender Studies. Kalifornii a San Francisco, tedy světové centrum technologických gigantů a nejmodernějších startupů si pro svůj výzkum vybrala záměrně. Po více než roce zpět v České republice uvádí, že dlouhodobý pobyt v zahraničí ji zádadně posunul profesně i osobnostně, a navíc ráda přivykla vstřícné atmosféře a přátelskosti, kterou mají Američané tak nějak ve své DNA.</h3><b><div><b><i>Rozhovor s Ninou Fárovou vznikl ve spolupráci s Ladislavem Loukotou ze stránky <a href="https://www.facebook.com/VedatorCZ/" target="_blank">Vědátor</a> a je dvacátým pátým dílem seriálu příběhů k 30. výročí Fulbrightovy komise. Videozáznamy najdete začátkem každého měsíce na našem <a href="https://www.youtube.com/user/CzechFulbright" target="_blank">YouTube</a> kanále a <a href="https://www.facebook.com/czechfulbright/" target="_blank">Facebooku</a>. Koncem týdne Vám přinášíme textovou verzi rozhovorů zde na blogu.</i></b></div><div><b><br /></b></div>Co vás na tématu výzkumu sociologie v průběhu let nejvíce překvapilo? </b><br />Na sociologii je skvělé, že je to velmi široce rozkročená disciplína. Ať už vás zajímá jakýkoli aspekt fungování společnosti, můžete ho v rámci sociologie zkoumat. Velká rozmanitost je i v sociologických metodách. Pokud chcete obecně zjistit, jak lidé ve společnosti přemýšlejí o určitých tématech nebo jaké mají zkušenosti, můžete provést kvantitativní dotazníkové šetření. Pokud ale chcete nějakému tématu porozumět do hloubky a zjistit, jaké jsou lidské motivace či strategie, můžete provádět kvalitativní výzkumné rozhovory nebo zúčastněné pozorování přímo v terénu. <br />Výsledky sociologického výzkumu mohou být také velmi dobře uplatnitelné v praxi a vy tak máte možnost přispět k tomu, aby se lidem žilo ve společnosti trochu lépe, nebo zmírnit určité společenské nerovnosti. <br /><br /><b>Věnujete se tématu genderu ve vzdělávání a technologiích. Jak se podle vás vyvíjí přístup k ženám ve výzkumu? Je ve školství stále malé zastoupení mužů? </b><br />Genderové otázky jsou v posledních letech stále aktuálnější a často diskutované, což je dobře. Ve výzkumu máme jako ČR stále velmi nízké zastoupení žen, jedno z nejnižších v EU. Přitom vysoké školy absolvuje více žen než mužů. Česká věda tedy tyto vzdělané ženy ztrácí a neumí využít jejich potenciál. Hlavní bariérou je bohužel stále mateřství, protože vědecké či akademické prostředí stále hlavně ženám (ale i mladým aktivním otcům) nevychází příliš vstříc v tom, aby mohli kombinovat vědeckou práci a rodičovství. <br />Oproti tomu nízké zastoupení mužů můžeme pozorovat v mateřském nebo základním školství. Zde to souvisí se stále poměrně silně zakořeněnou představou, že povolání učitele v mateřské nebo na základní škole není vhodné povolání pro muže a že muži nejsou tak dobrými pečovateli o malé děti. I zde máme ještě co jako společnost dohánět, abychom muže začali vnímat jako rovnocenné pečovatele, ať už ve školách nebo v rodinách.<div><br /><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKfklEMdIWELLo6NilJ9lqqKm4yblmN51nnqntXUEZNYEqhlJ3Rzz_OPYm_pHoBHP_4H3v1nz4oeFIZyLjOJQpd1iR-iVV_-IWyg88r9xgW594cCCRnXK3c6EyLjvPH12b4lfn7CU0lWq2_5fwkS19sQ5e2-mGjUstHlZ8NtfLISK-Q9kWAg-_tnIYoRw/s1200/IMG_6288%20b.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="857" data-original-width="1200" height="458" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKfklEMdIWELLo6NilJ9lqqKm4yblmN51nnqntXUEZNYEqhlJ3Rzz_OPYm_pHoBHP_4H3v1nz4oeFIZyLjOJQpd1iR-iVV_-IWyg88r9xgW594cCCRnXK3c6EyLjvPH12b4lfn7CU0lWq2_5fwkS19sQ5e2-mGjUstHlZ8NtfLISK-Q9kWAg-_tnIYoRw/w640-h458/IMG_6288%20b.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: Výlet do Chicaga, únor 2022. </i><br /><br /><b>Dalším vašim významným tématem je smart home technologie. Jak nimi souvisí sociologie a gender? </b><br />Můžeme si to dobře představit na tom, jak moc uspořádání v domácnostech změnily různé moderní technologie v minulosti. Například s příchodem prvních automatických praček nebo vysavačů se velmi změnilo to, co se od žen v domácnosti očekává. Zvýšily se hygienické standardy a domácnosti začaly být mnohem více naklizené, za což byly zodpovědné ženy. Zároveň se očekávalo, že čas, který ženy “ušetřily” prací v domácnosti, věnují do péče o děti a jejich rozvoj. Moderní technologie jim tak nepřinesly méně práci v domácnosti, jen jejich práci přesměrovaly. <br />V současné době je tedy zajímavé podívat se na to, jak naše domácnosti v tomto