2013/06/17

Milan Hnátek: Fulbright není sprint, ale marathón!

Po tureckém Istanbulu, kde jsem byl na šestiměsíční pracovní stáži Erasmus, jsem aktuálně na výzkumné stáži na University of Lousiville,College of Business v rámci Fulbrightova stipendijního programu.

University of Louisville

Můj výzkum se týká rodinného podnikání a plánování nástupnictví v rodinných podnicích, takže tu spolupracuji s Family Business Center, které funguje při místní univerzitě. Jsem tu již od poloviny ledna 2013 a letěl jsem sem přímo z Istanbulu asi s jedenáctidenním přestupem v rodné Praze. Prakticky jsem měl čas jen pozdravit příbuzné a přátele, vyřídit papíry ve Zlíně, vyzvednout americké vízum a už jsem zase měnil kontinent.

Po krušných začátcích, kdy jsem byl skoro dva týdny bez pořádného ubytování a zahlcen papírováním, jsem se tu už poměrně zabydlel. V prvním týdnu jsem na fakultě dostal vlastní kancelář hned naproti pánským záchodkům, a jelikož mám dveře stále otevřeny, mám docela dobrý přehled o všech profesorech a jejich potřebách. Atmosféra je tu velmi tvůrčí a jako Fulbright studenta si mě tu na fakultě velmi považují a cítím, že mi tento status dodává na prestiži.

University of Louisville

Dostat se do Ameriky pro mě nebylo vůbec snadné a s vlastní přípravou přihlášky jsem začal již v červnu 2011, kdy jsem se na informační schůzce mezinárodního oddělení dozvěděl, že něco jako Fulbrightova komise existuje. Celé léto 2011 jsem strávil přípravou na jazykovou zkoušku TOEFL. Jako by to bylo včera, pamatuji si, když jsem koncem srpna 2011 ze zapadlé internetové kavárny v Ankaře odeslal konečnou elektronickou přihlášku obsahující motivační esej a popis mého výzkumného záměru. Na podzim 2011 jsem v pražské Fulbrightově komisi absolvoval přijímací pohovor a netrpělivě čekal jako náhradník, až se na mě dostane řada. Radostná zpráva o tom, že se nakonec našly peníze, mě zastihla až dne 12. října 2012 na Istanbulském letišti, když jsem se opět chystal na výlet do Ankary. Po úvodních emocích jsem se s klidnou hlavou rozhodl svoji pracovní stáž v Turecku nepřerušit a odletět za oceán až na Valentýna 2013. V mezičase jsem si v Turecku musel oběhat zdravotní vyšetření a podklady k americkému vízu. Moje rozhodnutí v Turecku zůstat se ukázalo později dvojnásobně moudré, jelikož jsem mohl být 1. prosince 2012 ve správný čas na správném místě, ale to už je jiná pohádka…

The Thinker

Závěrem bych chtěl uvést, že moje situace ohledně cesty do Ameriky byla mnohdy velmi kritická, ale nikdy jsem neztratil naději, že se to může nakonec povést. Základem všeho bylo, že jsem tento marathón nevzdal již na začátku a do závodu se vůbec přihlásil. Sice jsem se do hlavního závodu nekvalifikoval hned v prvním kole a vyjel až na divokou kartu, ale nakonec se vše podařilo a jsem za to moc rád. Danou šanci být zde v Americe vnímám jako velkou příležitost a cítím odpovědnost zužitkovat získané znalosti a kontakty pro blaho své fakulty a potažmo univerzity. Pokud se chcete podívat, jak se mi za Atlantikem daří, sledujte mě na mém osobním blogu nebo Facebooku.

Žádné komentáře:

Okomentovat