2013/02/01

Martina Novotná: Komunitní školy aneb zkušenost ze Spojených států

Na jaře loňského roku jsem díky získání Fulbright - Masarykova stipendia měla možnost pobývat tři měsíce ve Spojených státech na stáži v neziskové organizaci Koalice pro komunitní školy. V Evropě je hnutí komunitních škol již řadu let na vzestupu a jeho hlavním cílem je oživení místní komunity – městské čtvrtě nebo vesnické obce. Škola se znovu má stát centrem místního dění tak, jak tomu bývalo kdysi před tím, než komunismus uzavřel školy ve státem řízených kurikulích.

Ve Spojených státech je oživení místní komunity až na dalším místě za hlavním úkolem komunitní školy, kterým je pomoc co nejvíce studentům tak, aby uspěli akademicky, což výrazně zlepšuje jejich šance na kariérní uplatnění a lepší životní podmínky. A svou roli v pomoci studentům hrají vedle školy samotné právě i její vnější vztahy – s rodiči, ale také s širší komunitou.

Existuje totiž mnoho objektivních příčin, které ztěžují miliónům amerických dětí proces vzdělávání. Výstižně to shrnula paní Rebeca Mieliwocki, zvolená za Učitelku roku USA 2012, když pro Washington Post uvedla: Čelím příliš mnoha překážkám bránícím úspěchu studentům, které jsem nevytvořila a které nemohu kontrolovat. Nemůžu zajistit, aby mí studenti snídali, měli kde v noci spát, jestli mají přístup k technologiím. Můžu udělat vše, co je v mé moci, abych srovnala podmínky ve chvíli, kdy přijdou do mé třídy, ale jeden člověk to vše prostě nemůže zvládnout, je to zdrcující.

Nejde jen o nedostatek jídla a financí na pokrytí některých běžných produktů nebo potřebných služeb tak, jak se spoustě lidí představa chudoby vybaví. Jde taky o nedostatek příležitostí k rozvoji, který chudoba znesnadňuje. Pro bližší představu se v realitě může jednat o tak banální věc jako je např. přístup k zájmovým a sportovním kroužkům, které jsou pro určité děti nedosažitelné, ať už kvůli financím, časovým možnostem na několik směn zaměstnaných rodičů nebo kvůli špatnému fungování veřejné dopravní infrastruktury. Rozvoj hudebního nebo uměleckého talentu nebo sportovní disciplína jsou velmi důležité faktory, které se dle výzkumů přímo podílí na akademickém úspěchu dětí.

Komunitní školy v USA se snaží minimalizovat dopad vnějších faktorů na vzdělání dětí. Základem je vždy kvalitní výuka s vysoce nastavenými očekáváními od studentů a kvalitní pedagogové. Toto ale není dle zkušeností některých amerických škol dostatečné a ředitelé se snaží „vycházet za brány školy“ a navazovat vztahy s rodiči a místní komunitou. Rodič v koncepci této školy má své místo ve vzdělání, je neodmyslitelnou součástí akademického úspěchu dítěte. Výzkumy ukazují, že stačí jen pouhý projev zájmu rodiče o školní výsledky dítěte vede k jejich radikálnímu zlepšení. To, co by mohlo být v našich podmínkách považováno za samozřejmé (ač není!), je v různorodém prostředí USA ztěžováno neznalostí jazyka velké části rodičů – imigrantů. Škola se tak rodičům snaží různými kurzy i zprostředkovatelskou činnosti pomoci k tomu, aby mohli rodiče svou roli zvládat.

Ani to ovšem škole nestačí a ředitelé škol se obrací se žádostí o pomoc a spolupráci na nejbližší okolí školy – instituce, organizace, dobrovolníky, místní podniky a významné lidi. A je to právě místní komunita, která dokáže pomoci, ať už financemi, nabídnutím svých služeb nebo dobrovolnictvím. V komunitních školách tak mohou fungovat zdravotní centra, kam určité dny v týdnu dochází lékař, a které nabízejí široký rozsah psychologické podpory studentům se zvláštními potřebami, různé zájmové a sportovní aktivity vedené místními zájmovými sdruženími nebo dobrovolníky, doučovaci kurzy, kurzy pro rodiče atd. Zdroje financí jsou velmi různorodé, a pocházejí jak z veřejných, tak soukromých zdrojů, přičemž nezanedbatelnou část tvoří také přímé dary nebo dobrovolnictví. Výsledky jsou velmi uspokojivé a tisícům dětí se tak otevírají nové šance na lepší život.

Mohlo by se zdát, že tento koncept je ryze americký a nemůže v našich evropských končinách najít odezvu. Pravdou je, že v americkém – velmi decentralizovaném a rozmanitém prostředí – se zdálo pro mnoho amerických ředitelů jaksi přirozené obrátit se s žádostí o pomoc na své nejbližší okolí. Na druhou stranu je také ale univerzální pravdou, že určité společenské problémy, ke kterým vzdělání znevýhodněných studentů zajisté patří, nelze řešit izolovaně, ale je nutná zainteresovanost více aktérů napříč sektory. K podobnému závěru dospěly i organizace pracující v České republice s problematikou sociálního vyloučení.

Žádné komentáře:

Okomentovat