ohledu proměňují chytré technologie - tedy technologie, které můžeme ovládat na dálku jen za pomoci internetového připojení a mobilního telefonu. Zda, komu a jak šetří čas, nebo jakou novou formu přerozdělení práce v domácnosti přinášejí. Z již proběhnuvších výzkumů se například ukazuje, že jsou to především muži, kteří tyto chytré technologie nakupují, instalují a udržují. To je pro ně nejen nový typ domácí práce, kterou musejí (či spíše chtějí) vykonávat, ale zároveň jim to přináší velkou kontrolu nad domácností jako celkem. Další členové a členky domácnosti - v tomto případě hlavně ženy - se pak mohou cítit ve své domácnosti lehce ztraceni nebo nesví, když neví, jak technologie, které je obklopují, přesně fungují. A to může do domácnosti přinášet nové typy konfliktů či výzev. <br /><b><br />Můžete dát jeden nejkonkrétnější příklad přesahu sociologie na technologiích “chytré domácnosti”? Ať už pozitivní, či méně? </b><br />Negativní příklad je asi nasnadě - z některých výzkumů již víme, že chytré technologie mohou být použity jako prostředek k páchání domácího násilí. Sledování skrze kamery nebo sledovací aplikace, zamykání v domě chytrými zámky, vzdálená kontrola světel či teploty - to vše může agresor zahrnout do svého “portfolia”, jak páchat domácí násilí. <br />Pozitivní příklady ale také jsou, protože chytré technologie jsou i zábava. Hlasový asistent Siri nebo Alexa se můžou stát dalším vítaným členem domácnosti, který pomáhá s organizací každodenního života. Nebo si můžete předem připravit tzv. scénáře, tedy určitým způsobem přednastavit světla a zvuk v domácnosti tak, abyste si vychutnali sledování filmů nebo vytvořili příjemnou atmosféru pro rodinnou oslavu.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh880mDgtuaa56NwmUqPy8mpIlH385LJaL_LT_WxhunI9QN6WSyAOovh6t8lKHFoGk8FsNnJwWQ9cwiP1FNjpZwt5Mtxk0DapgVAzMz-WOcFeWZmwER-6dT85ZjWEkv-O8z6edlP4B-6LklcWb3-GMqgtAXBEA2M2e_mTV6I_ce9cl8QdQqK5c6ZpwzG0U/s3847/IMG_8696.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2920" data-original-width="3847" height="486" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh880mDgtuaa56NwmUqPy8mpIlH385LJaL_LT_WxhunI9QN6WSyAOovh6t8lKHFoGk8FsNnJwWQ9cwiP1FNjpZwt5Mtxk0DapgVAzMz-WOcFeWZmwER-6dT85ZjWEkv-O8z6edlP4B-6LklcWb3-GMqgtAXBEA2M2e_mTV6I_ce9cl8QdQqK5c6ZpwzG0U/w640-h486/IMG_8696.jpg" width="640" /></a></div><i>Foto: Pohled na San Francisco, leden 2022. </i><div><br /><b>Jak jste se ke studiu sociologie dostala? Zvažovala jste i jiné alternativní cesty? </b><br />K sociologii jsem se dostala velkou náhodou. Původně jsem chtěla studovat buď farmacii, protože mě hodně bavila chemie, nebo psychologii. Na psychologii ani farmacii mě ale nevzali, a sociologie byla tedy vlastně poslední a celkem náhodná volba. Dnes jsem za to ale velmi ráda, protože to, co dělám, mi dává velký smysl. <br /><br /><b>V čem vám ve vašem výzkumu bylo užitečné Fulbrightovo stipendium? Co vás během pobytu v zahraničí překvapilo? </b><br />Asi úplně ve všem. Měla jsem možnost provést v USA pilotní výzkum týkající se právě chytrých technologií, kdy jsem dělala rozhovory nejen s uživateli chytrých domácností ale také s experty z firem, které chytré technologie vytvářejí nebo prodávají. Dalo mi to možnost podívat se na tohle téma s větším přesahem, než bych asi měla v naší české kotlině. V USA jsou totiž chytré technologie v domácnostech mnohem rozšířenější. <br />Výjezd pro mě byl ale také extrémně přínosný na osobní rovině. Měla jsem možnost žít v úplně cizí zemi, kde jsem se musela spolehnout jenom sama na sebe. Začátky byly těžké, ale pak jsem si tam vybudovala velmi dobré přátelské vazby, které jsou zcela jistě na celý život. A také jsem procestovala velkou část Kalifornie, podívala jsem se do Death Valley nebo navštívila Chicago, Atlantu a Tampu.<br />Překvapilo mě asi hlavně to, že ta dobře známá přátelskost Američanů není přetvářka, ale jednoduše součást jejich každodennosti. Na tu vstřícnou atmosféru se mi hodně dobře zvykalo a taky mi hodně chybí.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcUyLMMP75xNJVe2LhtlF-ApdgdrohC9ogqn8xY8TT4rEix5UA5pq4VNhkiiNFUBcxWUqElk-zIVEQEou66RcHpXV57J5ZTBe0mbOMqN-CNKzM9OUWNLmdsoXTilrXfdNROlK7m8wrl2f3WMUcrirgVsniN04YG3djN5KK5KlBRP-8ZOdUtOd6HVyANsw/s4032/image1.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcUyLMMP75xNJVe2LhtlF-ApdgdrohC9ogqn8xY8TT4rEix5UA5pq4VNhkiiNFUBcxWUqElk-zIVEQEou66RcHpXV57J5ZTBe0mbOMqN-CNKzM9OUWNLmdsoXTilrXfdNROlK7m8wrl2f3WMUcrirgVsniN04YG3djN5KK5KlBRP-8ZOdUtOd6HVyANsw/w640-h480/image1.jpeg" width="640" /></a></div><i>Foto: Společná večeře s americkými přáteli, únor 2022. </i><br /> <br /><b>Téma genderu je ve veřejné diskuzi stále poměrně ožehavé. Co byste vzkázala lidem, kterým genderová tematika připadá nafouknutá nebo zbytečná? </b><br />Genderová rovnost je pro mě otázkou lidských práv. Muži a ženy mají možná rovná práva na papíře, ve skutečnosti tomu ale tak není. Ženy jsou stále mnohem více znevýhodňovány, a to v mnoha oblastech jako je třeba trh práce, rozhodování, vzdělávání nebo násilí (podrobné přehledové statistiky třeba <a href="https://eige.europa.eu/gender-equality-index/2022/CZ" target="_blank">zde</a>). Není proto podle mě zbytečné, abychom se aktivně zasazovali o změnu těchto nerovností. A to hlavně proto, že se týkají nás všech i generací, které přijdou po nás.<br /><br /><b>Tradiční závěrečná otázka: Co by podle vás měl každý laik vědět o tématu genderu a jeho studia, ale podle vás to lidé příliš nevědí? </b><br />Že to není výmysl několika málo zapšklých feministek, ale že je to vědní obor s mnohaletou tradicí, jehož ambicí je vytvořit férovější prostředí pro muže i ženy. Všichni lidé narážejí ve svých životech na mnoho překážek, které jsou způsobeny tím, jaký mají gender. Cílem genderových studií je tyto překážky odstraňovat, aby nám právě pouze fakt, že jsme muž, žena, nebo trans neurčoval, co máme dělat se svými životy a jaká má být naše společenská role.<br />Důležité je podle mě také říct, že to, že někomu “přidáme” určitá práva nebo napravíme nerovnosti vyskytující se v jeho životě neznamená, že druhému z jeho práv ukrojíme. Genderová rovnost není strašák, genderová rovnost je o větší svobodě pro všechny.</div></div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-64IqBSBJoyoeaaXtZfFKQ_4pKGJMG_oExOKKxyqarNMKDKKRhmP65BGuoV3EolR_ichnCuerbHFm9DxSkqT4Knbv8VGNeqrsFCUkKPNgC3jZ1VZen2ajyXWRht_NveEQ6j63RCM498EJOuthcq6gN6ysLpCufYMpFiAHYAoLPJhJEx4qqF0JmeGUf4g/s3885/AAD40B83-AC59-43D4-BCA1-67E9F3465354.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2737" data-original-width="3885" height="450" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-64IqBSBJoyoeaaXtZfFKQ_4pKGJMG_oExOKKxyqarNMKDKKRhmP65BGuoV3EolR_ichnCuerbHFm9DxSkqT4Knbv8VGNeqrsFCUkKPNgC3jZ1VZen2ajyXWRht_NveEQ6j63RCM498EJOuthcq6gN6ysLpCufYMpFiAHYAoLPJhJEx4qqF0JmeGUf4g/w640-h450/AAD40B83-AC59-43D4-BCA1-67E9F3465354.JPG" width="640" /></a></div><i>Foto: Dechberoucí Grand Canyon, listopad 2021.</i> <div><br /></div><div><i>Profilové foto: Otevřená věda, Akademie věd ČR. </i><br /><div><br /></div><div><i>Poznámka: Bezprostřední dojmy Niny Fárové z pobytu v USA najdete v našem starším příspěvku "<a href="https://czechfulbright.blogspot.com/2022/07/nina-farova-nechala-jsem-sve-srdce-v.html" target="_blank">Nechala jsem své srdce v San Franciscu</a>" z července 2022. </i> </div></div>Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-31692828001387616322023-07-19T10:12:00.005+02:002023-07-21T14:00:37.628+02:00Elinor Grage: We All Are Acting Every Day<h3 style="text-align: left;">Elinor Grage is an actress. This <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkMKNMoHSrnDDIE4qHGBg634CFAOG4JNUcKllq9_iqdmbZY391Ntr1STkgrh0euh2VE2zZMPOsiaP8IFwaq6x5s4j0dkCH3PLcFgfQloj_ylLJhAMO60bl0pmWmB5P23LeZlkoXlcK2BJ5s3qxU2fN-kvrrMVXLy_QdnqPLEvsGGkYFDVtFYW-UmjTZqw/s1771/image%20(2).png" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1366" data-original-width="1771" height="309" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkMKNMoHSrnDDIE4qHGBg634CFAOG4JNUcKllq9_iqdmbZY391Ntr1STkgrh0euh2VE2zZMPOsiaP8IFwaq6x5s4j0dkCH3PLcFgfQloj_ylLJhAMO60bl0pmWmB5P23LeZlkoXlcK2BJ5s3qxU2fN-kvrrMVXLy_QdnqPLEvsGGkYFDVtFYW-UmjTZqw/w400-h309/image%20(2).png" width="400" /></a></div>past academic year, she has served as an English Teaching Assistant at a Catholic High School located in a gorgeous town of 7000 inhabitants called Odry. Her host school prepares mostly female students for future careers as kindergarten teachers, teaching assistants, social workers, nurses and massage therapists. True to her passion for acting, Elinor included acting experiences in her everyday English classroom, discovering that acting, teaching and learning a foreign language complement each other surprisingly well. After school, Elinor has met her students and colleagues in a tutoring club, in a crafts club and in a Czech class. Reflecting on her 10 months far away from her home, Elinor admits that there were times when she was homesick, but, at the same time, she felt overwhelmed with kindness. Her students invited her to their towns, teachers kept her busy with weekend trips, and she did some special activity with her Czech mentor at least twice a month. Throughout the year, Elinor has developed an acting workshop, and she has traveled to eight different types of school to introduce students of her fellow grantees to acting. Now, Elinor has started medical school, so we look forward to learning about the commonalities of acting and medicine in a future blog post. </h3><div>“We’ll go around the room…please tell me your name, and if you have ever acted before”<br /><br />This is how I started each of the 8 theater workshop days I held across the Czech Republic this year. Surprisingly, the nearly unanimous reaction to the latter was “no”. I had expected more people to respond with memories from an embarrassing elementary school musical, or an extracurricular club, but between 90 and 95 % of students answered with no previous experience.<br /><br />I had a surprise for them–I let them all know they were in fact very serious, experienced, practiced actors.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguwDVMQPha7CxMEVPUrv_6s1G2Tdnpu0bOE4D65lJd7j-D-0RxuvBURi4lym74IuOD4gAn8HMqAJDbzE9lrTs02xUkZp_1UkbJH8oDc7pke-EzkGHPJfjtK7iZBtXosaspbScqZYpD2g91542kr-l_MN5H45rubwsNSI2m4n6p2umfD7BjKEj79QMopCo/s3572/_20221005_164338.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2103" data-original-width="3572" height="376" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguwDVMQPha7CxMEVPUrv_6s1G2Tdnpu0bOE4D65lJd7j-D-0RxuvBURi4lym74IuOD4gAn8HMqAJDbzE9lrTs02xUkZp_1UkbJH8oDc7pke-EzkGHPJfjtK7iZBtXosaspbScqZYpD2g91542kr-l_MN5H45rubwsNSI2m4n6p2umfD7BjKEj79QMopCo/w640-h376/_20221005_164338.JPG" width="640" /></a></div><i>Photo: Elinor teaches her students at her host institution in Odry, October 2022. </i><br /><br />An example: If I see my friend Sue at the store and I want her to know that I’m happy to see her, I’ll smile and exclaim a hello, even if I am not feeling well. I am acting the part of someone happy to see Sue. Conversely, if I know that being too friendly with Sue will result in an hour long conversation, and I am very busy that day, I might give her short answers, even if I am feeling chatty myself.<br /><br />The point is that to be social is to be theatrical! Never are we expressing the exact thing we are feeling. We use our innate acting skills to play the character of the person we want to be. So, I used the rest of the workshop time to try to prove that to them. Using a beloved professor’s exercise from college, we worked on specifically non-verbal acting skills. I split the class into pairs and gave each pair a secret scenario to act out, from Person A gossips with Person B, to Person A asks Person B for $10.<br /><br />The only catch–every pair’s script was the same. They did not have to concoct an elaborate script–they only needed to count to ten.<br /><br /><i>PERSON A: 1 (motions for PERSON B to come closer)<br />PERSON B: 2 (said loudly)<br />PERSON A: 3 (whispers this and motions for PERSON B to keep their voice down)<br />PERSON B: 4 (whispered, as a sort of confirmation)<br />PERSON A: 5 (whispers this with much glee)<br />PERSON B: 6 (as a sort of added detail. Also much glee)<br />PERSON A: 7 (points to someone farther away and giggles)<br />PERSON B: 8 (points as well and snickers)<br />PERSON A: 9 (reminds PERSON B to keep their voice down)<br />PERSON B: 10 (understands)</i></div><div><i><br /></i></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFNA1h1AOF2kNOJ2sP_48EgVbcjBATX1vBlzvPNsNSccuK3qJZMZY7gkbo5jsaZHSRasI-jtp_4_Gh8ldgqG9E3R15283NFOTMUwVd6Y-24NDZle3CIs5IYG0i0LRZSOJWD92sGy3lT-4HTH68BlMaigSUvstpAILQWMDQRWvcTxsswkgDWf4tzdzWm7Q/s4032/_20230203_221427.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2268" data-original-width="4032" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFNA1h1AOF2kNOJ2sP_48EgVbcjBATX1vBlzvPNsNSccuK3qJZMZY7gkbo5jsaZHSRasI-jtp_4_Gh8ldgqG9E3R15283NFOTMUwVd6Y-24NDZle3CIs5IYG0i0LRZSOJWD92sGy3lT-4HTH68BlMaigSUvstpAILQWMDQRWvcTxsswkgDWf4tzdzWm7Q/w640-h360/_20230203_221427.JPG" width="640" /></a></div><i>Photo: Elinor with her fellow ETA grantees Magaly, David, Charlie, Julia and Urvi (left to right) at the Fulbright mid-year conference at the Castle Třešť, February 2023. </i><br /><i><br /></i>Then it was up to the members of the class to guess what their scenario might have been. You may have guessed that the above scenario is gossip. With very few exceptions, students were able to guess what each scenario was very easily. Sometimes if a student had particular enthusiasm about acting I might challenge them a bit further, but really the point is to show them how easily their scenes are guessed, even on the first try. Again, I’m not trying to teach them to act. I’m trying to prove that they are already actors. <br /><br />The point? (you might ask)<br /><br />Arguably this entire year has been my biggest acting feat to date–trying to communicate with my community despite a major language barrier. I couldn’t use my English words to express my needs, so I often had to rely on exaggerated expressions and elaborate demonstrations to communicate.<br /><br />The first four of these workshops was a nest activity in my region. I was encouraged by the enthusiasm and participation from these schools so I decided to present the idea during a grantee conference thinking it might inspire some other grantees. Unexpectedly, many schools invited me to teach the workshop myself.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxonylehsQWc8drtPKCUnXbk_4Tg3udHatjFu5OUVQ4gokojVwHd4CsEPFsWgeuJjY2KJmo9SuQ9eDb5WOLbUY1XGsNxm82DAG0D7tqgMWLtMa1FQcqjAwl8v_MYtxEOzW85GTUh6uXsT-G_AdMJ72Zud4xwkaCBzH1WRLpzDSI4AznMWORfle3EISbrc/s2048/IMG-20221209-WA0002.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxonylehsQWc8drtPKCUnXbk_4Tg3udHatjFu5OUVQ4gokojVwHd4CsEPFsWgeuJjY2KJmo9SuQ9eDb5WOLbUY1XGsNxm82DAG0D7tqgMWLtMa1FQcqjAwl8v_MYtxEOzW85GTUh6uXsT-G_AdMJ72Zud4xwkaCBzH1WRLpzDSI4AznMWORfle3EISbrc/w640-h480/IMG-20221209-WA0002.jpg" width="640" /></a></div><i>Photo: Elinor with her American colleagues Katelyn and Jack and their Czech mentors Lucie and Lenka at a nest event at Episcopal Gymnazium in Ostrava, winter 2023. </i><br /><div><br /><div>It was an opportunity to see other corners of the Czech Republic that I thought were too far to visit before and has thus become one of my favorite experiences here. In the above map I have marked all the cities I have taught at during my theater tour. I was especially happy that grantees from farther away (particularly Louny and Chomutov) invited me to teach. I formed tighter bonds with ETAs from other regions and feel like I got a fuller breadth of experience of the Czech Republic.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiz0kUFhaBsKWPaCpDZeOdQSfSUPV8Y0TA3dP-FkzDpWPMIj1xcaABW3M_bf0WSYchg4jjaZqeUTBgatm-T0-sGSSw4kpBG60Up11mEvGVssGen6_lzxbRKzkKmxDEBAvU1S6aKYNYIcb4ul3j6W0An9hCx0NXfykpRWzR864Ra6oYeau_XXHASsUlgx1Y/s4032/_20220927_204417.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2268" data-original-width="4032" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiz0kUFhaBsKWPaCpDZeOdQSfSUPV8Y0TA3dP-FkzDpWPMIj1xcaABW3M_bf0WSYchg4jjaZqeUTBgatm-T0-sGSSw4kpBG60Up11mEvGVssGen6_lzxbRKzkKmxDEBAvU1S6aKYNYIcb4ul3j6W0An9hCx0NXfykpRWzR864Ra6oYeau_XXHASsUlgx1Y/w640-h360/_20220927_204417.JPG" width="640" /></a></div><i>Photo: Elinor with her fellow grantees Margaret, Cassandra, Anna and Tylie at the Fulbright welcome reception at the residence of the U.S. Ambassador in Prague, September 2022.</i> </div><div><br />And it also made me fall in love with my town even more. From experiencing other grantee towns, I can appreciate and know exactly how special my town is. In Odry, the tiny town (or as my students joke–village) has a hill poking out from behind buildings in every direction. It is completely silent at night. On a walk of my town I can get an ice cream in the square, visit the new baby goats on the other side of town, and watch as the single-car train makes its hourly trip out of Odry (every two hours on the weekends). I buy ingredients for whatever dinner sounds good the day of, because nothing is ever too far away. I’ve got a stash of cat food lying around for when the village cats come around. Life is peaceful here, probably the most peaceful it will ever be, and I will miss it greatly. <br /></div></div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiW5-GLX3DGsxxZZjlDBlxzZKTal6nBnwx-nOFvYEKD8_UEXiy5PDhkwkcT0W3gqdNoe6NZr7c4JNGQ_b1O87z6moaiKQdj3zfvScOqbREe80w74DdPaMzal_YLdUQGQCnR3NPY0KaoB70iuTt8xsOSLfBJgICZNpxlp_UCrObFh3oyZ4mclsI0-2LdBbU/s690/IMG_4044.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="690" data-original-width="512" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiW5-GLX3DGsxxZZjlDBlxzZKTal6nBnwx-nOFvYEKD8_UEXiy5PDhkwkcT0W3gqdNoe6NZr7c4JNGQ_b1O87z6moaiKQdj3zfvScOqbREe80w74DdPaMzal_YLdUQGQCnR3NPY0KaoB70iuTt8xsOSLfBJgICZNpxlp_UCrObFh3oyZ4mclsI0-2LdBbU/w474-h640/IMG_4044.jpg" width="474" /></a></div><i>Photo: Elinor on a school bike trip, Fall 2022. </i>Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5505706446951709745.post-26804084581698622892023-07-06T15:00:00.001+02:002023-07-06T15:00:00.129+02:00Martin Jirušek: Energetika jako převodová páka vlivu<h3 style="text-align: left;"><b>Martin Jirušek je politolog. Působí na <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTpIXNOYtrgQCDCZmQOUo-tvxC_BAFOiFkTeW16u7KC9j8FimQPfAQJkS-3m0pEGfc9v_PyyyquMfenB09ryZm6vIx3lpBMghwKVPhitUmt7bakfZJP-v2El4C6Cq-unyHzmyqMNNvfGFpTF9Ntvo9BxmF44aTrBwh0Yt-zkj8LWo2LucsTXA9rthEWxw/s2550/IMG_2593-Edit_75_.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="2550" data-original-width="1866" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTpIXNOYtrgQCDCZmQOUo-tvxC_BAFOiFkTeW16u7KC9j8FimQPfAQJkS-3m0pEGfc9v_PyyyquMfenB09ryZm6vIx3lpBMghwKVPhitUmt7bakfZJP-v2El4C6Cq-unyHzmyqMNNvfGFpTF9Ntvo9BxmF44aTrBwh0Yt-zkj8LWo2LucsTXA9rthEWxw/w293-h400/IMG_2593-Edit_75_.jpg" width="293" /></a></div>Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. V akademickém roce 2021/2022 strávil deset měsíců s Fulbrightovým stipendiem na George Washington University v hlavním městě Spojených států amerických. Jeho hlavním předmětem zkoumání byla americká reflexe ruské energetické a zahraniční politiky. Do USA odletěl v srpnu 2021 a netušil, jaké turbulence během svého pobytu zažije. Když v únoru 2022 Rusko vpadlo na Ukrajinu, "[t]o </b>procitnutí velké části světa, že energetika může být využita jako zbraň, bylo skutečně hmatatelné."<b> </b></h3><div><b><i>Rozhovor s Martinem Jiruškem vznikl ve spolupráci s Ladislavem Loukotou ze stránky <a href="https://www.facebook.com/VedatorCZ/" target="_blank">Vědátor</a> a je dvacátým čtvrtým dílem seriálu příběhů k 30. výročí Fulbrightovy komise. Videozáznamy najdete začátkem každého měsíce na našem <a href="https://www.youtube.com/user/CzechFulbright" target="_blank">YouTube</a> kanále a <a href="https://www.facebook.com/czechfulbright/" target="_blank">Facebooku</a>. Koncem týdne Vám přinášíme textovou verzi rozhovorů zde na blogu.</i></b></div><div><b><i><br /></i></b></div><b>Uplynulý rok byl z hlediska tématu energetické bezpečnosti velmi turbulentní. Jak byste všechny změny k aktuálnímu datu hodnotil? Podařilo se dlouhodobě zmírnit závislost Evropy na ruských palivech? </b><br />Dá se objektivně říct, že závislost Evropy na ruském plynu se za poslední rok snížila poměrně výrazně. Z nějakých 40 % před ruskou invazí jsme někde u 10 %. To je skutečně výrazné snížení. Probíhá navíc také i odpoutávání se od dodávek ruské ropy. To je také významné. Takže celkově bych evropskou snahu zhodnotil jako pozitivní – myslím si, že jsme mnohem dál, než co jsme sami čekali před rokem a čtvrt, kdy to nevypadalo úplně růžově.<div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEik4i4mo0IRbtHon1uSOCeA3F-lOhXTy_AdckjpsrawItDm5XS2ywaWtoiLkllVl_G8XGFUi6Xtf_RqPDdJzcu-GL_NO_mAM8Po5n6rH-VESPDAor8GZHxxxIPNkH5zdFvAcnfhx5xPCzN-FWygKcYz8vKF0VQP3_UKTamJ2iWw1MEigyKOeFkfID0qcOs/s4000/DSC_2597.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="4000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEik4i4mo0IRbtHon1uSOCeA3F-lOhXTy_AdckjpsrawItDm5XS2ywaWtoiLkllVl_G8XGFUi6Xtf_RqPDdJzcu-GL_NO_mAM8Po5n6rH-VESPDAor8GZHxxxIPNkH5zdFvAcnfhx5xPCzN-FWygKcYz8vKF0VQP3_UKTamJ2iWw1MEigyKOeFkfID0qcOs/w640-h480/DSC_2597.JPG" width="640" /></a></div><i>Foto: Demonstrace na podporu Ukrajiny před Bílým domem na začátku ruské
invaze. Ruský útok na Ukrajinu tamější akademickou a analytickou
komunitou silně zarezonoval, únor 2022, Washington, D.C. </i><div><br /><b>Dochází spolu s tím i na nějaké zvýšení zájmu o nízkouhlíkové zdroje, nebo se těžiště pozornosti upíná hlavně k nahrazení fosilních paliv mimo Rusko?</b><br />Co se týče nízkouhlíkových zdrojů, tak určitě dochází ke zvýšenému zájmu. A to i proto, že vlastně po útoku Ruska na Ukrajinu evropské země zjistily, že zvýšení nízkouhlíkových zdrojů v energetickém mixu znamená snížení podílu fosilních paliv. A to znamená snížení podílu dovážených paliv, což zase znamená snížení podílu dovážených paliv mimo jiné i z Ruska. Takže zvýšení podílu obnovitelných zdrojů znamená vlastně větší energetickou bezpečnost.<br /><br /><b>Jak v tomto kontextu vypadá třeba zájmu o jadernou energetiku?</b><br />Pořád platí, že ohledně jaderné energetiky tady máme v Evropě takový dvojí přístup. Jsou tady země, které se jí programově vyhýbají, jako jsou třeba Rakousko nebo Německo, které v dubnu 2023 uzavřelo definitivně svoje poslední jaderné reaktory. Ale zároveň jsou tady země, které mají vysoký podíl jádra ve svém energetickém mixu, jako je třeba Francie. A jsou tady také země, které nově chtějí budovat významné zdroje. Několik nových reaktorů chce budovat třeba Polsko. Česká republika taky chce vystavět nový jaderný reaktor, minimálně jeden, ale spíš více.<br />A je třeba říct si, že ty země, které chtějí budovat nové jaderné zdroje, je vnímají jako zvýšení energetické bezpečnosti, protože ty jaderné zdroje vnímají jako domácí zdroj elektrické energie. Tedy něco, kde nejsou závislí na externích dodávkách.<br /><br /><b>Jaký je hlavní rozdíl mezi Spojenými státy a Evropou v přístupu k energetické bezpečnosti, nebo lépe – jaký byl ten rozdíl do loňského roku?</b><br />Myslím si, že do loňského roku byl patrný rozdíl mezi tím, jak se Spojené státy a Evropská unie dívaly na energetickou bezpečnost. Zatímco Spojené státy vnímaly energetiku a zahraniční politiku, respektive energetiku a geopolitiku, jako přímo spojené nádoby, západní část Evropské unie na tom byla odlišně. Staré členské země, jak se jim občas říká, chápaly energetickou bezpečnost optikou fungujícího trhu. Tedy vnímaly ty energetické zdroje jako úplně normální komoditu rovnou komoditám jiným. Naproti tomu ale středo a východoevropské země měly na energetiku jiný pohled, dívaly se a ni také jako na jakousi převodovou páku vlivu – protože měly historickou zkušenost s Ruskem. Tím pádem vnímaly také závislost na zdrojích jako nebezpečnou.<br />Myslím si, že právě únor roku 2022 definitivně ukázal, že Rusko vnímá a používá energetiku jako mocenský nástroj. To vnímání energetiky i v Evropské unii v podstatě sjednotilo a sladilo s tím, jak energetiku vnímají Spojené státy, tedy jako potenciální geopolitický nástroj.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdtF4-41d4ZHqJNhk5KzYCARQ8VHbEJoab8KKpeu60IoXM37gyaG2nLIIvYIN9ZD3404kaAvhxchIaqY7W1H7rxCJTcc8mDDgG9OaEmnrQv1jyAJtmGYlR60Ow7a_Stjyfs-RbwCc0m_21CThvl0EO9squmdYlJF93tnCmv63j7uouVx4Yqap51fvMp1U/s3264/DSC_7301.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2448" data-original-width="3264" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdtF4-41d4ZHqJNhk5KzYCARQ8VHbEJoab8KKpeu60IoXM37gyaG2nLIIvYIN9ZD3404kaAvhxchIaqY7W1H7rxCJTcc8mDDgG9OaEmnrQv1jyAJtmGYlR60Ow7a_Stjyfs-RbwCc0m_21CThvl0EO9squmdYlJF93tnCmv63j7uouVx4Yqap51fvMp1U/w640-h480/DSC_7301.JPG" width="640" /></a></div><i>Foto: The Institute for European, Russian and Eurasian Studies na George
Washington University v hlavním městě USA, kde jsem strávil svůj Fulbrightovský pobyt, červenec 2022. </i><div><br /><b>Vy jste zkoumal americký přístup k energetické bezpečnosti i v rámci vašeho Fulbrightova stipendia, je to tak?</b><br />Já jsem do Spojených států vyjel s projektem, v němž jsem se díval na to, jak zahraniční politika Spojených států vnímá Rusko – konkrétně v otázkách energetiky. Tedy jinými slovy: jak se Rusko chová v energetice a jak využívá energetických dodávek jako zbraní. A zejména tak činí v Evropě, především ve východní Evropě, přičemž se to týká hlavně zemního plynu, ale v menší míře také jaderné energetiky.<br />A k tomu vlastně jsem vyjel do Spojených států, kde jsem jednak zkoumal dokumenty, jednak jsem chodil po institucích, které americkou zahraniční politiku vytvářejí či formují. Zajímalo mě, jak vlastně toto téma vnímají a jak reagují na to, co Rusko dělá na globální úrovni v geopolitickém soupeření.<br />Konkrétně minulý rok, když jsem byl ve Washingtonu, jsem tam zažil začátek ruského vpádu na Ukrajinu. To procitnutí velké části světa, že energetika může být využita jako zbraň, bylo skutečně hmatatelné.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj95oRQ35QuQBmVC0u_YJhoYTaHL5bpIHx8174Ftp1aXRYySMWsqe9x2EdCg2qPmj9p_SM_NL30e7tFTY_vau8JW0TIgzexKKr_dGFDG_iN9sgZKMfu7ieYNXZBwSAilj_2GN835GvKS8AmB1bzJ-PDQ8gmyedDvUuwq2-wKeRj85nosXaBi4i5Ts-Bi7I/s4000/DSC_3290.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="4000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj95oRQ35QuQBmVC0u_YJhoYTaHL5bpIHx8174Ftp1aXRYySMWsqe9x2EdCg2qPmj9p_SM_NL30e7tFTY_vau8JW0TIgzexKKr_dGFDG_iN9sgZKMfu7ieYNXZBwSAilj_2GN835GvKS8AmB1bzJ-PDQ8gmyedDvUuwq2-wKeRj85nosXaBi4i5Ts-Bi7I/w640-h480/DSC_3290.JPG" width="640" /></a></div><i>Foto: Setkání s Danielem Yerginem, jedním z nejznámějších historiků a analytiků v oboru energetiky na konferenci ve Washingtonu, D.C., duben 2022. </i><br /> <br /><b>A co dalšího vám dal Fulbrightovský výjezd kromě výše zmíněného?</b><br />Mohl jsem blíže poznat Spojené státy i tamní společnost - čím žije nebo jak se dívá na věci, které se odehrávají v Evropě - na bezpečnost, na energetiku nebo na roli USA v bezpečnosti Evropy a v energetickém zásobování. <br />Zajímavé bylo ale i pojetí právě energetiky, které se liší stát od státu. Díky rozlehlosti země a závislosti na automobilové dopravě je cena benzínu jedno z velkých politických témat.<br />Zároveň jsou Spojené státy neuvěřitelně pestrá země, což možná zní banálně, ale až tam si člověk uvědomí, že spousta jejich problémů k nám ani nedolehne. Někdy máme tendenci Spojené státy vnímat jako jednolitou zemi, ale má svojí pestrostí mnohem blíž k rozrůzněnosti Evropy jako kontinentu, něž k nějakému státu. Je to svět tak trochu sám pro sebe, který si člověk musí zažít, aby jej alespoň trochu pochopil s jeho historií, ale třeba i traumaty. A rozhovor s lidmi v zapadlém baru někde na středozápadě vám kolikrát dá úplně jinou perspektivu. Když se pak člověk vrátí do Evropy, už se nestane, že by si myslel, že jsme středobodem světa.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjH0Zjcxk6iSP4URh0q096Rnc559yiLEuRkOFZvPIXwJ6xsNN2EOLm305FM6YLdcfoI0xiRNcMJa4HcaLfqkZ2H3pE6XGQC-wy2IEMTZpDstoP_BSpJbOim5_-w7fsNqfcG0_aLBLDAIZJczlJWMaMoLUKJmhVKRm_52kJv-7JSosld9zc44Kt_ZmG7VDg/s3644/DSC_6259~2.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2533" data-original-width="3644" height="444" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjH0Zjcxk6iSP4URh0q096Rnc559yiLEuRkOFZvPIXwJ6xsNN2EOLm305FM6YLdcfoI0xiRNcMJa4HcaLfqkZ2H3pE6XGQC-wy2IEMTZpDstoP_BSpJbOim5_-w7fsNqfcG0_aLBLDAIZJczlJWMaMoLUKJmhVKRm_52kJv-7JSosld9zc44Kt_ZmG7VDg/w640-h444/DSC_6259~2.JPG" width="640" /></a></div><i>Foto: Během pobytu v USA jsem cestoval a poznával různé kouty Spojených států, červenec 2022, San Francisco. </i> <br /><br /><b>Jaká byla vaše cesta? Proč jste si zvolil právě obor energetické bezpečnosti? Zvažoval jste i jiné alternativy?</b><br />Na vysoké škole jsem vystudoval bakalářský program Mezinárodní vztahy a evropská studia. Během mého magisterského studia se odehrála plynová krize v roce 2009. To mě nasměrovalo k tomu, abych se více zaměřil na energetiku jako nástroj mezinárodních vztahů. Bavilo a baví mě na tomto oboru to, že jsou to mezinárodní vztahy, na které si člověk může “sáhnout”. V reálném čase vidí, jak na sebe státy mocensky působí, jak se všechny ty teoretické koncepty, které jsme se učili, dostávají do praxe. <br /><br /><b>Tradiční závěrečná otázka: Co by podle vás měl každý laik vědět o tématu energetické bezpečnosti, ale podle vás to příliš nezaznívá?</b><br />Že je to neuvěřitelně interdisciplinární obor. Od historie a zeměpisu až po politologii, ale třeba i sociologii, vše tam najdete. Občas slýchám, že je nesmysl, aby sociální vědy zkoumaly energetiku, ale tím, jak energetika doslova prorůstá různými oblastmi našich životů, jsou podle mého právě kontextuálně uvažující společenské vědy skvěle vybaveny, aby energetickou politiku zkoumaly.</div></div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVMihQpOMuaPq_-uhYVOC7NhrlhjlphPn5IZ56FqI_Y3LffP0onCfeeix2y8-m0_-1nM-ODbYxWTDQmhSaRknMTqqEK7Nc7uX6ryl7m8EpdT7BhJM8ofFn1RBvo0VpOqnnfUY6EYy13w-WGXzHPKnUvdujHIjpNkZa8zwn9lR0enIkYrewC0LNeGKfWaU/s3264/DSC_2677.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3264" data-original-width="2448" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVMihQpOMuaPq_-uhYVOC7NhrlhjlphPn5IZ56FqI_Y3LffP0onCfeeix2y8-m0_-1nM-ODbYxWTDQmhSaRknMTqqEK7Nc7uX6ryl7m8EpdT7BhJM8ofFn1RBvo0VpOqnnfUY6EYy13w-WGXzHPKnUvdujHIjpNkZa8zwn9lR0enIkYrewC0LNeGKfWaU/w480-h640/DSC_2677.JPG" width="480" /></a></div><i>Foto: Návštěva Oklahomy a seznamování se s jejím těžebním průmyslem, červenec 2022. </i>Fulbright Czech Republichttp://www.blogger.com/profile/13993855486282023793noreply@blogger.com